13 C 50/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem právnická osoba proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o splnění povinnosti insolvenčního správce provést vypořádání společného jmění manželů

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů , jméno FO, , r. č. , RČ, a žalobce, a to ve vztahu k pozemkům parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, -město, eventuálně ve vztahu k finanční částce 7 820 000 Kč, případně navrhnout vypořádání společného jmění u soudu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 60 604 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou, podanou dne 14. 8. 2023 ke Krajskému soudu v , adresa, , se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění žalobce a jeho bývalé manželky , jméno FO, , případně navrhnout jeho vypořádání u soudu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, jako insolvenční správce jeho bývalé manželky , jméno FO, , dne 27. 5. 2014 zapsal do majetkové podstaty pozemky parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p, číslo, , na kterém stojí stavba bez č.p./č.e. – jiná stavba, to vše v katastrálním území , adresa, -město. Tento soupis žalovaný dne 21. 3. 2016 doplnil tak, že zapsané nemovitosti jsou nově v SJM dlužníka a žalobce. Žalovaný měl současně uvést, že vypořádání SJM nelze provést, neboť závazky dlužníka, které z něj mají být uspokojeny jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM, a proto byl celý majetek zahrnut v souladu s § 274 insolvenčního zákona do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce namítá, že žalovaný učinil závěr o předlužení SJM, aniž by měl k dispozici odhad nemovitosti, a tudíž se jednalo pouze o jeho subjektivní dojem. Ve zprávě ze dne 2. 11. 2022 následně žalovaný uvedl, že součástí majetkové podstaty dlužníka je rovněž stavba bez č.p./č.e. – jiná stavba na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, -město. Ačkoliv od začátku konkursu uběhlo již 9 let, žalovaný neprovedl odhad předmětných nemovitostí. Žalobce si proto zajistil vlastní odhad, z něhož vyplývá, že hodnota nemovitostí činí 9 550 000 Kč. Za situace, kdy dluh dlužníka se pohybuje kolem 3 000 000 Kč, je dle žalobce nepochybné, že závazky dlužníka jsou mnohem nižší než hodnota majetku náležejícího do SJM, který byl sepsán do majetkové podstaty a SJM tedy mělo být vypořádáno.

2. Poté, co byla věc usnesením Vrchního soudu v Olomouci, č. j. , spisová značka, ze dne 18. 12. 2024, z důvodu věcné příslušnosti postoupena zdejšímu soudu, žalobce k výzvě soudu doplnil, že navrhuje uložit žalovanému povinnost uzavřít dohodu o vypořádání SJM, případně navrhnout jeho vypořádání u soudu buď ve vztahu k pozemkům parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, -město, vč. staveb na těchto pozemcích, anebo pro případ, že to nebude možné, ve vztahu k finanční částce 7 820 000 Kč, představující výtěžek z prodeje uvedených nemovitostí.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Soupis majetkové podstaty dlužnice , jméno FO, byl pořízen 27. 5. 2014 a zveřejněn 11. 6. 2014. Manželství žalobce a dlužnice bylo pravomocně rozvedeno dne 18. 6. 2014. Dne 1. 7. 2014 byla na majetek dlužnice prohlášen konkurs, který je veden jako nepatrný. Podle § 205 odst. 3, věty druhé insolvenčního zákona, náleží do majetkové podstaty rovněž majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. V případě nesouhlasu žalobce se zahrnutím nemovitých věcí do majetkové podstaty, měl žalobce podat žalobu na vypořádání společného jmění, což však (minimálně ve lhůtě tří let od zániku SJM) neučinil. Následně žalovaný doplnil, že má pochybnosti i o aktivní legitimaci žalobce, a to vzhledem k tomu, že probíhají dvě insolvenční řízení (ve vztahu k žalobci i k jeho bývalé manželce) a osobou s dispozičním oprávněním k podání žaloby o vypořádání SJM tak jsou insolvenční správci.

4. Účastníci učinili nespornými následující skutečnosti:- usnesením Krajského soudu v , adresa, , č.j. KSOS , spisová značka, -A-18 ze dne 12. 3. 2014 byl zjištěn úpadek bývalé manželky žalobce , jméno FO, , přičemž usnesením téhož soudu č.j. KSOS , spisová značka, -B-8 ze dne 1. 7. 2014, byl na její majetek prohlášen konkurs,- dne 10. 6. 2014 žalovaný předložil insolvenčnímu soudu soupis majetkové podstaty, v němž byly pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, zahrnuty do majetkové podstaty dlužnice, jako její výlučný majetek,- 21. 3. 2016 bylo žalovaným provedeno doplnění soupisu majetkové podstaty, kdy předmětné pozemky byly do majetkové podstaty zahrnuty jako součást SJM žalobce a jeho bývalé manželky a to z důvodu dle § 274 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „InsZ“),- manželství žalobce a jeho bývalé manželky , jméno FO, bylo rozvedeno rozsudkem OS , adresa, , pobočka , adresa, , čj. , spisová značka, ze dne 23. 4. 2014, který nabyl právní moci 18. 6. 2014,- ve veřejné dražbě konané dne 17. 10. 2023 byly předmětné nemovitosti prodány třetí osobě,- žádný z účastníků dosud nepodal žalobu o vypořádání společného jmění.

5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující zjištění:- Z doplnění soupisu majetkové podstaty ze dne 21. 3. 2016 vyplývá, že žalovaný jako insolvenční správce dlužnice , jméno FO, doplnil soupis majetkové podstaty o pozemky parc. č, číslo, , číslo, v k. ú. , adresa, -město, které jsou nově evidovány jako součást SJM žalobce a dlužnice. Tento postup byl odůvodněn tím, že nelze provést vypořádání společného jmění manželů, protože závazky dlužnice, které z něj mohou být uspokojeny jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů. Proto byl celý majetek náležející do SJM zahrnut v souladu s § 274 InsZ do majetkové podstaty dlužnice.- Z informativního výpisu z katastru nemovitostí (LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, -město) bylo zjištěno, že pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , v k. ú. , adresa, -město, jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, .- Odhadem tržní hodnoty č. , hodnota, -2023, vypracovaným znalcem , jméno FO, , byla stanovena tržní hodnota pozemků parc. č. , číslo, , číslo, a parc. č. , číslo, k. ú. , adresa, -město, včetně staveb, příslušenství a porostů, podle stavu ke dni 13. 5. 2023 ve výši 9 550 000 Kč.

6. Podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že:a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

7. Podle § 205 odst. 2, odst. 3 InsZ, podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

8. Podle § 225 odst. 1, odst. 2, odst. 3 InsZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

9. Podle § 268 odst. 2 písm. b) InsZ se po prohlášení konkursu provede vypořádání společného jmění manželů, které do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno.

10. Podle § 270 odst. 1 InsZ, prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.

11. Podle § 274 InsZ, ve znění účinném do 31. 5. 2019, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

12. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Vzhledem k žalovaným vznesené námitce nedostatku aktivní legitimace se soud nejdříve zabýval touto otázkou, přičemž dospěl k závěru, že za situace, kdy předmětem žaloby není vypořádání společného jmění, ale uložení povinnosti žalovanému, nejedná se o incidenční spor ve smyslu § 159 odst. 1 písm. c) InsZ, v němž by byl k podání žaloby oprávněn pouze insolvenční správce žalobce. To ostatně nepřímo vyplývá i z usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto, že k projednání věci jsou příslušné okresní soudy. Žalobce tedy je k podání žaloby aktivně legitimován.

14. Pokud však jde o důvodnost žaloby, dal soud argumentaci žalovaného za pravdu. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že manželství žalobce a jeho bývalé manželky bylo rozvedeno ke dni 18. 6. 2014, čímž došlo k zániku jejich společného jmění, které do prohlášení konkursu na majetek bývalé manželky žalobce (tj. do 1. 7. 2014) nebylo vypořádáno. Zaniklé společné jmění tak bylo potřeba vypořádat v rámci insolvenčního řízení (§ 268 odst. 2 písm. b) InsZ). Nesporné bylo rovněž to, že ani v rámci insolvenčního řízení nedošlo k vypořádání společného jmění dohodou, ani nebyla podána žaloba na jeho vypořádání k soudu.

15. Dne 21. 3. 2016 pak žalovaný zapsal pozemky parc. č. , číslo, k. ú. , adresa, -město do majetkové podstaty bývalé manželky žalobce, a to z důvodu předlužení společného jmění (§ 274 InsZ). Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, , „je-li majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 274 insolvenčního zákona, tedy proto, že vypořádání společného jmění manželů nelze provést pro jeho předlužení (v intencích R 77/2020), proces vypořádání společného jmění manželů tím končí (společné jmění manželů se má za vypořádané). Má-li (bývalý nebo současný) manžel dlužníka za to, že předpoklady soupisu majetku podle § 274 insolvenčního zákona nebyly naplněny, jelikož společné jmění manželů není předluženo (a proto má být vypořádáno), je na něm, aby do skončení lhůty určené ustanovením § 150 odst. 4 obč. zák. sám podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů. V rámci řízení o takové žalobě se soud bude zabývat předpoklady formulovanými v ustanovení § 274 insolvenčního zákona jako otázkou předběžnou. … Je-li ovšem majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 274 insolvenčního zákona a (bývalý nebo současný) manžel dlužníka nepodá žalobu na vypořádání společného jmění manželů před uplynutím lhůty uvedené v § 150 odst. 4 obč. zák. (případně dotčené úpravou obsaženou v § 268 odst. 3 insolvenčního zákona nebo v § 269 odst. 2 insolvenčního zákona), pak okolnost, že tato lhůta za trvání účinků takového soupisu marně uplynula, má za následek pouze to, že předpoklady soupisu podle § 274 insolvenčního zákona již nelze zpochybnit argumentem, že společné jmění manželů mělo být vypořádáno. Zákonná nevyvratitelná domněnka (nikoli "fikce") vypořádání podle § 150 odst. 4 obč. zák. nenastane (společné jmění manželů bylo vypořádáno nezpochybněným soupisem podle § 274 insolvenčního zákona)“.

16. Vzhledem k tomu, že v průběhu insolvenčního řízení byly nemovité věci, které mají být dle žaloby žalovanému uloženy k vypořádání, zapsány do majetkové podstaty jeho bývalé manželky, přičemž žalobce ve lhůtě tří let od zániku společného jmění nepodal k soudu žalobu na jeho vypořádání, došlo marným uplynutím této lhůty (tj. dnem 18. 6. 2017) k vypořádání společného jmění zahrnutím majetku do soupisu majetkové podstaty dle § 274 InsZ. Argumentuje-li nyní žalobce tím, že podmínky dle § 274 InsZ splněny nebyly, jelikož společné jmění nebylo předluženo, soud se touto argumentací věcně nezabýval, když žalobce měl možnost tuto obranu uplatnit formou žaloby o vypořádání společného jmění. Pokud tak žalobce ve lhůtě tří let od rozvodu manželství neučinil, nelze již předpoklady soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty zpochybnit. Jelikož společné jmění žalobce a jeho bývalé manželky bylo nezpochybněným soupisem nemovitých věcí do majetkové podstaty vypořádáno, nelze žalovanému uložit povinnost uzavřít smlouvu o jeho vypořádání, ani jej zavázat k podání příslušné žaloby. Co se týče částky 7 820 000 Kč, která byla získána jako výtěžek prodeje předmětných nemovitých věcí, tato představuje příjem majetkové podstaty bývalé manželky žalobce a soudu v tomto řízení nepřísluší, aby žalovanému ukládal, jak s ní má být naloženo. V každém případě se však již nejedná o součást společného jmění (které bylo ke dni 18. 6. 2017 vypořádáno – viz výše) a proto ani ve vztahu k této částce nelze žalobě vyhovět.

17. Z uvedených důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle § 7 a § 8 odst. 6 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za dva úkony právní služby (převzetí věci, účast u jednání) po 23 940 Kč, tedy ve výši 47 880 Kč. Při stanovení tarifní hodnoty soud vycházel z toho, že žaloba na uložení povinnosti uzavřít smlouvu nebo podat žalobu, je žalobou na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání, přičemž v tomto případě mělo být předmětem smlouvy (žaloby), jejíž uzavření (podání) se žalobce domáhal, vypořádání společného jmění, a to ve vztahu k nemovitým věcem, tedy k věcem penězi ocenitelným, o nichž samotný žalobce tvrdil, že byly prodány v dražbě za částku 7 820 000 Kč (přičemž tržní hodnota nemovitostí dle žalobcem předloženého posudku byla ještě vyšší). Soud proto tarifní hodnotu stanovil podle § 8 odst. 6 a. t., jako polovinu částky 7 820 000 Kč, tedy ve výši 3 910 000 Kč. Dále žalovanému náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 900 Kč (2x 450 Kč), náhrada jízdného za jednu zpáteční cestu k soudnímu jednání na trase , adresa, (80 km) při spotřebě 8,7 l nafty na 100 km a ceně PHM dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve výši 706 Kč, související náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (za 4 půlhodiny po 150 Kč) a 21 % DPH (počítáno ze základu 50 086 Kč) ve výši 10 518 Kč. Žalovanému tak byla přiznána náhrada nákladů v celkové výši 60 604 Kč.