14 C 96/2020
č. j. 14 C 96/2020-155
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Plný text
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: právnická osoba s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: jméno PFO ., IČO IČO sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem jméno a příjmení sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 1 089 EUR s příslušenstvím
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 1 089 EUR se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 089 EUR od 1.11.2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 122,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady státu ve výši 5 400 Kč k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a další náklady, které budou dodatečně stanoveny v samostatném rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19.2.2020 domáhala po žalované společnosti zaplacení částky ve výši 1 089 EUR s příslušenstvím.
2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 10.4.2019 uzavřena přepravní smlouva č. , hodnota, , žalovaná objednala u žalobkyně přepravu kolového bagru o hmotnosti 35 t a rozměrů 13,1 m x 3 m x 3,65 m a pro přepravu si vyžádala podvalník s nájezdy. K odeslání věci z Německa nedošlo, tj. přeprava nebyla realizována, neboť žalovaná žalobkyni neposkytla součinnost, žalobkyně byla připravena přepravu realizovat dne 24.4.2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná neposkytla žalobkyni součinnost, kolový bagr nebylo možné na podvalník s nájezdy naložit a přepravit z Německa do České republiky dle sjednané přepravní smlouvy. Žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, zajistila k přepravě vymíněný podvalník s nájezdy, který byl způsobilý přepravy, vzhledem k tomu, že žalovaná neposkytla součinnost, nese odpovědnost za škodu, která žalobkyni s marným nájezdem vznikla v celkové výši 1 089 EUR představující 240 EUR za povolení přepravy a marný nájezd ve výši 660 EUR. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne 18.12.2019 k uhrazení žalované částky. Žalovaná doposud ničeho nezaplatila. Žalobkyně po zákonném poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., dále doplnila skutková tvrzení a uvedla, že náklady marného nájezdu činily 660 EUR a představují hrubou mzdu řidiče, mýtné v České republice a Spolkové republice Německo, diety, kapesné, spotřebu pohonných hmot přepravního vozidla a amortizaci. Odpovědnost žalobkyně shledává na straně žalované, která neposkytla součinnost, byla v prodlení, dopustila se protiprávního jednání a zavinila vznik škody na straně žalobkyně ve výši 1 089 EUR. Mezi protiprávním jednání žalované a vznikem škody dle žalobkyně existuje kauzální nexus, k marnému nájezdu došlo proto, že žalovaná neposkytla součinnost, v podstatě nepředala vozidlo k přepravě, přeprava proto nebyla realizována, byť žalobkyně předem vynaložila za speciální povolení 240 EUR. Žalobkyně trvala na tom, že přistavený podvalník s nájezdy je vhodný k přepravě kolového bagru specifikovaného v objednávce a součinnost žalovaná proto odmítla bezdůvodně. Na nevhodnost pokynu žalované (provést přepravu podvalníkem s nájezdy), žalobkyně žalovanou nemusela upozorňovat, neboť se jednalo o vhodný přepravní prostředek a žalovaná dobře věděla o nutnosti speciálního povolení. Žalobkyně žalovanou upozornila na nutnost speciálního povolení, když od počátku smlouvy bylo zjevné, že se jedná o nadměrný náklad, který bude vyžadovat speciální povolení, neboť nebudou dodrženy limity směrnice.
3. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu namítla, že nárok žalobkyně není po právu, žalovaná nárok žalobkyně neuznala, zdůraznila, že oba účastníci jsou odborníky v oboru na přepravu nákladů včetně přepravy nadměrných nákladů, dle směrnice je přípustná výška přepravovaného vozidla 4 m. Vzhledem k tomu, že kolový bagr měl výšku 3,65 m a výška návěsu činila 0,80 m, přesáhla celková výška 4,45 m stanovený limit 4 m a rovněž maximální výšku 4,30 speciálního povolení. Protože žalobkyně zajistila k přepravě nadměrného nákladu nevhodné přepravní vozidlo, žalovaná oprávněně neposkytla součinnost a nezavinila, že nakládka nebyla provedena a nedošlo k přepravě. Naopak pochybení je na straně žalobkyně, která nezajistila vhodné vozidlo k přepravě kolového bagru z Německa do České republiky, ačkoli ze smlouvy znala přesnou hmotnost i rozměry bagru, bagr byl ve smlouvě náležitě specifikován. Žalovaná po doručení výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. doplnila své námitky, zopakovala, že marný nájezd zavinila žalobkyně, která zajistila nevhodný přepravní prostředek, podvalník s nájezdy je široký pojem, žalobkyně měla s ohledem na specifikaci bagru zajistit odpovídající přepravní prostředek, žalovaná ani nevěděla, že žalobkyně zajišťovala k dané přepravě povolení v hodnotě 240 EUR, žalobkyně ani žalovanou neupozornila na nutnost speciálního povolení a zvýšené výdaje ve výši 240 EUR, z těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby.
4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o přepravě, e-mailovou komunikací ze dne 1.10.2019, Rechnungem ze dne 18.4.2019, vyčíslením nákladů, fakturou ze dne 1.10.2019, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, fotodokumentací, kopií velkého technického průkazu, rozpisem mýtného, záznamem o provozu vozidla, kopií technického průkazu, cestovním příkazem, vyúčtováním pracovní cesty, rozpisem mýtného, fakturou, výplatnicí, Mautaufstelungem, výpisem z Komerční banky, výdajovým lístkem, povolením k nadměrné přepravě, dokladem o úhradě mzdy, svědeckou výpovědí , jméno FO, a výslechem znalce.
5. Podle přepravní smlouvy ze dne 10.4.2019 žalovaná u žalobkyně jako dopravce objednala přepravu kolového bagru , číslo, o rozměrech 13,1 m x 3 m x 3,65 m a hmotnosti 35 t, k nakládce mělo dojít v časovém období od 23. – 30.4.2019 v Kirchdorfu an der Iller v Německu a k vykládce u , právnická osoba, , , adresa, za celkovou cenu přepravy 2 300 EUR + DPH přepravním prostředkem žalobkyně – podvalník s nájezdy.
6. Podle potvrzení (, adresa, ) ze dne 18.4.2019 měla žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, za vyřízení povolení k přepravě 240 EUR.
7. Fakturou – daňovým dokladem č. , hodnota, vystaveným dne 1.10.2019 se splatností 31.10.2019 žalobkyně žalované vyčíslila náklady marné přepravy ze dne 24.4.2019 vozidla 3SU 8676, tj. náklady marného nájezdu a náklady na povolení v celkové výši 1 089 EUR.
8. Předžalobní výzvou žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky ve výši 1 089 EUR s příslušenstvím.
9. Svědek , jméno FO, ve své svědecké výpovědi před soudem uvedl, že je zaměstnanec žalobkyně, že komunikoval ohledně předmětné objednávky se žalovanou společností, informoval žalovanou o nutnosti speciálního povolení, neboť se jednalo o nadměrný náklad. Žalobkyně za speciální povolení uhradila 240 EUR. Žalobkyně je vlastníkem přepravního vozidla – podvalníku s nájezdy, který se běžně používá k přepravě kolových bagrů. Překročení výškového limitu žalobkyně běžně řeší upouštěním pneumatik přepravního vozidla. V daném případě nakládka kolového bagru v Německu neproběhla, neboť firma, která měla nakládku na podvalník s nájezdy provést, tuto nakládku odmítla, dožadovala se jiného přepravního vozidla, tj. hlubinného návěsu s labutím krkem. Přeprava takovým přepravním vozidlem by byla však dvojnásobně drahá. Podle svědka firma v Německu neuměla na podvalník najet, protože má vyšší návěs (cca 80 cm). Cena mezi účastníky za přepravu byla ujednána ve výši 2 300 EUR, tato nebyla žalovanou žalobkyni uhrazena, neboť k přepravě nedošlo, proto žalobkyně vyúčtovala žalované náhradu škody marného nájezdu i přesto, že podvalník s nájezdy byl na zpáteční cestě vytížen.
10. Znalec ve své výpovědi před soudem v celém rozsahu odkázal na závěry znaleckého posudku, z něhož je zřejmé, že přistavený návěs – podvalník s nájezdy, který žalobkyně k přepravě kolového bagru zajistila, nebyl objektivně způsobilý z technického hlediska k provedení přepravy kolového bagru , číslo, o rozměrech 13,1 m x 3 m x 3,65 m a váze 35 t ve smyslu smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 10.4.2019. Podle znalce je uvažované upouštění pneumatik o cca 15 cm z technického hlediska nepřijatelné a při realizaci upuštění dojde k nezpůsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. V případě upuštění pneumatik by dle znalce došlo k poškození pneumatik, poškození ocelových ráfků a ztráty stability celého přepravovaného nákladu. Samotný proces upouštění a opětovné dohušťování pneumatik je za plného provozu technicky nepřijatelný. U jednání znalec zopakoval, že podvalník s nájezdy je nevhodný k přepravě kolového bagru, neboť podvalník s nájezdy spolu s kolovým bagrem nesplňuje parametry silničních předpisů ve Spolkové republice Německo a rovněž v České republice, protože celková výška obou strojů nesmí přesáhnout 4,3 m, proto pro přepravu kolového bagru bylo třeba použít jiného přepravního prostředku, a to hlubinného návěsu, který je nižší konstrukční výšky.
11. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 10.4.2019 uzavřena přepravní smlouva, kterou se žalobkyně jako dopravce zavázala pro žalovanou společnost , jméno FO, s.r.o. jako odesilatele provést přepravu kolového bagru registrační značky , SPZ, o rozměrech 13,1 m x 3 m x 3,65 m a váze 35 t z Německého Kirchdorfu an der Iller do Pohořelic v České republice v časovém období od 23. – 30.4.2019 za ujednanou cenu 2 300 EUR. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nadměrný náklad, vyžádala žalobkyně pro přepravu ve Spolkové republice Německo speciální povolení, za což uhradila 240 EUR. Žalobkyně, která v dopravě dlouhodobě podniká, k přepravě kolového bagru zajistila vlastní podvalník s nájezdy a tento k přepravě přistavila v místě nakládky dne 24.4.2019. Žalovaná neposkytl žalobkyni součinnost k přepravě, s kolovým bagrem na podvalník s nájezdy nenajela, fakticky ho k přepravě nepředala ani předáním klíčů nebo dokumentů, k přepravě bagru nedošlo a smlouva byla mezi účastníky zrušena vzájemnou dohodou. Žalobkyně za marný nájezd vynaložila náklady představující 240 EUR – speciální povolení nadměrného nákladu ve SRN a další náklady spojené s úhradou mýtného při zajištění přepravního prostředku, pohonné hmoty, amortizaci, náklady na mzdy a diety řidiče. Předžalobní výzvou žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení částky ve výši 1 089 EUR, žalovaná ničeho nezaplatila.
12. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě na základě přepravní smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 10.4.2019. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že smlouva v písemné formě byla uzavřena, že předmětem přepravy z Spolkové republiky Německa do České republiky, konkrétně do Pohořelic, byl kolový bagr o rozměrech 13,1 m x 3 m x 3,65 m a o váze 35 t a že ve smlouvě žalovaná k přepravě vymínila podvalník s nájezdy. Nebylo ani mezi účastníky sporu o tom, že oba jsou odborníky v oboru, včetně přepravy nadměrných nákladů, proto se jedná se o smlouvu mezi podnikatelskými subjekty.
13. Soud ve věci neměl pochyby o tom, že žalobkyně za účelem řádné přepravy zajistila speciální povolení a že za to zaplatila 240 EU, což jednoznačně vyplývá z předloženého potvrzení – , adresa, ze dne 18.4.2019. Žalovaná nezpochybňovala, že žalobkyně k přepravě dne 24.4.2019 zajistila přepravní vozidlo - podvalník s nájezdy, na který však žalovaná prostřednictvím firmy v Německu odmítla najet, tj. skutečně neposkytla součinnost k takové přepravě, tudíž k ní nedošlo, smlouva nebyla realizována a následně vzájemnou dohodou byla zrušena.
14. Základní sporná otázka mezi účastníky spočívala v tom, zda přistavený podvalník s nájezdy byl způsobilý k přepravě kolového bagru specifikovaného ve smlouvě ze dne 10. 4. 2019 či nikoli, jak tvrdila od počátku žalovaná a bránila se tím, že pro tuto nevhodnost přepravního vozidla oprávněně odmítla poskytnout součinnost, a proto se žádného porušení smluvních povinností nedopustila a nemůže nést odpovědnost za škodu, která žalobkyni v souvislosti s marným nájezdem vznikla.
15. Žalovaná se od počátku bránila tím, že k přepravě měla žalobkyně jako odborník a profesionál zvolit jiný typ vozidla, zejména hlubinný nájezd, aby nedocházelo k překročení výškového limitu, aby nebyla ohrožena stabilita přepravovaného bagru a jednoznačně vyloučila možnost upuštění pneumatik za účelem dosažení tohoto limitu. Podle žalované byla na místě oprávněná obava z nevhodné přepravy a žalovaná byla povinna předcházet škodám, chránit majetek osoby, která si u žalované přepravu objednala. Žalovaná proto postupovala obezřetně, odpovědně a důvodně nájezd odmítla, z rozumných důvodů odmítla součinnost, za což nemůže být sankcionována odpovědností za škodu představující náklady marného nájezdu.
16. V průběhu řízení dle závěru soudu byly námitky žalované shledány po právu, neboť znalec jednoznačně v písemném znaleckém posudku i ústně před soudem potvrdil nevhodnost zajištěného podvalníku s nájezdy a vyloučil dosažení výškového limitu upuštěním pneumatik, jak popisoval svědek , jméno FO, . Soud s ohledem na odbornost znalce a jednoznačné závěry nemá důvod pochybovat o správnost posudku a považuje tyto závěry za věrohodné, neboť žalobkyně žádným způsobem správnost závěrů nezpochybnila.
17. Podle § 2555 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.
18. Podle § 2557 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze.
19. Podle § 2558 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.
20. Podle § 1975 občanského zákona č. 89/2012 Sb. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.
21. Podle § 1914 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.
22. Nová právní úprava smlouvy o přepravě podle § 2555 občanského zákona č. 89/2012 Sb. nerozlišuje, kdo jsou smluvní strany smlouvy o přepravě věci a jednotná ustanovení se aplikují jak v případě, kdy půjde o podnikatelskou přepravu nákladů (zboží), tak i v případech přepravy věcí, při níž nebudou účastníci smlouvy podnikatelé.
23. Právní úprava obsažená v občanském zákoníku a doplněná jednak o zákony upravující jednotlivé druhy přepravy, jednak i o přepravní řád pro veřejnou drážní nákladní dopravu, bude aplikovatelná pouze na přepravu, která je realizována uvnitř České republiky, tzn., že místo odeslání, jakož i místo určení, leží na území České republiky. V prostředí mezinárodního obchodu však bude obvyklé, že místo odeslání a místo určení bude ležet na území dvou rozdílných států. V takovém případě, tedy ve vztazích přepravy věcí s tímto mezinárodním prvkem, budou aplikovány příslušné mezinárodní úmluvy, které byly přijaty pro jednotlivé druhy přepravy.
24. Pro oblast silniční přepravy jde především o Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen úmluva SMR), která byla publikována jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb.
25. Podle § 2555 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouva o přepravě věci je uzavírána mezi dvěma smluvní stranami, které zákon označuje jako dopravce a odesílatele. Z hlediska podstatných obsahových náležitostí musí smlouva o přepravě věci obsahovat ujednání o identifikaci věci, která má být jako zásilka přepravována, přičemž míra specifikace přepravované věci by měla být co nejpřesnější, když rozsah požadavku na specifikaci obsahu zásilky závisí především na druhu zvolené přepravy, identifikaci místa odeslání a místa určení, tj. odkud je věc odesílána a do jakého místa určení má být přepravena, je významná zejména z hlediska stanovení charakteru přepravu a rozhodného práva, tj. zda jde o přepravu vnitrostátní nebo mezinárodní. Mezinárodní charakter přepravy věcí je dán tehdy, nachází-li se místo odeslání a místo určení na území dvou rozdílných států, vždy bez ohledu na státní příslušnost smluvních stran a domicil dopravního prostředku.
26. Podle § 2558 občanského zákona č. 89/2012 Sb. zákon ve vztahu k přepravě věci (zásilky) ukládá dopravci výslovně povinnost provést přepravu zásilky s odbornou péčí, provést přepravu do místa určení a provést přepravu v ujednané době, případně nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu.
27. Povinnost přepravy zásilky s odbornou péčí je třeba hodnotit především jako péči profesionála a odborníka v daném oboru. Zahrnuje především odbornou péči o zásilku od jejího převzetí do jejího předání tak, aby nedošlo nejen k jakékoli škodě na zásilce samotné, ale také, aby nebyly poškozeny zásilky ostatní, které jsou případně přepravovány společně se zásilkou ve stejném nákladovém prostoru, případně obecně, aby nedošlo k jakékoli újmě na životě, zdraví nebo škodě na majetku třetí osoby.
28. O způsobu zvolené péče a starosti o zásilku, jakož i o postup při nakládání se zásilkou, je primárně oprávněn rozhodnout dopravce dle své odbornosti. Způsob péče o zásilku, pod kterým je třeba rozumět zejména způsob uložení zásilky, ukotvení, případně upevnění zásilky v nákladovém prostoru apod., je přitom závislý nejen na druhu přepravy, ale též i na obsahu a povaze zásilky. V tomto ohledu hraje nezastupitelnou úlohu zejména informační povinnost odesílatele tak, jak o ni bylo pojednáno v souvislosti s výkladem § 2555 občanského zákona.
29. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně. Soud neshledal nárok žalobkyně ve výši 1 089 EUR po právu, naopak důvodné shledal námitky žalované společnosti a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.
30. Důvody, které vedly soud k zamítnutí žaloby primárně spočívají v tom, že žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě uzavřené mezi účastníky dne 10.4.2019 chtěla plnit vadně a nikoli řádně ve smyslu ustanovení § 1914 odst. 1 občanského zákona, tato nevhodnost plnění vyšla najevo dříve, než mohlo být ze smlouvy plněno, dle závěru soudu žalovaná společnost oprávněně nebyla povinna poskytnout součinnost k takovému vadnému plnění a nemohla se proto ocitnout v prodlení ve smyslu ust. § 1975 občanského zákoníku tak, jak tvrdila žalobkyně, nezavinila nemožnost plnění na straně žalobkyně, nedopustila se žádného protiprávního jednání, neporušila žádné povinnosti vyplývající ze smlouvy nebo ze zákona a nenese dle závěru soudu žádnou odpovědnost za vznik škody na straně žalobkyně spočívající minimálně ve výši 240 EUR za vynaložené náklady speciálního povolení přepravy nadměrného nákladu kolového bagru označeného ve smlouvě.
31. V dané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že mezi nimi byla dne 10.4.2019 uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ust. § 2555 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Žalovaná jako odesílatel u žalobkyně jako dopravce objednala přepravu kolového bagru, smlouva byla uzavřena písemně dne 10.4.2019 a žalovaná jako objednatel splnila veškeré zákonné povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě, tedy v prvé řadě specifikovala nadměrný náklad - kolový bagr, RZ: , SPZ, , když ve smlouvě uvedla váhu kolového bagru – 35 t a jeho rozměry - 13,1 m x 3 m x 3,65 m. Žalovaná řádně vymezila místo nakládky i místo vykládky, vymezila časový rozsah, v němž k nakládce a vykládce mělo dojít, včetně toho, že přesně specifikovala kolový bagr jeho označením , číslo, . Dle závěru soudu tak ze smlouvy bylo naprosto zřejmé, co je předmětem přepravy, tedy kolový bagr o váze 35 t, šlo o nadměrný náklad, který měl být přepravován ze SRN - Kirchdorf an der Iller do České republiky – Pohořelice v časovém období od 23. do 30.4.2019. Dle závěru soudu tak žalovaná splnila veškeré povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě podle § 2555 občanského zákona, když přepravu řádně objednala, ujednala s dopravcem cenu ve výši 2 300 EUR, specifikovala přepravovaný náklad i místo nakládky a vykládky. Naopak žalobkyně jako dopravce měla podle občanského zákona přepravu provést s odbornou péčí, realizovat přepravu nákladu do místa určení a v ujednané době bez zbytečného odkladu.
32. Zákon tedy v prvé řadě ukládá dopravci, aby přepravu uskutečnil s odbornou péčí. Tato odborná péče zahrnuje i rozhodnutí o tom, jaký přepravní prostředek bude k přepravě smlouvou specifikovaného nákladu zvolen. V projednávané věci tedy rozhodnutí o vhodnosti přepravního prostředku tížilo žalobkyni jako dopravce. Podle občanského zákona povinnost přepravy zásilky s odbornou péčí je třeba hodnotit jako péči profesionála a odborníka v daném oboru. V průběhu řízení vyšlo jednoznačně najevo, že žalobkyně se dlouhodobě přepravou nákladů a zboží zabývá, a to včetně přepravy nadměrných nákladů. Odborná péče zahrnuje především odbornou péči o zásilku od jejího převzetí do jejího předání tak, aby nedošlo k jakékoli škodě na zásilce samotné, ale také, aby nebyly poškozeny zásilky ostatní, pokud jsou přepravovány společně se zásilkou ve stejném nákladovém prostoru, tedy obecně, aby nedošlo k jakékoli újmě na životě či zdraví, či škodě na majetku třetí osoby. O způsobu zvolené péče a starosti o zásilku, jakož i o postupu při nakládání se zásilkou, je primárně oprávněn rozhodnout dopravce dle své odbornosti. Způsob péče o zásilku, pod kterým je třeba rozumět zejména způsob uložení zásilky, ukotvení, upevnění zásilky v nákladovém prostoru apod., je přitom závislý nejen na druhu přepravy, ale též i na obsahu a povaze zásilky. Pokud tedy v projednávaném případě žalobkyně zvolila k přepravě nadměrného nákladu podvalník s nájezdy a v průběhu řízení vyšlo najevo, zejména výslechem znalce, že podvalník s nájezdy není způsobilý přepravy kolového bagru o rozměrech specifikovaných ve smlouvě o přepravě ze dne 10.4.2019, zvolila nevhodný přepravní prostředek a její plnění ze smlouvy o přepravě nebylo řádné. V daném případě tak žalovaná byla zcela oprávněna odmítnout navržený způsob přepravy kolového bagru prostřednictvím podvalníku s nájezdy a správně namítala, že k přepravě kolového bagru je třeba zajistit hlubinný návěs, tedy hlubinný podvalník. Nevhodnost zvoleného podvalníku s nájezdy spočívá v tom, že tento návěs je vysoký až 80 cm a spolu s přepravovaným bagrem přesahuje výškové limity dané silničními předpisy i směrnicemi, jak znalec potvrdil.
33. Za těchto okolností se žalovaná společnost nedopustila žádného porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy ani ze zákona, nenese odpovědnost za žádné protiprávní jednání, ani za vznik případně škody na straně žalobkyně, protože ničeho ze smlouvy neporušila a součinnost odmítla důvodně, jednoduše z obavy o majetek zákazníka, který by byl v případě přepravy nevhodným prostředkem, potažmo za situace upouštění pneumatik za provozu na pozemních komunikacích, ohrožen. Proto soud neshledal nárok žalobkyně po právu, neboť vznik jakékoli škody na straně žalobkyně není v příčinné souvislosti s neposkytnutím součinnosti žalované.
34. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že sama žalovaná vymínila přepravu podvalníkem s nájezdy, u přepravních vozidel s návěsem se rozlišují dva základní typy návěsu, a to podvalník s nájezdy, který je vyvýšený a hlubinný podvalník, který naopak leží na zemi. V daném případě byl k přepravě kolového bagru zajištěn podvalník s nájezdy, a to vozidlo Mercedes Benz, reg. značky , SPZ, , ačkoliv správně měl být zajištěn hlubinný podvalník. Podle přepravní smlouvy žalovaná skutečně vymínila podvalník s nájezdy, avšak tato skutečnost nemá pro spor žádného právního významu a v dané věci zcela je zcela irelevantní, neboť za výběr vhodného přepravního prostředku odpovídá žalobkyně jako dopravce. Žalovaná není oprávněna rozhodovat o výběru vhodného přepravního prostředku, za tento výběr nenese žádnou odpovědnost na rozdíl od žalobkyně jako dopravce a konečně, pokud žalobkyně měla za to, jako odborník v přepravě, že žalovaná si vymínila nevhodný typ přepravního prostředku a že je žalobkyně tímto pokynem vázána, měla ji na nevhodnost tohoto pokynu upozornit. Žalobkyně nic takového neučinila, neboť byla o vhodnosti podvalníku s nájezdy od samého počátku přesvědčena, jak mj. vyšlo najevo i ze svědecké výpovědi zaměstnance žalobkyně svědka , jméno FO, , který před soudem zopakoval, že žalobkyně standardně využívá k přepravě nadměrných nákladů obdobného typu (kolový bagr specifikovaný ve smlouvě mezi účastníky), podvalníku s nájezdy a snížení výškového limitu dosahuje právě upouštěním pneumatik.
35. Pokud jde o další vyčíslené nároky z titulu odpovědnosti za škody ve výši 660 EUR, s ohledem na závěr soudu o tom, že žalovaná se žádného protiprávního jednání nedopustila a nenese odpovědnost za vznik škody na straně žalobkyně, soud z důvodu ekonomie řízení a hospodárnosti řízení se dalšími nároky představující škodu na straně žalobkyně nezabýval, tj. částkou ve výši 660 EUR, která dle žalobkyně má představovat náklady za mýtné v ČR a SRN, pohonné hmoty přistaveného vozidla, amortizaci nebo náklady na odměnu a další výdaje řidiče.
36. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují odměnu právního zastoupení podle § 7 advokátního tarifu vyhl. č. 177/96 Sb., z tarifní hodnoty 1 089 EUR dle aktuálního kurzu k 19.2.2020 – 27 181 Kč, tedy 1 úkon po 2 220 Kč, celkem 9 úkonů za převzetí věci, sepis odporu, sepis vyjádření, účast u prvního jednání ve věci dne 2.3.20221, vyjádření k odvolání, účast u jednání Krajského soudu v Ostravě dne 12.8.2021, účast u jednání u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 24.3.2022, 16.5.2022 a dne 12.9.2023, celkem 9x2 220 Kč, dohromady 19 980 Kč, dále 9 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 2 700 Kč, jízdné ke Krajskému soudu v Ostravě, tam a zpět, z Frýdku-Místku do Ostravy, celkem ujeto 50 km osobním motorovým vozidlem zn. Honda, RZ: , SPZ, , s průměrnou spotřebu technického průkazu 5,7 l/100 km benzinu Natural 95, vyhl. ceny 27,80 Kč/1 l v srpnu 2021, jízdné 79,23 a opotřebení, dohromady 299 Kč + náhradu za ztrátu času 2xpůl hodina po 100 Kč, celkem 200 Kč, dohromady 23 242 Kč + DPH ve výši 4 880,80 Kč, dohromady 28 122,80 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku II. je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
37. Výrok o nákladech státu vyplývá z ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát proti procesně neúspěšnému účastníku řízení, není-li osvobozen od soudních poplatků, právo na náklady řízení, které hradil. V daném případě představují náklady státu znalečné ve výši 5 400 Kč za vypracovaný znalecký posudek, přiznané rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23.2.2023, č.j. 14 C 96/2020-135, které nabylo právní moci dne 21.3.2023, v celkové výši 5 400 Kč. Žalobkyně jako procesně neúspěšný účastník řízení je dle výroku III. povinna zaplatit náklady státu v této výši do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku a další náklady, které budou dodatečně stanoveny v samostatném rozhodnutí zdejšího soudu do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí, k rukám Okresního soudu ve , adresa, , když půjde o náklady znalečného za výslech znalce u posledního jednání ve věci dne 12.9.2023.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.