13 C 108/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 130 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 130 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 401 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 130 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 4. 2024 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná byla po dobu jeho trvání povinna platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 15. 8. 2024 zesplatnila. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny úvěru (15 000 Kč) a nesplacené části smluvního úroku za první měsíc čerpání jistiny (6 000 Kč). Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 5 130 Kč za prodlení žalované s úhradou úvěru. Pohledávka za žalovanou byla nejdříve postoupena společnosti právnická osoba., která jí následně postoupila žalobkyni. Žalovaná na uplatněný nárok neuhradila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy k úhradě.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, jako i nahlédnutím do dlužnických registrů a veřejných rejstříků. Žalovanou deklarovaný příjem byl ověřen z předložených výplatních lístků a výpisů z účtu. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 15. 4. 2024 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. (smlouva o úvěru, potvrzení o úhradě). Dopisem ze dne 15. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 15. 8. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Společnost právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba., která jí následně postoupila žalobkyni (2x smlouva o postoupení pohledávek), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva). V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 22 870 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč měsíčně. Je svobodná a bydlí v nájmu s dalšími dvěma osobami (žádost o úvěr). Deklarovanou výši příjmu žalovaná doložila výplatními lístky (3x výplatní lístek) a dále předložila výpis z účtu za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024, z něhož vyplývá, že v prosinci 2023 bylo na účet připsáno 40 513 Kč a odepsáno 40 827 Kč, v lednu 2024 připsáno 70 634 a odepsáno 61 868 Kč a v únoru 2024 připsáno 38 024 Kč a odepsáno 38 910 Kč. Z výpisu vyplývá, že žalovaná si v každém z posuzovaných měsíců brala úvěry od jiných poskytovatelů (právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba 6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalované, ovšem pokud jde o ověření jejich výdajů, žalobkyně se spokojila pouze s údaji, deklarovanými samotnou žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom měla k dispozici výpisy z účtu žalované a pokud by jejich obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že skutečné výdaje žalované, jak jsou zachyceny v předložených výpisech, byly v každém z posuzovaných měsíců výrazně vyšší, než výdaje, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr, přičemž žalovaná pravidelně utrácela veškeré prostředky, které měla k dispozici (včetně těch, které získala z úvěrů od jiných poskytovatelů). Žalované tak nezbývala žádná finanční rezerva k úhradě případných dalších závazků.

12. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, má to za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzájemný vztah účastníků je proto nutné vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. V rozsahu částky 15 000 Kč, odpovídající poskytnuté jistině úvěru, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“ 14. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalované, když k tomu by byla nutná její procesní aktivita, kterou žalovaná v řízení nevyvinula. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, na základě které soud dospěl k závěru, že přiměřenou lhůtou pro splacení dlužné jistiny je lhůta o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaná zajistila potřebné financování (nedisponuje-li sama potřebnými prostředky), a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.

15. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. např. rozsudek KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66).

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 130 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 15 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 57 % a ve zbývajícím rozsahu (43 %) byla úspěšná žalovaná. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 14 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku (1 046 Kč), činí celkem 2 861 Kč. 14 % z této částky pak odpovídá částce 401 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení, a to ve stejné lhůtě jako jistinu úvěru. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.