12 C 260/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 550 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 396 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr, spolu se sjednaným úrokem a poplatky, vrátit ve 78 týdenních splátkách po 746 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 7. 3. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to s účinností k 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný na pohledávku dosud neuhradil ničeho. Žalovaná částka sestává pouze ze zaplacení poskytnuté jistiny a zákonného úroku z prodlení, kdy žalobkyně požaduje toliko toto bezdůvodné obohacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které ověřila na základě dokladů předložených žalovaným a z insolvenčního rejstříku. Pro posouzení svých příjmů měl žalovaný předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žádné z listin, které měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici pro ověření příjmů a výdajů žalovaného však soudu předloženy nebyly, kdy žalobkyně uvádí, že těmito nedisponuje. K výdajům žalobkyně pak nedoplňuje ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Před uzavřením smlouvy ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dotazem na jeho příjmy a výdaje, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 26 742 Kč a výdajů ve výši 2 250 Kč. (karta zákazníka-žádost o spotřebitelský úvěr). Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, v hotovosti v rámci sjednání doplňkové služby komfortní splácení. (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit celkem 58 118 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 746 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na úvěr nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podací lístek ze dne 27. 10. 2023). Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podací lístek ze dne 2. 4. 2024).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a skutkového stavu dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, kdy veškeré informace o příjmech a výdajích žalovaného pocházejí z informací zachycených na kartě klienta, tedy z informací poskytnutých samotným žalovaným. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V daném konkrétním případě pak právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měla mít sice k dispozici doklady o výši jejího příjmu, tyto doklady nebyly ze strany žalobkyně v řízení vůbec předloženy, kdy z karty zákazníka vyplývá, že byla pověřeným zaměstnancem právní předchůdkyně žalobkyně toliko ověřeny. Pouhé obecné uvedení výše výdajů v částce 2 250 Kč měsíčně je zcela neakceptovatelné, a to i vzhledem k uváděné výši, kdy si lze jen těžko představit, že toto mohou být jediné měsíční výdaje žalovaného za bydlení, energie a stravu. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný ji dosud neuhradil ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl, ostatně tuto částku žalobkyně i sama ve své žalobě z tohoto titulu požadovala. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.

12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl. S ohledem na výše uvedené proto soud zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny 30 000 Kč, tj. úspěch ve výši 81 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 7 097,46 Kč (2 250 + 4 847,46), tj. neúspěch 19 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 62 %.

14. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu), celkem částku ve výši ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 62 % jí náleží částka 1 396 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud zaokrouhlil náklady řízení na celé koruny.