13 C 266/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 111 834,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:- částku 25 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 800 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení,- částku 24 545 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 545 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:- částku 29 137,96 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 7. 3. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 5 023,13 Kč,- kapitalizovaný úrok za období od 25. 6. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 1 491,98 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 28. 9. 2023 do 3. 3. 2024 a z částky 1 200 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení,- úrok 20,94 % ročně z částky 27 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- částku 32 351,56 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 16. 8. 2021 do 27. 9. 2023 ve výši 5 227,09 Kč,- kapitalizovaný úrok za období od 17. 5. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 2 225,86 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 639,43 Kč od 28. 9. 2023 do 3. 3. 2024 a z částky 4 094,43 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení,- úrok 20,88 % ročně z částky 28 639,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , RČ, , doplatek soudního poplatku ve výši 1 118 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částek 54 937,96 Kč a 56 896,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, dne 24. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 30 807 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23 445 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 5 862 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 24 měsíčních splátkách po 2 409 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 6. 2023. Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, když na tento zaplatil celkem pouze 1 200 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 27 000 Kč, poplatky ve výši 27 937,96 Kč, zákonný úrok z prodlení od 7. 3. 2022, jehož část za období od 7. 3. 2022 do 27. 9. 2023 kapitalizovala v částce 5 023,13 Kč a smluvní úrok ve výši 20,94 % ročně od 25. 6. 2023, jehož část za období od 25. 6. 2023 do 27. 9. 2023 kapitalizovala v částce 1 491,98 Kč. Žalovaný dále dne 16. 5. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 34 063 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 050 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 6 513 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 24 měsíčních splátkách po 2 670 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16. 5. 2023. Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, když na tento zaplatil celkem pouze 5 455 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 28 639,43 Kč, poplatky ve výši 28 257,13 Kč, zákonný úrok z prodlení od 16. 8. 2021, jehož část za období od 16. 8. 2021 do 27. 9. 2023 kapitalizovala v částce 5 227,09 Kč a smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně od 17. 5. 2023, jehož část za období od 17. 5. 2023 do 27. 9. 2023 kapitalizovala v částce 2 225,86 Kč. Pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný měl v rozhodné době příjem ze zaměstnání ve výši 18 361 Kč a neměl vyživovací povinnosti. S ohledem na výši jeho příjmu tak dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen poskytnuté zápůjčky splácet. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného i na základě bankovních výpisů. Tyto výpis ovšem (přestože k tomu byla vyzvána) soudu nepředložila, když konstatovala, že je nemá k dispozici.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 24. 6. 2021 a 16. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva č. , hodnota, a smlouva č. , RČ, ), na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční částky 27 000 Kč a 30 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli každý z úvěrů splatit v 24 měsíčních splátkách, které však řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze 1 200 Kč na smlouvu č. , hodnota, a 5 455 Kč na smlouvu č. , RČ, (2x tabulka umoření). Dopisem ze dne 29. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 21. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 1. 3. 2024. (předžalobní výzva, podací lístek). Z žádostí o úvěr (zákaznických karet) vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrových smluv uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho jediným příjmem je mzda ve výši 18 361 Kč (žádost ze dne 24. 6. 2021), resp. 13 102 Kč (žádost ze dne 16. 5. 2021) měsíčně. Bydli v nájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činí 11 700 Kč (žádost ze dne 24. 6. 2021), resp. 6 030 Kč (žádost ze dne 16. 5. 2021), přičemž většinu těchto výdajů tvoří splátky jiných závazků a pouze částka 3 000 Kč připadá na ostatní výdaje. V žádostech je dále uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen ze dvou měsíčcích výpisů z bankovních účtu, tyto výpisy ovšem soudu předloženy nebyly (2x žádost o úvěr – karta klienta).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Soud aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční částky 27 000 Kč a 30 000 Kč. Před uzavřením předmětných smluv právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, když si žádným způsobem neověřila skutečné výdaje žalovaného a spolehla se pouze na údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr. V tomto směru lze odkázat právě na předmětné žádosti, v nichž jsou výdaje žadatele toliko odhadnuty a to v případě obou žádostí o úvěr částkou 3 000 Kč měsíčně. Jelikož výše těchto výdajů nebyla nijak doložena, soudu se jeví jejich výše nepřiměřeně nízká a to i vzhledem k tomu, že žalovaný měl v rozhodné době bydlet v nájmu a uvedená částka by tak měla pokrývat jak náklady na bydlení (nájem, energie, atd.), tak i další běžné výdaje. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční částky 27 000 Kč a 30 000 Kč, přičemž dosud jí vrátil pouze 1 200 Kč a 5 455 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částek 25 800 Kč a 24 545 Kč proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.

11. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, z důvodu neplatnosti úvěrových smluv nelze žalobkyni tento úrok přiznat ode dne následujícího po smluvně sjednaném termínu splatnosti. Soud proto vycházel z toho, že žalobou uplatněný nárok se stal splatným až dnem, uvedeným v předžalobní výzvě ze dne 15. 2. 2024, kterou byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu ve lhůtě do 1. 3. 2024. Od následujícího pracovního dne (tj. 4. 3. 2024) se žalovaný dostal se splněním dluhu do prodlení a proto mu podle § 1970 o. z. byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z přisouzených částek, a to v roční procentní sazbě požadované žalobkyni, když zákonná výše úroku z prodlení dle nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na úrok z prodlení shledán nedůvodným.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 111 834,52 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka v celkové výši 50 345 se zákonným úrokem z prodlení. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 45 % a ve zbývajícím rozsahu (55 %) byl úspěšný žalovaný. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 111 834,52 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 4 474 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. do výše 5 592 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 1 118 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).