13 C 371/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 135 452,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni:- částku 86 960,19 Kč,- úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 151 022,31 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaný úrok za období od 16. 4. 2024 do 21. 9. 2024 ve výši 15 570,12 Kč,- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , RČ, , doplatek soudního poplatku ve výši 826 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 135 452,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 4. 2023 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 147 000 Kč, které jí byly vyplaceny za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit v měsíčních splátkách po 6 359 Kč, vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 4. 2024. Jelikož dlužnou splátku žalovaná neuhradila ani po opětovných výzvách, žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaná částka 135 452,19 Kč představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, přičemž žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 26,46 % ročně, kapitalizovaný za období od 16. 4. 2024 do 21. 9. 2024 ve výši 15 570,12 Kč a náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu dopisem ze dne 21. 9. 2024.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě porovnání jejich příjmů a výdajů, způsobu plnění dosavadních dluhů a kontrolou ve veřejných rejstřících. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si žalobkyně ověřila z výpisu z účtu za poslední 3 měsíce a z dodatečného dokladu o příjmech. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 40 488 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 4. 4. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (Smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. příloh č. , hodnota, a 2, Potvrzení o verifikační platbě), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 147 000 Kč, a to tak, že část úvěru byla vyplacena na účet žalované (14 208 Kč), část byla poukázaná na úhradu předchozích dluhů žalované (110 592 Kč) a část si žalobkyně započetla na úhradu nákladů souvisejících s uzavřením úvěrové smlouvy (22 200 Kč). V této souvislosti soud dospěl k závěru, že skutečná výše poskytnutého úvěru činila pouze 124 800 Kč, což je částka, která byla žalované (resp. ve prospěch žalované) fakticky vyplacena (2x potvrzení o platbě). K částce 22 200 Kč, kterou si žalobkyně započetla na náklady související s úvěrem, soud nepřihlížel, a to především s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy (viz níže), v důsledku které žalobkyni nárok na takové náklady nevznikl (ze stejného důvodu se soud podrobně nezabýval přiměřeností těchto nákladů). Žalovaná se zavázala věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 26,46 % ročně (v celkové výši 147 624 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 294 624 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 72 měsíčních splátkách po 4 092 Kč, splatných k 15. dni kalendářního měsíce. Spolu se splátkami úvěru se žalovaná zavázala žalobkyni hradit částku 2 267 Kč měsíčně za doplňkovou službu , produkt, . Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, když se dostala do prodlení s úhradou splátky, splatné dne 15. 11. 2023, pročež byla žalobkyní dvakrát upomínána (upomínky ze dne 20. 11. 2023 a 5. 12. 2023). Jelikož dlužná částka nebyla ani poté zaplacena, žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni 5. 10. 2024 (dopis ze dne 21. 9. 2024 vč. podacího lístku). Z přílohy č. , hodnota, k úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná při jejím uzavírání uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnána s příjmem ve výši 26 781 Kč měsíčně (není zřejmé, jestli se jedná o hrubou nebo čistou mzdu). Je svobodná a má jedno vyživované dítě. Dále uvedla, že měsíčně hradí náklady na bydlení (3 230 Kč) a její finanční zůstatek, z něhož bylo při posouzení úvěruschopnosti vycházeno, měl činit 15 192 Kč. Žalovaná k žádosti o úvěr doložila tři výplatní lístky, z nichž vyplývá, že v měsíci prosinec 2022 činila čistá mzda žalované 26 591 Kč, v ledu 2023 činila 27 407 Kč a v únoru 2023 činila 27 107 Kč. Z výpisů z účtu žalované za měsíce leden až březen 2023 vyplývá, že v lednu 2023 činily příjmy žalované 58 519,14 Kč a výdaje 68 477,24 Kč, v únoru 2023 činily příjmy 65 432,22 Kč a výdaje 66 378,64 Kč, a v březnu 2023 činily příjmy 62 223,40 Kč a výdaje 55 095,85 Kč, přičemž podstatnou část příjmů i výdajů tvořily výběry a splátky kontokorentního úvěru. Konečné zůstatky na účtu se ve všech posuzovaných měsících pohybovaly v záporných číslech (od -10 435,69 Kč do – 17 563,24 Kč). Podle žalobních tvrzení, zaplatila žalovaná na své závazky z úvěrové smlouvy žalobkyni celkem 76 308 Kč.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

10. S ohledem na uvedený výklad, soud dospěl k závěru, že v posuzované věci žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto směru soud poukazuje především na to, že žalobkyně sice tvrdila, že výši skutečných výdajů žalované ověřovala mimo jiné z předložených výpisů z účtu, ovšem pokud by žalobkyně tyto výpisy vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že skutečné výdaje žalované, jak jsou zachyceny v předložených výpisech, byly v každém z posuzovaných měsíců výrazně vyšší, než výdaje, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr. Současně byly výdaje žalované stejné nebo dokonce vyšší než její příjmy, přičemž ke konci každého měsíce žalované na účtu zůstával záporný zůstatek, který neumožňoval úhradu sjednané splátky úvěru (natož aby jí zůstávala nějaké finanční rezerva).

11. Jelikož žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, musí si smluvní strany svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 124 800 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 76 308 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 48 492 Kč, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.

12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.

13. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 86/2024-57 nebo č. j. 8 Co 123/2024-66).

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 135 452,19 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 48 492 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 35,8 % a ve zbývajícím rozsahu (64,2 %) byla úspěšná žalovaná. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 135 452,19 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 5 947 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z žalované částky (tj. 6 773 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 826 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).