119 C 36/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částky 717 866,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 717 866,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 698 000 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 866,12 Kč od 24. 5. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 128 417,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 717 866,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dodala žalované dne 25.1.2017 k její objednávce osobní automobil značky Škoda Superb [registrační značka]. Za dodání automobilu vystavila žalobkyně dne 25.1.2017 fakturu [číslo] na částku 698 000 Kč splatnou dne 25.4.2017. Také dle objednávky žalované provedla žalobkyně dne 22.2.2017 dodávku materiálu a opravu automobilu, které vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 19 866,12 Kč splatnou dne 23.5.2017. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. K tomu však nedošlo.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz č.j. [číslo jednací], proti němuž podala žalovaná odpor.

3. Ve vyjádření k žalobě žalovaná navrhla žalobu zamítnout a také uvedla, že shora uvedená skutková tvrzení žalobkyně jsou pravdivá. Procesní obrana žalované však spočívala v tom, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky není po právu, neboť zanikl započtením. Žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26.11.2018 pohledávku vůči žalobkyni ve výši 2 000 000 Kč. Jedná se o pohledávku vzniklou z právního titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně. [právnická osoba] se sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo], [IČO] (jako postupitel, který postoupil svou pohledávku vůči žalobkyni na žalovanou) totiž plnila podle neplatně sjednané smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2016 uzavřené mezi ní a žalobkyní. Předmětem postoupení měla být pohledávka v celkové výši 3 891 553,43 Kč sestávající z osmi faktur blíže ve smlouvě specifikovaných jednotlivě číselným označením, konkrétní částkou a datem splatnosti. Jednotlivé faktury [číslo] [číslo] [číslo] č, [číslo], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] měly být podle obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] vystaveny pro dlužníka [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova]. Podle obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], čl. III., byla cena postoupené pohledávky smluvními stranami dohodnuta ve výši její nominální hodnoty (hodnoty jednotlivých faktur). Úhrada ceny pak byla dohodnuta ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši 350 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje prosincem 2016. Z porovnání textu obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2016 s textem vystavených faktur je nepochybné, že faktury totiž byly vystaveny a zaúčtovány vůči jinému subjektu, a to [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Postoupení pohledávky tak bylo a je podle práva neplatné, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2016 tak podle žalované nevyvolala očekávané právní účinky, neboť smlouva neměla způsobilý předmět postoupení. Pohledávka v celkové výši 3 891 553,18 Kč na [právnická osoba] s.r.o. proto nepřešla. I přes tento závěr [právnická osoba] s.r.o. však na dohodnutou cenu žalobkyni plnila celkově 2 000 000 Kč, aniž by k tomu existoval platný právní důvod. Žalovaná oznámením ze dne 7.12.2018 oznámila žalobkyni, že na svou pohledávku za ní ve výši 2 000 000 Kč započítává podle § 1982 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, svůj závazek za ní v celkové výši 1 175 371, 18 Kč, a to z titulu dosud žalovanou neuhrazených faktur [číslo] znějící na částku 19 866,12 Kč za dodaný materiál a provedenou práci, [číslo] znějící na částku 458 000 Kč za dodaný automobil Škoda Octavia, [číslo] na částku 698 000 Kč za dodaný automobil Škoda Superb. Současně jí oznámila, že takto identifikovaný závazek tak zanikl v celém rozsahu. Konečně žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě částky 824 628,82 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo plněním splátek kupní ceny za neplatně postoupenou pohledávku. Částka 824 628,82 Kč představuje rozdíl z pohledávky ve výši 2 000 000 Kč (ta byla na žalovanou postoupena) a závazku, který je identifikován výše.

4. Soud v projednávané věci vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně dodala žalované předmětný automobil, za který žalovaná byla povinna zaplatit kupní cenu ve výši 698 000 Kč a že žalobkyně pro žalovanou dle její objednávky provedla dodávku a opravu auta, za kterou vyúčtovala částku 19 866,12 Kč. Sporné v řízení zůstalo to, zda tyto dvě již splatné částky jako pohledávky žalobkyně vůči žalované zanikly započtením, jak popsala žalovaná ve své procesní obraně.

5. Soud provedl dokazování účastníky označenými listinami a výslechy dvou svědků, přičemž vzal za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně žalované dodala osobní automobil Škoda Suberb, [registrační značka] a žalovaná byla povinna uhradit za tento dodaný automobil celkem 698 000 Kč, tato částka byla žalované vyúčtovaná fakturou [číslo] splatnou 25. 4. 2017. Dále pak žalobkyně pro žalovanou podle její objednávky provedla dodávku a opravu auta, které vyúčtovala žalované fakturou [číslo] částkou 19 866,12 Kč, splatnou dne 23. 5. 2017. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané z nesporných tvrzení účastníků, jakož i z listin označených jako daňový doklad ze dne [datum] čl. 2, daňový doklad ze dne [datum] čl. 2 verte, předžalobní pokus o smír ze dne 11. 6. 2019.

6. Dále soud provedl dokazování k procesní obraně žalované, a to že uvedené pohledávky žalobkyně ve výši 698 000 Kč a 19 866,12 Kč, které žalovaná nerozporovala, zanikly započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni, plynoucí z toho, že žalovaná nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 11. 2018 pohledávku vůči žalobkyni ve výši 2 000 000 Kč, když se mělo jednat o pohledávku vzniklou z právního titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. Ta totiž měla plnit žalobkyni podle neplatně sjednané smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 uzavřené mezi ní a žalobkyní. Předmětem postoupení měla být pohledávka v celkové výši 3 891 553,43 Kč za [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova], sestávající z osmi faktur blíže ve smlouvě specifikovaných jednotlivě číselným označením, konkrétní částkou a datem splatnosti. Faktury ale byly vystaveny a zaúčtovány vůči jinému subjektu, a to [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] Cena za postoupené pohledávky byla dohodnuta ve výši 3 891 553,43 Kč, z této ceny již [právnická osoba] s.r.o. plnila žalobkyni celkem 2 000 000 Kč. Žalobkyně nerozporovala v řízení skutečnost, že by od [právnická osoba] s.r.o. za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení ze dne [datum] obdržela tyto částky, proto soud k tomuto neprováděl dokazování doklady o platbách, jak navrhovala žalovaná. K tvrzením žalované o započtení pak soud provedl listinné důkazy, označené jako smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 11. 2018 (přílohová obálka), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2018 čl. 24 a totéž čl. 35, odpověď ze dne 11. 12. 2018 čl. 36, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 včetně daňových dokladů čl. 29-34, detail insolvenčního řízení [právnická osoba] čl. 62 a čl. 68, seznam přihlášených pohledávek čl. 65-67, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] čl. 72-74, sdělení Městského soudu v Praze ze dne [datum] čl. 76, když z těchto listin v návaznosti na dále provedené výslechy 2 svědků, a to [příjmení] a [příjmení], nevzal soud za prokázané, že by pohledávky žalobkyně uplatněné proti žalované v tomto řízení zanikly započtením pohledávky žalované. Svědek [příjmení] jako ředitel žalované sice popisoval jakým způsobem za [právnická osoba] s.r.o., tj. za žalovanou, nabýval pohledávky od [právnická osoba] s.r.o., avšak tato jeho výpověď nemohla zvrátit dále prezentovaný právní názor soudu o nemožnosti započtení takto nabyté (a nelikvidní a nejisté) pohledávky žalovanou vůči žalobkyni. Rovněž svědek [příjmení] jako tehdejší jednatel společnosti [právnická osoba] vysvětloval jakým způsobem [právnická osoba] s.r.o.„ nabyla“ pohledávku a postoupila ji žalované, avšak neuměl spolehlivě vysvětlit, z jakého důvodu následně uznala [právnická osoba] [anonymizováno]. v rámci insolvenčního řízení pohledávku žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 celkem ve výši 2 091 553,43 Kč a proč tuto pohledávku v rámci insolvenčního řízení jako dlužník nepopřela, když před tím postoupila na žalovanou pohledávku z titulu toho, že plnila na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 žalobkyni tzv. bez právního důvodu, když tuto smlouvu posoudila tato společnost jako neplatnou (viz. důkazy: detail insolvenčního řízení [právnická osoba] čl. 62 a čl. 68, seznam přihlášených pohledávek čl. 65-67, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] čl. 72-74). Svědci [příjmení] a [příjmení] jako„ představitelé“ společností žalované a [právnická osoba] se prezentovali jako„ dobří obchodní partneři“, kteří dlouhodobě spolupracovali (a spolupracují). Svědek [příjmení] pak také uvedl, že se za [právnická osoba] [anonymizováno]. u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. snažil o zaplacení svých pohledávek, ale protože tato společnost neměla peníze, nedošlo k úhradě pohledávek, které [právnická osoba] s.r.o. nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2016 od žalobkyně. Nebylo tak prokázáno, že by k plnění postoupených pohledávek z této smlouvy nedošlo proto, že by se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. bránila vůči postupníkovi (tj. [právnická osoba] s.r.o.) neplatností Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ale proto, že neměla peníze k zaplacení svých dluhů. Dále vzal soud za prokázané, že k uzavření smlouvy o postoupení vykonstruované pohledávky [právnická osoba] s.r.o. za žalobkyní žalované smlouvou ze dne [datum] (a nikoli smlouvou ze dne [datum] jak bylo tvrzeno žalovanou) došlo již po zahájení insolvenčního řízení proti [právnická osoba] [anonymizováno]. jako dlužníkovi (a následně pak i úpadci), když toto insolvenční řízení bylo zahájeno 21. 6. 2018 na věřitelský návrh a dne 29. 11. 2018 (tj. pouze den po té, co měla být uzavřena smlouva o postoupení pohledávky za žalobkyní na žalovanou dlužníkem [právnická osoba] s.r.o.) bylo rozhodnuto o úpadku [právnická osoba] [anonymizováno]., přičemž k postoupení této pohledávky neměla tato společnost souhlas soudu, což bylo prokázáno sdělením Městského soudu v Praze ze dne [datum] čl.

76. Navíc vzal soud ze shora označených listin za prokázané, že [právnická osoba] jako dlužník v insolvenčním řízení pohledávku žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 celkem ve výši 2 091 553,43 Kč uznala a jako dlužník nepopřela. Dalšími v řízení provedenými důkazy, a to oznámením žalované žalobkyni o postoupení pohledávky a započtení na pohledávky žalobkyně vůči žalované ze dne 7. 12. 2018 čl. 24 a totéž čl. 35, a odpovědí žalobkyně žalované ze dne 11. 12. 2018 čl. 36, vzal soud za prokázané že žalobkyně zcela odmítla akceptovat toto započtení žalované vůči svým pohledávkám uplatněným v tomto řízení k zaplacení (zde celkem ve výši 717 866,12 Kč), když pohledávku žalované uplatněnou vůči ní k započtení a postup započtení považovala žalobkyně za účelové a vedené snahou vyhnout se plnění splatných závazků žalovanou.

7. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr o tom, že žalobkyně dodala žalované osobní automobil, za který jí žalovaná dosud nezaplatila kupní cenu ve výši 698 000 Kč splatnou dne 25. 4. 2017, a dále, že žalobkyně dle objednávky žalované provedla pro žalovanou dodávku materiálů a opravu auta, které vyúčtovala žalované částkou 19 866,12 Kč splatnou dne 23. 5. 2017 Ani tuto částku žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila. Žalovaná dluží proto žalobkyni částky 698 000 Kč a 19 866,12 Kč, tj. v součtu 717 866,12 Kč, když k zaplacení této částky žalovanou dosud nedošlo, a to ani formou započtení jak bylo tvrzeno žalovanou, když soud vyhodnotil započtení pohledávky žalovanou jako zcela sporné a neprokázané. Navíc za situace, kdy k uzavření této smlouvy, kterou žalovaná jako postupník měla spornou pohledávku nabýt, došlo dne 28.11.2018, tj. po zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka [právnická osoba] jako postupitele pohledávky ve výši 2 000 000 Kč, bez souhlasu insolvenčního soudu.

8. Podle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

10. Podle § 111 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem 11. Podle § 111 odst. 3 z.č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dle právních norem shora uvedených dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je zcela důvodná, a to ohledně zaplacení obou nároků, tj. jak částky 698 000 Kč s příslušenstvím jako kupní ceny, tak i částky 19 866,12 Kč dílem jako kupní ceny a dílem jako ceny za dílo, a proto žalobě v uvedeném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil se závěrem, že mezi účastníky byla sjednána smlouva kupní a také smlouva o dílo, žalobkyně své závazky z obou titulů splnila, což nebylo mezi účastníky sporné. Protože však žalovaná dosud dobrovolně ničeho nezaplatila ani na kupní cenu ve výši 698 000 Kč a ani na cenu díla ve výši 19 866,12 Kč, když žalovaná neprokázala úhradu kupní ceny a ceny díla provedeným sporným zápočtem, nezbylo žalobkyni, než se domáhat zaplacení obou nároků žalobou. V poměrech projednávané věci to znamená, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti k zaplacení obou částek a dluží tak žalobkyni (je v prodlení s jejich úhradami) od 26.4.2017 s kupní cenou ve výši 698 000 Kč a od 24.5.2017 s cenou díla ve výši 19 866,12 Kč. S ohledem na prodlení žalované přiznal žalobkyni proti žalované k zaplacení rovněž zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..

14. Žalovanou uváděné argumenty k zamítnutí žaloby soud neshledal důvodnými, když soud nevzal za prokázanou skutkovou verzi žalované o zaplacení žalovaných částek a zániku nároků žalobkyně započtením vzájemně splatné pohledávky žalované proti žalobkyni. Předně je třeba říct, že [právnická osoba] [anonymizováno]. (jako postupitel) po zahájení insolvenčního řízení již nesměla bez souhlasu insolvenčního soudu nakládat takto se svými pohledávkami (zde v tvrzené výši 2 000 000 Kč), když byla podle ust. § 111 insolvenčního zákona povinna se zdržet nakládaní s majetkovou podstatou. To, že tato společnost neměla žádný souhlas s postoupením své pohledávky, bylo v řízení prokázáno sdělením insolvenčního soudu. To, že by se jednalo o nikoli zanedbatelné zmenšení majetkudlužníka, je dáno tím, že celé insolvenční řízení ve věci dlužníka [právnická osoba] [anonymizováno]. skončilo zrušením konkurzu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující k uspokojení věřitelů a také tím, že za postoupení pohledávek žalované není ve smlouvě ze dne 28. 11. 2018 sjednána žádná úplata (!). Sankcí za porušení povinnosti opatřit si k nakládání souhlas insolvenčního soudu, je pak to, že tento úkon je vůči věřitelům (kterým v té době byla vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. i žalobkyně z titulu smlouvy o postoupení pohledávky z 15. 11. 2016) neúčinný. Proto se nikdo, ani žalovaná, která takovýmto úkonem měla pohledávku nabýt (a to bez písemně sjednané úplaty za postoupení), za této situace nemůže odvolávat na smlouvu o postoupení pohledávky z 28. 11. 2018 (a účinky z ní vzniklé), když vůči žalobkyni je tento úkon Smlouva o postoupení pohledávky z 28. 11. 2018) neúčinný. Už proto je vyloučeno, aby k započtení došlo žalovanou popsaným způsobem. Dále jako další argument pro nedůvodnost procesní obrany žalované soud odkazuje na judikaturu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, podle něhož nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení, není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). Ve světle této judikatury pak nemohlo dojít k započtení žalovanou sporné pohledávky. Že je tato pohledávky objektivně sporná a žalobkyně se dovolala neplatnosti započtení této pohledávky, vyplynulo nejen z toho, že ji popírala žalobkyně ve své odpovědi na toto započtení ze dne 11. 12. 2018, ale i z důkazů, provedených v tomto řízení a týkajících se vedle již zmíněné smlouvy o postoupení ze dne 28. 11. 2018, rovněž důkazů svou podstatou spadajících do insolvenčního řízení proti dlužníkovi [právnická osoba] [anonymizováno]. Uznal-li tento dlužník v rámci své insolvence přihlášenou pohledávku žalobkyně z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016, a tuto pohledávku nepopřel, ač před tím„ měl“ tuto smlouvu vyhodnotit jako neplatnou a plnění z ní považovat za bezdůvodné obohacení žalobkyně, je již toto jeho jednání ve vztahu k pohledávce započítávané proti pohledávce žalobkyně, sporné (a takovou to i z jeho pohledu spornou pohledávku jako původní věřitel a postupitel postoupil žalované). Proto lze takovou pohledávku vyhodnotit (při jejím započtení) již jako zcela nejistou. Tím pak nemohlo dojít k započtení žalovanou sporné pohledávky na jistou pohledávku žalobkyně. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník (zde žalobkyně) neuznává; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. A to se v daném případě stalo, když soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že pohledávka žalované není vůbec jistá a jde o zřejmě o pohledávku účelově vykonstruovanou za účelem„ zaplacení“ dluhů žalovanou po dohodě žalované s jejím dlouholetým smluvním partnerem [právnická osoba] [anonymizováno]. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobkyně (jako věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka (pohledávka k započtení) jako objektivně sporná, tj. má-li žalobkyně proti této pohledávce relevantní věcné argumenty. Zde se soud přiklonil k tomu, že argumenty žalobkyně proti této pohledávce ve spojení s jinými v tomto řízení provedenými důkazy (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 včetně daňových dokladů čl. 29-34, detail insolvenčního řízení [právnická osoba] čl. 62 a čl. 68, seznam přihlášených pohledávek čl. 65-67, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] čl. 72-74, sdělení Městského soudu v Praze ze dne [datum] čl. 76, jakož i výslech obou svědků) vedou k jednoznačnému závěru o spornosti pohledávky žalované, kterou je možné označit za nejistou a nelikvidní. Proto soud neshledal procesní obranu žalované za důvodnou.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když vyhláška č. 484/2000 Sb. byla Ústavním soudem zrušena. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. částku 11 180 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil za řízení šest úkonů právní služby, představující přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé a účast u přípravného jednání dne [datum] a účast u ústního jednání dne [datum]. Za těchto šest úkonů mu náleží odměna ve výši 5,5 x 11 180 Kč = 61 490 Kč (za přípravné jednání je to polovina částky za odměnu). Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 6 x 300 Kč, tj. částka 1 800 Kč, dále soud přiznal žalobkyni 32 x 100 Kč jako náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednání dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb., dále částku ve výši 9 976 Kč jako náhradu cestovného z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum] a [datum] osobním automobilem, celkem ujeto 4x 394km = 1576km, při průměrné spotřebě 7,1L motorové nafty na 100km v ceně PHM 27,20 Kč na litr a paušální náhradě za ujetý kilometr 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb. K vyúčtovaným částkám odměny (61 490 Kč), režijním paušálům (1 800 Kč) a náhradě za promeškaný čas (3 200 Kč), a cestovnému (9 976 Kč) pak byla žalobkyni přiznána také vyúčtována 21 % DPH ve výši 16 057,86 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 35 894 Kč činí 128 417,86 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), když zde soud odkazuje při odůvodnění lhůty k plnění na již shora uvedené skutečnosti.