14 C 390/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Žaloba, aby soud zvýšil výživné žalobce stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.4.2011, č. j. 0 P 163/2005-183, ve výši 1 700 Kč na částku 3 500 Kč měsíčně od 1.6.2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 22.12.2020 domáhal u zdejšího soudu zvýšení výživného, a to z částky 1 700 Kč měsíčně na 3 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 1.3.2021, když uvedl, že se zvýšením výživného nesouhlasí, má za to, že žalovaný se nikoli řádně připravuje na budoucí povolání, své studijní povinnosti si neplní řádně, navíc na zvýšení výživného nemá finanční prostředky.

3. U jednání žalobce uvedl, že trvá na žalobě, požádal o zvýšení výživného z částky 1 700 Kč na 3 500 Kč měsíčně od 1.6.2021, neboť stávající výživné neodpovídá jeho potřebám. Soustavně se připravuje na budoucí povolání, dosáhl zletilosti, nepracuje a požadované výživné dle žalobce odpovídá finančním a majetkovým možnostem žalovaného.

4. Žalovaný u jednání uvedl, že se zvýšením výživného nesouhlasí, stávající výživné ve výši 1 700 Kč měsíčně považuje za dostačující, výživné je v plné výši zaplaceno, se zvýšením výživného nesouhlasí, žalobce je zletilý a mohl by se sám živit. Na jeho výživě se musí podílet i matka.

5. Žalobce byl u jednání poučen podle § 118 odst. 1, 3, aby doplnil skutková tvrzení, označil a předložil důkazy, zejména uvedl, z čeho dovozuje aktivní a pasivní legitimaci účastníků, čeho se domáhá a z jakého důvodu, jakým soudem, na základě jakého rozhodnutí bylo o výživném naposledy rozhodováno, jaké byly poměry účastníků v době posledního rozhodnutí, jaké jsou stávající poměry, jakého výživného se domáhá, v čem shledává zásadní změnu poměrů, z jakého důvodu má soud výživné zvýšit, z jaké částky a od kdy.

6. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil skutková tvrzení a uvedl, že aktivní a pasivní legitimace účastníků je dovozována z rodného listu, žalobce je biologickým synem žalovaného. Žalobce se domáhá zvýšení výživného z částky 1 700 Kč měsíčně na 3 500 Kč měsíčně, stávající výživné není dostačující, o výživném naposledy rozhodoval Okresní soud ve Frýdku-Místku ve věci vedené pod sp. zn. 0 P 163/2005, výživné stanovil ve výši 1 700 Kč měsíčně, v době posledního rozhodnutí žalobci bylo 13 let, žil ve střídavé péči obou rodičů, navštěvoval základní školu. V současné době dosáhl žalobce 18 let, žije ve společné domácnosti s matkou [jméno] [příjmení] na adrese [ulice a číslo], [obec] – [obec]. Matka nepracuje, je na rodičovské dovolené. Žalobce se trvale a soustavně připravuje na budoucí povolání. V roce 2017 ukončil studium na základní škole (2. ZŠ ve [obec]). V září 2017 nastoupil na [ulice] odbornou školu ve [obec], tzv. [příjmení], obor truhlář, protože toto studium žalobci nevyhovovalo, po měsíci přestoupil na [anonymizováno] střední školu v [obec], obor obráběč kovů. Tento obor žalobce studoval od října 2017 do června 2020, nesložil závěrečné zkoušky, vzdělání neukončil. Od října 2020 pokračoval ve studiu na stejné střední škole ([ulice] střední škola), obor elektro, studoval tento obor rok, jednalo se o první ročník tříletého studia. O tento obor nemá žalobce zájem, rozhodl se pro to, že bude opakovat třetí ročník původního oboru obráběč kovů, kde nesložil zkoušky, tento obor bude žalobce studovat od září 2021 a předpokládá úspěšné složení závěrečné zkoušky, žalobce již dosáhl zletilosti, soustavně se připravuje na budoucí povolání. Příjmy žalobce představují přídavky na dítě ve výší 700 Kč měsíčně vyplácené Úřadem práce v [obec], pravidelně si nepřivydělává, pracuje nárazově, v současné době pracuje v období od dubna 2021 do července 2021, vydělá si cca 9 000 Kč – 10 000 Kč čistého měsíčně a pracuje u agentury [anonymizováno]. Žádné jiné příjmy žalobce nemá, jeho měsíční výdaje činí 4 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje představují náklady na oblečení – 3 000 Kč měsíčně, jídlo 1 000 Kč měsíčně, léky 200 Kč měsíčně, náklady na bydlení 2 000 Kč měsíčně. Náklady žalobce hradí z výživného ze strany žalovaného, přídavků na dítě, příjmů z brigády, matka se na jeho výživě podílí částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalobu na zvýšení výživného žalobce považuje za důvodnou. Zásadní změna poměrů spočívá v tom, že žalobce vyrostl a zvýšily se výdaje na oblečení, boty. Navíc hradí náklady na učebnice cca 1 500 Kč ročně.

7. Ke svým skutkovým tvrzením žalobce soudu předložil lékařské zprávy, potvrzení o studiu z 29.4.2021, pracovní smlouvu a dohodu o bezhotovostní platbě.

8. Žalovaný u jednání rovněž doplnil skutková tvrzení, nedůvodnost žaloby shledává v tom, že žalobce se neustále opakovaně připravuje na budoucí povolání, mění školy, fláka se, neučí se, pokud by původní školu dokončil, dávno mohl pracovat. Žalovaný má za to, že žalobce je schopen hradit své potřeby, žalovaný pracuje u [právnická osoba] [příjmení] s příjmem cca 20 000 Kč čistého měsíčně, jeho výdaje činí minimálně 14 000 Kč měsíčně. Ze zbývajících prostředků hradí výživné, náklady měsíčně představují náklady na bydlení, stravu, oblečení, boty, léky, drogérii. Hradí dluhy po 3 500 Kč měsíčně. Se splátkami dluhu a výživného činí výdaje žalovaného 20 000 Kč měsíčně.

9. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to lékařskými zprávami, potvrzením o studiu, pracovní smlouvou, dohodou o bezhotovostní výplatě mzdy, souhlasem s elektronickým zasíláním výplatní pásky, dokladem o zrušení pracovního poměru a rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.4.2011, č. j. 0 P 163/2005-183.

10. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Žalobce je biologickým synem žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození] O vyživovací povinnosti žalobce bylo naposledy rozhodnuto v opatrovnickém řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 P 163/2005, a to rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.4.2011, č. j. 0 P 163/2005-183. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.10.2011. Tímto rozhodnutím byla stanovena vyživovací povinnost žalovaného otce od 1.9.2010 ve výši 1 700 Kč měsíčně se splatností každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky. V současné době je výživné hrazeno pravidelně, dluhy na výživném nejsou, výživné je zaplaceno do září 2021. V době poslední úpravy byl žalobce ve věku 9 let, soud při stanovení vyživovací povinnosti vycházel z potřeb nezletilého a finančních a majetkových poměrů obou rodičů, zejména otce, jehož příjmy v roce 2010 činily cca 12 213 Kč měsíčně. Žalobce v roce 2017 ukončil studium na základní škole, nastoupil na [ulice] odbornou školu tzv. [příjmení], obor truhlář, tento obor se mu nelíbil, proto přestoupil na jinou školu a jiný obor, od října 2017 studoval [anonymizováno] střední školu v [obec], obor obráběč kovů. Tento obor žalobce studoval 3 roky, nepodařilo se mu však složit závěrečné zkoušky, vzdělání nedokončil, pokračoval na stejné škole v jiném oboru, tento obor mu rovněž nevyhovoval, vrátil se k původnímu oboru obráběč kovů a znovu v roce 2020 nastoupil do třetího ročníku na této škole ve stejném oboru. Vzhledem k tomu, že studentem je až od září 2021, od dubna do července si žalobce přivydělával, pracoval brigádně pro agenturu, vydělal až 10 000 Kč měsíčně. Dále jeho potřeby jsou zajištěny přídavkem na dítě ve výši 700 Kč měsíčně, 1 500 Kč na výživném zajišťuje matka, se kterou žije žalobce ve společné domácnosti. Žalovaný výživné hradí pravidelně, dluhy na výživném nemá, pracuje s příjmem cca 20 000 Kč čistého měsíčně. Jeho výdaje představují náklady na bydlení, spotřeba oblečení, bot, stravy, výživné i úhrada dluhu ve výši 3 500 Kč měsíčně.

11. Tato skutková zjištění učinil soud na základě předložených listinných důkazů, v prvé řadě soud vycházel z opatrovnického rozhodnutí zdejšího soudu, z něhož vyplývá rozsah vyživovací povinnosti a poměry účastníků. Z potvrzení o studiu je zřejmé, že od 1.9.2021 byl žalobce opětovně přijat ke vzdělání na [anonymizováno] střední průmyslové škole do 3. ročníku oboru vzdělání obráběč kovů. Z pracovní smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalobce pracuje, vydělává si, nastoupil do zaměstnání 13.4.2021.

12. Podle § 910 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

13. Podle § 911 obč. zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

14. Podle § 913 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

15. Podle § 913 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle § 923 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

17. V projednávaném případě se žalobce žalobou ze dne 22.12.2020 domáhal u zdejšího soudu zvýšení vyživovací povinnosti, a to od 1.6.2021 z částky 1 700 Kč měsíčně na 3 500 Kč měsíčně. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že tato vyživovací povinnost byla stanovena na základě rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.4.2011. Je pravdou, že v době poslední úpravy byl nezletilý ve věku 9 let, navštěvoval základní školu, zcela nepochybně od poslední úpravy došlo k zásadní změně poměrů, žalobce vyrostl, dosáhl zletilosti, navštěvuje střední školu, nepochybně se zvýšily jeho potřeby. V tomto směru soud nepochybuje o tom, že od poslední úpravy došlo k zásadní změně poměrů ve smyslu ust. § 923 odst. 1 obč. zákona, na druhé straně se však dle závěru soudu pro nedostačující skutková tvrzení žalobce i nedostačující důkazy nepodařilo před soudem prokázat, že ačkoli dosáhl zletilosti, nadále se soustavně a pečlivě připravuje na budoucí povolání tak, jak to má na mysli ustanovení § 911 občanského zákona, dle kterého trvá vyživovací povinnost do té doby, dokud vyživovaný není schopen se živit sám. i přes 18. V průběhu řízení se žalobci nepodařilo prokázat, jaké jsou finanční a majetkové poměry žalovaného, žalovaný se k jednání nedostavil, žalobce nenavrhl a nepožádal soud, aby zjišťoval finanční a majetkové poměry žalovaného, v tomto směru se tedy nepodařilo žalobci prokázat to, jaké jsou skutečné finanční a majetkové poměry žalovaného, zda od poslední úpravy se změnily jeho poměry natolik, že finanční možnosti a schopnosti žalovaného umožňují zvýšení vyživovací povinnosti na požadovanou částku 3 500 Kč měsíčně.

19. V prvé řadě však má soud za to, že nebylo prokázáno, že se žalobce připravuje na budoucí povolání soustavně, pravidelně, že si plní studijní povinnosti, tj. že není schopen se živit sám. Základní námitkou žalovaného, který nesouhlasil se zvýšením vyživovací povinnosti, byla skutečnost, že žalobce řádně nestuduje, fláká se, nedochází do školy, neplní své studijní povinnosti, nesložil zkoušky, pokud by řádně ukončil studium v roce 2020, nemusel by žádné ročníky opakovat, přestupovat na další obory a mohl již pracovat. V tomto směru dal soud žalovanému za pravdu, neboť v průběhu řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce mění školy, mění obory, nesložil zkoušky, opakovaně studuje na stejných školách stejný obor. Žalobce již v roce 2017 ukončil vzdělání na základní škole, nejprve nastoupil na obor truhlář na střední škole ve [obec], tento obor se mu nelíbil, přestoupil na jinou střední školu, a to do [obec] na [anonymizováno] střední školu, na této škole sice studoval 3 roky, obor však úspěšně neuzavřel, neboť nesložil závěrečné zkoušky a studium nedokončil. Nadále pokračoval na stejné škole v jiném oboru, studoval znovu první ročník, po ukončení tohoto prvního ročníku se znovu vrátil do 3. ročníku původního oboru obráběč kovů. V tomto počínání zdejší soud neshledává soustavnost, plynulost a řádnou přípravu na budoucí povolání a má tedy za to, že žalobce již dávno mohl ukončit své vzdělání a svou obživu zajišťovat ze svých prostředků. V neposlední řadě soud připomíná, že předmětem řízení bylo zvýšení stávajícího výživného a nikoli jeho zrušení, žalovaný je i nadále zabezpečen vyživovací povinností žalovaného i své matky, přičemž je nesporné, že žalovaný výživné hradí řádně a včas, dluhy na výživném nejsou. Na základě předložených listinných důkazů, a to zejména pracovní smlouvy bylo dále v řízení prokázáno, že žalobce navíc od dubna 2021 pracuje, neboť ve studiu bude pokračovat až od září 2021 i přesto, že dle tvrzení žalobce došlo k ukončení pracovního poměru v červenci 2021, dle soudu žalobci nic nebrání v tom, aby i během letních prázdnin v červenci a srpnu, kdy nechodí do školy, pracoval brigádně, přivydělával si a hradil své potřeby i z vlastních zdrojů. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalobce je schopen pracovat, je schopen si vydělat na obživu své vlastní prostředky, pokud pracoval, vydělal 9 000 Kč – 10 000 Kč čistého měsíčně a soud nevidí žádný důvod pro to, proč by v tomto nemohl i nadále žalobce pokračovat a z letní brigády si uspořit peníze na své studium závěrečného ročníku oboru obráběče kovů. Měl by však k tomuto studiu přistoupit velmi zodpovědně, učit se, připravovat se na budoucí povolání, ukončit studium závěrečnou zkouškou, nastoupit do zaměstnání. Ze všech těchto důvodů soud žalobě nevyhověl, a to pro nedostačující skutková tvrzení, nedostatek důkazů, tedy žalobce neunesl ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, a pokud tvrdil, že se soustavně připravuje na budoucí povolání, soud tomuto tvrzení neuvěřil, neboť z předložených listinných důkazů ale i z toho, co uvedl žalobce a žalovaný, jednoznačně vyplývá, že se v žádném případě nejedná o řádnou a soustavnou přípravu na budoucí povolání, ale že žalobce ke svému studiu přistupuje velmi nezodpovědně. Ze všech těchto důvodů soud žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl zcela procesně neúspěšný, žalovaný byl procesně úspěšný, žádnému z účastníků však žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.