13 C 311/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o 3 837 050 Kč s přísl. a o 376 000 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 787 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 837 050 Kč od 13. 4. 2024 do 12. 10. 2024 a z částky 3 787 050 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 53 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 334 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 322 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 376 000 Kč od 13. 4. 2024 do 12. 10. 2024 a z částky 322 666 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 48 431 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 20. 8. 2024, se žalobce domáhal zaplacení částky 3 837 500 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, vedené proti němu u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , a dále částky 376 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 6. 8. 2013 bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do 30.11.2011, a porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Trestní stíhání žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 20. 1. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 13. 10. 2023. Trestní stíhání žalobce tak trvalo 10 let, 2 měsíce a 6 dnů. Žalobci byla trestním stíháním způsobena nemajetková újma, spočívající ve stresu a nejistotě ohledně výsledku jeho stíhání, v narušení jeho pověsti a dobrého jména, zásahu do spolkového (žalobce byl starostou sokolských organizací) a politického (žalobce vykonával funkci , Anonymizováno, ) a , podezřelý výraz, Žalobce svůj nárok uplatnil dne 12. 4. 2024 u žalované, která mu však poskytla pouze částečné zadostiučinění, které žalobce považuje za nedostatečné.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Nerozporovala základ uplatněného nároku, když uznala, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné a jeho délka nebyla přiměřená, již poskytnuté zadostiučinění však považovala za dostatečné. Za nezákonné trestní stíhání žalovaná ještě před podáním žaloby poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, vyslovení omluvy a peněžní kompenzace ve výši 70 000 Kč. Za nepřiměřenou délku řízení žalovaná žalobce kompenzovala částkou 64 000 Kč. K tvrzeným dopadům do osobnostní sféry žalobce žalovaná uvedla, že psychická zátěž, duševní stres, nejistota, narušení pověsti a dobrého jména byly žalobci již kompenzovány. Další zásahy, včetně zhoršení zdravotního stavu, zásahu do spolkového a politického života, osobního života členů žalobcovy rodiny, odběrů otisků a biologického materiálu, žalobce neprokázal. Pokud jde o medializaci případu, ta dle názoru žalované nemůže jít k tíži státu. Ve vztahu k nepřiměřené délce trestního stíhání žalovaná považuje žalobce nárokovanou náhradu ve výši 40 000 Kč za každý započatý rok za zcela excesivní a nepřiměřenou. Poukázala na to, že délka trestního řízení byla negativně ovlivněna skutkovou, právní a procesní složitostí případu a současně, že žalobce byl kromě posuzované věci, paralelně stíhán rovněž v trestním řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, .

3. Soud provedl k důkazu spis Okresního soudu ve , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , z něhož zjistil, že usnesením , právnická osoba, , Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality ze dne 31. 7. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších osob, a to v případě žalobce pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku účinného do 30.11.2011 a pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl žalobce, spolu s dalšími obviněnými, dopustit tím, že (stručně shrnuto) jako člen rady města hlasováním rozhodl o zadání „předražených“ zakázek na čištění příkopů na území města , adresa, (tzv. kauza „Příkopy“). Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno 6. 8. 2013. Žalobce podal proti usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání stížnost, kterou státní zástupce zamítl jako nedůvodnou. Dne 14. 7. 2015 byla ve věci podána obžaloba. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojilo statutární město , adresa, , konkrétně vůči žalobci s částkami 1 435 557,80 Kč, 903 861,80 Kč, 1 598 154,93 Kč, 986 746 Kč a 375 297 Kč (celkem tedy ve výši 5 299 617,53 Kč), které by měl uhradit společně a nerozdílně s dalšími spoluobžalovanými (viz připojení č. l. 31213125). Ve věci bylo konáno hlavní líčení ve dnech 30. 11. až 3. 12. 2015, 22. 2. až 25. 2. 2016, 19. 5. 2016, 8. 11. 2017, 26. 1. 2018, 28. 2. 2018, 28. 3. 2018, 20. 4. 2018, 18. 5. 2018, 26., 27. a 29. 5. 2020, 22. a 23. 6. 2020, 23. a 24. 9. 2020, 19. a 20. 10. 2020, 21. 10. 2020 a 5. 11. 2020, u kterého byl vynesen zdejším soudem rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byl žalobce i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Proti prvnímu zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce dne 10. 3. 2021 odvolání, na základě kterého Krajský soud v , adresa, usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 30. 11. 2021 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí s pokynem k doplnění dokazování. Následně probíhalo hlavní líčení ve dnech 14. 10. 2022, 9. 1. 2023, 12. až 13. 1. 2023 a 20. 1. 2023, u kterého došlo k vyhlášení rozsudku Okresního soudu ve , adresa, č. j. , spisová značka, , kterým byli všichni obžalovaní znovu zproštěni obžaloby, a to opětovně z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Rovněž proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 13. 10. 2023, zamítnuto. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2023 a trestní stíhání žalobce tedy trvalo od 6. 8. 2013 do 13. 10. 2023, to znamená 10 let, 2 měsíce a 7 dní. V průběhu trestního řízení bylo vyslýcháno větší množství svědků, zadáno několik znaleckých posudků a jejich doplnění, konána prověrka na místě a průběh hlavního líčení byl komplikován rovněž dopady epidemie COVID-19, kvůli které bylo hlavní líčení několikrát odročováno.

4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že žalobce byl částečně souběžně (v období od listopadu 2016 do června 2023) stíhán rovněž ve věci vedené u OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (tzv. kauza „, upřesnění skutku, “), a to pro podezření ze spáchání trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158/1, 2 tr. zákona účinného do 31.12.2009) a porušování povinnosti při správě cizího majetku (§ 255/1, 2, 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009), kde byl rovněž pravomocně zproštěn obžaloby. Jako satisfakci za nezákonné trestní stíhání v kauze „, upřesnění skutku, “ žalovaná žalobci vyplatila peněžitou náhradu ve výši 200 000 Kč. Za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobci žádná peněžitá náhrada poskytnuta nebyla.

5. Z žalobcem předložených článků vyplývá, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno, a to jak v regionálních (ČRo , adresa, , TV Polar, Zpravodaj , Anonymizováno, města, atd.) tak i celostátních (ČT, Blesk, Novinky, iDnes, atd.) mediích, přičemž pozornost se zaměřovala zejména na , Anonymizováno, města a , Anonymizováno, , zatímco žalobce je v nich zmiňován jen okrajově nebo vůbec. Články informovaly o zahájení trestního stíhání, o probíhajícím řízení, a rovněž o jeho výsledku, tedy o tom, že obžalovaní byli obžaloby zproštěni. Dle názoru soudu nebylo informování ze strany medii excesivní, nedocházelo k nepřiměřeným zásahům do soukromí žalobce, jeho znevažování nebo porušování zásady presumpce neviny. Články publikované ve Zpravodaji, vydávaném radou města, byly k trestnímu stíhání poměrně kritické a zejména tehdejší primátor (který byl rovněž mezi obviněnými) v nich opakovaně dostával prostor k prezentaci své obhajoby a kritice postupu orgánů činných v trestním řízení, Anonymizováno6. Z výsledků voleb do zastupitelstva města , adresa, konaných v roce 2014 a 2018 soud zjistil, že v roce 2014 žalobce kandidoval na 7. místě kandidátky ČSSD, přičemž ve volbách získal 3 316 hlasů a byl zvolen. V roce 2018 kandidoval na 6. místě kandidátky, získal 3 685 hlasů a byl zvolen. Ve volbách konaných v roce 2022 žalobce nekandidoval, Anonymizováno7. Z žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy soud zjistil, že žalobce u žalované dne 12. 4. 2024 uplatnil nárok na finanční náhradu v celkové výši 4 347 050 Kč sestávající z náhrady za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 3 907 050 Kč a z náhrady za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku , podezřelý výraz, řízení ve výši 440 000 Kč, a to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Na tuto žádost žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 5. 11. 2024, v němž konstatovala, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 7. 2013 došlo k porušení práva žalobce, za což se žalobci omluvila a přiznala mu peněžité zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Žalovaná dále konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v objektivně nepřiměřené délce řízení a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 64 000 Kč.

8. Z účastnického výslechu žalobce a z výslechu svědků , jméno FO, (manželka žalobce), , Jméno žalobce, (syn žalobce), , jméno FO, a , jméno FO, soud zjistil, že žalobce dlouhodobě působil ve sportovních funkcích (TJ , adresa, a , právnická osoba, ) a od roku 2002 se angažoval také v komunální politice. , podezřelý výraz, stíhání v kauze „, upřesnění skutku, “ žalobce vnímal jako nespravedlivé a nedůvodné. Stíhání zasáhlo do jeho osobního, rodinného a částečně i pracovního života, kdy žalobce se kvůli tomu trápil, on i členové jeho rodiny museli okolnosti stíhání vysvětlovat lidem ve svém okolí. Hlavním zaměstnáním žalobce byla funkce starosty volejbalového klubu TJ , jméno FO, FM, kde zvažoval, že z důvodu trestního stíhání se po skončení funkčního období nebude o místo znovu ucházet, ale členové výboru jej přesvědčili, aby ve funkci pokračoval. Pokud jde o jeho působení v komunální politice, ve volbách v roce 2022 se rozhodl už znovu nekandidovat. Později zahájené trestní stíhání ve věci „, upřesnění skutku, “ jeho situaci ještě zhoršilo. Kauzu „, upřesnění skutku, “ vnímal jako více nespravedlivou, jelikož ačkoliv o prodeji hlasovalo celé zastupitelstvo, stíhaní byli pouze členové rady. V kauze „, upřesnění skutku, “ měla také vzniknout vyšší škoda, která mohla být obviněným uložena k náhradě. V souvislosti s trestním stíháním žalobce trpěl úzkostnými stavy, které řešil užíváním léku Neurol. Žalobcův syn , Jméno žalobce, se v průběhu trestního stíhání odstěhoval z , adresa, . K tomuto rozhodnutí přispělo i trestní stíhání žalobce a s ním související společenský tlak, avšak primárním důvodem stěhování bylo to, že si našel novou partnerku. V pracovní a politické rovině žalobce (jakožto , Anonymizováno, ) nebyl vystaven tak intenzivnímu tlaku jako uvolnění členové rady, kteří dopady trestního stíhání řešili každodenně. Naproti tomu však patřil mezi věkově starší obviněné, kteří trestní stíhání nesli hůře.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Mezi základní podmínky pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda, například náklady obhajoby, tak újmy nemajetkové povahy spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do šesti měsíců od jeho uplatnění, uplatnil nároku u soudu.

18. Platí, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odstavec 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odstavec 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR a stanovit výši zadostiučinění s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

19. V dané věci trestní stíhání žalobce vedené u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, skončilo pravomocným zproštěním obžaloby, čímž byla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, kterým v tomto případě bylo usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce je proto namístě odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva a omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím, ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku, není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující.

20. Pokud jde o újmu, která byla žalobci trestním stíháním způsobena, soud má za prokázané, že žalobce utrpěl obecnou újmu, kterou by utrpěla jakákoliv jiná osoba, pokud by se ocitla v postavení žalobce. Jedná se o subjektivní následky, které jsou představovány nejistotou ohledně výsledku řízení, obavou z možné sankce (ať už ve formě hrozícího trestu nebo náhrady škody), ze společenského odsouzení či izolace, a s tím spojeným stresem a pocitem úzkosti. Taková újma se presumuje a není potřeba jí prokazovat, neboť je dána vnitřními prožitky člověka a má původ ve stavu mysli poškozené osoby. Součástí takto presumované újmy je i určitý stres nejbližších příbuzných, kteří pochopitelně sdílejí obavy obviněného z výsledku trestního řízení a čelí určitému nepříjemnému společenskému tlaku. V této souvislosti soud zohlednil skutečnost, že žalobce byl stíhán mimo jiné pro zvlášť závažný zločin s trestní sazbou 3 až 10 let. Státní zástupce sice žalobci navrhl uložení pouze podmíněného trestu, ale k tomu došlo až po provedeném hlavním líčení a do té doby se žalobce mohl obávat uložení nepodmíněného trestu (i s přihlédnutím k paralelně běžícímu stíhání v kauze „, upřesnění skutku, “). Mimo to, žalobci hrozila v případě odsouzení povinnost k náhradě škody ve výrazné výši. Na druhou stranu obavy žalobce byly zmírňovány tím, že žalobce i osoby v jeho okolí považovali stíhání od počátku za nedůvodné a věřili v jeho nevinu. V neposlední řadě bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce byl stíhán pro ekonomickou trestnou činnost, jejíž pachatelé zpravidla ve společnosti nečelí tak intenzivnímu odsouzení, jak je tomu v případě trestných činů proti zdraví, lidské důstojnosti apod.

21. Nad rámec výše popsané obecné újmy žalobce další specifickou újmu neprokázal. Soud především nemá za prokázané, že by v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k nějakým konkrétním dopadům do soukromého a osobního života žalobce (nad rámec výše zmíněné obecné újmy) nebo jeho blízkých. Tvrzení, že žalobcův syn se z důvodu psychického a mediálního tlaku přestěhoval do jiného města bylo vyvráceno jeho vlastní výpovědí, kdy uvedl, že hlavním důvodem stěhování byl nový partnerský vztah (a tudíž zde není příčinná souvislost se stíháním žalobce). V řízení nebylo prokázáno ani to, že by trestní stíhání mělo za následek konkrétní dopady do psychického stavu žalobcovy dcery či manželky. Jiné konkrétní dopady do osobního života, do pověsti či dobrého jména, žalobce ani netvrdil. K tvrzenému zásahu do spolkového života nedošlo, když žalobce i v průběhu trestního stíhání požíval důvěry ostatních členů spolku, což se projevilo i tím, že nadále setrval ve vedení sportovního klubu i sokolské organizace. Negativně nebyla zasažena ani žalobcova politická kariéra, což lze ilustrovat na výsledku komunálních volem z let 2014 a 2018, kdy žalobce, i přes probíhající trestní stíhání, dostal důvěru jak od své politické strany (která jej umístila na zvolitelné místa kandidátky), tak i od voličů, kteří jej opakovaně zvolili do zastupitelstva. Tvrzení o odběrech otisků a biologického materiálu vzal žalobce v průběhu řízení zpět a tvrzené vedení v databázi Policie ČR, evidující trestně stíhané osoby (nebo vůbec existenci takové databáze) žalobce neprokázal. Pokud jde o medializaci případu, tu má sice soud za prokázanou (viz bod 5 tohoto odůvodnění), nicméně způsob informování ze strany medii dle názoru soudu odpovídal postavení obviněných jakožto osob veřejného zájmu a nebyl nijak excesivní. Soud tak při posuzování výše odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vycházel pouze z újmy, jejíž vznik lze očekávat u každé osoby, která by se ocitla v postavení žalobce.

22. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud dále vycházel z toho, že za nezákonné stíhání v kauze „, upřesnění skutku, “ obdržel žalobce od žalované finanční náhradu ve výši 200 000 Kč, přičemž se jedná o částku konečnou, když žalobce se nedomáhal další náhrady u soudu. Stejné zadostiučinění poskytla žalovaná v kauze „, upřesnění skutku, “ i dalším spoluobviněným, z nichž někteří se následně obrátili na soud s návrhem na přiznání vyšších částek. Tyto nároky však byly shledány zcela neoprávněnými (srov. OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), případně jim bylo vyhověno pouze z malé části (OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, , kde bylo žalobci nad rámec plnění žalované přiznáno 40 000 Kč). Vzhledem k tomu, že trestní stíhání v nyní posuzované věci bylo po skutkové i právní stránce podobné kauze „, upřesnění skutku, “, pak pokud by soud tuto věc hodnotil izolovaně, přiznal by žalobci zadostiučinění ve stejné výši (tj. 200 000 Kč).

23. Avšak s ohledem na to, že v průběhu velké části trestního řízení v nyní odškodňované věci (trestní stíhání trvalo od 6. 8. 2013 do 13. 10. 2023) byl žalobce současně trestně stíhán pro obdobnou trestnou činnost v kauze „, upřesnění skutku, “ (od listopadu 2016 do června 2023), musel se soud vypořádat s otázkou, jaký vliv měla tato skutečnost na intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci nezákonným stíháním vznikla. Jelikož obě trestní stíhání byla vedena pro závažnou trestnou činnost, přičemž v obou byl žalobce ohrožen stejnou trestní sazbou (3-10 let), bylo každé z nich samostatně způsobilé přivodit žalobci újmu, která byla zjištěna v tomto řízení. To ovšem neznamená, že by souběžné trestní stíhání nemělo na intenzitu žalobcovy újmy žádný vliv. Jak vyplývá z účastnické výpovědi žalobce, zahájení dalšího stíhání (tj. stíhání ve věci „, upřesnění skutku, “) z jeho hlediska věc zhoršilo, vnímal jej jako „těžší“, a to i s ohledem na hrozící náhradu škody. Trestní stíhání žalobce ve dvou paralelně probíhajících řízeních tak dle názoru soudu prohlubovalo újmu, která mu těmito stíháními vznikala. Současně však nelze říct, že by se takto způsobená újma násobila, když žalobce po zahájení druhého trestního stíhání jistě netrpěl dvakrát větším stresem než dříve. Pokud jde o porovnání dopadů obou trestních stíhání, soud vycházel z toho, že stíhání v nyní odškodňované věci (kauza „, upřesnění skutku, “) bylo zahájeno dříve a pro žalobce tedy představovalo „prvotní šok“ jak to popsal i svědek , jméno FO, , na druhou stranu stíhání v kauze „Pozemky“ bylo žalobcem vnímáno jako závažnější a více nespravedlivé.

24. Po zvážení výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné trestní stíhání je v posuzované věci částka 120 000 Kč, k níž soud dospěl snížením částky 200 000 Kč (přiznané za kauzu „Pozemky“) o 40 %. Tímto způsobem dojde k odškodnění obou nezákonných trestních stíhání, a to při zohlednění skutečnosti, že jejich podstatná část probíhala současně. Vzhledem k tomu, že žalovaná ještě před podáním žaloby žalobci poskytla částečné zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, přiznal soud žalobci z tohoto titulu částku 50 000 Kč, přičemž pokud se žalobce domáhal částky vyšší, ve zbývajícím rozsahu (3 787 050 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta.

25. V rámci úvahy o výši přiměřeného zadostiučinění soud provedl také komparaci projednávané věci s obdobnými případy. Skutkově i právně velmi podobná věc byla projednávaná v řízení, vedeném u zdejšího soudu, sp. zn. , spisová značka, , kde bylo jednomu ze spoluobviněných v kauze „Příkopy“ přiznáno zadostiučinění ve výši 50 000 Kč (po zohlednění částky vyplacené žalovanou šlo celkem o 120 000 Kč), přičemž se jednalo o osobu ve stejném postavení jako žalobce (neuvolněný radní), u které nebyla prokázaná žádná specifická újma, a která byla stejně jako žalobce stíhána souběžně i v kauze „, upřesnění skutku, “. Ve věci, vedené u zdejšího soudu, sp. zn. , spisová značka, , bylo dalšímu ze spoluobviněných (rovněž stíhán v obou trestních věcech) přiznáno zadostiučinění ve výši 74 000 Kč (po zohlednění částky vyplacené žalovanou šlo celkem o 144 000 Kč), přičemž soud u něj shledal nad rámec obecné újmy rovněž zásah do politického života, spočívající v pozastavení členství v politické straně a zánikem s tím souvisejících funkcí. Konečně ve věcech, vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, nebylo dalším spoluobviněným přiznáno zadostiučinění nad rámec částek vyplacených žalovanou (tj. 70 000 Kč, resp. 100 000 Kč), což bylo odůvodněno tím, že dotyčné osoby k výzvě soudu nedoplnily tvrzení ohledně vzniklé újmy. Lze tedy konstatovat, že rozhodnutí v nyní projednávané věci nevybočuje ze způsobu, jakým zdejší soud rozhodoval o odškodnění ostatních osob, poškozených stejným trestním stíháním.

26. Soudem přiznané zadostiučinění v nyní projednávané věci obstojí rovněž ve srovnání s věcmi projednávanými u Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , kde jako odškodnění za trestní stíhání ve skutkově a právně srovnatelných věcech obdrželi poškození částky 90 000 Kč. resp. 80 000 Kč. Tam přiznané částky byly tedy o něco nižší, což reflektuje mimo jiní skutečnost, že tamější trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu (cca 3 roky).

27. Výše nyní přiznaného zadostiučinění je naopak nižší, než jaké bylo přiznáno ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , kde se jednalo o spoluobviněné z případů „, upřesnění skutku, “, resp. „, upřesnění skutku, “, u nichž však soud shledal následek v podobě významného zásahu do politického života na celostátní úrovni a současně tamějším žalobcům byla věnována mnohem větší mediální pozornost, jelikož se jednalo o , Anonymizováno, , resp. bývalou , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

28. Stejně tak není přiléhavé žalobcem navrhované srovnání s medializovanou kauzou primátora , adresa, , která byla projednávaná u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , a jemuž bylo (po zásahu Ústavního soudu) přiznáno výrazně vyšší zadostiučinění. Tamější žalobce byl sice stíhán pro obdobnou trestnou činnost, ovšem v jeho případě mělo trestní stíhání závažnější průběh, když dotyčný byl nejdříve dvakrát nepravomocně odsouzen a teprve po opakovaném zrušení odsuzujícího rozsudku byl obžaloby zproštěn. Navíc se jednalo o osobu v postavení primátora a senátora, jemuž byla věnována vyšší mediální pozornost a současně u něj byly prokázané závažnější dopady do osobního a politického života.

29. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, pak soud shledal, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a ze strany státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 6. 8. 2013 a skončilo zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2023. Nezákonné trestní stíhání tak trvalo deset let a dva ukončené měsíc. O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu, když sama žalovaná v rámci předběžného projednání odškodnila žalobkyni za nepřiměřenou délku řízení.

30. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého „odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.“ V citovaném stanovisku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, by se měla zpravidla pohybovat v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž je dále nutné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se tak pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).

31. Při stanovení základní částky se vychází primárně z celkové doby řízení. Soud v tomto konkrétním případě vycházel ze základní částky 16 000 Kč, když se jednalo o nepřiměřeně dlouhé řízení, ale ne zas tak dlouhé, aby bylo na místě stanovit základní částku v horní polovině uvedeného rozmezí. Za první dva roky řízení tedy žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy ve výši 16 000 Kč a za dalších 8 let ve výši 128 000 Kč (8 x 16 000 Kč) a za dva ukončené měsíce pak ve výši 2 667 Kč (16 000 Kč/12 měsíců x 2 měsíce). Základní náhrada tedy činí 146 667 Kč. Takto stanovenou základní náhradu soud dále modifikoval podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní náhrada byla snížena o 30 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti a z důvodu opakovaného projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy. Složitost věci soud spatřuje v tom, že trestní stíhání se týkalo zadávání veřejných zakázek a jejich ekonomické výhodnosti. Ve věci proto musela být zpracována řada znaleckých posudků a jejich doplnění, bylo vyslýcháno velké množství svědků, konalo se místní šetření. Trestní řízení bylo složité i po procesní stránce, když obžalovaných bylo 15 osob, každá z těchto osob měla obhájce, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby; hlavních líčení, případně dalších úkonů se tak účastnilo velké množství osob. Řízení bylo vedeno dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím. Průběhu řízení byl částečně ovlivněn epidemiologickou situací, související s onemocněním COVID-19, kvůli kterému bylo hlavní líčení několikrát odročeno. Dále soud základní náhradu zvýšil o 10 % a to z důvodu vyššího významu trestního řízení pro žalobce. Ten soud spatřuje v tom, že žalobce byl trestně stíhán pro činnost, související s výkonem jeho politické činnosti, kde je obecně žádoucí, aby trestní řízení proběhlo co nejrychleji a nedocházelo tak k ovlivňování veřejného mínění (potažmo další politické kariéry obviněného) po nepřiměřeně dlouho dobu. V souvislosti s významem trestního řízení byl zohledněn rovněž vyšší věk žalobce a závažnost trestné činnosti z níž byl obviněn.

32. Konečná výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení proto byla stanovena částkou 117 334 Kč (tj. 146 667 Kč – 30 % +10 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná před zahájením řízení žalobci zaplatila částku 64 000 Kč, soud žalobci přiznal další náhradu ve výši 53 334 Kč. Pokud se žalobce domáhal vyšší částky, soud ve zbývajícím rozsahu (322 666 Kč s příslušenstvím) žalobu zamítl.

33. Pokud jde o úrok z prodlení, podle stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že poškozenému vzniká nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku u příslušeného úřadu. V tomto případě žalobce uplatnil nárok u žalované dne 12. 4. 2024 a šestiměsíční lhůta k jeho projednání tak uplynula dne 12. 10. 2024. Od 13. 10. 2024 byl proto žalobci přiznán úrok z prodlení, jehož výše činí 12,75 % ročně.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předmětem řízení byly dva samostatné nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy (tj. za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku trestního řízení), přičemž oba byly shledány částečně důvodnými. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu je rozhodnutím, které je závislé na úvaze soudu a zároveň bylo oběma nárokům částečně vyhověno, soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení (srov. I. ÚS 2482/23). Tarifní hodnotou pro účely stanovení náhrady odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) za úkony provedené do 31. 12. 2024 je v tomto případě částka 100 000 Kč, jakožto součet tarifních hodnot každého z uplatněných nároků (§ 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a za úkony provedené od 1. 1. 2025 částka 103 334 Kč, jakožto součet přiznaných náhrad nemajetkové újmy (§ 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Žalobci byla přiznána náhrada odměny advokáta a příslušné režijní paušály (§ 13 odst. 4 a. t.) za následující úkony:úkon právní službydatumhodnotapočetcelkemrežijní paušálpříprava a převzetí zastoupení26.10.20235 100 Kč15 100 Kč300 Kčžaloba20.8.20245 100 Kč15 100 Kč300 Kčúčast u jednání24.4.20255 260 Kč15 260 Kč450 Kčdoplnění tvrzení26.5.20255 260 Kč15 260 Kč450 Kčúčast u jednání2.7.20255 260 Kč15 260 Kč450 Kčúčast u jednání22.9.20255 260 Kč15 260 Kč450 Kčúčast u vyhlášení rozhodnutí22.9.20252 630 Kč12 630 Kč450 Kčcelkem33 870 Kč2 850 KčDále byla žalobci přiznána náhrada DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek, tedy 7 711 Kč a náhrada soudního poplatku ve výši 4 000 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 48 431 Kč. Oproti předloženému vyúčtování soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za uplatnění nároku u žalované ze dne 12. 4. 2024, když podle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

35. Lhůtu k plnění v délce 15 dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; tedy v takové délce, aby žalovaná, která je organizační složkou státu, měla dostatek prostoru pro administrativní zpracování a splnění uložené povinnosti. Současně má soud za to, že takto stanovená lhůta nebude na újmu žalobci, kterému se vyplacení prostředků dostane i tak v poměrně krátké lhůtě.