12 C 80/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Boudovou Žiškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29 075 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 473 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 075 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 674,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 29 075 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 30 373 Kč a to do 3. 12. 2023. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, když na tento úvěr dosud neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni rovněž nezaplatil ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, avšak bezvýsledně.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že nedisponuje doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty. V rozsahu tohoto zpětvzetí proto soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. (výrok I).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů, předložených žalobkyní, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, , dodatek č., hodnota, ), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 25 000 Kč, který žalovaný postupně čerpal ve dnech 23. 11. 2023, 25. 11. 2023, 30. 11. 2023 a 10. 12. 2023 (čerpání úvěru, výpis z běžného účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok a poplatek za sjednání úvěru, kdy takto měl dne 23. 12. 2023 zaplatit částku 30 373 Kč. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. Dopisem ze dne 13. 6. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 1. 11. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací arch).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani na základě výzvy soudu netvrdila, že by její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně výslovně uvedla, že příslušnými doklady nedisponuje, soud jí již opakovaně nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a o. s. ř. a bez dalšího uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. Z tohoto důvodu proto soud žalobě co do částky 25 000 Kč vyhověl. Další plnění ze smlouvy žalobkyně nenárokovala, když v příslušném rozsahu vzala žalobu zpět.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

14. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66 nebo č. j. 8 Co 245/2024-44).

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny ve výši 25 000 Kč tj. úspěch ve výši 63 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, či bylo řízení zastaveno z důvodu na straně žalobkyně, činí po kapitalizaci částku 14 792,32 Kč (4075 Kč + 5 473 Kč + 1 674,66 Lč + 3569,66 Kč), tj. neúspěch 37 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 26 %.

16. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 164 Kč a jednak odměnou za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), po 300 Kč za každý úkon podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátního tarifu) jednak náhradou hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem tedy částku ve výši 2 616 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o.s.ř.

17. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 616 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 26 % jí náleží částka 680 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.