13 C 414/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 910 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 910 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 20. 7. 2013 do 27. 9. 2023 ve výši 11 122,60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 910 Kč od 28. 9. 2023 do 14. 8. 2024.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 910 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 25. 5. 2012 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit, spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 376 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (2 043 Kč), odměnu za administrativní zpracování (3 040 Kč) a náklady za hotovostní inkaso (8 293 Kč). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 19. 7. 2013 a do tohoto dne byl žalovaný povinen zaplatit celý dluh. Žalovaný dluh řádně nehradil, když na tento zaplatil celkem 3 090 Kč. Od 20. 7. 2013 proto žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení, který za období do 27. 9. 2023 kapitalizovala v částce 11 122,60 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, jak byly zaznamenány v zákaznické kartě. Tyto informace byly ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva). Tyto listiny ovšem (přestože k tomu byla vyzvána) soudu nepředložila s tím, že je nemá k dispozici, neboť zájemci o úvěr doklady pouze předkládají při sjednávání smlouvy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 25. 5. 2012 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce (smlouva o půjčce č. , hodnota, ), na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 16 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli kromě jistiny půjčky zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 13 376 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 29 376 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách po 490 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem 3 090 Kč (přehled plateb). Dopisem ze dne 29. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 21. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2024, odeslanou dne 31. 7. 2024, žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek), a to ve lhůtě do 14. 8. 2024. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá, že tento při uzavírání smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnán na plný úvazek, má příjem ve výši 14 300 Kč a výdaje 8 200 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu a nemá jiné dluhy. V žádostech je dále uvedeno, že žalovaný předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu (žádost o úvěr – karta klienta). Tyto listiny žalobkyně, přestože k tomu byla vyzvána, soudu nepředložila a za situace, kdy výslovně uvedla, že je nemá k dispozici, soud jí k jejich předložení nevyzýval postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

5. Po právní stránce soud věc hodnotil dle předpisů účinných ke dni uzavření smlouvy o půjčce.

6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

8. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

9. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Posledně citované ustanovení je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

12. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla pouze na informace poskytnuté samotným žalovaným, které žádným způsobem neověřovala a nezkoumala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Pokud žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně si od žalovaného vyžádala listiny, potvrzující jim deklarované údaje, tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila a své tvrzení tudíž neprokázala.

13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., což má za následek neplatnost posuzované smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Tento závěr platí i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb., jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

14. V důsledku neplatnosti smlouvy o půjčce soud nárok žalobkyně posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 457 obč. zák.), přičemž dospěl k závěru, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, přičemž tento jí vrátil 3 090 Kč, je v rozsahu rozdílu těchto částek (tj. 12 910 Kč) žaloba důvodná.

15. Pokud jde o otázku prodlení žalovaného se splněním dluhu, nelze vycházet z doby splatnosti, jak byla sjednána ve smlouvě, když z důvodu její neplatnosti není příslušné ujednání právně relevantní. Nárok žalobkyně se tak stal splatným až na základě výzvy, která byla učiněna předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024, kterou byla žalovanému poskytnuta lhůta ke splnění dluhu do 14. 8. 2024. Počínaje následujícím dnem (tj. 15. 8. 2024) se tak žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení a je proto povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení, jehož výše se řídí právním předpisem, účinným ke dni vzniku prodlení, tedy v tomto případě nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byl proto přiznán úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky za období od 15. 8. 2024 do zaplacení, přičemž pokud žalobkyně nárokovala úrok z prodlení i za dřívější období, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

16. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo sice vyhověno v části týkající se zaplacení jistiny 12 910 Kč, ovšem žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 122,60 Kč. Soud přitom v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015, přihlédl při posuzování úspěchu a neúspěchu v řízení i k tomuto příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že míra procesního úspěchu a neúspěchu účastníků je v zásadě stejná a proto žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

18. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 12 910 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do výše 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).