12 C 193/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 739 39 Lučina o zaplacení částky 33 801 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 781 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 13. 6. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 15 020 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 500 Kč od 11.4 2024 do 12. 6. 2024 a z částky 7 719 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 237 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 33 801 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 18 400 Kč na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Dále dne , datum, žalovaný uzavřel s žalovanou dodatek o navýšení zápůjčky o 1 600 Kč, který mu byl zaslán téhož dne na jeho účet. Žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 6 500 Kč vrátit do 10. 4. 2024. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a žalobkyni uhradil toliko 1 219 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 301 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně tak, že si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila z dokumentů, vyžádaných od žalovaného a vycházela z relevantních databází. Přes výzvu učiněnou před podáním žaloby žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy ze dne , datum, včetně smlouvy o dočerpání a VOP, upomínky ze dne 17. 4. 2024, výpisu z běžného účtu, předžalobní výzvy ze dne 4. 6. 2025 včetně podacího archu. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, vyplnil na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsal smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, přičemž nepředložila žádné listiny, kterými by prokazovala jejich ověřování. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze 1 219 Kč.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 20 00 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, přičemž ničím neověřovala tvrzené příjmy a výdaje a vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Tedy neprověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne , datum, neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 1 219 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 18 781 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 4. 6. 2025, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 9. 6. 2024 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 12. 6. 2024 Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 14,75 % ročně od 13. 6. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

10. Protože úspěch každého z účastníků v zásadě odpovídá jeho neúspěchu, postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 453 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bodu 1. písm. b), tj. 1 260 Kč, ve spojení s položkou 2 bodem 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 237 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).