14 C 247/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném předsedkyní senátu Mgr. Monikou Szkanderovou a přísedících Anny Rychlíkové a Ing. Milady Tkačíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2022 dané žalovanou žalobci dne 5. 8. 2024 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 539,87 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 10. 2024 domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dané mu zaměstnavatelem dne 5. 8. 2024.

2. Žalobu zdůvodnil tím, že mezi účastníky byl založen pracovní poměr pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2022 ve znění dodatku ze dne 1. 6. 2023. Na základě pracovní smlouvy žalobce pro žalovanou pracoval na pozici Business Development Team Leader, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou v rozsahu šesti měsíců, následně byl prodloužen na dobu neurčitou, žalobce nastoupil do zaměstnání dne 1. 9. 2022, dne 29. 7. 2024 rozvázal pracovní poměr výpovědí, výpovědní lhůta dvou měsíců měla skončit dne 30. 9. 2024. Ve výpovědní lhůtě žalobce dne 5. 8. 2024 obdržel od zaměstnavatele okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení povinností vyplývajících z pracovní smlouvy a zákoníku práce spočívající v jeho konkurenčním jednání za nedostatku souhlasu zaměstnavatele podle § 304 zákoníku práce. Konkurenční jednání dle zaměstnavatele spočívalo v tom, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, ., která dodává vápno společnosti , právnická osoba, , od které vápno nakupuje žalovaná. Podle žalobce se nejedná o žádné konkurenční jednání, žádné konkurence se na úkor zaměstnavatele nedopustil, protože jeho společnost , právnická osoba, . pomáhala žalované vyvažovat její financování a v žádném směru jí neubírala na zisku. Dne 27. 9. 2024 proto žalobce zaměstnavateli sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a požádal o další zaměstnávání.

3. U jednání žalobce uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru dané mu ve výpovědní lhůtě sledovalo jiný cíl než rozvázání pracovního poměru, jeho účelem bylo znepříjemnit mu život, zopakoval, že společnost , právnická osoba, . fungovala v souladu s podnikatelskými aktivitami žalované.

4. Žalovaná se poprvé k žalobě vyjádřila dne 26. 11. 2024 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí, navrhla zamítnutí žaloby. Trvala na tom, že žalobce se dopustil bez jejího vědomí a souhlasu konkurenčního jednání, když založil společnost , právnická osoba, ., která podnikala ve stejném oboru a obchodovala se stejnou komoditou, tj. vápnem. Intenzita porušení právních předpisů je dle žalované zvyšována tím, že společnost žalobce nedodávala vápno přímo žalované, ale přeprodávala ho přes společnost , právnická osoba, , která následně vápno dodala žalované, čímž nepochybně vznikla zaměstnavateli škoda o marže ze všech těchto obchodů.

5. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 3. 7. 2025 a uvedl, že o jeho podnikání žalovaná věděla, předseda představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, mu dal ústní souhlas k podnikání, důvodem založení společnosti , právnická osoba, . bylo podpořit konkurenceschopnost žalované, společnost , právnická osoba, . byla pouze prostředníkem nákupu vápna kvůli přeshraničnímu prodeji, bez společnosti , právnická osoba, . by se žalovaná nedostala k levnému vápnu z polských vápenek. Prodej vápna musel být realizován přes společnost , právnická osoba, , která prodej a nákup vápna profinancovala, neboť žalovaná nechtěla za odebrané vápno zaplatit dřív, než vápno zaplatí koncový zákazník. Účast společnosti , právnická osoba, . v tomto obchodním řetězci byla proto nezbytná.

6. Žalovaná doplnila námitky podáním ze dne 3. 7. 2025 a zopakovala, že žalobce podniká ve stejném oboru jako žalovaná. Protože žalobce založil společnost , právnická osoba, . bez vědomí zaměstnavatele, porušil zákoník práce i pracovní smlouvu, dopustil se konkurenčního jednání, intenzita porušení práva je zvyšována způsobenou škodou. Žalovaná se obrátila na orgány činné v trestním řízení za účelem prověření, zda se žalobce nedopustil trestné činnosti. Věc je vedená u Policie České republiky pod sp. zn. KRPT – 36579/TČ – 2025–070081.

7. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, a to pracovní smlouvou, dodatkem, okamžitým zrušením pracovního poměru, výpovědí z pracovního poměru, doklady o doručení, sdělením zaměstnance, výpisy z obchodního rejstříku, printscreen internetových stránek, registrem smluv, usnesením o zahájení trestního stíhání, účastnickou výpovědí žalobce a účastnickou výpovědí předsedy představenstva žalované.

8. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaná netrvali na tom, aby soud provedl dokazování účetnictvím společnosti , právnická osoba, . nebo doklady o nákupu a prodeji vápna, případně připojením trestního spisu nebo všech dokladů ohledně obchodování s vápnem, soud od dokazování těmito listinnými důkazy upustil, neboť tyto důkazy nepovažoval za nezbytné pro účely zjištění skutkového stavu věci.

9. Pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2022 byl založen pracovní poměr žalobce, který nastoupil k žalované na pracovní pozici Senior Business Development Team manažer, pracovní poměr byl ujednán na dobu určitou šesti měsíců do 28. 2. 2023, podle čl. 8 pracovní smlouvy zaměstnanec nebyl oprávněn po dobu trvání pracovního poměru bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo tomuto předmětu činnosti obdobná, zaměstnavatel byl oprávněn kdykoli svůj předchozí písemný souhlas odvolat.

10. Na základě dodatku ze dne 1. 6. 2023 byla pracovní smlouva změněna, od 1. 6. 2023 žalobce pracoval pro žalovanou na pozici Business Development Team Leader, ostatní ujednání pracovní smlouvy zůstala nedotčena.

11. Výpovědí ze dne 29. 7. 2024 žalobce dal žalované výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2022 podle ustanovení § 50 zákoníku práce, podle výpovědi měl pracovní poměr skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, která začala běžet dne 1. 8. 2024 a měla skončit dne 30. 9. 2024. Výpověď z pracovního poměru zaměstnavatel obdržel dne 29. 7. 2024.

12. Dne 5. 8. 2024 dál zaměstnavatel (žalovaná) žalobci (zaměstnanci) okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které zdůvodnil tím, že byť je žalobce jako zaměstnanec vázán pracovní smlouvu a ustanoveními § 301 písm. d) zákoníku práce a § 304 odst. 1 zákoníku práce, způsobil mu škodu na majetku tím, že dne 20. 3. 2023 jako jediný společník a jednatel společnosti kalcinex bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele tuto založil, přičemž se jedná o společnost, která je v konkurenční povaze k činnosti zaměstnavatele, jelikož se obě zabývají nákupem a prodejem vápna. Současně prostřednictvím této společnosti žalobce přímo zadával objednávky u společnosti , právnická osoba, a muselo mu být zřejmé, že vložením prostředníka mezi společnost , právnická osoba, . a žalovanou vznikne zaměstnavateli škoda minimálně ve výši marže jím zvoleného dodavatele.

13. Podle sdělení žalobce ze dne 27. 9. 2024 obdržel okamžité zrušení pracovního poměru dne 5. 8. 2024, zaměstnavateli sdělil, že s ním nesouhlasí a považuje ho za neplatné. Žádného konkurenčního jednání se nedopustil a žádnou škodu nezpůsobil, trvá na dalším zaměstnávání.

14. Podle doručenky datové schránky a pošty online nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnance byl zaměstnavateli doručen do datové schránky dne 27. 9. 2024, poštou dne 30. 9. 2024.

15. Žalobce ve své účastnické výpovědi před soudem uvedl, že na základě pracovní smlouvy k žalované nastoupil 1. 9. 2022 na pozici Business Development manažer, jeho povinností bylo vyhledávat obchodní příležitosti. Měl na starost kyselinu sírovou, parafín, s tím na trhu neuspěli. Žalovaná obchodovala s řadou komodit, mimo jiné s vápnem. On měl s vápnem zkušenosti z předchozího zaměstnání, proto se na vápno zaměřil i u žalované, která získala zakázku u společnosti , právnická osoba, . On vyhledával dodavatele a odběratele vápna, vápno pro žalovanou poptával na území České republiky, Slovenské republiky a Polska. Na území České republiky v rozhodném období byly tři fungující vápenky, které byly pod nadnárodními společnostmi, jejichž obchodní politika byla taková, že primárně má odběratel nakupovat vápno v domovské zemi od lokálních výrobců. Polské vápenky prodávaly vápno za lepší cenu, aby takové přeshraniční obchody bylo možno realizovat a nebyly evidovány přes Intrastat, bylo třeba do obchodního řetězce mezi polskou vápenkou a žalovanou vložit další menší společnosti, které nepodléhaly evidenci Intrastatu, proto založil společnost , právnická osoba, ., o čemž žalovaná věděla. Na založení společnosti se domluvil s předsedou představenstva panem , jméno FO, někdy v únoru nebo březnu 2023, když spolu jeli autem, nikdo jiný u toho nebyl, bavili se o rozšíření obchodních možností, kde a jak vydělat. Trval na tom, že žalovaná nemohla nakupovat vápno napřímo od zahraničního výrobce, proto v podstatě žalované pomohl, díky němu měli větší obchody a větší příležitost vydělat. V červenci 2024 dal výpověď z pracovního poměru, protože byl ve firmě bossing, předseda představenstva ho vytáčel, neustále nařizoval porady, převzal řízení firmy od ředitelky Tomanové, předseda představenstva chtěl přesto zachovat spolupráci se společností , právnická osoba, . Okamžité zrušení pracovního poměru považuje za trest, že chtěl odejít, pokud se měl vyjádřit ke konkrétním obchodům, jeho společnost , právnická osoba, . se v rozhodném období od srpna 2023 do července 2024 podílela na obchodování s vápnem tak, že polská vápenka přeprodala vápno polskému prostředníkovi, od polské firmy vápno nakoupila jeho společnost , právnická osoba, ., která ho dále prodala společnosti , právnická osoba, a ta následně žalované. Jeho firma , právnická osoba, . v řetězci figurovala k vyrovnání importního objemu přes hranice a společnost , právnická osoba, k profinancování obchodu. On nemohl vápno dodat přímo žalované, protože na to neměl finanční prostředky, ani jeho společnost, ani společnost žalované neměla peníze na to, aby vápno zaplatila okamžitě, k tomu sloužila společnost , právnická osoba, , žalovaná chtěla mít vyrovnanou obchodní bilanci.

16. Předseda představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, ve své účastnické výpovědi uvedl, že žalobce pro žalovanou pracoval asi po dobu dvou let a byl přijat na pozici obchodního zástupce, vyznal se v obchodu s vápnem, v minulosti byl obchodním ředitelem jiné společnosti a pro firmu byl důležitý, rozhodoval o nákupu a prodeji vápna. Když dal ve společnosti výpověď, prověřovali jeho aktivity a zjistili z dokladů odběratelů, že vápno, které končí u žalované, jde přes firmu žalobce , právnická osoba, ., kterou založil. Podle žalované žalobce zneužil informací, ke kterým přišel díky své pracovní pozici u žalované, věděl o tom, jak žalovaná s vápnem obchoduje, od koho kupuje a komu prodává, za jaké ceny nebo za jakých obchodních podmínek. Žalovaná je velká firma, má na trhu jméno. Toho všeho žalobce zneužil, založil svou vlastní firmu bez peněz, bez kontaktů, beze jména, žalovaná v podstatě nevědomky jeho firmu přikryla a zafinancovala. Žalobce se podbízel s cenovými nabídkami, dodával vápno odběratelům žalované, protože znal cenovou politiku, přetáhl zákazníka, proto žalované nezbývalo ničeho jiného než okamžitě zrušit pracovní poměr se žalobcem a podat trestní oznámení. V trestním řízení žalovaná vystupuje jako poškozená a uplatňuje náhradu škody. Předseda představenstva ve své účastnické výpovědi jednoznačně popřel, že by udělil žalobci písemný nebo ústní souhlas k tomu, aby založil společnost , právnická osoba, ., která bude podnikat se stejnou komoditou a přes kterou se bude prodávat vápno, které finálně skončí u žalované. Veškerá tvrzení žalobce o systému Intrastat a evidenci přeshraničních obchodů jsou nepravdivá. Žalované nic nebránilo nakupovat vápno přímo u výrobců v zahraničí, pokud by cena pro ně byla zajímavá, není problém s přeshraničním prodejem. Odběratelem vápna u žalované je státní podnik , právnická osoba, , což vyžaduje hodně administrativy, řadě firem se to nechce dělat, proto je dodavatelem právě žalovaná. Rovněž vyloučil a popřel, že by žalovaná měla finanční problémy a nebyla schopna financovat své obchody. Dodal, že žalobce byl u žalované na pozici obchodního zástupce v obchodním oddělení, byl dobře finančně ohodnocen, měl podíl na zisku, u něho probíhalo výběrové řízení odběratelů a dodavatelů, on vybíral, kde se vápno nakoupí a komu se prodá, hlavním kritériem byla cena.

17. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Pracovní poměr mezi účastníky byl založen pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2022, na základě pracovní smlouvy žalobce pro žalovanou nastoupil do pracovního poměru dne 1. 9. 2022 na dobu určitou na pozici Business development team leader, následně byl pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou, na základě dodatku ze dne 1. 6. 2023 začal žalobce pracovat na pozici Business development team leader, v podstatě byl obchodním zástupcem, vybíral dodavatele a odběratele vápna, protože se ve vápnu vyznal, měl s vápnem zkušenosti a pro žalovanou firmu byl zajímavý, de facto u něho probíhalo výběrové řízení o tom, kde žalovaná vápno koupí, kde prodá, rozhodujícím kritériem byla cena. Dne 29. 7. 2024 dal žalobce jako zaměstnanec zaměstnavateli výpověď z pracovního poměru, tehdy žalovaná zjistila, že dne 20. 3. 2023 žalobce založil bez vědomí zaměstnavatele obchodní společnost , právnická osoba, ., která obchodovala se stejnou komoditou jako žalovaná, tj. vápnem. Žalovaná nikdy žalobci neudělila souhlas k tomu, aby založil společnost a podnikal ve stejném oboru a se stejnou komoditou.Žalobce od 20. 3. 2023 podnikal prostřednictvím své společnosti , právnická osoba, ., kde byl jednatelem, v obchodu s vápnem, vápno nakupoval a prodával, část vápna od jeho společnosti odebírala společnost , právnická osoba, , která ho přeprodávala žalované. Od založení společnosti , právnická osoba, . šlo minimálně o 106 obchodů, zisky z těchto obchodů činily podle usnesení o zahájení trestního stíhání minimálně 2 877 117 Kč. Dne 5. 8. 2024 dal zaměstnavatel (žalovaná) žalobci okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce převzal dne 5. 8. 2024, jak vyplývá z jeho nesouhlasu ze dne 27. 9. 2024. Žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru zdůvodnila tím, že se žalobce dopustil konkurenčního jednání, aniž by k tomu měl předchozí písemný souhlas zaměstnavatele a způsobil mu škodu na majetku, konkrétně konkurenční jednání spočívalo v tom, že od 20. 3. 2023 je žalobce jediným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, ., která je zapsána v obchodním rejstříku a dodává přímo či nepřímo vápno společnosti , právnická osoba, , prokazatelně je jím vlastněná a řízená společnost , právnická osoba, . v konkurenční povaze k činnosti zaměstnavatele, jelikož se obě zabývají nákupem a podejem vápna, přičemž mu muselo být zřejmé, že vložením prostředníka mezi společnost , právnická osoba, . a žalovanou vznikne zaměstnavateli škoda minimálně ve výši marží jím zvoleného dodavatele. Žalobce písemně sdělil zaměstnavateli dne 27. 9. 2024, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, považuje ho za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.Podle článku VII. odst. 1, 2 pracovní smlouvy zaměstnanec není oprávněn po dobu trvaní pracovního poměru bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo tomuto předmětu činnosti obdobná, přičemž za výkon výdělečné činnosti dle předchozí věty se považuje jak pracovní poměr, tak samostatně výdělečná činnost prováděná na základě živnostenského oprávnění nebo jiná samostatně výdělečná činnost prováděná na základě zvláštních právních předpisů.Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality, č. j. KRPT – 36579–249/TČ – 2025–070081 ze dne 14. 4. 2024 bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce a společnosti , právnická osoba, . pro spáchání zločinu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1, odst. 2 trestního zákona, jehož se měli dopustit tím, že v období od 20. 3. 2023 do 30. 8. 2024 se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch obviněný žalobce měl za pomoci společnosti , právnická osoba, ., za kterou jednal, tuto společnost založit a jejím prostřednictvím nakupovat a prodávat vápno a vápenný hydrát, přičemž komodity získané od různých dodavatelů měl zejména prodávat odběrateli společnosti , právnická osoba, , celkem se mělo jednat o 106 obchodních případů s čistým majetkovým prospěchem 2 877 117 Kč.

18. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě na základě všech listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že žalobce pro žalovanou pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2022 ve znění dodatku ze dne 1. 6. 2023, že do práce nastoupil dne 1. 9. 2022 na pozici Business development team leader, že pracovní poměr byl prodloužen na dobu neurčitou, že žalobce žalované dal výpověď z pracovního poměru dne 29. 7. 2024 a ve výpovědní lhůtě, která měla skončit dne 30. 9. 2024 obdržel okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 8. 2024. Nebylo sporu o tom, že žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 5. 8. 2023 téhož dne 5. 8. 2024, jak účastníci učinili u jednání nesporným a vyplývá to rovněž ze sdělení zaměstnance ze dne 27. 9. 2024. Podle tohoto sdělení žalobce nesouhlasil s okamžitým zrušením pracovního poměru, považoval ho za neplatné a trval na dalším zaměstnání. Tyto skutečnosti rovněž jednoznačně vyplývají z předložených listinných důkazů, a to pracovní smlouvy, dodatku pracovní smlouvy, výpovědi z pracovního poměru, okamžitého zrušení pracovního poměru nebo sdělení žalobce, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru. Z okamžitého zrušení pracovního poměru vyplývají důvody tohoto úkonu, tj. konkurenční jednání žalobce bez souhlasu zaměstnavatele a útok na jeho majetek. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalovaná společnost, společnost žalobce , právnická osoba, . i společnost , právnická osoba, , byly řádně založeny a zapsány do obchodního rejstříku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že jak společnost , právnická osoba, . (žalovaná), tak , právnická osoba, . podnikají ve stejném oboru, obchodují s vápnem nebo s jeho produkty. Žalobce ani nezpochybňoval prověřování trestné činnosti a zahájení trestního stíhání na základě usnesení policejního orgánu ze dne 14. 4. 2026. Ve své účastnické výpovědi potvrdil založení společnosti , právnická osoba, ., obchodování s vápnem i zapojení do obchodního řetězce, v němž finálně končilo vápno u žalované, která ho dodávala státnímu podniku , právnická osoba, . Bránil se tím, že sice neměl písemný souhlas zaměstnavatele k založení společnosti a obchodování s vápnem, ale žalovaná o jeho podnikání věděla, schvalovala ho a činnost jeho společnosti přispívala k zisku žalované.

19. Žalobce od začátku řízení trval na tom, že k založení společnosti a jejímu zařazení do obchodního řetězce měl ústní souhlas zaměstnavatele, konkrétně od předsedy představenstva , tituly před jménem, , jméno FO, z počátku roku 2023. Žalovaná naopak jakýkoli souhlas popřela.

20. Podle pracovní smlouvy a zákoníku práce byl zaměstnanec oprávněn provádět výdělečnou činnost ve stejném oboru pouze s písemným souhlasem zaměstnavatele. V dané věci žalobce žádným písemným souhlasem nikdy nedisponoval. Pokud tvrdil, že mu žalovaná udělila souhlas ústně, takové tvrzení se mu v řízení nepodařilo prokázat. Ohledně ústního souhlasu zaměstnavatele k založení jeho společnosti žalobce tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, byť v ostatním bylo na žalované jako zaměstnavateli, aby prokázala naplnění předpokladů okamžitého zrušení pracovního poměru. Podle žalobce u udělení souhlasu nikdo třetí kromě něho a předsedy představenstva nebyl. , tituly před jménem, , jméno FO, ve své výpovědi jakýkoli souhlas popřel. Účastnická výpověď žalobce o tom, že souhlas měl a podnikal s vědomím a souhlasem zaměstnavatele zůstala zcela osamocená a ničím nepodporovaná, vyvrácená jak výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , tak dalšími skutečnostmi. Soud proto výpovědi žalobce co do uděleného souhlasu neuvěřil. Podle soudu žalobci nic nebránilo v tom, aby si pro případ založení konkurenční společnosti , právnická osoba, . jako zkušený obchodník vyžádal od zaměstnavatele souhlas písemně.

21. Skutkovému závěru soudu o tom, že žalobce neměl písemný ani ústní souhlas k tomu, aby společnost , právnická osoba, . založil a pravdivosti výpovědi předsedy představenstva nasvědčují skutečnosti tom, že jakmile se žalovaná dozvěděla o fungování společnosti , právnická osoba, ., o jejím zapojení do obchodního řetězce a o obchodování a konkurenčním jednání, ukončila pracovní poměr žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru a to přesto, že tak učinila ve výpovědní lhůtě skončení pracovního poměru výpovědí ze strany žalobce. Obdobně takový závěr soudu podporují další zjištěné skutečnosti a okolnosti případu, tj. trestní oznámení žalované a připojení žalované v trestním řízení s nárokem z odpovědnosti za škodu. Skutečnost, že podezření z trestné činnosti žalobce a případně vznik škody na straně žalované bylo důvodné je zřejmé z toho, že usnesením policejního orgánu bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zneužití postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku.

22. Soud tedy v dané věci po provedeném dokazování skutkově uzavřel, že žalobce dne 20. 3. 2023, tj. několik měsíců poté, co nastoupil na obchodní oddělení žalované, bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele založil společnost , právnická osoba, ., která obchodovala se stejnou komoditou, tedy vápnem a vápennými produkty, de facto vápno nakupovala u stejných dodavatelů a prodávala společnosti , právnická osoba, , která následně vápno dodávala právě žalované, tedy zaměstnavateli žalobce. Těchto obchodů podle usnesení o zahájení trestního stíhání bylo v rozhodném období minimálně 106 a žalobce si měl přijít dle usnesení o zahájení trestního stíhání na majetkový prospěch ve výši 2 877 117 Kč. Podle soudu žalovaná prokázala v řízení porušení povinností žalobce vztahujících se k jím vykonávané práci spočívající v konkurenčním jednání bez vědomí a souhlasu žalované a útoku na její majetek s ohledem na zapojení společnosti , právnická osoba, . do obchodní řetězce dodavatelů a odběratelů vápna, které v řadě případů finálně končilo u žalované. Naopak žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že k založení společnosti, jeho podnikání, nákupu a prodeji vápna, které bylo dodáváno žalované, zaměstnavatel věděl a k takovému počínání dal souhlas, protože to bylo v jeho ekonomickém zájmu. Rovněž se dle soudu žalobci nepodařilo v řízení prokázat, že by okamžité zrušení pracovního poměru sledovalo jiný cíl než rozvázání pracovního poměru, tj. zbavit se okamžitě zaměstnance, který zaměstnavateli škodí.

23. Podle § 55 odst. 1 zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdya) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody po dobu nejméně šesti měsíců;b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvláště hrubým způsobem.

24. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro které je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do tří měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do tří měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 15. měsíců ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

25. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným, uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

26. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

27. Podle § 301 písm. d) zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozpory s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

28. Podle § 304 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovním poměru vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni jen s jeho předchozím písemným souhlasem29. Z uvedeného vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru jako jeden ze způsobů skončení pracovního poměru je jednostranným právním jednáním (k jeho vzniku není třeba součinnosti druhého účastníka pracovněprávního vztahu), kterým může pracovní poměr rozvázat jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Zákoník práce nebrání tomu, aby okamžitým zrušením byl rozvázán i pracovní poměr, k jehož rozvázání byl již učiněn jiný rozvazovací úkon (dohoda, výpověď z pracovního poměru), jak je tomu v tomto projednávaném případě, jestliže pracovní poměr dosud trvá (běží výpovědní doba, nenastal termín skončení pracovního poměru dohodou). Naproti tomu, jestliže již pracovní poměr skončil v důsledku jiného rozvazovacího úkonu podle § 48 odst. 1, uplynutím doby podle § 48 odst. 2 nebo zrušením ve zkušební době podle § 66, nelze jej okamžitým zrušením skončit, i kdyby se ukázalo, že jsou pro takové rozvázání pracovního poměru splněny předpoklady zákonem stanovené a tento způsob skončení pracovního poměru by byl pro zaměstnavatele nebo zaměstnance výhodnější.

30. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem je výjimečný prostředek rozvázání pracovního poměru, charakter výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle odst. 1 písm. a) je definován přímo tímto ustanovením, tj. byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen, u důvodu uvedeného v odst. 1 pod písm. b) je požadavek výjimečnosti naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, neboť zaměstnavatel jinak může ze stejných důvodů (porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem skončit pracovní poměr rovněž výpovědí podle § 52.

31. Důvodem pro skončení pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je skutečnost, že zaměstnanec porušil zvlášť hrubým způsobem povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práce.

32. Za povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, lze považovat v prvé řadě povinnosti vyplývající přímo ze zákona, právním předpisem je v této souvislosti především zákoník práce. Může se také jednat o povinnosti stanovené pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance, jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, jednání zaměstnance, jimž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.

33. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní hypotézou), tj. právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, zákon (obdobně jako u jiných porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) nedefinuje pojem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

34. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 991/2019 nebo 21 Cdo 2596/2011 dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Má-li být porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením povinností vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b), § 52 odst. 1 písm. h) zákoníku práce.

35. Jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou abstraktní hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k nim vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť dobrým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy méně závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci, závažné porušení takových povinností nebo porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti.

36. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu a podobně. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová a speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

37. Povinnosti vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, tj. řádné hospodaření se svěřenými prostředky, ochrana majetku zaměstnavatele nebo zákaz jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, patří k základním povinnostem zaměstnanců. Představují ve své obecné mravní rovině imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu k zaměstnavateli a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele. Jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance, zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance podle § 301 písm. c) zákoníku práce ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 59/2025).

38. Zákoník práce dále v ustanovení § 304 odst. 1 stanoví zákaz výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele pro všechny zaměstnance, a to po dobu trvání pracovněprávního vztahu, ledaže k výkonu takové činnosti udělí zaměstnavatel předchozí písemný souhlas, který může kdykoli odvolat. Zákoník práce tak omezuje výdělečnou činnost zaměstnanců ve prospěch ochrany vlastnického práva zaměstnavatele podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Ochranu poskytuje zaměstnavateli pro případ činnosti zaměstnance shodné s předmětem jeho činnosti, v takovém případě je činnost podmíněna písemným souhlasem zaměstnavatele. Nicméně ani tato činnost zaměstnance nesmí zasahovat do oprávněného zájmu zaměstnavatele, výkon takové další činnosti nemůže ani představovat zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání a ke konkurenčním zájmům mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

39. V neposlední řadě je ve vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nezbytný vztah důvěry, nároky na spolehlivost a poctivost zaměstnance vyplývají z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální. Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (krádeží, poškozováním, zneužitím) nebo nepřímý jak je tomu v dané věci, tj. konkurenčním jednáním bez souhlasu zaměstnavatele, představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1496/2013).

40. S ohledem na shora uvedené soud posoudil po zjištění skutkového stavu věci důvody, které vedly zaměstnavatele k rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením, navíc ve výpovědní lhůtě výpovědi dané zaměstnavateli zaměstnancem a dovodil, že v dané věci žalobce jako zaměstnanec porušil povinnosti vztahující se k jím vykonávané práci vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem a že po zaměstnavateli nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobce i nadále zaměstnával. Soud shledal porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a vztahujících se k výkonu práce žalobce tak závažným, že dosahuje intenzity porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Podle soudu je okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dne 5. 8. 2024 platné rozvázání pracovního poměru, žalobě o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru nevyhověl a žalobu zamítl.

41. Podle soudu v řízení bylo prokázáno, že žalobce podnikal ve stejném předmětu činnosti, jak má na mysli zákoník práce v ust. § 304 odst. 1, když založil společnost , právnická osoba, ., která obchodovala s vápnem, a to bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele. Žalobci se v průběhu řízení nepodařilo takový písemný nebo ústní souhlas zaměstnavatele prokázat. Pro žalovanou pracoval od 1. 9. 2022 v obchodním oddělení na pozici Business development leader, měl na starost výběrové řízení, tj. vyhledával obchodní příležitosti, hledal dodavatele a odběratele vápna a vápenných produktů. Disponoval tedy informacemi o tom, od koho žalovaná vápno odebírá, komu ho dodává a jaké jsou podmínky těchto obchodů. I přes to, že měl kromě platu podíl na zisku, byl tedy motivován obchodními zájmy svého zaměstnavatele, bez jeho vědomí a souhlasu několik měsíců poté, co do firmy dne 1. 9. 2022 nastoupil, dne 20. 3. 2023 založil vlastní společnost , právnická osoba, . obchodující se stejnou komoditou jako jeho zaměstnavatel.

42. Nepochybně tak žalobce porušil příslušná ustanovení zákoníku práce o zákazu konkurenčního jednání bez souhlasu zaměstnavatele, stejný zákaz pro žalobce vyplýval i z pracovní smlouvy. Intenzita porušení povinností žalobce vyplývajících z právních předpisů a vztahujících se k jemu vykonávané práci u žalované je výrazně v dané věci zvyšována tím, že kromě samotného založení a provozování firmy, obchodování se stejnou komoditou na trhu, tj. vápnem, žalobce svou společnost zapojil do obchodního řetězce odběratelů a dodavatelů vápna, které pocházelo z polských vápenek, bylo přeprodáváno přes další firmy včetně společnosti žalobce a finálně končilo u žalované, která vápno dlouhodobě dodávala státnímu podniku , právnická osoba, . Zcela jednoznačně tak v případě žalobce hrozilo zneužití všech obchodních informací a zkušeností, které získal u žalované prostřednictvím své pracovní pozice, protože u žalované měl na starost výběr dodavatelů a odběratelů, byl tedy dobře seznámen s obchodní politikou svého zaměstnavatele.

43. Je tedy zřejmé, že v zájmu žalované bylo, aby takového zaměstnance okamžitě propustila, že po ní nebylo možné spravedlivě požadovat, aby takto neloajálního zaměstnance zaměstnávala ještě po dobu výpovědní lhůty. Intenzita porušení povinností ze strany žalobce naplňující znaky zvlášť hrubého porušení je zvyšována dalšími okolnostmi, zejména tím, že podle usnesení o zahájení trestního stíhání se nejednalo o několik málo obchodů, které žalobce přes , právnická osoba, . zrealizoval, dle policie takových obchodů bylo v rozhodném období minimálně 106 a tyto obchody přinesly společnosti , právnická osoba, ., kterou žalobce založil, řídil a zastupoval zisk ve výši 2 877 117 Kč. Zda tento zisk současně představuje újmu na straně žalované bude předmětem trestního řízení a posouzení orgánů činných v trestním řízení, není pochyb o tom, že zisk na straně žalobce, resp. jeho společnosti může představuje současně újmu na straně žalované, která by dosahovala většího zisku v případě, že by vápno bylo dodáno přímo žalované bez prostřednictvím firmy , právnická osoba, ., neboť o zisky dodavatelů je snížen profit koncového odběratele.

44. Podle závěru soudu jednání žalobce představuje jak porušení zákazu konkurence bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele, tak přímý útok na jeho majetek. Profitování na obchodních vztazích žalované a snaha o obohacení je v přímém rozporu s povinnostmi zaměstnance, který má chránit majetek a zájmy svého zaměstnavatele. V řízení se žalobci nepodařilo prokázat, že jeho podnikání ekonomicky žalovaná podporovala, žalovaná takovou obranu žalobce jednoznačně popřela. Rovněž podle soudu se takové tvrzení žalobce nejeví jako přesvědčivé, protože přeshraniční prodej zajišťoval polský prostředník, který vápno koupil od polské vápenky a dodal společnosti , právnická osoba, , která mohla garantovat nejen finanční stránku, ale rovněž přeshraniční prodej. Z jakého důvodu bylo třeba založit firmu , právnická osoba, ., nebylo-li to za účelem zisku žalobce, nebylo soudu přesvědčivě vysvětleno. Žalobci nic nebránilo v tom, aby do řetězce vtáhnul jinou firmu, neměl-li k založení vlastní firmy souhlas zaměstnavatele, bylo-li takové firmy z obchodného hlediska třeba. Podle soudu tak žalobce svým jednáním nepochybně naplnil hypotézu právní normy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce představující zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, což opravňovalo zaměstnavatele k rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením. Vzhledem k tomu, že vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je založen mimo jiné na principu důvěry a loajality, v dané věci prohloubené podílem na zisku, nešlo po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby za těchto okolností dál žalobce zaměstnával. Soud proto dovodil, že byly splněny zákonné podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, že zaměstnavatel řádně okamžité zrušení pracovního poměru zdůvodnil, řádně žalobci doručil a že se jedná o platné rozvázání pracovního poměru. Z těchto důvodů soud žalobě nemohl vyhovět a žalobu zamítl.

45. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl v řízení zcela procesně neúspěšný, naopak žalovaná byla procesně úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů proti žalobci, náklady žalované představují odměnu právního zastoupení podle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, konkrétně dle § 9 odst. 3 AT, z tarifní hodnoty 35 000 Kč, 1 úkon po 2 500 Kč a podle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, podle § 9 odst. 3 tarifní hodnota 65 000 Kč, 1 úkon po 3 700 Kč, celkem 10 úkonů, první dva po 2 500 Kč, zbytek po 3 700 Kč, první dva úkony po 2 500 Kč – převzetí věci dne 18. 11. 2024 a vyjádření 26. 11. 2024, úkon po 2 500 Kč, celkem 5 000 Kč a režijní paušál po 300 Kč, 2x300 Kč, tj. 600 Kč, dále 8 úkonů po 3 700 Kč (za účast ujednání ze dne 6. 6. 2025, vyjádření ze dne 3. 7. 2025, reakce k vyjádření žalobce ze dne 30. 7. 2025, dva úkony u jednání ze dne 20. 10. 2025, reakce na vyjádření žalobce ze dne 18. 11. 2025 a 2 úkony z jednání ze dne 20. 4. 2026) , celkem 8 x 3 700 Kč dohromady 29 600 Kč + 8 x 450 Kč za režijní paušál, celkem 3 600 Kč, dohromady činí odměna za úkony právní služby 34 600 Kč a režijní paušály ve výši 4 200 Kč, dále jízdné k jednání dne 6. 6. 2025 a 20. 10. 2025 osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia, RZ: , SPZ, při průměrné spotřebě benzínu Natural 95 – 7,1 l na 100 km, celkem ujeto k soudu z , adresa, do , adresa, a zpět 50 km, vyhláškové ceny benzínu 35,80 Kč za litr, tedy 125,30 Kč za benzín a opotřebení 5,8 na 1 km, tj. 290 Kč, za dvě cesty k soudu dne 6.,6.2025 a 20.10.2025, celkem 830,60 Kč a k jednání dne 20. 4. 2026 osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia, RZ: , SPZ, při průměrné spotřebě benzínu Natural 95 – 7,1 l na 100 km, celkem ujeto k soudu z , adresa, do , adresa, a zpět 50 km, vyhláškové ceny benzínu 34,70 Kč za litr, tedy 121,45 Kč za benzín a opotřebení 5,8 na 1 km, tj. 290 Kč, za jednu cestu k soudu k soudu celkem jízdné 411,45 Kč a náhrada za ztrátu času 6x150 Kč, celkem 900 Kč + DPH ve výši 8 597,82 Kč, celkem činí náklady žalované 49 539,87 Kč. Tyto náklady řízení je dle výroku II žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozhodnutí.