14 C 39/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně od 12. 9. 2022 částku 2 000 Kč měsíčně se splatností každého prvního dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za období od 12. 9. 2022 do 31. 7. 2023 ve výši 21 235 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 117 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu soudní poplatek ve výši 500 Kč k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2023 domáhala výživného neprovdané matky ve výši 2 000 Kč měsíčně od narození nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], tj. 12. 9. 2022.

2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že z partnerského svazku účastníků se dne 12. 9. 2022 narodila nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně], žalovaný po narození nezletilé opustil společnou domácnost, odstěhoval se od žalobkyně, účastníci nežijí od narození nezletilé ve společné domácnosti a žalovaný se od té doby žádným způsobem nepodílí na výživě žalobkyně, která pečuje o nezletilou, nepracuje, pobírá dávky státní sociální podpory představující peněžitou pomoc v mateřství ve výši 20 000 Kč měsíčně, a od března 2023 rodičovský příspěvek ve výši 11 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 4. 7. 2023 a uvedl, že nárok neuznává, nemá dost finančních prostředků, aby se na výživě žalobkyně mohl podílet. Připustil, že jeho příjmy jsou 31 000 Kč čistého měsíčně, na druhé straně má vysoké výdaje, neboť hradí splátky úvěru ve výši 5 591 Kč měsíčně a 1 403 Kč měsíčně, výživné nezl. [jméno] ve výši 6 000 Kč měsíčně, měsíční tarif po 1 000 Kč, životní pojištění ve výši 748 Kč měsíčně a náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně. Zbytek prostředků využívá na úhradu základních potřeb a zajištění dopravy do zaměstnání a stravu, proto se nemůže na výživě žalobkyně žádným způsobem podílet.

4. Žalobkyně u prvního jednání ve věci uvedla, že žalobu považuje za důvodnou, neboť žalovaný od narození nezl. nežije se žalobkyní ve společné domácnosti, na její výživě se nepodílí, žalobkyně je odkázána na rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč měsíčně, nedostává se jí finančních prostředků a 2 000 Kč měsíčně považuje za minimum toho, čím by se měl na její výživě žalovaný podílet, nebrání se smírnému vyřešení sporu.

5. Žalovaný naopak u prvního jednání setrval na svém procesním stanovisku, připustil, že je připraven hradit maximálně 1 000 Kč měsíčně, protože na požadované výživné nemá finanční prostředky.

6. Žalobkyně poté, co se jí dostalo ze strany soudu poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. doplnila skutková tvrzení, když uvedla, že od srpna 2022 do února 2023 pobírala peněžitou pomoc v mateřství ve výši 20 000 Kč měsíčně, od března 2023 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 500 Kč měsíčně, který je jí přiznán na dobu dvou a půl let, dále pobírá na výživu staršího dítěte 5 300 Kč měsíčně a žalovaný platí na výživu nezletilé dcery 6 000 Kč měsíčně, toto výživné bylo stanoveno rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ve věci vedené pod sp. zn. 121 PaNc 42/2022. Žalobkyně v rozhodném období žádné jiné příjmy nemá, nepracuje, nepodniká, nemá žádné zisky, její měsíční výdaje představují nájemné ve výši 13 500 Kč měsíčně, životní a úrazové pojištění žalobkyně a nezletilých 1 300 Kč měsíčně, další náklady představuje internet, televize, mobilní telefon, penzijní připojištění, havarijní pojištění, splátka úvěru ve výši 2 590 Kč měsíčně, přičemž další výdaje jsou spojené se stravou, oblečením, botami, drogerií, léky apod. Žalobkyni se nedostává finančních prostředků, nemůže pracovat, neboť pečuje o nezletilé dítě mladší dvou let. Podle žalobkyně jsou příjmy žalovaného minimálně 33 000 Kč měsíčně a její nárok na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně od narození nezletilé je důvodný.

7. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to rodným listem nezletilé [jméno], výpisy z účtu žalovaného a návrhem nájemní smlouvy.

8. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke shodným skutkovým tvrzením obou účastníků i k tomu, co mezi účastníky bylo nesporné, dospěl ke zjištění skutkového stavu věci.

9. Účastníci jsou rodiče nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. dne 12. 9. 2022, žalobkyně je matkou nezletilé a žalovaný je otcem nezletilé, účastníci od narození nezletilé, tj. 12. 9. 2022 nežijí ve společné domácnosti a žalovaný se od té doby žádným způsobem nepodílí na výživě žalobkyně. Žalobkyně z důvodu péče o nezletilé dítě ve věku mladší dvou let nepracuje, celodenně o nezletilou pečuje, její příjem od srpna 2022 představoval peněžitou pomoc v mateřství ve výši 20 000 Kč měsíčně, od března 2023 žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 500 Kč měsíčně, žádné další příjmy žalobkyně nemá, nikde nepracuje, nepodniká, nemá žádné zisky, v péči má dvě nezletilé děti, jeho otec otec hradí na výživném 5 300 Kč měsíčně, žalovaný na výživu nezletilé přispívá měsíčně 6 000 Kč Náklady žalobkyně představuje nájemné, internet, televize, penzijní připojištění, havarijní pojištění, úvěrové splátky. Tyto náklady činí minimálně 19 446 Kč, další náklady představuje strava, oblečení, boty, léky, drogerie a další životní potřeby. Žalobkyni se na úhradu nákladů nedostává finančních prostředků, protože je odkázána na dávky státní sociální podpory. Žalovaný pracuje jako strážník městské policie ve [obec], jeho měsíční příjmy činí minimálně 31 000 Kč měsíčně. Žalovaný z tohoto příjmu hradí splátky spotřebitelských úvěrů ve výši 5 591 Kč měsíčně a 1 403 Kč měsíčně a výživné nezletilé [jméno], má v úmyslu se odstěhovat od rodičů a za bydlení do budoucna hradit nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně.

10. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel z rodného listu nezletilé [jméno], z něhož je dovozována aktivní a pasivní legitimace účastníků. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, jaké jsou příjmy a výdaje žalobkyně, konečně nebylo mezi účastníky sporu ani o tom, jaké jsou příjmy žalovaného, oba se shodli na tom, že jsou minimálně 31 000 Kč měsíčně. Byť žalobkyně tvrdila, že příjmy žalovaného jsou vyšší, tuto skutečnost neprokázala, když na opatření takových důkazů prokazující skutečný příjem žalovaného netrvala. Pokud jde o výdaje žalovaného v průběhu řízení předloženými listinnými důkazy-výpisy z účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný z příjmu měsíčně hradí na výživu nezletilé 6 000 K a dvě splátky spotřebitelského úvěru ve výši 1 403 Kč a 5 591 Kč měsíčně. Žádné další výdaje se žalovanému nepodařilo prokázat.

11. Žalovaný i přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a upozornění na možnost neúspěchu ve sporu neunesl důkazní břemeno a neprokázal, jaké jsou jeho další měsíční výdaje a proč nemá dostatek prostředků na požadované výživné žalobkyně.

12. Podle § 920 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

13. Podle § 921 odst. 1 obč. zákoníku výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

14. Podle § 922 odst. 1 obč. zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

15. Podle § 922 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

16. Podle § 913 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

17. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že účastníci jsou rodiče nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. dne 12. 9. 2022, přičemž neuzavřeli manželství, od narození nezletilé nežijí ve společné domácnosti a současně se od té doby žalovaný žádným způsobem nepodílí na výživě žalobkyně. Žalobkyně se proto v souladu s ust. § 920 odst. 1 občanského zákoníku domáhá u zdejšího soudu po žalovaném výživného neprovdané matky. Zcela jednoznačně byla v řízení naplněna pasivní a aktivní legitimace účastníků a žaloba je důvodná, neboť žalobkyně, jak bylo v řízení prokázáno, nemá finanční prostředky na úhradu svých potřeb a nemůže si je jinak obstarat, protože celodenně pečuje o společné dítě účastníků. Žalobkyně nikde nepracuje, nepodniká, pečuje o dítě ve věku mladší dvou let, t.č. je na rodičovské dovolené, a proto je odkázána na dávky státní sociální podpory. Žalobkyně nejprve šest měsíců od narození nezletilé, resp. srpna 2022 pobírala peněžitou pomoc v mateřství ve výši 20 000 Kč měsíčně, od března 2023 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 500 Kč měsíčně. S ohledem na vyčíslené výdaje žalobkyně, které byly mezi účastníky nesporné, a které soud současně považuje za odůvodněné, je zcela evidentní, že se žalobkyni nedostává finančních prostředků na uspokojení základ potřeb, a proto je její nárok na výživu ze strany žalovaného zcela důvodný.

18. Žalovaný u jednání připustil, že je ochoten se na výživě žalobkyně podílet částkou 1 000 Kč měsíčně. Takové výživné nepovažuje soud za přiměřené, a to s ohledem na prokázané příjmy a výdaje žalovaného. Pokud žalovaný pracuje jako strážník Městské policie ve [obec] a jeho příjem činí měsíčně minimálně 31 000 Kč, je v jeho finančních a majetkových možnostech podílet se na výživě žalobkyně ve smyslu ust. § 920 odst. 1 občanského zákoníku částkou 2 000 Kč měsíčně, kterou soud považuje za adekvátní. Podle soudu je žalovaný schopen takové výživné hradit, neboť v řízení prokázal pouze to, že jeho výdaje představuje výživné nezletilé [jméno] a dvě splátky úvěru. I kdyby však žalovaný prokázal, že měsíčně hradí výdaje, které specifikoval ve výši 21 742 Kč, pořád mu zůstává dost prostředků na to, aby byl schopen výživné hradit. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že výživné neprovdané matky má zcela nepochybně přednost před uspokojením potřeb žalovaného na mobilní tarif nebo spotřebitelský úvěr, případně nové bydlení s vyššími náklady. Takové bydlení si žalovaný bude moci dopřát poté, co uspokojí potřeby žalobkyně, která nemůže pracovat proto, že se stará o jeho nezletilou dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně].

19. Z důvodů shora uvedených shledal soud nárok žalobkyně na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně zcela po právu, dle soudu se jedná o minimum toho, co žalovaný ze svého příjmu může na výživu žalobkyně poskytovat a minimum toho, čeho se žalobkyně po žalovaném může domáhat. S ohledem na rozsah příjmů a zejména rozsah výdajů žalobkyně skutečnost, že žalobkyně celodenně pečuje o společné dítě účastníků, že z tohoto důvodu není schopna pracovat a obstarat si prostředky na výživu prací, podnikáním či jiným způsobem, že je odkázaná pouze na to, jaké dávky se jí dostane od státu, je jednoznačně nárok žalobkyně důvodný a výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně přiměřené odůvodněným potřebám žalobkyně a možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl a ve smyslu ust. § 920 ods.t 1 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně od narození nezletilé, tedy od 12. 9. 2022 se splatností každého prvého dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Pokud jde o dlužné výživné za období od 12. 9. 2022 do 31. 7. 2023 ve výši 21 235 Kč, toto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

20. Žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. od soudních poplatcích od poplatku osvobozena. S ohledem na procesní úspěch žalobkyně došlo ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích k přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného, neboť podle citovaného ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledků řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, byla osvobozena podle zákona o soudních poplatcích od soudního poplatku, s ohledem na procesní úspěch žalobkyně došlo ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích k přenosu poplatkové povinnosti, proto podle výroku IV. soudní poplatek státu uhradí žalovaný. Soudní poplatek podle položky 7 písm. a) Sazebníku poplatků činí 500 Kč, proto bylo výrokem IV. rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit státu k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

21. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, má proto vůči žalovanému právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje odměna právního zastoupení podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, tarifní hodnota 48 000 Kč představuje součet všech peněžitých plnění, podle § 7 činí odměna právního zastoupení za jeden úkon 3 060 Kč, celkem tři úkony právní služby za převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání dne 14. 7. 2023, 3x 3 060 Kč, dohromady 9 180 Kč, dále tři režijní paušály po 300 Kč, celkem 900 Kč a jízdné z [obec] do [obec] a zpět, celkem ujeto 76,6 km osobním motorovým vozidlem [registrační značka] při průměrné spotřebě 7,6 l /100 km, vyhláškové ceny benzínu 41,20 Kč, celkem za spotřebu 239 Kč a opotřebení 5,20 Kč celkem 398 Kč, dohromady činí cestovné 637 Kč a náhradu za ztrátu času 4x půlhodina po 100 Kč, celkem 400 Kč, dohromady představují náklad řízení žalobkyně 11 117 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.