14 C 156/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 149 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 149 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 90 Kč od 8. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 90 Kč od 27. 4. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 90 Kč od 12. 4. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 1 626 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 3 253 Kč od 26. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 10. 2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 149 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazených služeb.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 4. 2021 byl žalovaný vyzván, aby se podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas vyslovila v žalobě samotné.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to z daňových dokladů vč. vyúčtování, uznání dluhu, předžalobní výzvy a poštovního podacího archu.

5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Žalobkyně [nemocnice], příspěvková organizace, poskytuje a organizuje ústavní i ambulantní, základní i specializovanou, diagnostickou a léčebnou péči včetně preventivních opatření ve stanoveném spádovém území, jakož i zajišťuje ostatní služby s poskytováním zdravotní péče související. Žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči, a to ošetření na chirurgické ambulanci – pohotovosti ve dnech 11. 4. 2018 a 7. 6. 2018 a na interní příjmové ambulanci – pohotovosti dne 26. 4. 2018, kdy tato služba je v každém jednotlivém případě zpoplatněna regulačním poplatkem ve výši 90 Kč. Žalovaný ani jeden tento poplatek neuhradil, ačkoliv v tytéž dny, v jakých mu byla poskytnuta zdravotní péče, tj. 7. 6. 2018, 11. 4. 2018 a 26. 4. 2018 měl tyto své závazky co do důvodu a výše uznat a dlužné částky ve výši 90 Kč v každém jednotlivém případě se zavázat žalobkyni uhradit. Žalobkyně dále poskytla žalovanému i převozy sanitním vozidlem z [nemocnice] do [obec] na protialkoholní záchytnou stanici včetně doprovodu policie nebo ochranné služby ve dnech 11. 4. 2018 a 26. 4. 2018, přičemž protože tato služba není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, byla žalovanému vyúčtována daňovým dokladem vystaveným dne 11. 5. 2018 na částku 3 253 Kč se splatností 25. 5. 2018, který žalobkyně zaslala na adresu žalovaného spolu s vyúčtováním jízd sanitním vozidlem, kdy cena za tuto službu byla vypočtena podle platného sazebníku kilometrů stanoveného VZP a dle cenového předpisu č. 354/2017 publikovaného v částce 122 Sbírky zákonů –„ Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami“. Převoz žalovaného z [nemocnice] do [obec] na protialkoholní záchytnou stanici včetně doprovodu policie nebo ochranné služby dne 7. 6. 2018 pak žalobkyně s ohledem na výše uvedené žalovanému vyúčtovala daňovým dokladem vystaveným dne 3. 7. 2018 na částku 1 626 Kč se splatností 17. 7. 2018, který následně rovněž zaslala na adresu žalovaného spolu s vyúčtováním jízdy sanitním vozidlem, kdy cena za tuto službu byla vypočtena podle platného sazebníku kilometrů stanoveného VZP a dle cenového předpisu č. 354/2017 publikovaného v částce 122 Sbírky zákonů –„ Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami“. I přes splatnost daňových dokladů žalovaný dlužnou částku neuhradil. Předžalobní výzva ze dne 24. 7. 2020, vztahující se ke všem uvedeným nárokům, je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. Ani přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho neuhradil.

6. Tato skutková zjištění učinil soud ze všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.

7. Podle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“) pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“); dle odst. 5 pak současně platí, že poskytovatel je povinen regulační poplatek uvedený v odstavci 1 od pojištěnce nebo jeho zákonného zástupce vybrat, pokud nejde o výjimku z placení regulačního poplatku podle odstavce 2.

8. Podle § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen„ záchytná služba“) je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

9. Podle § 89a odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách záchytná služba se poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen "záchytná stanice"). Záchytná stanice je zdravotnické zařízení.

10. Dle § 89e odst. 1 věty první zákona o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

11. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil regulační poplatky ve výši 90 Kč v každém jednotlivém případě za ošetření na chirurgické ambulanci – pohotovosti žalobkyně ve dnech 11. 4. 2018 a 7. 6. 2018 a za ošetření na interní příjmové ambulanci – pohotovosti dne 26. 4. 2018, k jejichž úhradě byl žalovaný povinen, a jež byla žalobkyně povinna vybrat dle § 16a odst. 1 a 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění, jakož i to, že žalovaný neuhradil ani náklady spojené s jeho převozy sanitním vozem do protialkoholní záchytné stanice z [nemocnice] do [obec] ve dnech 11. 4. 2018 a 26. 4. 2018 ve výši 3 253 Kč, a to na základě daňového dokladu ze dne 11. 5. 2018 s datem splatnosti 25. 5. 2018, a dne 7. 6. 2018 ve výši 1 626 Kč, a to na základě daňového dokladu ze dne 3. 7. 2018 s datem splatnosti 17. 7. 2018, kdy přílohou daňových dokladů bylo vždy i odůvodnění a výpočet požadované částky. Nakolik není možné listiny označené jako uznání dluhu dle ustanovení § 2010 občanského zákoníku ze dne 11. 4. 2018, 26. 4. 2018 a 7. 6. 2018 považovat za uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku, když tyto nejsou žalovaným podepsány, posoudil soud tyto listiny jako doklady o tom, že žalovaný nebyl po poskytnutí té které zdravotní služby schopen regulační poplatek uhradit (srov. uvedení sousloví„ ebrieta - nespolupracuje“ nad podpisovým řádkem v listině ze dne 11. 4. 2018,„ odmítnuto zaplacení a podepsání“ nad podpisovým řádkem v listině ze dne 26. 4. 2018, a„ silně opilý“ na podpisovém řádku v listině ze dne 7. 6. 2018), a měl tak platby provést dle těchto dokumentů, přičemž protože dlužné částky neuhradil, shledal soud žalobu v této části po právu. Stejně tak shledal soud jako oprávněný nárok žalobkyně na jí vynaložené a dle § 89e odst. 1 věty první zákona o specifických zdravotních službách požadované náklady na dopravu žalovaného z [nemocnice] do záchytné stanice ve [obec] sanitním vozem, když i přes splatnost daňových dokladů žalovaný dlužnou částku neuhradil. Protože ani na předžalobní výzvu žalovaný ani na jeden z uplatňovaných nároků nereagoval, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky včetně příslušenství dle § 1968 ve spojení s § 1970 občanského zákoníku, a to zákonného úroku z prodlení v případě regulačních poplatků ve výši 8,5 % ročně vždy ode dne následujícího po poskytnutí zdravotní péče do zaplacení, neboť žalovaný byl povinen tyto své závazky uhradit v jednotlivé dny, kdy mu byla poskytnuta zdravotní péče, a vždy dnem následujícím, tj. 12. 4. 2018 ve vztahu k regulačnímu poplatku za zdravotní péči poskytnutou žalovanému dne 11. 4. 2020, 27. 4. 2018 ve vztahu k regulačnímu poplatku za zdravotní péči poskytnutou žalovanému dne 26. 4. 2020 a 8. 6. 2018 ve vztahu k regulačnímu poplatku za zdravotní péči poskytnutou žalovanému dne 7. 6. 2018, se dostal do prodlení; a v případě nákladů spojených s převozy žalovaného sanitním vozem do protialkoholní záchytné stanice ve výši 8,5 % ročně od 26. 5. 2018 do zaplacení, což je odvozováno od data splatnosti daňového dokladu (25. 5. 2018), kdy dnem následujícím, tj. 26. 5. 2018, se žalobce dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši 9 % ročně od 18. 7. 2018 do zaplacení, což je odvozováno od data splatnosti daňového dokladu (17. 7. 2018), kdy dnem následujícím, tj. 18. 7. 2018, se žalobce dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. To vše je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují: odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 200 Kč, tj. celkem 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dohromady náklady řízení tak představují částku 1 489 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.