14 C 318/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 21 174,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 543,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 543,82 Kč od 7.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 630,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 687,10 Kč od 25.6.2024 do 6.9.2024 ve výši 14,75 % a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 138,28 Kč od 7.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradě nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 11. 11. 2024 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 21 174,61 Kč 61 s příslušenstvím, a to na základě smlouvy revolvingovém úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soudu to ve věci nařídili jednání.

3. Žalovaná u jednání uvedla, že skutečně se žalobkyni smlouvu revolvingovém úvěru uzavřela, smlouva byla uzavřena distančně, obdržela na základě smlouvy finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, namítala nepřiměřeně vysoké úroky s tím, že její majetkové poměry před uzavřením úvěrové smlouvy nebyly řádně prověřovány. Úvěrující společnost se vůbec nezabývala jejími příjmy a výdaji, ona přitom uhradila víc, než žalobkyně tvrdí minimálně 5–6 000 Kč.

4. S ohledem na námitky žalované bylo jí ujednání poskytnuto ze strany soudu poučení podle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení, označila a předložila důkazy za účelem splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, současně byla poučena, že v opačném případě se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve sporu.

5. Žalovaná u jednání uvedla, že na základě smlouvy ze dne 19. 2. 2024 skutečně obdržela od žalobkyně finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, a to z účtu uvedeného ve smlouvě. Ona úhrady prováděla pod variabilním symbolem vyplývajícím ze smlouvy, tedy č. 24821244. Celkem uhradila 18. 3. 2020 456 Kč, dne 5. 8. 2024 1 500 Kč, dne 26. 8. 2024 1 500 Kč, dne 30. 10. 2024 1 500 Kč a 23. 1. 2025 1 000 Kč, přičemž dodala, že důkazy předloží soudu v poskytnuté lhůtě.

6. Žalovaná ke svému tvrzení o úhradách předložila potvrzení banky o příslušných platbách na účet žalobkyně.

7. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru, principy společnosti, výzvou, údaji o poskytovateli úvěru, předpisem splátek, potvrzením, ověřením příjmu, výpisem posouzení úvěru schopnosti, ověřením bankovní identitou, informací pro spotřebitele, předžalobní výzvou, doklady o odeslání a dále výpisem z banky a potvrzením.

8. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to dne 17. 2. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tedy distančně. Úvěrový limit byl sjednán až do výše 53 700 Kč, na základě smlouvy spotřebitelském úvěru žalobkyně jako úvěrující společnost žalované poskytla finanční prostředky ve výši 11 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit za to úroky s úrokovou sazbou 0,983 % denně se splatností 18. 3. 2024 s tím, že platby měly být hrazeny s variabilním symbolem 24821244. Žalovaná doposud na úvěr uhradila celkem 5 956,18 Kč, před uzavřením úvěrové smlouvy se úvěrující společnost nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěru schopností. Předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2024 odeslaná téhož dne je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho dalšího nezaplatila.

9. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě z listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaná ani v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření spotřebitelské smlouvy o revolvingovém úvěru a nezpochybňovala převzetí finančních prostředků ve výši 11 500 Kč, namítala, že se úvěrující společnost před uzavřením smlouvy, nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala jejími finančními a majetkovými poměry, nezkoumala, zda je schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy, v neposlední řadě namítala, že uhradila více na pohledávku vyplývající ze smlouvy, než jak tvrdila žalobkyně, tedy částku ve výši 53,26 Kč, v neposlední řadě žalovaná namítala nepřiměřeně vysoké úroky v rozporu s dobrými mravy. Předžalobní výzva je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, tato výzva byla odeslána 3. 9. 2024.

10. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla sice podána k soudu důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy úvěrující společnost žalované jako úvěrované vyplatila finanční prostředky ve výši 11 500 Kč. Žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala uzavření smlouvy, tímto byla naplněna aktivní a pasivní legitimace účastníků, žalovaná ani nezpochybňovala převzetí finančních prostředků ve výši 11 500 Kč, proto nebylo v průběhu řízení sporu o tom, kolik činí jistina a jaká částka byla žalované skutečně na základě úvěrové smlouvy poskytnuta. Na druhé straně v průběhu řízení žalovaná předloženými důkazy vyvrátila tvrzení žalobkyně, že uhradila pouze 53,26 Kč, z předložených dokladů, a to potvrzení banky nebo výpisu z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaná uhradila dne 18. 3. 2024 456,78 Kč, dne 5. 8. 2024 1 500 Kč, dne 26. 8. 2024 částku 1 500 Kč, stejnou částku 30. 10. 2024 a konečně 23. 1. 2025 1 000 Kč, dohromady 5 956,18 Kč. Soud nemá pochyby o tom, že se jednalo o úhrady ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 2. 2024, a to s ohledem na totožnost variabilního symbolu, pod kterým byly platby z účtu žalované odeslány. Pokud jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud dospěl k závěru, že úvěrující společnost, tedy žalobkyně, se v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované, podle soudu se nezabývala tím, jaké byly finanční a majetkové poměry žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, není tedy zřejmé, jak posoudila, zda je žalovaná schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Tyto povinnosti úvěrující společnosti vyplývají nejen ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., rovněž z aktuální judikatury vyšších soudu. Soud proto s ohledem na závazná stanoviska vyplývající z aktuální judikatury Ústavního soudu shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro rozpor se základními zásadami a principy občanského práva a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona. Za situace, kdy na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, doposud uhradila 5 956,18 Kč, dluží na jistině žalobkyni 5 543,82 Kč. V tomto rozsahu soud žalobu shledal po právu a výrokem I žalovanou zavázal k zaplacení neuhrazené jistiny vč. příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2024, tedy od 7. 9. 2024 do zaplacení. Z důvodu shora uvedených pak ve zbytku žalobě nevyhověla. Výroky II žalobu zamítl.

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, nevzniklo jí žádné právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, naopak žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.