Okresní soud ve Frýdku-Místku · Rozsudek

13 C 317/2024

č. j. 13 C 317/2024-21

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-12-16 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSFM:2024:13.C.317.2024.1

Citované zákony (5)

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 279 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:- částku 11 207 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 207 Kč od 20. 8. 2023 do zaplacení,- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč,- částku 4 072 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , RČ, , doplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 30 279 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 13. 7. 2023 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Dne 18. 7. 2023 se účastníci dohodli na navýšení zápůjčky o 2 000 Kč. Zapůjčené prostředky byly žalovanému zaslány na bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit, spolu se sjednaným poplatkem ve výši 6 207 Kč, a to do 19. 8. 2023. Žalovaný svůj dluh nesplnil řádně a včas, když do podání návrhu na vydání EPR uhradil pouze částku 2 328 Kč, která byla žalobkyní započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně dále požaduje zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (po 500 Kč za každou z pěti výzev k úhradě dluhu) a smluvní pokutu ve výši 4 072 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 21. 6. 2024.

2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, jakým způsobem ověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že skutková tvrzení doplňovat nebude a navrhla, aby soud její nárok posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Dále doplnila, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil 5 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 13. 7. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve znění dodatku ze dne 18. 7. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku 20 000 Kč (smlouva o zápůjčce, dodatek ke smlouvě, výpis z účtu), kterou se žalovaný zavázal vrátit do 12. 8. 2023, a to spolu s poplatkem ve výši 6 207 Kč. Žalovaný ve sjednaném termínu zápůjčku nevrátil, a to ani na základě opakovaných upomínek žalobkyně (5x platební historie) a následné předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2024 (předžalobní výzva, podací arch. Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 5 000 Kč.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyhověla výzvě soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v reakci na tuto výzvu sama navrhla, aby uplatněný nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, soud žalobkyni již opětovně k doplnění tvrzení nevyzýval a dospěl k závěru, že povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně nesplnila, což má za následek absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.

10. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 5 000. Co do rozdílu těchto částek (tj. 15 000 Kč) proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.

11. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

12. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 8 Co 123/2024-66).

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 279 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 15 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že míra procesního úspěchů účastníků byla přibližně stejná, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

14. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 30 279 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 312 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z částky 30 279 Kč, představující žalovanou jistinu úvěru a smluvní pokutu (tj. do výše SoP 1 514 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 202 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.