14 C 372/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání movité věci

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci automobil tovární značky AUDI A4, registrační značka, VIN: číslo, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne 5.10.2021 domáhal u zdejšího soudu vydání movité věci, a to osobního motorového vozidla značky AUDI A4, registrační značka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že motorové vozidlo značky AUDI zadržuje žalovaná společnost neoprávněně, uplatnila zadržovací právo vůči jméno příjmení nezákonně, neboť jediným oprávněným držitelem a provozovatelem předmětného vozidla je žalobce. Podle zákona lze uplatnit zadržovací právo pouze vůči tomu, komu je ten, kdo uplatňuje zadržovací právo povinen vozidlo vydat a vůči němu má splatnou pohledávku. Nelze tedy dle žalobce zadržet věc určenou třetí osobě a není možné věc zadržovat svémocně. Nelze se ani po žalobci domáhat vydání bezdůvodného obohacení a realizovat vůči žalobci zadržovací právo.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 30.11.2021 a uvedla, že jméno příjmení byl 31.8.2020, tj. k datu, kdy předal vozidlo k opravě, oprávněným držitelem, byl nájemce na základě nájemní smlouvy, s vozidlem nakládal, vozidlo předal do opravy, bylo mu poskytnuto náhradní vozidlo, vyúčtování opravy mu bylo doručeno, faktura ze dne 11.9.2020 byla splatná 25.9.2020. Žalobce u žalované vystupoval jako vlastník a slíbil dluh uhradit. Protože dlužná částka za opravu nebyla uhrazena, dne 21.12.2020 žalovaná uplatnila zadržovací právo podle § 1395 obč. zákona. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. K námitkám žalované společnosti se žalobce vyjádřil podáním ze dne 14.6.2022 a uvedl, že od 16.12.2020 jméno příjmení neměl k předmětnému vozidlu žádná práva, zadržení bylo proto nezákonné a žalobce celé jméno žalobce nemá s celou předmětnou věcí ničeho společného. Žalovaná společnost se svým nárokem vůči jméno příjmení obrátila na soud, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 118 C 6/2021 byl vydán platební rozkaz, pohledávka je vymáhána exekučně. Podle žalobce byla žaloba podána důvodně.

5. U prvního jednání právní zástupce žalobce upřesnil skutková tvrzení, uvedl, že žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 29.11.2017 nabyl předmětné vozidlo značky AUDI A4, kupní cenu financoval prostřednictvím úvěru u spol. právnická osoba, dne 29.11.2017 uzavřel úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalobci poskytnut úvěr na pořízení motorového vozidla ve výši 297 998 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byla smlouva o zajišťovacím převodu práva. Na základě tohoto zajišťovacího převodu práva je vlastníkem předmětného vozidla až do úplného zaplacení úvěru spol. právnická osoba – úvěrující společnost a žalobce je držitelem vozidla. Úvěr doposud zaplacen nebyl. Žalobce se souhlasem vlastníka uzavřel v říjnu 2018 s jméno příjmení nájemní smlouvu v písemné podobě a na základě této nájemní smlouvy jméno příjmení vozidlo užíval. Nájemní smlouva zanikla ze zákona dne 13.12.2020, neboť nájemce jméno příjmení nastoupil do výkonu trestu. Jmenovaný jméno příjmení bez vědomí žalobce předal vozidlo žalované společnosti – autoservisu za účelem opravy dne 31.8.2020. Od té doby žalovaná společnost vozidlo zadržuje a odmítá ho žalobci jako provozovateli vydat. Žalobce se o zadržení dozvěděl v prosinci 2020.

6. Naopak právní zástupce žalované u jednání uvedl, že žalovaná společnost nadále nesouhlasí se žalobou a neshledává ji po právu, navrhuje zamítnutí žaloby. Podle žalované došlo k zákonnému uplatnění zadržovacího práva k motorovému vozidlu, protože žalovaná společnost má splatnou pohledávku vůči jméno příjmení z titulu opravy předmětného vozidla. Pohledávka nebyla uhrazena, proto žalovaná uplatnila zadržovací právo. Žalovaná věděla o nájemním právu příjmení, zadržovací právo tak vůči nájemci uplatnila řádně a byla v dobré víře.

7. K výzvě soudu právní zástupce žalované upřesnil námitky v tom směru, že předmětné vozidlo značky AUDI, registrační značka předal žalované jméno příjmení dne 31.8.2020, osobně učinil objednávku, vozidlo předal žalované společnost za účelem provedení opravy, žalovaná za opravu vyúčtovala částku 73 761,36 Kč fakturou ze dne 11.9.2020 č. FO20 číslo cena opravy byla částečně hrazena právnická osoba pojišťovnou ve výši 15 000 Kč, proto zbývá k úhradě 58 761,36 Kč. Tato částka byla vyúčtována jméno příjmení, faktura byla osobně předána manželce příjmení, neboť jmenovaný byl již toho času ve výkonu trestu. Částka nebyla i přes splatnost faktury zaplacena, proto žalovaná přistoupila k uplatnění zadržovacího práva dne 21.12.2020. Zadržovací právo oznámila jméno příjmení, žalobci i spol. příjmení jméno.

8. Žalobce prostřednictvím právního zástupce ze dne 19.7.2022 doplnil skutková tvrzení, když uvedl, že zadržení je neoprávněné, neboť v době zadržení jméno příjmení nebyl oprávněným uživatelem předmětného vozidla, když došlo k zániku nájemní smlouvy, a to v důsledku jeho nástupu do výkonu trestu a současně proto, že nebyl oprávněným držitelem řidičského oprávnění.

9. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce doplnila námitky podáním ze dne 11.7.2022, zopakovala oprávněnost zadržovacího práva, zdůraznila podstatu zadržovacího práva, a to jak funkci zajišťovací, tak funkci uhrazovací. Dodala, že předmětné vozidlo se jí dostalo do oprávněné držby na základně přijímacího protokolu ze dne 31.8.2020 a objednávky ze dne 31.8.2020 učiněnou jméno příjmení. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2022 sp. zn. 21 Cdo 3926/2020.

10. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami, protokolem o převzetí motorového vozidla, kopií velkého technického průkazu, předžalobními výzvami, sdělením o převzetí právního zastoupení, přejímajícím protokolem, objednávkou, prohlášením pro pojišťovnu, fakturou, sdělením ze dne 19.1.2021, oznámením o zadržení, opětovným oznámením o zadržení, kopií vyrozumění o zahájení exekuce, kopií platebního rozkazu, návrhem na uzavření dohody, předžalobní výzvou a emailovou korespondencí.

11. Pokud jde o další důkazní návrhy, tak právní zástupce žalované před soudem uvedl, že netrvá na výslechu svědka příjmení, naopak právní zástupce žalobce trval na výslechu svědka jméno příjmení i vyžádání zprávy Magistrátu města Třinec ohledně platnosti řidičského oprávnění jméno příjmení, soud tyto důkazy zamítl pro jejich nedůvodnost, když dle závěru soudu nebylo dokazování třeba doplňovat o tyto důkazy, a to svědeckou výpověď jméno příjmení a informací ohledně jeho řidičského oprávnění, naopak právní zástupce žalobce netrval na připojení exekučního spisu, když mezi účastníky bylo nesporné, že pohledávka žalované vůči jméno příjmení nebyla zaplacena.

12. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Žalobce celé jméno žalobce, datum narození, je oprávněným držitelem motorového vozidla značky AUDI A4, registrační značka, neboť na základě úvěrové smlouvy ze dne 29.11.2017, č. spisová značka, mu vlastník vozidla spol. právnická osoba předal auto do užívání. Úvěrová smlouva ze dne 29.11.2017 byla uzavřena mezi úvěrovou společností právnická osoba a žalobcem, na základě této smlouvy úvěrující společnost poskytla žalobci finanční prostředky na pořízení předmětného vozidla značky AUDI A4, registrační značka. Nedílnou součástí smlouvy byl zajišťovací převod práva za účelem zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy, tedy úvěru ve výši 297 998 Kč včetně dalších nároků. Na základě zajišťovacího převodu práva podpisem smlouvy ze dne 29.11.2017 se vlastníkem vozidla stala úvěrující právnická osoba právnická osoba a žalobce byl oprávněn předmětné vozidlo užívat, jak nepochybně vyplývá z předložené kopie velkého technického průkazu. Vzhledem k tomu, že úvěr doposud nebyl ze strany žalobce zaplacen, vlastníkem předmětného vozidla je i nadále úvěrová společnost právnická osoba, žalobce je oprávněným provozovatelem tohoto vozidla. Žalobce vozidlo pronajal nájemní smlouvou z října 2018 jméno příjmení. jméno příjmení z titulu nájemní smlouvy byl oprávněným držitelem a uživatelem motorového vozidla značky AUDI A4, registrační značka. Jmenovaný jméno příjmení (nájemce) předal vozidlo žalované společnosti za účelem jeho opravy, podepsal přejímající protokol ze dne 31.8.2020, objednal opravu a uplatnil u příslušné pojišťovny právnická osoba škodnou událost. Žalovaná společnost opravu provedla, cenu opravy vyúčtovala fakturou č. FO20 číslo ze dne 11.9.2020 ve výši 73 761,36 Kč se splatností 25.9.2020, fakturu převzala za jméno příjmení jeho manželka, neboť v rozhodné době vystavení faktury (září 2020) jmenovaný nastoupil do výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že pojišťovna uhradila dle shodných skutkových tvrzení obou účastníků 15 000 Kč, zbývá k úhradě 58 761,36 Kč. jméno příjmení zbytek ceny neuhradil, proto autoservis (žalovaná společnost) uplatnil zadržovací právo 21.12.2020, opětovně dne 1.2.2021, o čemž uvědomil jméno příjmení dne 5.5.2021 doručením do výkonu trestu. V prosinci 2020 žalovaná společnost o zadržení uvědomila osobně žalobce a následně o zadržení uvědomila i právnická osoba právnická osoba. Předžalobní výzva ze dne 11.7.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.

13. Tato skutková zjištění učinil soud ze všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci.

14. V průběhu řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že vlastnické právo k předmětnému motorovému vozidlu svědčí spol. právnická osoba a že podle technického průkazu jeho oprávněným uživatelem je žalobce celé jméno žalobce. Mezi účastníky bylo v průběhu řízení nesporné, že jméno příjmení předmětné motorové vozidlo užíval na základě nájemní smlouvy, základní sporná otázka spočívala v tom, zda v době objednávky, opravy, předání motorového vozidla do dispozice žalované a uplatnění zadržovacího práva byl jméno příjmení oprávněným uživatelem, když podle žalobce v rozhodné době, nejpozději v prosinci 2020, došlo k zániku nájemní smlouvy. Rovněž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že jméno příjmení předal motorové vozidlo dne 31.8.2020 do dispozice žalované společnosti, tato skutečnost rovněž vyplývá z přejímajícího protokolu.

15. Z úvěrové smlouvy ze dne 29.11.2017, č. SUA17/005909 je zřejmé, že úvěrující společnost žalobci poskytla finanční prostředky na pořízení motorového vozidla, které je předmětem zadržení a že nedílnou součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o zajišťovacím převodu práva. Na základě zajišťovacího převodu práva až do úplného zaplacení úvěru je vlastníkem předmětného vozidla úvěrující společnost právnická osoba, jak jednoznačně vyplývá také z velkého technického průkazu motorového vozidla.

16. Z přejímajícího protokolu ze dne 31.8.2020 objednávky ze dne 31.8.2020 i prohlášení k pojistné události ze dne 31.8.2020 je zřejmé, že v této době jméno příjmení držel předmětné vozidlo, užíval ho a předal ho k opravě do dispozice žalované společnosti, přičemž na prohlášení k pojistné události jméno příjmení vystupoval jako vlastník, tedy majitel předmětného vozidla, u přejímky jako oprávněný uživatel, na objednávce jako zákazník je uveden provozovatel celé jméno žalobce.

17. Z faktury ze dne 11.9.2020 se splatností 25.9.2020 vyplývá cena opravy, fakturu převzala dne 16.9.2020 manželka jméno příjmení.

18. Ze sdělení o zadržení ze dne 21.12.2020 je zřejmé, že žalovaná společnost uplatnila zadržovací právo k předmětnému motorovému vozidlu značky AUDI A4, registrační značka, jehož vydání se žalobce domáhá. Opětovně jméno příjmení žalovaná společnost uvědomila o zadržení podáním ze dne 1.2.2021 doručeném do výkonu trestu dne 5.5.2021.

19. Všechny shora provedené listinné důkazy korespondují sobě navzájem a nepochybně prokazují skutkový stav věci zjištěný dle závěru soudu shora, když pro absenci písemné nájemní smlouvy mezi žalobcem a jméno příjmení vycházel soud ze skutkového tvrzení žalobce, který opakovaně před soudem potvrdil, že žalobce předal vozidlo do užívání jméno příjmení na základě nájemní smlouvy z roku 2018, žalovaná společnost toto tvrzení nezpochybňovala, soud má tedy za to, že jméno příjmení užíval předmětné vozidlo jako nájemce na základě řádně uzavřené písemné nájemní smlouvy, jak žalobce před soudem potvrdil. Vzhledem k absenci jakéhokoli odstoupení od smlouvy, výpovědi smlouvy nebo uplynutí času v případě smlouvy uzavřené na dobu určitou, má soud za to, že tato nájemní smlouva trvala i v roce 2020, kdy došlo k předání motorového vozidla k opravě do dispozice žalované a zejména v době uplatněného zadržovacího práva ať už v prosinci 2020, případně v únoru 2021, když dle závěru soudu k zániku nájemní smlouvy v žádném případě nemohlo dojít nástupem žalovaného nájemce do výkonu trestu nebo v důsledku nedostatku řidičského oprávněním. Na platnost nájemní smlouvy nemá nástup nájemce do výkonu trestu nebo nedostatek jeho řidičského oprávnění žádný vliv.

20. Podle § 1042 obč. zákona č. 89/2012 Sb. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

21. Podle § 2040 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.

22. Podle § 2040 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

23. Podle § 1395 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

24. Podle § 1395 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh, a) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, b) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.

25. Podle § 1396 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.

26. Podle § 1396 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.

27. Podle § 1397 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu.

28. Podle § 1397 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1.

29. Podle § 1398 obč. zákona č. 89/2012 Sb. věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359.

30. Podle § 1399 obč. zákona č. 89/2012 Sb. zadržovací právo zaniká a) zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci, b) vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci, c) dostane-li se věc trvale z moci věřitele, nebo d) dá-li se věřiteli dostatečná jistota.

31. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná společnost v souladu s ust. § 1395 odst. 1 a násl. uplatnila zadržovací právo, a to vůči osobě, které by byla jinak povinna předmětnou věc vydat, tedy vůči jméno příjmení, který osobní motorové vozidlo značky AUDI v rozhodné době oprávněně užíval jako nájemce, z důvodu poškození ho dne 31.8.2020 předal k opravě žalované společnosti - autoservisu, jak vyplývá z přejímajícího protokolu, objednal opravu, uzavřel smlouvu o opravě, v neposlední řadě uplatnil odpovědnost za škodu u příslušné pojišťovny a byl povinen jako objednatel zakázky za provedenou opravu uhradit ujednanou cenu. Současně vůči osobě, za kterou má neuhrazenou splatnou pohledávku z titulu smlouvy o opravě, neboť jmenovaný fakturovanou cenu doposud neuhradil.

32. Pokud jmenovaný dluh neuhradil, žalovaná společnost v souladu se zákonem přistoupila k uplatnění zadržovacího práva na osobním motorovém vozidle značky AUDI, vozidle, které měla k dispozici na základě přejímajícího protokolu a řádné objednávky za účelem provedení opravy. V daném případě se tak motorové vozidlo v žádném případě nedostalo do dispozice žalované společnosti lstí nebo neprávem, ale v souladu se zákonem na základě řádně uzavřené smlouvy o opravě předmětného vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaná společnost opravu řádně provedla, za opravu vyúčtovala částku, kterou pojišťovna uhradila pouze částečně, žalovaná za zakázku nedostala zaplaceno i přes opakované výzvy, v souladu se zákonem přistoupila k zadržení, neboť se jedná o vozidlo, které osoba, již dluh vznikl, měla v oprávněné držbě, a to na základě nájemní smlouvy, jak bylo v průběhu řízení jednoznačně prokázáno. Soud se v žádném případě neztotožnil se stanoviskem a závěrem právního zástupce žalobce ohledně zániku nájemní smlouvy, jak bylo uvedeno shora, k žádnému zániku nájemní smlouvy v důsledku nástupu jméno příjmení do výkonu trestu nedošlo, stejně tak na platnost nájemní smlouvy nemá vliv to, zda jméno příjmení jako nájemce je oprávněným držitelem řidičského oprávnění či nikoliv. Pokud nájemní smlouva v říjnu 2018 byla řádně uzavřena a nebylo prokázáno, že by byla uzavřena na dobu určitou, že by byla vypovězena, případně že by od smlouvy bylo odstoupeno, má soud za to, že v době, kdy vozidlo jméno příjmení předal k opravě a stejně tak v době, kdy bylo uplatněno zadržovací právo, byl řádným nájemce, byl oprávněn s vozidlem nakládat, toto vozidlo předat do opravy a byl rovněž oprávněn vozidlo po opravě převzít, byl tudíž osobou, které by jinak žalovaná byla povinna vozidlo po opravě vydat. Pokud nezaplatil pohledávku, tedy dluh za opravu, žalovaná společnost má vůči jméno příjmení splatnou pohledávku, neboť částka byla fakturována fakturou ze dne 11.9.2020 se splatností 25.9.2020. Žalovaná společnost k zadržení přistoupila až v prosinci 2020, o zadržování informovala jméno příjmení nejpozději dopisem do výkonu trestu ze dne 5.5.2021. V daném případě tak žalovaná společnost v souladu se zákonem uplatnila zadržovací právo, byla oprávněna k tomuto zadržení přistoupit, když podstatou zadržovacího práva, které je věcným právem k věci cizí, je nejen zajištění předmětné pohledávky, kterou žalovaná společnost vůči jméno příjmení má, ale rovněž úhrada dluhu, tedy pro případ, že nedojde k dobrovolnému zaplacení dlužné částky, je osoba, která zadržuje movitou věc, oprávněna přistoupit k realizaci úhrady a uspokojit se z prodeje předmětného motorového vozidla 33. Z důvodů shora uvedených soud proto žalobě nevyhověl. Má za to, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně, nelze po žalované společnosti spravedlivě požadovat, aby vydala předmět zadržení, neboť zadržovací právo v důsledku neuhrazení dluhu i nadále trvá. jméno příjmení je osobou, které by byla jinak povinna předmětné motorové vozidlo vydat, vystupovala v dobré víře a v daném případě se tak žalobce celé jméno žalobce nemůže domáhat vydání věci, neboť předmětnou věc tíži zadržovací právo ve smyslu citovaného ustanovení § 1395 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. V daném případě je třeba mít na paměti, že zadržovací právo je věcným právem k cizí věci. Jako absolutní majetkové právo působí ve prospěch oprávněné osoby (věřitele) a vůči každému, zadržovací právo věřiteli umožňuje, aby si ponechal cizí movitou věc, kterou by jinak měl vydat dlužníkovi a aby dosáhl uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, neplní-li dlužník svůj dluh ani dodatečně. Zadržovací právo má tak v prvé řadě funkci zajišťovací, projevuje se zejména v tom, že zabezpečuje splatný dluh dlužníka v případě výslovně uvedených v zákoně, i dosud nesplatný dluh od okamžiku svého vzniku a že svou podstatou motivuje dlužníka k tomu, aby svůj dluh dobrovolně plnil alespoň dodatečně, věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně svůj dluh dobrovolně nesplní. Vedle toho však zadržovací právo plní i funkci uhrazovací. Neplní-li dlužník svou povinnost dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku dlužníka. Věřitel si může zadržet cizí movitou věc jen v případě, má-li u sebe právem, tedy má-li ji ve své detenci na základě řádného právního důvodu. V daném případě žalovaná společnost má movitou věc, která je ve vlastnictví úvěrové společnosti u sebe po právu, získala ji na základě řádně uzavřeného smluvního vztahu mezi jméno příjmení a žalovanou společností na základě objednávky opravy, kterou učinil právě oprávněný držitel nájemce jméno příjmení. Ze skutkového stavu vyplývá, že motorové vozidlo jako cizí movitá věc se neocitla v dispozici žalované společnost žádným nezákonným způsobem, nelegálně, nějakou lstí nebo podvodem. Žalovaná společnost se motorového vozidla nezmocnila násilně, měla jej u sebe zcela dobrovolně, po právu, na základě řádně objednané opravy, kterou měla žalovaná společnost jako autoservis na motorovém vozidle, které bylo poškozeno v důsledku nehody, provést. Soud proto v daném případě po provedeném dokazování, po zjištění skutkového stavu věci a vycházeje ze shodných skutkových tvrzení posoudil po právní stránce zjištěný stav věci a dospěl k závěru, že zadržovací právo bylo zřízeno a uplatněno po právu, že toto zadržovací právo působí vůči všem osobám, které k předmětnému motorovému vozidlu uplatňují svá práva, ať už se jedná o vlastníka motorového vozidla, úvěrovou společnost právnická osoba, provozovatele v osobě žalobce celé jméno žalobce i nájemce jméno příjmení. Soud po provedeném dokazování a zvážení právní stránky věci má za to, že žalovaná společnost má vozidlo u sebe po právu a po právu uplatnila zadržovací právo, není tedy žádného zákonného důvodu pro vydání předmětné věci provozovateli žalobci celé jméno žalobce. Soud z důvodů shora uvedených proto žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná společnost byla zcela procesně úspěšná, má proto vůči žalobci právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení představují odměnu právního zastoupení, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Dle závěru soudu tarifní hodnota věci představuje 10 000 Kč, neboť v daném případě nelze hodnotu věci nebo práva zjistit, případně lze ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. V daném případě v průběhu řízení nebyla objektivizována cena motorového vozidla, které je předmětem zadržení, soud proto vycházel podle § 9 z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč a 1 úkon odměny právního zastoupení podle § 7 adv. tarifu činí 1 500 Kč. Ve věci bylo učiněno 5 úkonů za převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě ze dne 30.11.2021, dále doplnění skutkových tvrzení ze dne 11.7.2022, 2x účast u jednání ze dne 20.6.2022 a 16.9.2022, dohromady 5x 1 500 Kč, celkem 7 500 Kč, 5 rež. paušálů po 300 Kč, celkem 1 500 Kč. Dohromady představují náklady řízení 9 000 Kč, neboť právní zástupce soudu nepředložil technický průkaz, nelze tedy zjistit, jaká je průměrná spotřeba vozidla a jaké pohonné hmoty jsou čerpány, soud proto jízdné nepřiznal, náklady řízení dle výroku II. je žalobce povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované. Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné do 15 dnů od doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, a to písemně ve 3 vyhotoveních. Neplní-li dobrovolně povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí.