119 C 2/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 58 032 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 990 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 566 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 566 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 566 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 566 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 778 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Vzájemná žaloba žalovaného proti žalobkyni o zaplacení částky 941 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 941 793 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 58 032 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je vlastníkem domu č.p. Anonymizováno, nacházejícího se na adrese Anonymizováno. Žalovaný je bývalým nájemcem nebytového prostoru o souhrnné podlahové ploše 58 m2, nacházející se v 1. nadzemním podlaží v budově (dále jen „Nebytový prostor“). Žalobkyně, na straně pronajímatele, uzavřela s žalovaným, na straně nájemce, dne datum nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně přenechala žalovanému k užívání nebytový prostor (dále jen „Smlouva“). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 2. 2007. Nájemní vztah založený smlouvou skončil výpovědí ze strany žalobkyně, a to ke dni 30. 11. 2020. Nebytový prostor byl žalobkyni za strany žalovaného předán až dne 30. 11. 2020. Žalovaný se smlouvou zavázal hradit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 10 150 Kč. Od 1. 7. 2020 došlo k navýšení nájemného o inflaci, a to na částku 12 566 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil povinnost hradit nájemné dle Smlouvy řádně. Žalovaný do dnešního dne neuhradil nájemné za následující období: nájemné za 7/2020 ve zbývající výši 2 990 Kč, splatné dne 5. 7. 2020, nájemné za 8/2020 ve výši 12 566 Kč, splatné dne 5. 8. 2020, nájemné za 9/2020 ve výši 12 566 Kč, splatné dne 5. 9. 2020, nájemné za 10/2020 ve výši 12 566- Kč, splatné dne 5. 10. 2020 a nájemné za 11/2020 ve výši 12 566 Kč, splatné dne 5. 11. 2020. Žalovaný k dnešnímu dni dluží žalobkyni na nájemném celkovou částku 53 254 Kč. Žalovaný spotřeboval v období od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2020 na službách poskytovaných s užíváním nebytového prostoru částku ve výši 18 878 Kč. Žalovaný v tomto období uhradil žalobkyni na službách poskytovaných s užíváním nebytového prostoru částku ve výši 14 100 Kč. Žalovaný za období od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2020 dluží žalobkyni na službách spojených s užíváním nebytového prostoru částku ve výši 4 778 Kč, splatnou dne 31. 7. 2021. Žalobkyně vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním nebytového prostoru doručila žalovanému dne 10. 5. 2021. Celkem žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním nebytového prostoru částku ve výši 58 032 Kč. Žalovaný uznal dluh z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním nebytového prostoru za období 5/2020–11/2020 včetně jeho příslušenství. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla žalovanému doručena dne 3. 10. 2022. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz č.j. spisová značka, do něhož žalovaný podal odpor, ve kterém uvedl, že nikdy se společností právnická osoba. ani s miliardářem p. jméno FO žádnou smlouvu nepodepsal. Dům č.p. adresa opustil k 30. 6. 2020 z hygienických důvodů. Elektřinu platil do 4. 8. 2020. Další navýšení nájemného od 1. 7. 2020 odmítl. Uznání dluhu ze dne 1. 12. 2020 p. Anonymizováno odmítl podepsat naopak jí sdělil, že má u Anonymizováno k 30.6.2020 velký přeplatek.

3. K tomuto odporu žalovaného žalobkyně uvedla v podání ze dne 21. 3. 2023, že žalovaný uzavřel smlouvu s právním předchůdkyní žalobkyně, a to se společností právnická osoba.. Společnost právnická osoba ke dni 1. 1. 2010 zanikla fúzí sloučením a její obchodní jmění včetně práv a povinností přešlo na nástupnickou společnost Anonymizováno IČ IČO, která dne 10. 12. 2009 změnila název na Jméno zainteresované společnosti 0/0. Dle projektu fúze sloučením vyhotoveném dne 28. 3. 2019 zúčastněnými společnostmi Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČ: IČO, na straně jedné jako zanikající společností, a Anonymizováno, a.s., identifikační číslo IČO, na straně druhé jako nástupnickou společností, došlo k zániku zanikající společnosti Jméno zainteresované společnosti 0/0 bez likvidace a k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost Anonymizováno, a.s. (ke dni zápisu přeměny změnila obchodní firmu na Jméno zainteresované společnosti 0/0), která vstoupila do právního postavení zanikající společnosti. Žalovaný nebytový prostor v termínu do 30. 6. 2020 žalobkyni nepředal. Jelikož žalovaný přestal od 1. 7. 2020 hradit nájemné, snažila se ho žalobkyně kontaktovat ve věci úhrady dluhu. Protože se žalobkyni nedařilo žalovaného zkontaktovat, zaslala mu výpověď z nájmu nebytového prostoru, kterou si žalovaný dne 14. 10. 2020 převzal. Nájemní vztah tak skončil po uplynutí výpovědní doby, a to ke dni 30. 11. 2020 bez ohledu na skutečnost, zda žalovaný nebytový prostor užíval či nikoliv. Následně žalovaný podepsal i uznání dluhu. Žalovaný souhlasil uzavřením smlouvy s tím, že nájemné bude každoročně s účinností od 1. 7. příslušného kalendářního roku navyšováno o míru inflace publikovanou Českým statistickým úřadem. Oznámení o navýšení o inflaci od 1. 7. 2020 bylo žalovanému odesláno dne 16. 6. 2020. Jedná se o jednostranný úkon, s nímž již nemusí žalovaný vyslovovat souhlas.

4. Žalovaný reagoval na doplněné podání žalobkyně tím, že uvedl, že dne 1. 9. 2013 uzavřel dohodu o ukončení nájemního vztahu vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne datum ke dni 31. 12. 2013. Dále rozporoval, že by pod listinou „uznání dluhu ve výši 96 678 Kč“ byl jeho podpis. Má proto za to, že nájemní vztah z označené nájemní smlouvy ze dne 17. 1. 2007 skončil po vzájemné dohodě pronajímatele a nájemce ke dni 31. 12. 2013. Žalovaný nepopíral, že od 1. 1. 2014 užíval nebytové prostory, a to až do června 2020, kdy ukončil provozování své praxe a žalobkyni sdělil, že si má tyto nebytové prostory převzít. Žalobkyně namísto převzetí nebytových prostor zaslala žalovanému výpověď ze smlouvy ze dne 22. 9. 2020 ve snaze získat další nájemné, aniž by si však uvědomila, že nelze vypovědět nájemní vztah, který nebyl sjednán. Žalobkyně si tak nemůže nárokovat nájemné za dobu trvání výpovědní doby, když žádná nájemní smlouva v té době uzavřena nebyla. Žalovaný proto navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými k důkazům označenými jako informace o pozemku, nájemní smlouva ze dne datum, výpověď z nájemní smlouvy z 22. 9. 2020 včetně dodejky, výzva k poskytnutí součinnosti – vyklizení nebytového prostoru ze dne 2. 11. 2020 včetně dodejky, úprava nájemného z nebytových prostor ze dne 16. 6. 2020, uznání dluhu ze dne 1. 12. 2020 včetně přílohy, uznání dluhu ze dne 1.12.2020, dopis žalovaného žalobkyni ze dne 8. 7. 2021, dopis žalobkyně ze dne 7. 7. 2021, Dohoda o ukončení nájemního vztahu vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne datum podepsaná dne 1. 9. 2013, plná moc obchodní společnosti Jméno zainteresované společnosti 0/0 ze dne 11. 7. 2012 pro jméno FO, výpisy z obchodního rejstříku, vyrozumění o provedené šetření Policie ČR ze dne 24. 11. 2022, opis karty úhrad, vyúčtování služeb včetně dodejky, předžalobní výzva včetně dodejky, upomínka, zpráva tituly před jménem ze dne 8. 11. 2023, z nichž vzal soud za prokázané, že podle informativního výpisu z katastru nemovitostí, je žalobkyně současným vlastníkem domu č.p. Anonymizováno, nacházejícím se na adrese Anonymizováno. Dále vzal za prokázané podle označené smlouvy o nájmu, že žalovaný byl v době od 1. 2. 2007 do 31. 12. 2013 nájemce nebytového prostoru nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží v označeném domě o souhrnné podlahové ploše 58 m2, které užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. dne datum. Žalovaný se nájemní smlouvou ze dne datum (v souvislosti s úpravou nájemného z nebytových prostor ze dne 16. 6. 2020) zavázal za užívání tohoto nebytového prostoru platit nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním tohoto prostoru. Žalovaný užíval předmětné nebytové prostory i po skončení nájmu, tj. po 31. 12. 2013, až do 30. 6. 2020, jak také potvrdil žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobě. Žalovaný podepsal listinu označenou jako uznání dluhu ze dne 1. 12. 2020, obsahem této listiny bylo uznání dluhu žalovaným vůči žalobkyni k zaplacení peněžitého dluhu v celkové výši 96 678 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného dluhu na nájemném a úhradách za plnění spojená s užíváním nebytového prostoru sloužícího k podnikání umístěného v předmětném domě, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dne datum. Soud nevzal za prokázaná tvrzení žalovaného o tom, že tuto listinu podepsal ve stavu vylučujícím jeho příčetnost z důvodu onemocnění virotickým onemocněním, když z lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO toto soud za prokázané nevzal. Rovněž tuto skutečnost nebylo možné vzít za prokázanou z účastnické výpovědi žalovaného, když se jednalo o jeho zcela subjektivní názor na svůj zdravotní stav, byť je lékařem. Navíc v tomto ohledu je třeba vzít v úvahu, že z toho, že by na listině byl připojen podpis žalovaného učiněný ve stavu zdravotní nezpůsobilosti, vyvozoval žalovaný jako účastník sporu pro sebe příznivější výsledek tohoto sporu. K tomuto pak soud rovněž provedl důkaz dopisem žalovaného ze dne 8. 7. 2021, a také dopisem žalobkyně ze dne 7. 7. 2021, nicméně z těchto důkazů nebylo ohledně připojeného podpisu žalovaného na listině Uznání dluhu zjištěno nic podstatného. Z Dohody o ukončení nájemního vztahu vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne datum podepsané dne 1. 9. 2013 ve spojení s plnou mocí obchodní společnosti právnická osoba. ze dne 11. 7. 2012 pro jméno FO, vzal soud za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dohodli na ukončení nájemního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne datum s tím, že dohodou skončí nájemní poměr k předmětnému nebytovému prostoru ke dni 31. 12. 2013. Z listin označených jako opis karty úhrad, vyúčtování služeb včetně dodejky nebylo už s ohledem na dále uvedený skutkový závěr a právní posouzení věci zjištěno a prokázáno ničeho podstatného pro rozhodnutí v této věci, vyjma toho, že žalovaný za užívání nebytového prostoru platil i po 31.12.2013 až do 30.6.2020, jak potvrdila i žalobkyně tím, že po žalovaném požadovala úhrady „dluhu za nájem a služby“ až za období od 1.7.2020, a to ve výši 53 254 Kč za nájem za dobu od 1.7.2020 do 30.11.2020 a za nedoplatek za služby za období od 1.1.2020 do 30.11.2020 4 778 Kč. Z předžalobní výzvy včetně dodejky a upomínky vzal soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dále vzal soud za prokázané listinou označenou jako Výpověď z nájemní smlouvy ze dne 22. 9. 2020 včetně dodejky, že žalobkyně zaslala žalovanému výpověď z nájemní smlouvy ze dne datum a následně pak žalovaného vyzvala k poskytnutí součinnosti k vyklizení nebytového prostoru dopisem ze dne 2. 11. 2020 včetně dodejky.

6. Soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž byl z těchto důkazů zjištěn skutkový stav, jak je dále popsán, aniž by však bylo zjištěno, že by některý z provedených důkazů listinou či výslech žalovaného, jako účastníka, působil nevěrohodně. V případě výpovědi žalovaného pak soud tuto vyhodnotil ohledně jeho podpisu na listině Uznání dluhu jako subjektivní pohled účastníka na jeho zdravotní stav v době učiněného podpisu (tj. že v tomto okamžiku nebyl způsobilý posoudit význam takovéhoto podpisu pod obsahem dané listiny), avšak tento jeho subjektivní dojem nebyl objektivně potvrzen vyžádanou lékařskou zprávou tituly před jménem jméno FO, proto soud vycházel z toho, že na předmětné listině Uznání dluhu ze dne 1. 12. 2020 je řádný podpis žalovaného.

7. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně jako vlastník domu, v němž se nacházel předmětný nebytový prostor pronajala smlouvou nebytový prostor nájemci – žalovanému, přičemž nájem trval v období od 1. 2. 2007 do 31. 12. 2013, nájem byl ukončen po vzájemné dohodě mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaného k 31. 12. 2013. Žalovaný užíval předmětný nebytový prostor i po skončení nájmu, tj. od 1. 1. 2014 do nejméně 30. 6. 2020, avšak nebylo tvrzeno žalobkyní na základě, jakých skutečností a na základě jakého titulu se tak dělo a případně co bylo obsahem vzájemných práv a povinností po 31.12.2013 mezi vlastníkem nebytového prostoru a žalovaným jako jeho uživatelem, když bylo prokázáno, že nájemní smlouva z datum byla ukončena k dohodou 31. 12. 2013. Jestliže pak bylo tvrzeno žalobkyní, že žalovaný dluh z této nájemní smlouvy vyplývající uznal co do důvodu i výše v listině označené jako Uznání dluhu ze dne 1. 12. 2020, pak toto bylo žalovaným vyvráceno provedeným důkazem - dohodou o ukončení nájmu k 31.12.2013, a tedy nemohlo být důvodné (bylo vyvráceno žalovaným) ani uznání předmětného dluhu žalovaným, jakož ani výpověď z nájmu ze dne 22. 9. 2020 daná žalobkyní žalovanému po té, co nájemní poměr skončil z označené nájemní smlouvy již k 31. 12. 2013, když nájem ke dni doručení výpovědi žalovanému již dle označené smlouvy ze dne 17. 1. 2007 netrval.

8. Další dokazování pak soud již s ohledem na dále uvedené závěry neprováděl.

9. Tím, že se žalobkyně opakovaně nedostavila k nařízeným ústním jednáním (dne 3. 8. 2023 a 13. 3. 2024) zbavila se možnosti být soudem poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k tomu, aby nárok o zaplacení částky 58 032 Kč doplnila o jiná tvrzení a jiné důkazy, které by její nárok o zaplacení této částky umožňovaly vůči žalovanému např. z titulu jiné nájemní smlouvy, případně bezesmluvního užívání předmětného nebytového prostoru žalovaným, eventuelně na základě jiného titulu než nájemní smlouvy ze dne datum. Tím se pak žalobkyně vystavila nebezpečí procesního neúspěchu v této věci.

10. Žalovaný pak dne 26. 10. 2023 podal vzájemnou žalobu o zaplacení částky 941 793 Kč s příslušenstvím. Protože tato žaloba neměla náležitosti a nebylo možné podle této žaloby proti žalobkyni rozhodnout ve věci o zaplacení této částky, vyzval soud písemně žalovaného k doplnění žalobních tvrzeních zejména, aby tuto žalobu řádně odůvodnil a označil důkazy. Žalovaný uvedl, že „nájemní smlouvu zrušil“, protože požadovala právní předchůdkyně žalobkyně, aby byl „S. R. O.“. Následně s ním však právní předchůdkyně žalobkyně odmítala novou smlouvu podepsat. Šlo zřejmě o bezdůvodné obohacení a „nyní jeho peníze zainvestovali“ do adaptace na luxusní vinárnu. Žalovaný se však dne 13. 3. 2024 rovněž nedostavil k ústnímu jednání bez řádné a včasné omluvy, na kterém byl soud připraven žalovaného vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů a řádně ho poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k tomu, aby svůj nárok o zaplacení částky 941 793 Kč s příslušenstvím doplnil o tvrzení a důkazy, které by umožňovaly žalobu řádně projednat na konkrétním skutkovém základu, když z dosavadních tvrzení žalovaného nebylo možné usoudit jaký konkrétní nárok žalovaný po žalobkyni požaduje, z jakých důvodů, kdy měl jeho nárok vzniknout, proč za něj odpovídá v celém rozsahu právě žalobkyně, proč je v prodlení se zaplacením dluhu od 1. 8. 2021, když z žalovaným uvedených velmi strohých údajů v žalobě žurnalizované na čl. 119, nebylo možné tyto údaje jakkoli postavit najisto ohledně skutkového základu, tzn. z čeho je žalovaným uplatňována k zaplacení právě částka 941 793 Kč, jak žalovaný k výši nároku dospěl, proč tento nárok uplatňuje právě po žalobkyni, jak s tím souvisí v žalobě uvedené částky označované jako „čistý zisk Anonymizováno k 31. 12. 2013 – 886 263 Kč“, a dále uváděné nějaké částky za roky 2014 až 2020 a vedle ve sloupci další částky označované jako zisk Anonymizováno.

11. S ohledem na tento závěr pak soudu nezbylo než vzájemnou žalobu o zaplacení částky 941 793 Kč s příslušenstvím dle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, když žalovaný byl o možnosti odmítnutí jeho vzájemné žaloby také řádně poučen v usnesení ze dne 31. 10. 2023, č.j. 119 C 2/2023-127.

12. Dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

13. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním adresovaným věřiteli, což potvrdil Nejvyšší soud například v NS 29 Odo 1297/2004. Účinky uznání dluhu tudíž nevyžadují souhlas nebo jakékoliv jiné jednání (součinnost) ze strany věřitele. Byť uznání dluhu představuje jednostranný projev dlužníka o tom, že uznává svůj určitý dluh, nebrání to projevit uznání dluhu v rámci smlouvy nebo vícestranného smluvního ujednání. Srov. například NS 23 Cdo 4603/2009, NS 23 Cdo 987/2010 nebo NS 32 Cdo 2940/2010).

14. Dosavadní rozhodovací praxe se též zabývala otázkou, zda lze platně uznat neexistující dluh. Neexistence uznávaného dluhu nečiní uznání dluhu neplatným, neboť v důsledku vyvratitelné právní domněnky spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu právě na žalovaném dlužníku.

15. Ustanovení § 2053 upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka – žalovaného, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Obecně obrácení důkazního břemene nezbavuje věřitele povinnosti tvrzení (viz NS 32 Odo 1173/2004). Za situace platného uznání dluhu však nelze učinit závěr, že oprávněný věřitel neunesl ohledně skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, důkazní břemeno. Prakticky tedy mohou nastat jen dvě možné situace – buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka – srov. NS 32 Cdo 170/2010).

16. S ohledem na výše uvedené a to, že v řízení byla domněnka existence uznaného závazku žalovaného vyvrácena tím, že žalovaný prokázal, že v uznání dluhu ze dne 1. 12. 2020 výslovně označený závazek (nájemní smlouva ze dne datum) již zanikl dohodou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného ke dni 31. 12. 2013, a tedy v uznání označený dluh z právního titulu nájemní smlouvy ze dne datum nemohl ke dni uznání (1.12.2020) existovat. Uznáním dluhu byla totiž založena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání k 1. 12. 2020. Důsledkem uznání závazku byl přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z žalujícího věřitele na žalovaného dlužníka, na němž tak bylo, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V tomto souzeném případě pak žalovaný jednoznačně prokázal, že závazek vyplývající z označené nájemní smlouvy nemohl vzniknout, když samotná nájemní smlouva byla ukončena dohodou ke dne 31. 12. 2013.

17. Podle § 3 z.č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění účinném do 31. 12. 2013, nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.

18. Podle § 7 odst. 2 z.č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění účinném do 31. 12. 2013, není-li dohodnuto jinak, nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru se platí v měsíčních splátkách předem vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce.

19. Tento v řízení uplatněný dluh vůči žalovanému z titulu nájemní smlouvy ze dne datum nemohl být žalobkyni přiznán ani jako dlužný nájem a dluh na službách z této nájemní smlouvy (nikoli pak z uznání) podle z.č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, když v řízení bylo prokázáno, že uvedená nájemní smlouva zanikla k 31. 12. 2013. Tedy ani na tomto skutkovém základě, že žalovaný užíval nebytové prostory podle nájemní smlouvy ze dne datum, právně pak posouzeném jako „dlužné nájemné a služby“ z této smlouvy, nebylo možné žalobě vyhovět.

20. Jak již bylo poznamenáno výše, žalobkyně nikdy nedoplnila žalobu o jiný skutkový základ s jinými skutkovými tvrzeními a neoznačila k nim důkazy, které by její (jinak koncipovaný) nárok o zaplacení částky 58 032 Kč umožňovaly vůči žalovanému přiznat, např. z titulu jiné nájemní smlouvy (i konkludentně uzavřené – pak by chybělo tvrzení k jejímu obsahu o vzájemných právech a povinnostech), případně z bezesmluvního užívání předmětného nebytového prostoru žalovaným, eventuelně na základě jiného titulu než nájemní smlouvy ze dne datum. Žalobkyně se pak svou absencí u ústních jednání vystavila nebezpečí procesního neúspěchu v této věci, když soud nemohl s ohledem na výše uvedené, nárok žalobkyně přiznat z jiného titulu, když do úvahy přicházelo hned povícero možných hmotněprávních řešení daného sporu ku prospěchu žalobkyně, avšak musely by být provázeny nezbytnými doplňujícími tvrzeními, navíc za situace, kdy žalobkyně (zastoupená advokátem) byla předem seznámena s procesní obranou žalovaného, tj. že nájemní smlouva ze dne datum zanikla dohodou pronajímatele (právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným nájemcem ke dni 31. 12. 2013.

21. Ze všech shora uvedených důvodů soud pak podané žalobě nevyhověl a tuto zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta, jež zastupoval žalovaného v tomto řízení, za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3 460 Kč, za 4 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalovaného (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě ze dne 28. 3. 2023, účast u ústního jednání dne 3. 8. 2023, zajištění souhlasu s vyžádáním lékařské zprávy) mu náleží odměna ve výši 3,5 x 3 460 Kč, tj. 12 110 Kč, když za úkon zajištění souhlasu s vyžádáním lékařské zprávy byla přiznána odměna pouze v rozsahu ½. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (4 x 300 Kč), tj. 1 200 Kč. Celkové náklady řízení žalovaného před soudem prvého stupně činí 13 310 Kč. Tyto náklady je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.