13 C 101/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela , město zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o rozvod manželství

I. Manželství manželů , jméno FO, a , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , uzavřené dne 20. 10. 2012 v , město, , část , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, doručeným soudu dne 8. 4. 2025, se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků.

2. Manžel se podáním ze dne 15. 5. 2025 k návrhu na rozvod manželství připojil.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, jejich výslechů a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 10. 2012 v , město, , část , adresa, , a to u manželky jako manželství druhé a u manžela jako manželství první. Manželé mají dvě společné děti, a to nezl. , jméno FO, , kdy úprava jejich poměrů pro dobu po rozvodu byla provedena rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 21. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 20. 6. 2025, a kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž byly nezletilé děti svěřeny do péče manželky a manželovi bylo stanoveno přiměřené výživné. Manželství účastníků je nesouladné po dobu posledních 5 let, kdy manželé mají trvalé neshody vyplývající z jejich odlišných názorů na prakticky všechny záležitosti související s jejich manželským soužitím. Minimálně od roku 2021 oba považují manželství za nefunkční. Rozvrat manželství byl završen v únoru 2025, kdy se manželka ze společného bydliště odstěhovala. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství.

4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

5. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

7. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto dospěl k závěru, že návrh na rozvod manželství je důvodný, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. Soud má rovněž za to, že rozvod manželství účastníků nebude na újmu ani nezletilým dětem účastníků, který byly svěřeny do péče manželky, s otcem se však pravidelně stýkají a oba manželé se shodují na tom, že rozvode manželství nebude pro děti představovat závažnou újmu. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných názorech na společný manželský život, trávení volného času, jejich rozdílných povahových vlastnostech a následné neschopnosti dosáhnout kompromisu, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení.

9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.