115 C 3/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul sídlem ulice a číslo , PSČ obec o 729 249,50 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 729 249,50 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 729 249,50 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 85 431,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 729 249,50 Kč s příslušenstvím, žalobu odůvodnila tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 27. 8. 2018 dohodu o narovnání sporných práv a povinností (dále jen„ Dohoda o narovnání“). Na základě Dohody o narovnání se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku 2 057 000 Kč, která představuje neuhrazené nájemné za období 3. a 4. čtvrtletí, které vzniklo nehrazením nájmu ze strany žalovaného dle nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 8. 2013 (dále jen„ Nájemní smlouva). Tato dlužná částka je v Dohodě o narovnání onačena jako„ Částka narovnání“.

2. Na základě Dohody o narovnání se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku narovnání ve smyslu Dohody o narovnání, a to v řádných a mimořádných splátkách. V článku IV, bod 4.1., písm. a) (i) a (ii) si sjednali žalobce a žalovaný splátkový kalendář, dle kterého měly být řádné a mimořádné splátky hrazeny.

3. Řádná splátka dle čl. 4, písm. a) (ii) Dohody o narovnání za měsíc prosinec 2020 ve výši 25 000 Kč, která měla být žalovaným žalobkyni uhrazena ke dni 25. 12. 2020, je žalovaný k dnešnímu dni více než 30 dnů v prodlení.

4. Mimořádná splátka dle čl. 4, písm. a) (i) Dohody o narovnání písm. a), pátá odrážka, ve výši 150 000 Kč, měla být uhrazena žalobkyni nejpozději do 10. 1. 2021 (dále jen„ Mimořádná splátka“). S úhradou Mimořádné splátky je žalovaný k dnešnímu dni více než 30 dnů v prodlení.

5. Prodlením žalovaného s úhradou splátek jeho dluhu se stal (ve smyslu čl. 4 a) (ii) Dohody o narovnání) splatný celý zbytek dluhu. Konkrétně se jedná o 12 řádných splátek v celkové výši 300 000 Kč a 3 mimořádné splátky v celkové výši 429 249,50 Kč. Dohromady je tak žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 729 249,50 Kč.

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, k úhradě částky 729 249,50 Kč, a to dopisem ze dne 26. 1. 2021, označeným jako Předžalobní výzva dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 28. 1. 2021.

7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznává. Žalovaný považuje podanou žalobu v rozporu s dobrými mravy a principem poctivosti obchodního styku, na základě čehož považuje podanou žalobu za neoprávněnou a nedůvodnou. Jelikož posouzení, zda podaná žaloba je, či není v rozporu s dobrými mravy, je nutné posoudit širší okolnosti vzájemného vztahu účastníků řízení, bude se žalovaný dále věnovat otázce formování ujednání dohody o narovnání a dodatku č. 6 nájemní smlouvy, na základě kterých žalobkyně staví žalobní důvod, jakož i dalšími relevantními okolnostmi. Žalovaný v pozici nájemce a žalobkyně v pozici pronajímatele uzavřeli spolu dne 22. 8.2013 smlouvu o nájmu nemovitých věcí v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví]. Jedná se o nemovité věci v [obec] v podhůří [název pohoří], které slouží k provozování [název zařízení] [anonymizováno]. Předmětem nájmu byly také movité věci – vybavení hotelu.

8. Smlouva o nájmu byla dále upravena několika dodatky: Dodatek č. 1 ze dne 20. 12. 2013, Dodatek č. 2 ze dne 9. 12. 2014, Dodatek č. 3 ze dne 25. 11. 2015, Dodatek č. 4 ze dne 15. 12. 2016 Nájemní smlouva včetně dalších dodatků byla vždy vyhotovena a předložena ze strany žalobkyně a žalovaný předloženou nabídku vždy akceptoval. Ač byla smlouva o nájmu uzavřena v roce 2013, nájemní vztah mezi účastníky trval již od roku 1998 (původní nájem byl uzavřen s účinností od 1. 9. 1998), kdy žalovaný byl od počátku provozovatelem [název zařízení] [anonymizováno] a nájemcem nemovitostí a movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně. Od počátku žalobce využíval hotel k zajištění rekondičních služeb a přidružených služeb pro horníky pojištěné u žalobce. Vztah mezi účastníky byl tak od počátku nastaven tak, že rozhodující část klientely (a tedy i cash flow) hotelu bude zajišťovat žalobkyně a žalovaný toto bude žalobkyni kompenzovat ve formě velmi vysokého nájemného. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný je nájemcem nemovitých/movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně již dlouhou řadu let, když nájemní vztah trval již před uzavřením smlouvy o nájmu ze dne 22. 8. 2013, přičemž ta někdejší stav pouze revidovala. Nájem nemovitých věcí byl původně sjednán na dobu 10 let, a to do 30. 9. 2023. Nájemné v nájemní smlouvě bylo určeno ročně jako částka 2.200.000 Kč + DPH za nemovité věci a 800.000 Kč + DPH za movité věci, celkem tedy 3.000.000 Kč + DPH ročně. Nájemné se dle nájemní smlouvy hradilo vždy ve čtvrtletních splátkách vždy k 1. 3., 1. 6., 1. 9. a 1. 12. každého roku. Výše nájemného byla vždy dodatkem ke smlouvě o nájmu změněna: a) Dodatkem č. 1 byla výše nájmu na rok 2014 změněna na částku 2.300.000 Kč za nemovité věci a 800.000 Kč za movité věci, celkem tedy 3.100.000 Kč ročně; b) Dodatkem č. 2 byla výše nájmu na rok 2015 změněna na částku 2.375.000 Kč za nemovité věci a 825.000 Kč za movité věci, celkem tedy 3.200.000 Kč ročně; c) Dodatkem č. 3 byla výše nájmu na rok 2016 změněna na částku 2.475.000 Kč za nemovité věci a 825.000 Kč za movité věci, celkem tedy 3.300.000 Kč ročně; d) Dodatkem č. 3 byla výše nájmu na rok 2017 změněna na částku 2.550.000 Kč za nemovité věci a 850.000 Kč za movité věci, celkem tedy 3.400.000 Kč ročně; (ke všem uvedeným cenám je ještě třeba přičíst DPH v zákonné výši).

9. Nájemné bylo v takto vysoké výši sjednáno z jediného důvodu, a sice s faktickou provázaností se Smlouvou o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 31. 8. 1998 a později se Smlouvou o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7. 1. 2000, kdy smluvními stranami těchto smluv jsou právě účastníci řízení. Na základě těchto smluv poptávala žalobkyně pro své pojištěnce služby hotelu. Jednalo se o stovky pojištěnců ročně. Počet pojištěnců, kteří měli v tom kterém období využít služeb hotelu, byl vždy stanoven dodatkem k výše uvedené smlouvě. Meziroční obrat, který čistě díky poskytování služeb pro pojištěnce žalobkyně, žalovaný generoval, byl v té době v řádech desítek milionů korun. Bylo dohodnuto, že za zajištění klientů hotelu bude žalovaný žalobkyni část financí vracet, a to právě ve formě vysokého nájemného. Žalovaný generoval z poskytování rekondičních služeb vysoký zisk a mohl tak hradit vysoké nájemné i provoz a údržbu hotelu. Takto fungoval obchodní model vztahu mezi účastníky. Lineární zvyšování nájemného odpovídá vyšším příjmům za poskytované služby pojištěncům. V roce 2017 došlo k jednostrannému ukončení (výpovědi) Smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče ze strany žalobkyně, a to dopisem ze dne 29. 5. 2017 Výpovědí smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče došlo ke změně poměrů mezi účastníky, která založila zvlášť hrubý nepoměr vzájemných vztahů. Na ukončení smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče žalovaný okamžitě reagoval a snažil se dosáhnout úpravy vzájemných práv a povinností dohodou. Přestože byla jedna část„ obchodního modelu“ jednostranně žalobkyni ukončena, nedošlo k úpravě nájemného ze smlouvy o nájmu. Žalovaný se snažil několika přípisy, emaily a na několika jednáních dosáhnout úpravy smlouvy o nájmu, avšak jeho snaha se nesetkala s pozitivní reakcí ze strany žalobkyně. Žalovaný žalobkyni navrhl, aby byla výše nájmu upravena na částku 50.000 Kč měsíčně (600.000 Kč ročně). Tímto žalovaný uplatňoval své právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě. Stav, kdy byl žalovaný povinen hradit absurdně vysoké nájemné, vynakládat výdaje na údržbu hotelu a zároveň ze strany žalobkyně nebyly poptávány služby ke kompenzaci těchto výdajů, jak bylo původně dohodnuto, byl pro žalovaného neudržitelný. Při takto vysokém nájemném nebyl žalovaný schopen hotel udržovat a reagovat na havarijní stav některých věcí, jako např. myčka nádobí, sušička prádla, rehabilitační vany, posilovna apod., či investovat do rozvoje hotelu a snížení budoucích nákladů (např. zateplení budovy). Jelikož žalovaný každý měsíc zaznamenával ztrátu, nebyl pro něj tento stav reálně dlouhodobě udržitelný. Pokud by žalovaný přistoupil na návrh žalobkyně a jeho činnost, jako nájemce, by byla ukončen pro nemožnost platit absurdně vysoké nájemné, znamenalo by to ukončení podnikání žalovaného, propuštění všech jeho cca 40 stálých zaměstnanců a cca 60 brigádníků a ukončení nájemního vztahu, což by v konečném důsledku znamenalo ztrátu i pro žalobkyni. Vzhledem k tomu, že velmi náhle vypadl příjem finančních prostředků za rekondiční pobyty a nájem zůstal nezměněn, začal obrovský tlak na žalovaného, který neměl rezervy na to, aby tento nevyrovnaný stav příjmů a výdajů dlouhodobě udržel. Po shora uvedených událostech začalo složité a zdlouhavé jednání, které z prvopočátku naráželo na neochotu u žalobkyně. Žalovaný se snažil domoci toho, aby bylo sjednáno nájemné v obvyklé výši, tj. 50.000 Kč měsíčně (600.000 Kč ročně) + DPH. Toto pro něj bylo ekonomicky dlouhodobě udržitelné i po výpadku rekreantů žalobce. Jelikož žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na úhradu původně sjednaného nájemného (hradil pouze 50.000 Kč), žalobkyně nájemní vztah vypověděla, přičemž stále nebylo možné dosáhnout dohody. Napětí vyústilo až k podání několika žalob: a) Žalobou žalobkyně podanou ze dne 22. 12. 2017 podanou k [název soudu] bylo pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno řízení o zaplacení částky 1.028.500 Kč, což představovalo dlužný nájem; b) Žalobou žalovaného podanou dne 27. 2. 0218 k [název soudu] bylo pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno řízení o obnovení rovnováhy práv a povinností stran; tímto se žalovaný snažil domoci snížení nájemného na tržní hodnotu; c) Žalobou žalovaného podanou dne 15. 5. 2018 k [název soudu] bylo pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu; tímto žalovaný napadl výpověď z nájmu, jelikož nájemné bylo uhrazeno zápočtem na pohledávku na úhradu nákladů spojených s údržbou nemovitosti, kterou měla za žalovaným.

10. Žalovanému docházel čas, když se každý den ocital ve stále větší a větší ztrátě, proto bylo nutno jednat a nečekat pouze na vývoj soudních jednání. Společnost žalovaného nebyla schopna udržet svou ekonomickou pozici. Byl zde obrovský tlak zevnitř žalovaného, když ta má společenskou odpovědnost, zaměstnává řadu zaměstnanců, přičemž především jejich mzda byla ohrožena. Žalovaný tak byl nucen ustupovat ze svých nároků a požadavků, dokud nebylo dosaženo konsensu, přičemž v případě, že by žalovaný ze svých nároků neustoupil, ke konsenzu by nikdy nedošlo. Jediné, co bylo pro žalovaného v danou chvíli důležité, byla budoucnost v podobě sníženého nájmu.

11. Vzájemné spory byly tedy nakonec dne 27. 8. 2018 ukončeny podepsáním předmětných dohod o narovnání, a to konkrétně dohodou o narovnání sporných práv a povinností, Dodatek č. 6 k nájemné smlouvě a Dohoda o finančním vypořádání nájemného. Výsledkem těchto smluv bylo postupné zpětvzetí všech shora uvedených žalob, snížení nájemného na 50.000 Kč měsíčně a závazek žalovaného uhradit nájemné za předchozí 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 v plné výši, tj. 2.057.000 Kč. Stejně jako nájemní smlouva včetně jejích dodatků, byly i veškeré dohody o narovnání a s nimi související dokumenty vyhotoveny advokátní kanceláří zastupující žalobkyni. S ohledem na fakt, že (i) návrhy smluv připravila žalobkyně a využila tak svého nesrovnatelně silnějšího postavení k prosazení podstatných ujednání ve smlouvách označených shora, žalovaný musel resignovat na své nároky a svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s údržbou nemovitostí, kterou předtím započetl proti pohledávce žalovaného na nájemném a zavázal se uhradit nájemné za předchozí období v plné původní výši, podepsal žalovaný smlouvy pod obrovským tlakem, kdy tyto smlouvy jsou na hranici splnitelnosti. Žalovaný je přesvědčen, že dohoda o narovnání, jakož i listiny s nimi související a podaná žaloba jsou v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku, kdy dle jejího názoru žalobkyně při uzavírání dohody o narovnání využila svého silnějšího postavení, aby si vymohla pro ni příznivější podmínky a požadovala tak po žalovaném úhradu nájemného za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 ve výši 2.057.000 Kč. Žalobkyně při uzavírání dohody o narovnání nebrala vůbec ohled na absurdní výši nájemného ve srovnání s obvyklou výší nájmu a ani na ukončení (výpověď) Smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče, a s tím souvisejícímu podstatnému snížení příjmů žalovaného. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu nájemného za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 ve výši 2.057.000 Kč i přesto, že jí bylo dobře známo, že žalovaný v důsledku shora uvedené výpovědi Smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče nemohl mít a neměl dostatečné příjmy k zaplacení nájemného v takové výši. Žalobkyně svým jednáním rovněž absolutně ignorovala jakoukoli předchozí dohodu obou stran a zaběhlou praxi, kdy výše nájemného odpovídala vyšším příjmům za poskytované služby pojištěncům a po ukončení (výpovědi) Smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče výši nájemného vůbec nesnížila.

12. Dle názoru žalovaného je zcela v rozporu s dobrými mravy po žalovaném požadovat, aby zaplatil doplatek za dlužné nájemné za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 ve výši žalované částky, tj. 729.249,50 Kč, když k dnešnímu dni z celkového dluhu uhradil již částku ve výši 1.984.075,50 Kč, a když původní výše nájemného byla sjednána především s ohledem na výši příjmů žalovaného za poskytované služby pojištěncům žalobkyně a když žalobkyně ani po odpadnutí důvodu pro sjednání takové výše nájemného nájemné ani na žádost žalovaného nesnížila. Žalovaný má rovněž za to, že je zcela v rozporu s dobrými mravy po žalovaném požadovat, aby zaplatil doplatek za dlužné nájemné za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 ve výši žalované částky z toho důvodu, že dohoda o narovnání a s ní související listiny byly podepisovány za okolností uvedených výše, tedy pod velkým tlakem žalovaného, kdy žalobkyně nesporně využila svého silnějšího postavení, aby si vymohla dohodu pro ni příznivější, přičemž je potřeba brát rovněž ohled na to, že žalobkyně nemusela ustupovat ze žádného ze svých požadavků. Pokud by chtěla žalobkyně tvrzení v předchozí větě sporovat, tak žalovaný dále uvádí, že skutečnost, že došlo k dohodě ohledně výše nájemného, a to na výši 50.000 Kč + DPH, tak toto nelze považovat za ústupek žalobkyně, a to především s ohledem na cenu obvyklou v daném čase a v místě, kde se předmět nájmu nachází. Sjednané nájemné ve výši 50.000 Kč + DPH je odpovídající obvyklému nájemnému v čase a místě, kde se předmět nachází a tudíž dohodu o takové výši nájemného nelze považovat za ústupek žalobkyně, když je zřejmé, že by žalobkyně předmět nájmu za daných podmínek, jaké měl žalovaný, nemohla za vyšší nájemné pronajmout nikomu jinému. Ze stejných důvodů nelze považovat za ústupek žalobkyně rovněž tu skutečnost, že žalovaný nebyl dle dohody o narovnání povinen hradit nájemné za první a druhé čtvrtletí 2018.

13. Soud provedl dokazování Dohodou o narovnání uzavřenou mezi stranami dne 27.8.2018, z níž zjistil, že v úvodních ustanoveních strany specifikovaly termíny a definice pro výklad této dohody závazné, a to:„ Dohoda - je tato dohoda o narovnání sporných práv a povinností„; [název zařízení] [anonymizováno] – je stavba budovy č. ev. 327, obč. vybavenost stojící na pozemku parc. č. St. 836 zastavěná plocha a nádvoří, sloužící k provozování zařízení hotelového typu a nestátního zdravotního zařízení….; Smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče – je smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče, ve znění dodatků č. 1-34, uzavřená mezi účastníky 7.1.2000, na základě které zajišťoval [název zařízení] [anonymizováno] pro [žalobkyni] komplexní rekondiční péči formou rekondičních pobytů pro pojištěnce [žalobkyně] v zařízení [název zařízení] [anonymizováno] a která byla [žalobkyní] s účinky k 31.8.2017 vypovězena; Nájemní smlouva – je smlouva o nájmu ve znění dodatků č. 1 -5 uzavřená mezi účastníky 22.8.2013; Spor I – je řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], Spor II – řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]; Spor III – je řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Přílohou č. 1 Dohody je dodatek č. 6, Přílohy č. 2 – 4 jsou zpětvzetí shora uvedených žalob, příloha [číslo] – je dohoda o finančním vypořádání. V čl. IV. Předmět dohody je stanoven splátkový kalendář dlužné částky 2 057 000 Kč.

14. Předžalobní výzvou ze dne 26.1.2021 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 729 249,50 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

15. Z dodatku č. 6 k nájemní smlouvě ze dne 22.8.2013 bylo zejména zjištěno, že doba nájmu byla nově sjednána na dobu určitou do 31.12.2021 a nově se strany dohodly na výši nájemného ve výši 50 000 Kč bez DPH a to od srpna 2018.

16. Podle § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., (1) Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. (2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

17. Podle § 1904 zákona č. 89/2012 Sb., platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

18. Podle § 1905 zákona č. 89/2012 Sb., narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, které strany zřejmě nemohly mít na mysli. Hlavním účelem narovnání je odstranit spornost práv mezi stranami. Dlužník a věřitel mají právo se dohodnout o změně svých práv a povinností, jež pro ně ze závazku plynou (§ 1901). Mohou tak učinit z nejrůznějších důvodů, přičemž jejich motivace k uzavření takové dohody zpravidla není relevantní. Z dohody o narovnání ze dne 27.8.2018 vyplývá, že strany si byly vědomy změn nastalých v jejich obchodním jednání - jednaly za situace, kdy bylo najisto postaveno, že Smlouva o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7.1.2000 byla s účinky k 31.8.2017 vypovězena. Smlouvou o narovnání vyřešily strany 3 probíhající spory u soudu, splatnost nezaplaceného nájemného 2 057 0000 Kč za 3. a 4. čtvrtletí roku 2017 a dodatkem č. 6 k Nájemní smlouvě ze dne 22.8.2013 pak výši nájemného do budoucna od srpna 2018. Dosavadní závazek tak byl nahrazen novým a je právním důvodem vzniku závazku.

19. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

20. V daném případě soud návrhu žalobkyně vyhověl v celém rozsahu, když má zato, že dosavadní závazek žalovaného byl nahrazen novým závazkem plynoucím z dohody o narovnání ze dne 27.8.2018, která transparentně popsala vztahy mezi stranami, s vědomím zaniklé Smlouvy o organizaci a úhradě rekondiční péče ze dne 7.1.2000 k datu 31.8.2017, když dohoda o narovnání byla uzavřena po roce od zániku této smlouvy. Tento časový odstup považuje soud za dostatečný v rámci smluvní volnosti stran a je nepodstatné, kdo smlouvu vyhotovil a předložil a kdo ji pouze akceptoval. Dohoda o narovnání ze dne 27.8.2018 detailně vypořádala nejen nároky plynoucí z nájemného, ale také tři spory probíhající u [název soudu] a [název soudu]. Soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že dohoda o narovnání je v rozporu s dobrými mravy a principem poctivosti v obchodním styku. Nelze přehlédnout, že předmětem řízení je nárok na zaplacení nájemného za 3. a 4 čtvrtletí roku 2017, dohoda umožňovala žalovanému dluh splácet v řádných a mimořádných splátkách až do 11/2021 a dohodnuta byla ztráta výhody splátek. Za této situace dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu a bylo jí vyhověno včetně požadovaného příslušenství, které má oporu v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, přísluší jí proto právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek 36 463 Kč, náklady za právní zastoupení žalobkyně 3,5 úkonů z punkta 729 249,50 Kč za přípravu a převzetí věci, sepis jednoduché výzvy před podáním žaloby (0,5 úkonu), sepis žaloby a účast u jednání dne 23.5.2022, tj. (3,5 x 11 220 Kč = 39 270 Kč) + (4 x 300 Kč režijní paušál = 1 200 Kč), tj. 40 470 Kč + 21 % DPH 8 498,70 Kč, celkem 85 431,70 Kč. Úkon vyúčtovaný jako právní porada s klientem 1.2.2021 ve výši 11 220 Kč nebyl žalobci přiznán, když žaloba byla podána 27.1.2021, tedy právní porada 4. den po podání žaloby se soudu nejeví jako účelně vynaložený úkon, shodně nebyl přiznán vyúčtovaný úkon 2.2.2022 – vyjádření žalobce k úrokům na výzvu soudu, když řádné odůvodnění úroků měla obsahoval již sama žaloba.