118 C 103/2014

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 149 511 Kč s příslušenstvím konečný rozsudek

I. Žalovaný je povinen společně a nerozdílně s [celé jméno žalované], narozenou dne [datum], které byla tato povinnost stanovena částečným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zaplatit žalobkyni částku 73 622,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 63 942,12 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným zamítá co do částky 4 143 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 143 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 17 390 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Stát nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném (dříve žalovaných) zaplacení částky 149 511 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela se žalovaným 1. a [celé jméno žalované] (původně žalovaná 2.) jako spoluúčastníkem dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na podkladě které byly žalovanému 1. poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, oproti čemuž se žalovaný 1. zavázal tyto prostředky vrátit v 72 měsíčních splátkách po 4 092 Kč počínaje dnem [datum], žalovaní však závazku nedostáli a [anonymizováno] proto dne [datum] odstoupila od smlouvy s účinky ke dni [datum], a dluh žalovaných v celkové výši 179 155 Kč, skládající se z dlužných měsíčních splátek vyčíslených ke dni [datum] ve výši 29 406 Kč (tj. dlužná jistina po splatnosti ve výši 19 532,11 Kč, dlužné úroky po splatnosti ve výši 9 679,89 Kč, dlužné pojistné po splatnosti ve výši 194 Kč, a to vše za měsíce říjen [rok] až květen [rok]) a nesplacené úvěrové jistiny ve výši 149 749 Kč, se stal splatným. Žalovaní za dobu trvání smlouvy uhradili celkem částku 80 375 Kč. Žalovaný 1. byl v době od [datum] do [datum] a následně od [datum] až do ukončení smlouvy v pracovní neschopnosti a vznikl mu tak nárok na pojistné plnění, a to od splátky splatné v měsíci, v němž uplynul 60. den trvání pracovní neschopnosti. Pojistné plnění bylo za první pracovní neschopnost vyplaceno ve výši 4 092 Kč (splátka za říjen [rok], která byla započtena na úvěr ještě v době jeho trvání) dne [datum], dále bylo vyplaceno v celkové výši 24 552 Kč dne [datum] a následně v celkové výši 4 092 Kč dne [datum] (tyto jsou započítány na jistinu a jsou zohledněny v žalobním návrhu). Dle ustanovení V.

5. Všeobecných obchodních podmínek však byli žalovaní povinni splácet poskytnutý úvěr řádně a včas až do vypořádání pojistné události. Žalovaní neuhradili splátky za měsíce říjen [rok] až květen [rok], proto došlo k uvedenému odstoupení od smlouvy. Po odstoupení byla ještě dne [datum] uhrazena částku 1 000 Kč. Ke dni podání žaloby, tedy po odstoupení od smlouvy, bylo žalovanými uhrazeno celkem 29 644 Kč, které žalobkyně započetla na jistinu, a žalovaná částka tudíž představuje rozdíl mezi celkovou dlužnou částkou a uhrazenými částkami po splatnosti.

2. Pro přehlednost soud uvádí, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že na straně žalobkyně bude nadále pokračováno se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], akciová společnost, když z obchodního rejstříku vyplynulo, že [anonymizováno] zanikla výmazem z rejstříku [datum] s tím, že právním důvodem zániku byla přeshraniční fúze, na základě, níž dne [datum] přešel veškerý majetek a dluhy, práva a povinnosti, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], akciová společnost, která v ČR podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba] Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl částečným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o povinnosti [celé jméno žalované] (původně žalovaná 2.) zaplatit žalobkyni částku 145 368 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 135 688 Kč od [datum] do zaplacení a dále jí uložil zaplatit žalobkyni 50 % nákladů řízení, tj. částku 35 781 Kč.

3. Po rozhodnutí ve věci částečným rozsudkem žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 71 745,88 Kč na jistině a zákonného úroku z prodlení z této částky, když tato částka byla žalobkyni na žalovaný dluh vyplacena v rámci insolvenčního řízení žalovaného. V tomto rozsahu soud řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil.

4. Žalovaní se v řízení bránili zejména tím, že od žalobkyně nikdy nic nedostali, všechno je lež a podvod. [anonymizováno] platili, s [anonymizováno] nic nepodepsali, a naopak oni za ně měli platit. Úvěr byl navíc pojištěný.

5. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán. Soud proto jednal za splnění všech zákonných podmínek v jeho nepřítomnosti.

6. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které byly do spisu v průběhu řízení založeny, a zjistil z nich následující skutečnosti.

7. Z listiny nazvané Online půjčka [anonymizováno] – Žádost/ Smlouva o poskytnutí úvěru a rámcová smlouva o platebních službách [číslo] soud zjistil, že [anonymizováno] se dohodla se žalovaným a jeho partnerkou (předtím žalovanou 2.), že žalovanému poskytne úvěr ve výši 200 000 Kč s roční úrokovou sazbou 11,88 %, kterou žalovaný splatí v 72 měsíčních splátkách ve výši 4 092 Kč a celkem tak žalobkyni vrátí částku 294 624 Kč. První splátka byla splatná [datum] a další vždy k 15. dni v měsíci. V dohodě si ujednali i pojištění ve výši 4,99 % měsíční splátky s tím, že žalovaní prohlásili, že se seznámili s platnými rámcovými podmínkami uzavřenými mezi [anonymizováno] a [právnická osoba] a jejími všeobecnými podmínkami a dále skutečnost, že cena pojištění uvedené výše je zahrnuta do splátky. V neposlední řadě je v dohodě uvedeno, že partner (předtím žalovaná 2.) prohlašuje, že se seznámil s touto žádostí, všeobecnými obchodními podmínkami a navrhuje, že společně a nerozdílně s klientem (žalovaným 1.) uhradí závazky ze smlouvy, a to včetně příslušenství a smluvních pokut jako spoludlužník. Dohoda byla dne [datum] podepsána žalovanými 1. a 2. a dne [datum] zástupcem [anonymizováno].

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek [anonymizováno], které se staly součástí smlouvy, soud zejména zjistil, že v oddíle A) čl. VII.3 je stanoveno, že [anonymizováno] je oprávněn odstoupit od smlouvy a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení, mimo jiné v situaci, kdy se klient dostane do prodlení se splácením více než 2 po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Odstoupení nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. V oddíle A) čl. V.5 poslední větě je uvedeno, že v případě uplatnění nároku na pojistné plnění je klient povinen splácet úvěr a náklady řádně a včas až do vypořádání pojistné události. Tyto podmínky na jejich konci podepsal žalovaný.

9. Z přehledu čerpání úvěru (č. l. 6-7) bylo zjištěno, že ve prospěch žalovaného bylo dne [datum] vyplaceno 200 000 Kč. S platbami splátek se žalovaní dostali do prodlení již u splátky předepsané dne [datum], nicméně z výpisu dále vyplývá, že zpoždění bylo doplacením anulováno. Řádně následně nebyly uhrazeny splátky předepsané dne [datum], dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Ze strany pojišťovny bylo plněno dne [datum] částkou 4 092 Kč. Za dobu trvání smlouvy bylo žalovanými uhrazeno celkem 80 375 Kč, z toho na pokuty bylo uhrazeno 4 143 Kč, přičemž se dle vyjádření zástupce žalobkyně jednalo o smluvní pokutu dle všeobecných obchodních podmínek. Pokud se jedná o poplatky ve výši 600 Kč a 163,68 Kč, na které bylo ze shora uvedené částky plněno, tak se jedná o poplatky za upomínky vyplývající z ceníku. Dluh tak zůstal ve výši 179 154,98 Kč.

10. Z dopisu ze dne [datum] (č. l. 9) soud zjistil, že [anonymizováno] oznámila žalovanému, že odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzývá jej k úhradě zbývajícího dluhu ve výši 179 155 Kč. Odstoupení od smlouvy nabylo dle dopisu účinnosti a dluh se stal splatným ke dni 30 6. 2012.

11. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne [datum] vyplývá, že zástupkyně [anonymizováno] vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na úvěrovém účtu [číslo] zároveň jej upozornila, že v opačném případě bude zaplacení vymáhat podáním žaloby.

12. Výpisem z obchodního rejstříku ke [právnická osoba], a. s. (č. l. 243-251) bylo prokázáno, že od [datum] do [datum] měla živnostenské oprávnění – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

13. Z dopisu adresovaného [celé jméno žalované] (dříve žalované 2.) ze dne [datum] (č. l. 254), jakož i z kopie podacího archu ze dne [datum] (č. l. 255) bylo zjištěno, že [anonymizováno] ji informovala, že dne [datum] odstoupila od úvěrové smlouvy, ve které se paní [celé jméno žalované] zavázala závazky uhradit společně a nerozdílně s žalovaným. Současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do [datum]. Zásilka byla dána k poštovní přepravě dne [datum]. Shodným způsobem byl o odstoupení od smlouvy a povinnosti zaplatit dluh ze smlouvy obeslán žalovaný, a to dopisem ze dne [datum] (č. l. 9), který byl dle poštovního podacího archu (č. l. 252) odeslán rovněž dne [datum].

14. Žalobkyně Rámcovou pojistnou smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] prokázala, že mezi [anonymizováno] a [právnická osoba] (dále jako„ Pojišťovna“) byla uzavřena dohoda, na základě, které se sjednalo pojištění klientů [anonymizováno], kteří přistoupí k některému typu pojištění. V případě všech typů pojištění, které zahrnují i pojištění pracovní neschopnosti, je stanoveno, že pojistnou událostí je vnik nároku na pojistné plnění z důvodu pracovní neschopnosti pojištěného, která trvá nepřetržitě alespoň 60 kalendářních dnů. Nárok na pojistné pak vznikne, pokud pracovní neschopnost pojištěného trvá nepřetržitě alespoň 60 kalendářních dnů. V případě klasického úvěru pojistné plnění odpovídá měsíčním úvěrovým splátkám ve výši dle příslušné úvěrové smlouvy. Pokud nová pracovní neschopnost, která je způsobena recidivou nemoci, která byla příčinou původní pracovní neschopnosti, a první den této nové neschopnosti nastane do 60 kalendářních dnů ode dne ukončení původní, považuje se tato nová pracovní neschopnost za pokračování původní. V rámci jedné úvěrové smlouvy plnění z pojistné události činit maximálně 12 měsíčních úvěrových splátek. Pojistné plnění je pak vypláceno oprávněné osobě, kterou je dle smlouvy pojistník, tj. [právnická osoba]

15. Z výpisu z účtu [anonymizováno] (č. l. 330-331) soud zjistil, že pojišťovna vyplatila [anonymizováno] pojistné plnění ve výši 24 552 Kč dne [datum] a ve výši 4 092 Kč dne [datum].

16. Soud si pro své rozhodnutí doplnil dokazování o výpisy z časových řad ARAD (č. l. 373-374), ze kterých zjistil, že v měsíci prosinec [rok] byla úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem se splatností nad 5 let 6,30 % ročně, v měsíci předchozím to bylo 6,39 % ročně.

17. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo prokázáno, že žalobkyni bylo v rámci zpeněžení majetkové podstaty žalovaného na žalovaný dluh zaplaceno celkem 71 745,88 Kč.

18. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

19. Písemnou dohodou ze dne [datum] se žalovaný a [anonymizováno], předchůdkyně žalobkyně, dohodli, že [anonymizováno] poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal [anonymizováno] tyto poskytnuté prostředky splatit pravidelnými splátkami ve výši 4 092 Kč, které zahrnují rovněž pojištění ve výši 4,99 % splátky úvěru (které se vztahuje i na pracovní neschopnost), vždy k 15. dni v měsíci s tím, že žalovaný 1. se zavázal zaplatit vedle půjčené jistiny [anonymizováno] i dohodnuté úroky ve výši 11,88 % ročně. Vedle žalovaného se ke stejnému závazku zavázala i jeho partnerka – [celé jméno žalované] (dříve žalovaná 2.), která se zavázala uhradit závazky společně a nerozdílně se žalovaným. Pro účely pojištění závazků měla [anonymizováno] sjednánu dohodu s [právnická osoba] Nedílnou součástí dohody mezi žalovaným a [anonymizováno] se staly podle vůle stran i Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno] (dále také„ VOP“). Žalovaný a jeho partnerka nejprve splátky spláceli řádně, následně se dostali do prodlení již u splátky předepsané dne [datum], nicméně toto zpoždění bylo doplacením anulováno. Řádně nebyly uhrazeny splátky předepsané dne [datum], dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaný byl od [datum] do [datum] a následně od [datum] až do ukončení dohody v pracovní neschopnosti a vznikl mu tak nárok na pojistné plnění od [právnická osoba] Ve VOP však bylo dohodnuto, že v případě uplatnění nároku na pojistné plnění, je klient povinen splácet úvěr a náklady řádně a včas až do vypořádání pojistné události (oddíl A) čl. V.5 poslední věta VOP). Žalovaný a [celé jméno žalované] splátky přesto nehradili řádně od října [rok] do května [rok], pročež žalobkyně ke dni [datum] odstoupila od dohody dle oddílu A) čl. VII.3 VOP, s účinky ke dni [datum], a dopisem odeslaným žalovanému a jeho partnerce dne [datum] jim odstoupení oznámila a upozornila je, že mají svůj závazek uhradit do [datum], což nesplnili a do konce trvání dohody uhradili celkem částku 80 375 Kč, a to včetně platby 4 092 Kč, kterou za ně jako pojistné plnění zaplatila pojišťovna (splátka za měsíc říjen 2011) a včetně uhrazených smluvních pokut ve výši 4 143 Kč. Žalovaný tedy dlužil žalobkyni 179 154,98 Kč. Od odstoupení od dohody do podání žaloby plnila na dluh žalovaných pojišťovna pojistné plnění ve výši 24 552 Kč dne [datum] a ve výši 4 092 Kč dne [datum], žalovaná 2. zaplatila ještě 1 000 Kč, celkem tedy bylo uhrazeno 29 644 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, nicméně již nic dalšího neuhradil. Žalovaný se následně dostal do insolvence a v rámci zpeněžení majetkové podstaty byla žalobkyni na její přihlášenou pohledávku (dluh, který je předmětem tohoto řízení) vyplacena částka 71 745,88 Kč.

20. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

21. S ohledem na to, že k uzavření dohody došlo dne [datum], tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (1. 1. 2014), soud na tuto věc aplikoval dosavadní právní předpisy.

22. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen „obch. zák.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

24. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

25. Podle § 506 obch. zák. dostane-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

26. Podle § 55 odst. 1., odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

27. Podle § 511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

28. Podle § 544 odst. 1, odst. 2 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

29. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, (ve znění do 31. 12. 2009) pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

30. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

31. Mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřená platná smlouva o úvěru, [celé jméno žalované], partnerka žalovaného v té době, ke smlouvě o úvěru platně přistoupila tím, že se zavázala dluh na základě smlouvy splnit společně a nerozdílně se žalovaným 1., jak to umožňuje § 511 obč. zák. Nedílnou součástí této smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i VOP. Na podkladě této smlouvy žalobkyně splnila svůj závazek tím, že žalovanému vyplatila 200 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal (jakož i [celé jméno žalované] se zavázala společně a nerozdílně se žalovaným) tyto prostředky předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s úrokem 11,88 % ročně z této částky, a to v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 4 092 Kč, čemuž nedostáli a se splátkou předepsanou na měsíc říjen 2011 se dostali do prodlení a splátky nadále nehradili. Z tohoto důvodu žalobkyně v souladu s oddílem A) čl. VII.

3. VOP platně od smlouvy odstoupila ke dni [datum], s účinky ke dni [datum], když žalovaní se dostali u více než 2 splátek do prodlení delšího než 3 měsíce, přičemž odstoupení nabývá účinnosti ke konci měsíce následujícího, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný a jeho partnerka řádně nehradili splátky za měsíce říjen [rok] až květen [rok], je bezpochyby, že byli ke dni [datum] (dnem následujícím po ujednané splatnosti splátky k 15. dni v měsíci) splněny podmínky pro odstoupení [anonymizováno] od úvěrové smlouvy, shodně jako bylo prokázáno, že zásilka s informací o odstoupení od smlouvy byla žalovanému a [celé jméno žalované] odeslána dne [datum] každému samostatně. Žalovaný ani přesto na svůj dluh ničeho neuhradil. Je potřeba dodat, že podmínky pro odstoupení od úvěrové smlouvy jsou v souladu s § 506 obch. zák.

32. Soud se zabýval následně tím, zda úrok ujednaný ve smlouvě o úvěru není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. a nepůsobí tak neplatnost smlouvy dle § 39 obč. zák. Jak již dovodil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 39 obč. zák. je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

33. Citované rozhodnutí se sice týká půjčky dle obč. zák. nicméně závěry jsou plně aplikovatelné i na smlouvu o úvěru, která je předmětem tohoto řízení. [anonymizováno] a žalovaný si sjednali úrok ve výši 11,88 % ročně, který však dle provedeného dokazování činí sotva dvojnásobek úroku, který byl poskytován bankami v daném roce, jakož i v daném měsíci roku [rok]. Takový úrok rozhodně nelze považovat za takový, který by podstatně překračoval úrokovou míru v té době obvyklou. Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že peněžní prostředky byly žalovanému 1. poskytnuty bez bližšího zkoumání jeho bonity a prakticky okamžitě, přičemž se u [anonymizováno] jednalo o nebankovní společnost, u kterých jsou úroky všeobecně vyšší. Soud považoval úrok ve výši 11,88 % přiměřený, neodporující dobrým mravům.

34. Pokud se žalovaný bránil tím, že za ně měla úvěr uhradit pojišťovna, pak k tomuto soud uvádí, že žalovaný rovněž s [anonymizováno] uzavřel platnou smlouvu o pojištění, na základě, které bylo [anonymizováno] poskytnuto pojištění dle jeho rámcové smlouvy s [právnická osoba] Žalovaný vystupoval v tomto vztahu jako pojištěný. Pojištění se dle rámcové smlouvy vztahovalo i na pracovní neschopnost, která u žalovaného vznikla, nicméně ve VOP, se kterými žalovaný vyslovil souhlas, bylo jasně stanoveno (oddíl A) odst. V.5.), že klient je povinen splátky hradit až do doby vypořádání pojistné události. Jak bylo zjištěno, pojistná událost v podobě pracovní neschopnosti byla řádně nahlášena, avšak k jejímu vypořádání došlo až dodatečně, a to jednak v březnu [rok] (za 1. pracovní neschopnost) a následně až po zesplatnění úvěru. Jelikož tato podmínka byla jasně ujednána, žalovaný byl povinen si své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně plnit bez ohledu na vznik pojistné události. Žalovaný ani jeho partnerka splátky nehradili a dostali se do prodlení, a to bez ohledu na pojistnou událost. Soud proto dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy o úvěry ze strany [anonymizováno] bylo oprávněné a po právu.

35. Pojišťovna následně za žalovaného poskytla [anonymizováno] (jako pojistníkovi) pojistné plnění, jak bylo ujednáno v pojistné smlouvě, a to nejprve částku 4 092 Kč a následně po zesplatnění úvěru částky 4 092 Kč a 24 552 Kč, které byly započteny na dlužné splátky za prosinec [rok] až červen [rok]. Odstoupením od úvěrové smlouvy, také zaniklo pojištění (ke dni [datum]) a proto pojišťovna již nemusela dále nic plnit. V průběhu insolvenčního řízení žalovaného byla na dluh zaplacena částka 71 745,88 Kč, o kterou žalobkyně vzala žalobu řádně částečně zpět. Soud proto vyhověl žalobě, po jejím částečném zpětvzetí, co do zaplacení zbývající částky, jakož i úroku z prodlení. Jelikož [celé jméno žalované], jako solidární dlužnice, byla k této povinnosti zavázána, jíž shora citovaným částečným rozsudkem, soud do výroku vtělil i tuto skutečnost. Dlužnou částku jsou tedy žalovaný a [celé jméno žalované] nadále povinni uhradit společně a nerozdílně.

36. Pokud se týká výroku II. tak soud zamítl žalobu, co do uvedené částky, která představovala smluvní pokutu. Na danou smlouvu o úvěru je totiž za situace, kde právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný 1 vystupoval jako fyzická osoba, které nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, nutno pohlížet i jako na spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 51a a násl. obč. zák. a v tomto směru aplikovat i ustanovení o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, zejména tedy § 55 odst. 1 a 56 obč. zák. Jak vyplývá z § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají újmy spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, přitom„ dobrou víru“ je nutno vykládat v objektivním slova smyslu, a tudíž se tato blíží k pojetí„ dobrých mravů“ případně pojetí„ poctivého obchodního styku“. Výklad pojmu dobré víry, jako projevu principu ekvity podporuje i čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13 EHS, který byl právě do § 56 obč. zák. implementován, který stanoví, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. Ve spotřebitelském vztahu má přitom dodavatel fakticky výhodnější postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje a od dodavatele lze také očekávat (případně i vyžadovat), že se bude ve vztahu k spotřebiteli chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, nelze takovému nepoctivému jednání poskytnou právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitel dostatečně čitelným, přehledný a logicky uspořádaný a zásada poctivosti musí nutně dopadat i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které mají ve spotřebitelských smlouvách sloužit zejména k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formy skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud takto dodavatel přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z ustálené rozhodovací praxe tak vyplývá, že pokud není smluvní pokuta v případě smluv sjednávaných se spotřebitelem ujednána přímo v samotné smlouvě, je sjednána neplatně (shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. US 3512/11. Ačkoliv žalovaný podmínky podepsal, nelze odhlédnout od toho, že smluvní pokuta byla ujednána v rámci všeobecných obchodních podmínek [anonymizováno], které jsou samy o sobě psány velmi malým, zejména pro osoby staršího věku, špatně čitelným písmem. Smluvní pokuta je pak upravena v rámci oddílu nazvaného„ Závěrečná ustanovení“, nikoliv např.„ Sankce“, tudíž je ukryta, a to zřejmě s účelem, aby byla spotřebitelem snadno přehlédnuta, jelikož v závěrečných ustanoveních se běžně takováto ujednání nevyskytují. Se shodným odůvodněním soud částku 4 143 Kč, která měla být uhrazena na úvěrovou smlouvu (viz výpis z úvěrového účtu) započetl na dluh žalovaného.

37. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř, podle něhož, může soud účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Převážně úspěšnou byla v této věci žalobkyně, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož byla žaloba výrokem pod bodem II. částečně zamítnuta a v průběhu řízení bylo řízení částečně zastaveno, což bylo zaviněno plněním na žalovaný dluh v rámci insolvenčního řízení, což soud nepovažoval za zavinění žalovaného, který se pouze rozhodl řešit svou situaci prostřednictvím insolvence, soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství, které bylo předmětem řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí (tzn. celý předmět řízení), přičemž zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 242 435,96 Kč (výrok I.) a neúspěšná, co do částky 7 106 Kč, tj. 5,6 % (výrok II.). S ohledem na tuto skutečnost, soud dospěl k závěru, že se jedná o nepatrný neúspěch a postupoval v souladu s § 143 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal vůči žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení se skládají z odměny za zastupování advokátem za úkony právní pomoci v sazbě podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen„ AT“) za přípravu a převzetí věci, ½ úkonu za předžalobní upomínku, sepis žaloby (2,5x po 7 100 Kč a z toho pouze 50 %, když k druhé polovině náhrady byla již zavávána shora citovaným částečným rozsudkem [celé jméno žalované]) a účast u jednání dne [datum] (1x po 4220 Kč, když předmětem řízení v této době byla částka 73 622,12 Kč s příslušenstvím a částka 4 143 Kč s příslušenstvím), tj. celkem 13 095 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT (u prvních 3 úkonů v rozsahu 50 %, když ke druhé části byla zavázána již [celé jméno žalované]), tj. 750 Kč, dále žalobkyni náleží cestovné za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (celkem 48 km) osobním motorovým vozidlem značky Opel s kombinovanou spotřebou 7,4 l /100 km benzínu Natural 95 za cenu 41,2 Kč a náhradou za ujeté km ve výši 5,2 Kč/km, tj. 343 Kč (náhrada za palivo 93 Kč a náhrada za cestu 250 Kč, a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) AT za 2 půlhodiny po 100 Kč v souvislosti s cestou k jednání soudu, tj. 200 Kč, s tím, že zástupkyně žalobkyně prokázala, že je registrovaným plátcem DPH, a náleží jí tudíž i náhrada za DPH 21 % ve výši 3 002 Kč (počítáno z částky 14 295 Kč, když v náhradě za palivo je již DPH započítáno). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 17 390 Kč. Pokud se týká dalších nákladů řízení, tak jelikož zástupkyně žalobkyně další úkony nesepsala do vyúčtování nákladů řízení, soud je v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohledňoval, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 (Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718).

38. Lhůtu k plnění v případě výroků I. a III. soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř, když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Soud tedy stanovil splatnost na 3 dny od právní moci rozsudku. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, jak stanoví § 149 odst. 1 o. s. ř.

39. Výrokem pod bodem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti s podaným dovoláním žalovanými, pro jehož účely jim byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Jelikož je žalovaný pro toto řízení v plném rozsahu osvobozen od placení soudních poplatků a žalobkyně byla úspěšným účastníkem, soud rozhodl tak, že stát nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.