113 C 29/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o 27 289,83 Kč s přísl. I. Žalovaný 2 je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 289,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 289,83 Kč od 4. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný 2 je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 180 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 289,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 2. 2025 byl prostřednictvím aplikace On-line servis PDS podán požadavek obchodníka s plynem - společnosti , právnická osoba, na ukončení distribuce plynu do odběrného místa na adrese , adresa, , z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 19. 2. 2025. Požadované datum ukončení je posledním dnem platnosti smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem. Smlouva o zajištění služby distribuční soustavy pro předmětné odběrné místo zanikla dne 10. 3. 2025 a počínaje následujícím dnem, tj. od 11. 3. 2025 byl odběr plynu v odběrném místě kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu podle § 74 odst. 1, odst. 4 energetického zákona. Žalovaná 1 byla na neoprávněnou distribuci plynu upozorněna oznámením žalobkyně ze dne 13. 3. 2025. Oba žalovaná byli uživateli odběrného místa po celou dobu trvání neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu a následně uzavřeli novou smlouvu o připojení k distribuční soustavě, čímž došlo k ukončení neoprávněného odběru plynu. Množství neoprávněně odebraného plynu, a tedy i výpočet škody, vyplývá z rozdílu mezi stavem plynoměru ke dni ukončení dodávky plynu (10. 3. 2025) a koncovým stavem plynoměru. Takto zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu (873 m3) za období od 11. 3. 2025 do 10. 6. 2025 bylo za pomocí spalného tepla objemového přepočteno na spotřebu 9 373,09 kWh a ve faktuře č. , hodnota, ze dne 19. 6. 2025, splatnou dne 3. 7. 2025, vyčísleno částkou 27 289,83 Kč, a to dle ceníků žalobkyně. Součástí vyúčtování byl také poplatek 726 Kč za zjištění neoprávněného odběru. Žalovaní byli k zaplacení dlužné částky vyzváni předžalobní upomínkou, nezaplatili však ničeho.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Ve vztahu k žalované 1 bylo řízení dne 20. 1. 2026 přerušeno z důvodu zjištěného úpadku (§ 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona).

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil skutkový závěr o tom, že dne 10. 10. 2024 uzavřela žalovaná 1 s žalobkyní smlouvu o připojení k distribuční soustavě, a to ohledně odběrného místa na adrese , adresa, . Dne 17. 2. 2025 požádala společnost , právnická osoba, žalobkyni o ukončení distribuce plynu do odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 19. 2. 2025. Z žádosti dále vyplývá, že ukončení distribuce plynu nebylo možno provést z důvodu nepřístupnosti měřidla, pročež účinek ukončení dodávky plynu nastal ke dni 10. 3. 2025 a stav odebraného plynu byl k tomuto datu stanoven výpočtem předpokládané výše spotřeby. Dopisem ze dne 13. 3. 2025 žalobkyně oznámila žalované 1, že ke dni 10. 3. 2025 došlo k ukončení dodávky plynu do odběrného místa a další distribuce plynu v daném odběrném místě (od 11. 3. 2025 do demontáže měřícího zařízení) bude kvalifikována jako neoprávněná distribuce. Dne 16. 6. 2025 žalobkyně (po předchozích neúspěšných pokusech) demontovala plynoměr č. , hodnota, v odběrném místě žalovaných. Stav plynoměru byl 50 957 m3. Fakturou č. , hodnota, žalobkyně vyúčtovala žalované 1 za neoprávněný odběr/distribuci plynu částku 27 289,83 Kč, splatnou dne 3. 7. 2025. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2024 vyplývá, že uživatelem odběrného místa byli v době od 1. 10. 2024 do 1. 10. 2025 oba žalovaní. Dne 6. 10. 2025 žalovaný 2 uzavřel s žalobkyní novou smlouvu o připojení předmětného odběrného místa k distribuční soustavě. Dopisem ze dne 21. 11. 2025 (který byl téhož dne odeslán) žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného 2 k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

6. Podle ust. § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), neoprávněným odběrem plynu je mimo jiné odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

7. Podle ust. § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona neoprávněnou distribucí plynu je mimo jiné využití služby distribuční soustavy bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

8. Podle ust. § 74 odst. 7 energetického zákona, při neoprávněném odběru plynu je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá plyn, povinna uhradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit výši škody určenou výpočtem podle příkonů plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru nebo rozměrů a tlaku přívodního plynového potrubí nebo jmenovitého průtoku plynu regulátorem tlaku, nedohodnou-li se jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru plynu.

9. Podle ust. § 74 odst. 8 energetického zákona, při neoprávněné přepravě plynu, neoprávněné distribuci plynu nebo uskladnění plynu je osoba, která neoprávněně využívá službu přepravy plynu, službu distribuční soustavy nebo uskladnění plynu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu.

10. Podle § 119 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 349/2015 Sb. o pravidlech trhu s plynem, provozovatel distribuční soustavy provede na žádost dodavatele plynu ukončení dodávky plynu při neoprávněném odběru plynu u odběrného místa zákazníka kategorie maloodběratel a domácnost do deseti pracovních dnů ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu, kdy doba deseti pracovních dnů začíná běžet dnem požadovaného ukončení dodávky plynu včetně. V případě, že se nepodaří provozovateli distribuční soustavy ukončit dodávku plynu z důvodu nepřístupného měřidla a neposkytnutí součinnosti zákazníka při ukončení dodávky plynu, má se za to, že nastává účinek ukončení dodávky od patnáctého pracovního dne ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu včetně. V případě, že nastane účinek ukončení dodávky podle předcházející věty, provede provozovatel distribuční soustavy k tomuto datu výpočet předpokládané výše spotřeby plynu podle právního předpisu, který upravuje měření plynu 15), a tento výpočet předá dodavateli plynu a operátorovi trhu u odběrných míst, která byla prostřednictvím kódu označena pro jednotlivé zasílání dat operátorovi trhu.

11. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je ve vztahu k žalovanému 2 důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě žádosti obchodníka s plynem ukončila ke dni 19. 2. 2025 distribuci plynu do odběrného místa na adrese , adresa, . Z důvodu nemožnosti demontovat plynoměr, smlouva o připojení k distribuční soustavě zanikla dle § 119 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 349/2015 Sb. ke dni 10. 3. 2025. V mezidobí docházelo v odběrném místě nadále k neoprávněnému odběru plynu, který trval do 10. 6. 2025, kdy byla k odběrnému místu uzavřena nová smlouva o připojení k distribuční soustavě. Množství neoprávněně odebraného plynu za období od 11. 3. 2025 do 10. 6. 2025 bylo stanoveno postupem podle § 5 odst. 4 vyhlášky č. 108/2011 Sb. a činilo 873 m3. Cena takto neoprávněně odebraného plynu ve výši 27 289,83 Kč (vč. poplatku za zjištění neoprávněné distribuce) byla vyúčtována žalované 1 fakturou splatnou dne 3. 7. 2025. Nájemní smlouvou bylo prokázáno, že uživatelem odběrného místa byli oba žalovaní, což ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že to byl žalovaný 2, kdo 6. 10. 2025 uzavřel s žalobkyní novou smlouvu o připojení odběrného místa k distribuční soustavě. Za dluh vzniklý v době společného užívání odběrného místa proto odpovídají oba účastníci společně a nerozdílně. Žalovaný 2 byl k úhradě dluhu vyzván dopisem ze dne 21. 11. 2025, kterým mu byla stanovena lhůta k úhradě v trvání 7 dnů od doručení dopisu. Výzva byla odeslána dne 21. 11. 2025 a má se za to, že žalovanému došla 26. 11. 2025 (§ 573 o. z.) Sedmidenní lhůta k úhradě dlužné částky uplynula 3. 12. 2025. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanému uložil také povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá nařízení č. 351/2013 Sb.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k výši a povaze dluhu, délce prodlení, jakož i k pasivnímu postoji žalované, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b a. t.), 3x režijního paušálu po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku v částce 1 365 Kč, činí celkem 3 180 Kč. Soud v tomto případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství obdobných návrhů, a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud podotýká, že ačkoliv v tomto případě žaloba nebyla podána jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soud jí vyhodnotil jako „ustálený vzor“ neboť od jiných žalob, podávaných žalobkyní se odlišuje pouze v minimální míře - v údajích o účastnících, žalované částce a způsobu jejího výpočtu.