119 C 8/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 74 454 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 21 854 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 280 Kč ve výši 14,75% ročně od 27. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 66,27 % p.a z částky 55 746,49 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3. 2024 ve výši 2 366,40 Kč, s úrokem ve výši 66,27 % p.a z částky 55 746,49 Kč od 22. 3. 2024 do 22. 3. 2024 ve výši 21,35 Kč, s úrokem ve výši 15 % p.a z částky 55 746,49 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 192 729 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 950,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 74 454 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 27. 10. 2023. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 56 000 Kč dne 27. 10. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 3 346 Kč počínaje měsícem listopad 2023. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, veřejných databází SOLUS a NRKI umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 64 882,81 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 55 746,49 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 136,32 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 64 882,81 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze do 1. 7. 2024 ve výši 8 174,88 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 55 746,49 Kč ode dne 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 66,27 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 22. 3. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši 15 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o úvěru č., hodnota, ze dne 27. 10. 2023, Dodatek ke smlouvě a Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, Dodejka k Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, Doklad o vyplacení úvěru, Formulář hodnocení klienta, Ověření v registru SOLUS – bez negativního příznaku, Ověření v registru NRKI – bez negativního příznaku, Doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované – hodnocení klienta, předžalobní výzvy, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 10. 2023 smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla na účet žalované peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu společně s dohodnutými úroky (celkem částku ve výši 160 608 Kč ve 48měsíčníchh splátkách po 3 346 Kč. Na tento úvěr žalovaná dosud uhradila 3 400 Kč dne 14. 11. 2023, dále již nehradila ničeho. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích, dále bylo vycházeno v případě výdajů žalované pouze z částky 4 860 Kč jako životního minima a částky 4 698 Kč jako nákladů za bydlení. U příjmů žalované bylo vycházeno z částky 14 408 Kč označených jako „důchod“, avšak bez dalšího ověření. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně ani k výzvě soudu nedoložila a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že žalobkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, když nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované, její osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaná schopna platit měsíčně za sjednaný úvěr splátku 3 346 Kč, a to po dobu 48 měsíců s ohledem na své osobní a majetkové poměry.

5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 56 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená jí na účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaná na poskytnout částku vrátila pouze 3 400 Kč, což odpovídá pouze první splátce. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalované není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalované, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.

12. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené příjmy a výdaje žalované, jaké jsou její reálné příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, kdy ani neověřila, zda tvrzený příjem žalované ve výši 14 408 Kč je skutečným měsíčním příjmem žalované „z důchodu“, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

13. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené její možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované jistinu ve výši 56 000 Kč, žalovaná dosud vrátila pouze 3 400 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 52 600 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně obdržela na svůj účet a částkou, kterou již žalobkyni vrátila dne 14. 11. 2023. Žalovaná ničeho z částky 52 600 Kč nezaplatila. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalobkyně, neboť žaloba byla zamítnuta celkem o částku 21 854 Kč s příslušenstvím, ale také o částku 2 669,28 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 12 339 Kč za dobu od 23. 4. 2023 do 25. 2. 2025, tj. do vyhlášení tohoto rozsudku. Procesní neúspěch žalobkyně představuje 30 % z předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 4 100 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně učinila za řízení 3 úkony právní služby, představující přípravu a převzetí věci, sepis žaloby (tyto dva úkony do 1. 1. 2025) a účast u ústního jednání dne 23. 10. 2025. Za tyto 3 úkony jí při plném procesním úspěchu náleží odměna ve výši 12 300 Kč. Dále by jí náležela náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč, tj. částka 1 050 Kč. Dále by žalobkyni náležela k vyúčtovaným částkám 21% DPH ve výši 2 803,50 Kč, a také částka 3 723 Kč za zaplacený soudní poplatek. V součtu při plném úspěchu by žalobkyni náležela po zaokrouhlení částka za náklady řízení ve výši 19 876 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 70 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 30 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 19 876 Kč náleží z této částky pouhých 40 %, tj. částka 7 950,40 Kč. Tyto náklady ve výši 7 950,40 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).