12 C 321/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 305 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35 020 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 30. 5. 2024 smlouvu o úvěru na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p.a. za první měsíc doby čerpání, což v kapitalizované výši činí 8 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobkyně se proto rovněž domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 020 Kč z důvodu tohoto prodlení žalovaného, která byla součástí smluvního ujednání stran. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě učiněné před podáním žaloby. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní ověřována jak lustrací ve veřejných databázích, tak z výpisu z účtu žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, kdy ověřila jeho příjmy na základě výpisů z účtu žalovaného, které zachycují jak jeho příjmy, včetně mzdy, tak výdaje. Prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč na , č. účtu, , tedy na účet, který byl ověřen prostřednictvím verifikační platby. Upomínkou ze dne 29. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, kdy nesplácel poskytnutý prostředky řádně a včas v souladu se smlouvou. Ke dni 1. 11. 2024 prohlásila žalobkyně úvěr za zesplatněný. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

4. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu nejen v předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru, ale i v ust. § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně v řízení prokázala listinami předloženými společně s žalobou, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný však nedostál svým závazkům ze smlouvy o úvěru, a nehradil žalobkyni sjednané splátky. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, když úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše v § 2 nař. vlády č. 357/2013 Sb. Žalobkyně rovněž dostála svým povinnostem dle § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb., když před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy řádně ověřila jeho příjmy z doložených výpisů z běžného účtu, které zachycují i příjem ze zaměstnání žalovaného.

8. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH (504 Kč) a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 401 Kč činí celkem 4 305 Kč. Soud v tomto případě aplikoval § 14b a. t.., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), přičemž požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.