13 C 6/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 21 559,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 900 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 659,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 961,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 531,32 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 7 841,84 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 105,55 Kč od 12. 7. 2023 do 19. 11. 2023 a z částky 4 205,55 Kč od 20. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, , číslo účtu 3703-223781/0710, variabilní symbol , var. symbol, , doplatek soudního poplatku ve výši 226 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 559,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, ., dne 17. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit, a to spolu s úrokem v pevné výši 609 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradou za možnost hotovostních splátek ve výši 2 160 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 22 302 Kč a žalovaná jí měla uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Poslední splátku byla žalovaná povinna uhradit do 17. 1. 2023. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když na tento uhradila celkem 8 100 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, nárokuje žalobkyně vedle úroku a úroku z prodlení také smluvní pokutu ve výši 7 357,12 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Před podání žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem, odeslaným dne 2. 11. 2023.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovanou poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 17. 11. 2021, kde žalovaná uvedla, že je od 6. 10. 2020 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , že výše jejich měsíčních příjmů činí celkem 21 904 Kč, výše jejich měsíčních výdajů činí 15 290 Kč, a že má vlastní bydlení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 17. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 609 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila. Dopisem ze dne 15. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 2. 8. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, odeslanou dne 2. 11. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z žádosti o úvěr ze dne 17. 11. 2021 vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnána na dobu určitou (do 31. 12. 2022) a jejím jediným příjmem je mzda ve výši 21 904 Kč měsíčně. Je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v ve vlastním bydlení a má bankovní účet. Dále uvedla, že její celkové měsíční náklady činí 15 290 Kč (z toho na bydlení a energie vynakládá 3 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 12 290 Kč). V žádosti je uvedeno, že žalovaná měla věřiteli k doložení svého příjmu předložit „jiný doklad“, který ovšem není blíže specifikován. Ačkoliv žalobkyně byla usnesením ze dne 3. 1. 2024 vyzvána k předložení listin, ze kterých bylo vycházeno při hodnocení úvěruschopnosti žalované, žádné takové listiny soudu nepředložila. Podle žalobních tvrzení, zaplatila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkem 8 100 Kč (transakční historie), když tato částka nebyla v řízení rozporována.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložené žádosti o úvěr sice vyplývá, že žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně doložit své příjmy jakousi nespecifikovanou listinou, ovšem žalobkyně tuto listinu soudu nepředložila a její existenci tudíž neprokázala. Navíc žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala výši skutečných výdajů žalované, nebo že by na základě konkrétních podkladů (např. výpisů z účtu) hodnotila její celkovou majetkovou situaci. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

14. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila částku 8 100 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 3 900 Kč se tedy žalovaná na úkor žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatila a proto je povinna jí takto získané bezdůvodné obohacení vydat. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023, kterou žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 16. 11. 2023. Pokud žalovaná svůj dluh ve stanoveném termínu neuhradila, od následujícího pracovního dne (tj. 20. 11. 2023) se dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z částky 3 900 Kč ve výši 15 % ročně od 20. 11. 2023 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem délce prodlení, povaze dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, přičemž tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 559,12 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 3 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 18 % a ve zbývajícím rozsahu (82 %) byla úspěšná žalovaná. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 21 559,12 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 852 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z žalované částky (tj. 1 078 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 226 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).