14 C 316/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 13 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3 150 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 920 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 067,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 093,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 984,89 Kč od 16. 1. 2021 do 17. 5. 2021 ve výši 8,05 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 3 834,89 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úroku 23,72 % ročně z částky 6 984,89 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a částky 4 766 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 133,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 340,54 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 618,82 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 3 618,82 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 6. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky celkem ve výši 13 836 Kč s příslušenstvím, a to na základě smluv o zápůjčce.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili.

4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisů z obchodního rejstříku, smluv o půjčce vč. smluvních podmínek, karet zákazníka, zařazení zákazníka do pojistného programu, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek (str. 14), oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvy vč. poštovního podacího archu.

5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu věci. Mezi společností právnická osoba (IČO, dále jen„ FCI“) a žalovanou byla dne 21. 4. 2016 uzavřena smlouva o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na základě této smlouvy právnická osoba poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala právnická osoba zaplatit úrok za zapůjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a poplatky za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 13 920 Kč měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 1. 6. 2017. Žalovaná však zápůjčku nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze částku 4 850 Kč. Žalovaná částka ve výši 9 070 Kč (bez příslušenství) se pak sestává z dlužné jistiny ve výši 6 984,89 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 085,11 Kč.

6. Předtím právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 4. 2. 2016 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na základě této smlouvy právnická osoba poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala právnická osoba zaplatit úrok za zapůjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a poplatky za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, jakož i poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 174 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 12 354 Kč měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 213 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 16. 3. 2017. Žalovaná však zápůjčku nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze částku 7 588 Kč. Žalovaná částka ve výši 4 766 Kč (bez příslušenství) se pak sestává z dlužné jistiny ve výši 3 618,82 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 147,18 Kč.

7. Společnost FCI posoudila před uzavřením obou smluv schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr kladně, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karet zákazníka a měly být ověřeny doklady uvedenými tamtéž; tyto doklady však žalobkyně nepředložila. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právnická osoba odeslány do obchodního informačního systému právnická osoba, který obsahoval skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet příslušnou požadovanou částku vyhodnotil.

8. Společnost FCI zanikla dne 30. 9. 2016 v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností právnická osoba (IČO, dnes s obchodní firmou právnická osoba), právní předchůdkyní žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly mj. předmětné pohledávky za žalovanou ze smluv o zápůjčce postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 (v žalobě nesprávně 15. 1. 2021), odeslaným 15. 2. 2021. Předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2021 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána 14. 5. 2021 a doručena 17. 5. 2021, žalovaná žalovanou částku nezaplatila.

9. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smluv o zápůjčce. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována jak z přeměny právnická osoba, tak ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy (str. 14 seznamu postupovaných pohledávek) a z oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.

10. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Společnost FCI a žalovaná uzavřely dne 4. 2. 2016 a dne 21. 4. 2016 smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční prostředky nejprve ve výši 7 000 Kč a následně ve výši 8 000 Kč, vždy v hotovosti při podpisu příslušné smlouvy. Vzhledem k tomu, že právnická osoba byla v době uzavření smluv podnikatelem, jehož předmětem činnosti bylo poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a jelikož tak finanční prostředky poskytla žalované jako spotřebiteli v rámci své podnikatelské činnosti, jsou poskytnuté zápůjčky spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li poskytován spotřebitelský úvěr, pak platí, že jeho poskytovatel má povinnost před uzavřením příslušné smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

18. Společnost FCI jako poskytovatel spotřebitelského úvěru dle svých tvrzení posoudila v obou případech úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly zaznamenány do karet zákazníka, přičemž měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a uvedeným v kartách zákazníka. Z obou karet zákazníka plyne, že žalovaná byla v době poskytnutí zápůjček svobodná, s učňovským vzděláním, měla jedno nezaopatřené dítě a bydlela s rodiči (od svého narození). Dle karty zákazníka ze dne 4. 2. 2016 byla žalovaná zaměstnána v sázkové kanceláři jméno příjmení na částečný pracovní poměr jako servírka; od právnická osoba již čerpala půjčku/úvěr ve výši 4 000 Kč s měsíčními splátkami po 700 Kč; její měsíční příjem činil celkem 13 800 Kč a sestával se z čisté mzdy ve výši 4 000 Kč, dalších příjmů ve výši 6 300 Kč, státních sociálních dávek ve výši 1 000 Kč, přídavků na děti ve výši 500 Kč a ostatních příjmů ve výši 2 000 Kč; měsíční výdaje žalovaná odhadla na částku 6 700 Kč, kdy tyto představovaly nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 700 Kč; k ověření takto uvedených údajů pak měla být právnická osoba předložena pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO a výměr podpory. Z karty zákazníka ze dne 21. 4. 2016 se pak podává, že žalovaná již byla nezaměstnaná; čerpala půjčku/úvěr od právnická osoba ve výši 10 217 Kč s měsíčními splátkami po 960 Kč; její měsíční příjmy ve výši 10 400 Kč se sestávaly z dalších příjmů (podpory) ve výši 3 900 Kč, přídavků na děti a výživného ve výši 1 500 Kč a ostatních příjmů ve výši 5 000 Kč; měsíční výdaje žalované pak činily 5 960 Kč, kdy tyto se skládaly z nájmu/inkasa ve výši 1 000 Kč, výdajů domácnosti ve výši 4 000 Kč a splátek úvěrů ve výši 960 Kč; k ověření takto uvedených údajů pak měla být právnická osoba předložena nájemní smlouva a výměr podpory. V obou kartách zákazníka však chybí jakékoliv bližší specifikace uváděných dokumentů, tedy mimo občanský průkaz, který je však pro posouzení úvěruschopnosti zcela nerelevantní. Není tak např. zjevné, zda (v případě karty zákazníka ze dne 4. 2. 2016) měla být žalovanou uváděná čistá mzda této poskytována ve stále výši nebo se její výše mohla měnit; jakým způsobem byly upraveny žalovanou tvrzené náklady na nájem/inkaso, když tato bydlela s rodiči, kdy lze předpokládat, že na nájem přispívala, avšak výše tohoto výdaje nebyla postavena najisto, a to zvláště pak při porovnání obou karet zákazníka (srov. náklady na nájem v kartě zákazníka ze 4. 2. 2016 ve výši 2 000 Kč a náklady na nájem v kartě zákazníka z 21. 4. 2016 v poloviční výši 1 000 Kč); z čeho žalované plynuly„ ostatní příjmy“ a zda tyto byly poskytovány pravidelně a ve stejné výši anebo byly nepravidelné a nejisté. Na ověření výdajů (mimo nájemného s výhradami dříve uvedenými) pak právnická osoba rezignovala zcela, když ji nebyl předložen žádný relevantní dokument. Nelze tak učinit jiný závěr, než že posouzení příjmů a výdajů žalované nebylo právnická osoba učiněno s odbornou péčí. Je pak nutné poukázat na to, že právnická osoba poskytla žalované další finanční prostředky přesto, že žalovaná u jmenované společnosti již zápůjčku či úvěr čerpala, přičemž v řízení bylo zjištěno, že konkrétně v případě smlouvy ze 4. 2. 2016 tuto nesplácela řádně a včas, a dále ve vztahu ke smlouvě z 21. 4. 2016 je nutné upozornit, že právnická osoba žalované poskytla peněžní prostředky s vědomím, že žalovaná ztratila zaměstnání, a že její„ další příjmy“ se snížily na polovinu („ ostatní příjmy“ se sice měly zvýšit, avšak jak bylo uvedeno výše, tyto byly co do titulu i výše nejisté). Je pak zcela irelevantní, že od žalované získané údaje měly být zaslány do obchodního informačního systému právnická osoba, který obsahoval skóringový model a měl posoudit schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, jak tvrdí žalobkyně, když údaje tam zaslané nebyly řádně ověřeny, což jakýkoliv výsledek uvedeného systému o žalované činí zcela nevěrohodným a neobjektivním. Po posouzení úvěruschopnosti žalované způsobem, jakým to učinila právnická osoba, tak podle závěru zdejšího soudu nemohlo být zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelské úvěry splácet, pročež jsou obě smlouvy zápůjčkách neplatné, a to absolutně (srov. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 věta první občanského zákoníku), kdy tento závěr koresponduje i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Zdejší soud tak posoudil nárok žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovanou právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny, nikoliv z titulu smluv o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná z jí poskytnutých částek 7 000 Kč a 8 000 Kč doposud zaplatila částky 7 588 Kč a 4 850 Kč, žalovaná ve vztahu k poskytnuté částce 7 000 Kč již ničeho nedluží, naopak je to právnická osoba, resp. žalobkyně, která se na její úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalované není předmětem tohoto řízení; a ve vztahu k poskytnuté částce 8 000 Kč zbývá dle závěru soudu k úhradě pouze část jistiny ve výši 3 150 Kč s příslušenstvím, jenž představují zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po dni doručení předžalobní výzvy, tedy od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud nepřistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména zamítnuté části jistiny a kapitalizovaného příslušenství, vyplývá, že úspěšnější byla v tomto případě žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení; dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.