115 C 34/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 313 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 313 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 284 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19.7.2016 do 3.2.2017 ve výši 2 816,05 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 915,04 Kč ve výši 8,05 % ročně od 4.2.2017 do 9.3.2017 ve výši 478,33 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 406,25 Kč ve výši 8,05 % ročně od 10.3.2017 do 28.3.2017 ve výši 265,14 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 62 018,27 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.3.2017 do 25.4.2017 ve výši 388,30 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 61 509,48 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26.4.2017 do 16.5.2017 ve výši 288,84 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 61 007,35 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17.5.2017 do 16.6.2017 ve výši 422,90 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 60 281,21 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17.6.2017 do 18.7.2017 ve výši 431,35 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 59 510,72 Kč ve výši 8,05 % ročně od 19.7.2017 do 15.8.2017 ve výši 372,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 58 862,34 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16.8.2017 do 13.9.2017 ve výši 381,71 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 58 494,57 Kč ve výši 8,05 % ročně od 14.9.2017 do 17.10.2017 ve výši 444,72 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 726,69 Kč ve výši 8,05 % ročně od 18.10.2017 do 21.11.2017 ve výši 451,79 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 56 997,81 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22.11.2017 do 28.12.2017 ve výši 471,58 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 916,15 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.12.2017 do 19.1.2018 ve výši 275,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 089,30 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20.1.2018 do 20.2.2018 ve výši 394,19 Kč a zákonný úrok prodlení z částky [osobní údaje žalobce] 215 ve výši 8,05 % ročně od 21.2.2018 do 20.3.2018 ve výši 339,26 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 53 090,77 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21.3.2018 do 23.4.2018 ve výši 403,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 52 185,80 Kč ve výši 8,05 % ročně od 24.4.2018 do 17.5.2018 ve výši [osobní údaje žalobce] 264 a zákonný úrok prodlení z částky 51 708,40 Kč ve výši 8,05 % ročně od 18.5.2018 do 18.6.2018 ve výši 370 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 50 070,75 Kč ve výši 8,05 % ročně od [osobní údaje žalobce] 183 do 19.7.2018 ve výši 347,09 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 155,08 Kč ve výši 8,05 % ročně od 20.7.2018 do 26.9.2018 ve výši 758,42 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 48 890,40 Kč ve výši 8,05 % ročně od 27.9.2018 do 22.10.2018 ve výši 284,24 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 48 120,03 Kč ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2018 do 20.11.2018 ve výši 312,05 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 294,96 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21.11.2018 do 20.12.2018 ve výši 317,27 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 375,98 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21.12.2018 do 21.01.2019 ve výši 324,69 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 44 431,65 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22.1.2019 do 25.2.2019 ve výši 347,74 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 44 247,94 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26.2.2019 do 25.3.2019 ve výši 277,04 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 489,81 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26.3.2019 do 16.4.2019 ve výši 213,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 977,46 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17.04.2019 do 28.5.2019 ve výši 403,63 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 761,65 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.5.2019 do 20.6.2019 ve výši 219,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 726,96 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21.6.2019 do 16.7.2019 ve výši 242,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 313,77 Kč ve výši 8,05 % ročně od 17.07.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 41 313 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem (úvěrovaným), byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 09.06.2015. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 25 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 11.06.2015. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 126,67 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 930 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2015, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný se tak zavázal uhradit žalobci částku ve výši 69 480 Kč. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobci byly uhrazeny pouze následující částky: - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 17.07.2015 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 17.08.2015 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 17.09.2015 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 16.10.2015 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 16.11.2015 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 17.12.2015 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 15.01.2016 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 17.02.2016 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 17.03.2016 - částka ve výši 1 930 Kč ze dne 15.04.2016 V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 odst. b) smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře, tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru zahrnutý do těchto splátek). Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky č. 11 splatné dne 17.05.2016. K datu 17.07.2016 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12.4 smluvních ujednání smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 28 209,77 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se s žalobcem dohodli, že je žalobce oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení také z dlužného úroku, jakožto součásti nové jistiny. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 a 12.5 smluvních ujednání smlouvy, když žalobce touto žalobou uplatňuje právo na zaplacení těchto smluvních pokut v celkové výši 13 104 Kč. Žalobce vypočítané smluvní pokuty zaokrouhlil směrem dolů. Konkrétně žalobce takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.1 odst. a) ve výši 154,40 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 11, 12, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 154,40 Kč. Žalobce dále takto v souladu se smlouvou uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 12.1 odst. b) ve výši 250,90 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 11, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 250,90 Kč. Žalovaný se dále v bodu 12.5 smluvních ujednání smlouvy zavázal pro případ, že žalovaný nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru (zesplatnění jistiny i úrokům dle splátkového kalendáře) ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění úvěru, uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky odpovídající dlužné nové jistině. Žalobce tak v souladu s bodem 12.5 smluvních ujednání smlouvy uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 545 Kč. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - částka ve výši 368,96 Kč ze dne 03.02.2017 - částka ve výši 508,79 Kč ze dne 09.03.2017 - částka ve výši 387,98 Kč ze dne 28.03.2017 - částka ve výši 508,79 Kč ze dne 25.04.2017 - částka ve výši 502,13 Kč ze dne 16.05.2017 - částka ve výši 726,14 Kč ze dne 16.06.2017 - částka ve výši 770,49 Kč ze dne 18.07.2017 - částka ve výši 648,38 Kč ze dne 15.08.2017 - částka ve výši 367,77 Kč ze dne 13.09.2017 - částka ve výši 767,88 Kč ze dne 17.10.2017 - částka ve výši 728,88 Kč ze dne 21.11.2017 - částka ve výši 1 081,66 Kč ze dne 28.12.2017 - částka ve výši 826,85 Kč ze dne 19.01.2018 - částka ve výši 903,43 Kč ze dne 20.02.2018 - částka ve výši 1 095,10 Kč ze dne 20.03.2018 - částka ve výši 904,97 Kč ze dne 23.04.2018 - částka ve výši 477,40 Kč ze dne 17.05.2018 - částka ve výši 1 637,65 Kč ze dne 18.06.2018 - částka ve výši 915,67 Kč ze dne 19.07.2018 - částka ve výši 264,68 Kč ze dne 26.09.2018 - částka ve výši 770,37 Kč ze dne 22.10.2018 - částka ve výši 825,07 Kč ze dne 20.11.2018 - částka ve výši 1 918,98 Kč ze dne 20.12.2018 - částka ve výši 944,33 Kč ze dne 21.01.2019 - částka ve výši 183,71 Kč ze dne 25.02.2019 - částka ve výši 758,13 Kč ze dne 25.03.2019 - částka ve výši 512,35 Kč ze dne 16.04.2019 - částka ve výši 215,81 Kč ze dne 28.05.2019 - částka ve výši 1 034,69 Kč ze dne 20.06.2019 - částka ve výši 413,19 Kč ze dne 16.07.2019 Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částku odpovídající aktuálně dlužné nové jistině ve výši 28 209,77 Kč s příslušenstvím b) neuhrazené penalizační faktury dle článku 12.1 odst. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru v celkové výši 559 Kč (podle uzavřené smlouvy platí, že věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 154,40 Kč za každou splátku, u které se ocitnete v prodlení o délce 15 dnů. Věřiteli takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 11, 12, u kterých jste se ocitl v prodlení o délce více jak 15 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 154,40 Kč. Podle uzavřené smlouvy dále platí, že věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 250,90 Kč za každou splátku, u které se ocitnete v prodlení o délce 30 dnů. Věřiteli takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 11, u kterých jste se ocitl v prodlení o délce více jak 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 250,90 Kč). c) smluvní pokutu dle článku 12.5 smluvních ujednání smlouvy o úvěru ve výši 12 545Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až c). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a) až c), tedy u částky v celkové výši 41 313 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Žalobce podotýká, že pro zjednodušení žalobce požaduje u nové jistiny pouze zákonný úrok z prodlení z částky představující novou jistinu od data následujícího po dni zesplatnění. Dále žalobce pro upřesnění ke způsobu doručování jednotlivých dokumentů žalovanému uvádí, že Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru bylo doručováno doporučeně na dodejku (doklad je připojen k této žalobě), předžalobní výzva byla doručována doporučeně (doklad je připojen k této žalobě) a jednotlivé výzvy žalobce k zaplacení dlužných splátek, jakož i oznámení žalobce o zesplatnění úvěru, byly doručovány prostřednictvím České pošty s.p. s využitím služby Hybridní pošta – dokumenty byly vygenerovány informačním systémem žalobce a následně byly předány České poště s.p. k odeslání v elektronické podobě prostřednictvím internetové adresy [webová adresa] (bližší informace k Hybridní poště lze dohledat na internetových stránkách [webová adresa]).

2. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to: -) Smlouvou o revolvingovém úvěru č. návrhu [číslo] ze dne 09.06.2015, ze které soud zjistil, že žalobce a žalovaný se dohodli na poskytnutí částky 25 000 Kč žalovanému a žalovaný se zavázal vrátit celkem 69 480 Kč v 36 splátkách po 1 930 Kč, efektivní úroková sazba činila 126,67 % p.a. -) Oznámením o schválení úvěru k č.SRÚ [číslo] ze dne 12.06.2015 byl úvěr schválen -) Součástí smlouvy byl splátkový kalendář -) Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému byla částka 25 000 Kč vyplacena dne 11.06.2015, splaceno bylo 41 270,23 Kč -) Z oznámení ze dne 17.07.2016 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván o okamžité úhradě částky 50 739 Kč -) Pokusem o smír – výzvou ze dne 17.06.2016 byl žalovaný vyzván k úhradě úvěru a vyfakturovaných smluvních pokut -) Předžalobní výzvou ze dne 05.05. žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 41 313 Kč -) Ke schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobce doložil výplatní pásku za měsíc březen 2015, z níž zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 16 609 Kč, z výplatního lístku za duben 2015 pak zjistil čistý příjem 20 780 Kč. Z popisu práce a dodatků k pracovní smlouvě žalobce zjistil, že žalovaný pracuje jako [profese] [anonymizováno], a to od 01.12.2013 na dobu neurčitou. V hodnocení klienta žalobce uváděl čistý pravidelný příjem klienta 16 500 Kč, výdaje 3 800 Kč, splátky půjček či zápůjček, úvěrů leasingu, výživného… 2 100 Kč nájemné, inkaso doprava 4 000 Kč, celkem výdaje 9 900 Kč, volné zdroje 6 600 Kč, zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba], [obec] – [část obce], rodinný stav žalovaného – svobodný. Výpis z běžného účtu klienta ze dne 16.05.2015 vykazoval počáteční zůstatek 12 007,64 Kč, konečný stav 11 287,14 Kč.

3. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce a žalovaný se dohodli na tom, že žalobce poskytne žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zaváže vrátit tuto částku v 36 měsíčních splátkách po 1 930 Kč, čímž v konečném důsledku vrátí žalobci částku 69 480 Kč. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 41 313 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaný dle skutkových tvrzení žalobce vrátil žalobci 41 270,23 Kč.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

8. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč obdržel na účet a zavázal se je v dohodnuté době vrátit.

12. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání úroku v efektivní úrokové sazbě 126,67 % p.a., která v tomto případě činí 44 480 Kč za zapůjčení částky 25 000 Kč na 36 měsíců a dospěl k závěru, že je zcela nepřiměřený. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele.

13. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb § 9 odst. 1, podle kterého věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Soud má za to, že z předložených listin - výplatní pásky za měsíc březen 2015, z níž zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 16 609 Kč, z výplatní pásky za duben 20115 pak zjistil čistý příjem 20 780 Kč, z popisu práce a dodatků k pracovní smlouvě, hodnocení klienta, kde byl zjištěn čistý pravidelný příjem klienta 16 500 Kč, výdaje 3 800 Kč, splátky půjček či zápůjček, úvěrů leasingu, výživného … 2 100 Kč, nájemné, inkaso, doprava 4 000 Kč, celkem výdaje 9 900 Kč, volné zdroje 6 600 Kč, osobní stav svobodný, záporný počátek i konečný zůstatek na účtu, - nebylo provedeno zkoumání schopnosti splácet úvěr ze strany žalobce dostatečně.

17. Žalobce netvrdil a ani nedoložil, že by provedl např. kontrolu žalovaného ohledně bonity klienta v úvěrových registrech SOLUS a NRKI, že by provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB.

18. Výdaj určený na„ nájem, inkaso, dopravu a ostatní“ ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady nájem, inkaso, dopravu a ostatní činí 4 000 Kč, avšak doklad SIPO či nájemní smlouva nebyla doložena. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) je uvedena částka 3 800 Kč, což představuje možnou útratu 126 Kč/den, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům za telefon, jídlo, léky a oblečení za jeden den. Finanční poměry žalovaného pak dokreslují záporné počáteční i konečné zůstatky na běžném účtu. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit.

19. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s tvrzením v rozsahu shora a doložením pouhé karty hodnocení klienta se žádostí o úvěr v kontextu s uzavřenou smlouvou o úvěru téhož dne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.07.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Soud tak uzavírá, že žalobce dostatečným způsobem nesplnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou podle § 580 OZ, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26. 02. 2019. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 25 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky, ale s ohledem na provedené platby žalovaným ve výši 41 270,23 Kč pak žalovaný žalobci již ničeho nedluží a byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

21. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly.