13 C 358/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 930 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 586 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , RČ, , doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 930 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny měsíčně. Úrok, přirostlý za uplynulé období měla žalovaná žalobkyni hradit vždy k 23. dni v měsíci. Žalovaná se dostala s úhradou úvěru do prodlení, když na úvěr nezaplatila ničeho, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 1. 2024. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč a smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 930 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě údajů sdělených žalovanou, které ověřila v externích registrech a dále z výpisů z bankovního účtu žalované za období od června do srpna 2023.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 23. 9. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala 10 000 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, , výpis z účtu). Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že po dobu trvání smlouvy se žalovaná zavázala hradit úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně, a to vždy k 23. dni v měsíci. Žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho a žalobkyně proto dopisem ze dne 23. 1. 2024 úvěr zesplatnila (zesplatnění úvěru). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že má příjem z důchodu ve výší 10 991 Kč měsíčně a výdaje 4 860 Kč měsíčně. Dále v žádosti uvedla, že je svobodná a žije v dvoučlenné domácnosti. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že v měsíci červen 2023 bylo žalované na účet připsáno 13 618 Kč a odepsáno 13 470 Kč, v měsíci červenec 2023 připsáno 32 618 Kč a odepsáno 31 987 Kč a v měsíci srpen 2023 bylo připsáno 50 392 Kč (z toho 29 000 Kč jsou prostředky získané z úvěrů či zápůjček od jiných subjektů) a odepsáno 46 544 Kč. Na počátku i konci každého z posuzovaných měsíců byl zůstatek účtu záporný.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalovaná řádně neověřila skutečné výdaje žalované. Žalobkyně sice tvrdila, že majetkovou situaci žalované ověřovala z předložených výpisů z účtu, avšak pokud by žalobkyně předložené výpisy vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že skutečné výdaje žalované výrazně převyšují výdaje, deklarované v žádosti o úvěr a že zůstatky na účtu žalované byly v každém z posuzovaných měsíců záporné. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána. Pokud se tedy žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 930 Kč, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.

14. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 86/2024-57 nebo 8 Co 123/2024-66).

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 930 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 10 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 63 % a ve zbývajícím rozsahu (37 %) byla úspěšná žalovaná. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 26 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (252 Kč) a připočtení soudního poplatku v částce 800 Kč, činí celkem 2 252 Kč. 26 % z této částky pak odpovídá částce 586 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 15 930 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tj. do výše 1 000 Kč, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích