12 C 59/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 33 215,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 215,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 215,25 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 386,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 215,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 33 215 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do 9. 8. 2024. Žalovaná poskytnutý úvěr ve sjednané splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1.2020. Před ani po postoupení pohledávky, žalovaná na tuto neuhradila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do nebankovních registrů a dále výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, které však žalobkyně nijak nespecifikovala.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 33 215,25 Kč, a to bezhotovostní převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě (smlouva o úvěru č. ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu žalované za období 1. 12. 2022-31. 12. 2022). Dodatkem ke smlouvě došlo k navýšení úvěrového limitu. Společnost , Anonymizováno, . úvěrovou pohledávku postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva ze dne 22. 9. 2024).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

10. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ani jen netvrdila, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalované bylo při posuzování její úvěruschopnosti vycházeno, natož jak byla úvěruschopnost žalovaného ověřována. Soudu proto nezbývá než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Tohoto si byla i sama žalobkyně zřejmě vědoma, když již v žalobě alternativně navrhuje soudu vydání pouze bezdůvodného obohacení.

11. V důsledku této neplatnosti je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 33 215,25 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ji dosud ničeho na tuto částku neuhradila, žalovaná se pak tomuto tvrzení rovněž nebránila. Jelikož v řízení nebylo tvrzeno, ani zjištěno, že by žalovaná na úvěr cokoli zaplatila, soud žalobě vyhověl právě co do částky 32 215,25 Kč. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.

12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

13. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo č. j. 8 Co 245/2024-44).

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 215,25 Kč, přičemž přiznána jí byla tato částka, kdy došlo pouze k zamítnutí příslušenství a to zákonného úroku z prodlení ( po kapitalizaci byla žaloba zamítnuta v částce 3 522,62 Kč). Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 90 % a ve zbývajícím rozsahu (10 %) byla úspěšná žalovaná. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 80 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (504 Kč) a připočtení soudního poplatku 1 329 Kč činí celkem 4 233 Kč. 80 % z této částky pak odpovídá částce 3 386,40 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.