141 C 24/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO právnická osoba sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 44 948 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 44 948 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 44 948 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 2 549,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 2 248 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve , adresa, .

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Podaný návrh odůvodnil tím, že Česká republika je v katastru nemovitostí evidovaná jako spoluvlastník id. ½ a , právnická osoba, (dále jen „žalobce“) je příslušný hospodařit se spoluvlastnickým podílem id. ½ s touto nemovitou věcí:- jednotka č. 1003/5, byt, v budově , adresa, ., byt. dům na pozemku parc. č. , číslo, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 4949/80457 na společných částech domu a pozemku, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, . pronajímatele uzavřel s paní , jméno FO, nájemní smlouvu ze dne , datum, (na dobuod 1. 7. 2021 do 1. 7. 2022) a nájemní smlouvu ze dne 1. 7. 2022 (na dobu 1. 7. 2022 do 1. 7. 2023). , jméno FO, se na jednání s žalobcem dne 25. 11. 2022 vyjádřila k okolnostem, za kterých došlo k uzavření výše uvedených nájemních smluv. Uvedla, že po celou dobu, tzn. až do listopadu 2022, kdy byla ze strany žalobce seznámena s vlastnickým právem k předmětným nemovitostem, měla zato, že výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky je žalovaný. , jméno FO, uhradila žalovanému kauci ve výši 25 000 Kč a dále hradila měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč (z titulu nájemní smlouvy ze dne 10. 5. 2021) a ve výši 10 500 Kč (z titulu nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2022). Vzhledem k okolnostem, za jakých došlo k uzavření předmětných nájemních smluv má žalobce za to, že paní , jméno FO, byla při uzavření nájemních smluv ze strany žalovaného uvedena v omyl a po celou dobu, až do listopadu 2022, kdy ji žalobce informoval, že žalovaný není vlastníkem předmětné bytové jednotky, byla v dobré víře, že předmětnou bytovou jednotku užívá na základě platných nájemních smluv s tím, že výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky je žalovaný. Je nepochybné, že žalovaný se neoprávněným pronajímáním předmětné bytové jednotky na úkor žalobce, jakožto podílového spoluvlastníka předmětných nemovitých věcí ve smyslu § 2994 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění bezdůvodně obohatil, kdy výše bezdůvodného obohacení odpovídá id. ½ výše v místě a čase obvyklého nájemného. Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen uhradit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 44 948 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2022. S ohledem na výše uvedené byla celková náhrada za užívání spoluvlastnického podílu žalobce ve výši ½ na nemovité věci uvedené v čl. I. bez právního důvodu za období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2022 stanovena ve výši 44 948 Kč. Nájemné bylo stanoveno za rok 2021 porovnávacím způsobem ve výši 4 615 Kč měsíčně, tj. 2 308 Kč měsíčně za podíl ve výši id. ½. Nájemné za rok 2022 bylo stanoveno porovnávacím způsobem ve výši 6 220 Kč měsíčně, tj. 3 110 Kč měsíčně za podíl ve výši id. ½. Výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 16. 3. 2023. Splatnost pohledávky ve výši 44 948 Kč nastala dne 17. 4. 2023. Žalovaný je s úhradou dlužné částky v prodlení ode dne 18. 4. 2022, když žalobkyně po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení. Uhrazeno nebylo dosud ničeho.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal, že na straně žalobce chybí aktivní legitimace k podání žaloby. Měl za to, že žalobci nepřísluší náhrada za bezesmluvní užívání bytové jednotky, neboť jako podílový spoluvlastník byl v katastru zapsán až k datu 2. 3. 2023, do té doby byl zapsán od roku 2019 jako výhradní vlastník, do dubna 2022 odmítal uznat spoluvlastnictví ke všem dotčeným nemovitostem včetně bytové jednotky č. , hodnota, , učinil celé řízení nepřiměřeně dlouhým s důvodně předpokládanou vírou v to, že čas nehraje roli, neboť uplatní právo na náhrady za užívání. Jako procesní obranu proti žalovanému návrhu žalovaný uplatňuje nárok na participaci žalobce na nákladech, spojených s vlastnictvím bytu, které po celou dobu hradil jen a pouze žalovaný. V tomto řízení je uplatněno právo na placení z titulu bezdůvodného obohacení za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2022. Žalovaný předkládá soudu a navrhuje provedení důkazů měsíčními předpisy úhrad, spojených s užíváním bytu, a to:1. ze dne 1. 3. 2020 na 3 742 Kč2. ze dne 1. 4. 2022 na 4 237 Kč3. ze dne 1. 1. 2023 na 4 321 Kč.Soud by měl vzít v úvahu, že právní zástupce žalovaného několikráte musel žalobci vysvětlovat, jak je to se zánikem a vypořádáním SJM jeho rodičů , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , tento proces trval až do dubna 2022, kdy žalobce připustil existenci spoluvlastnictví zavedením termínu "pomyslná část", následným přípisem z června 2022 pak dal najevo srozumění s nutností věc společně řešit a až dne 1. 6. 2022, tedy téměř po 2,5 letech od počátku snah , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, o dosažení shody došlo v , adresa, na ředitelství ÚZSVM k jednání, jehož závěrem bylo uzavření ústní dohody o tom, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a , jméno FO, a že bude uzavřena dohoda o narovnání. ÚZSVM dne 1. 6. 2022 projevil zájem neřešit spoluvlastnictví i užívání společně, ale vlastnictví i užívání a náklady s tím spojené zvlášť, a proto sám přistoupil k sepisování dohody o narovnání, jejímž předmětem bylo deklarování existence spoluvlastnictví, kterážto dohoda byla zástupci žalovaného předložena 18. 10. 2022, neprodleně byla dohoda podepsána , jméno FO, i , tituly před jménem, , jméno FO, a doručena do sídla ÚZSVM ve , adresa, . K podepsání dohody ze strany žalobce došlo 19. 1. 2023, dohoda byla s návrhem podána na katastrální úřad a zápis v katastru byl proveden k datu 3. 2. 2023. Od tohoto data jsou nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, do té doby tak tomu nebylo, žalobce byl nesprávným postupem KÚ zapsán jako jediný výhradní vlastník. Po celou tuto dobu vyvíjel žalobce iniciativu stran placení náhrady za bezesmluvní užívání veškerého nemovitého majetku, který rozhodnutím soudu v trestní věci , tituly před jménem, , jméno FO, propadl státu jako celek a stejně tak nepromyšleným postupem katastrálního úřadu byl do katastru zapsán jako výhradní vlastnictví státu s právem hospodaření pro ÚZSVM. Výzvy byly adresovány , jméno FO, , , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , každému za jiné nemovitosti podle toho, jak si žalobce sám zjistil rozsah užívání jednotek anebo alespoň nabyl dojmu, že zjistil. Všechny takto oslovené osoby odmítly platit z mnoha důvodů, spornou byla legitimita požadavku jako takového. Žalovaný nezavinil dobu trvání jednání o uzavření dohody o narovnání, žalobce hodlá z celé situace, zaviněné z větší části sebou samým, těžit formou nájemného, resp. náhrady za užívání bytových i nebytových prostor. Žalovaný je přesvědčen, že spoluvlastníku nemovitostí po dobu před jeho zrušením a vypořádáním nenáleží žádná náhrada,3. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, při němž bylo mezi stranami učiněno nesporné, že je žalobce v katastru zapsán jako spoluvlastník 1/2 k bytové jednotce č. , číslo, v budově čp. , číslo, v , město, , adresa, . Dále bylo učiněno nesporné, že žalovaný uzavřel nájemní smlouvou s paní , jméno FO, , které předmětný byt pronajal, takže žalovaný v rozhodném období s tímto bytem disponoval. Žalovaný učinil nespornou i výši obvyklého nájemného stanoveného v bodu 3 žaloby.

4. K procesní obraně žalovaného spočívající v požadované spoluúčasti žalobce na úhradě nákladů spojených s předmětným bytem ve výši 14 381 Kč, které platil žalobce, lze uvést, že tato pohledávka nebyla žalovaným vůči žalobci nikdy započtena, neboť žalovaný má zato, že započtení je nutné pouze v případě vzájemného návrhu, nikoli pouhé obrany. Žalobce nadto uvedl, že vůči státu nelze jednostranně započíst pohledávku s ohledem na ustanovení § 42 zákona č. 219/2000 Sb.

5. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu.Výpisem z KN , číslo, bylo prokázáno, že je žalobkyně zapsána jako podílový spoluvlastník bytu č. , číslo, v domě , adresa, s podílem ½, přičemž druhou polovinu vlastní , jméno FO, . Nabývacím titulem žalobkyně byl rozsudek soudu o propadnutí majetku, právní účinky zápisu ke dni 14. 2. 2020. Dále soud z tohoto výpisu zjistil, že mezi žalobcem a , jméno FO, došlo dne 19. 12. 2022 k uzavření dohody o narovnání, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a zúžení SJM. Výpočtem obvyklého měsíčního nájemného žalobce prokazoval, jaká byla v rozhodném období výše obvyklého nájemného, tato skutečnost byla mezi stranami učiněna nespornou, soud tak vyšel z tohoto nesporného tvrzení, že pro rok 2021 činila výše ON 4 615 Kč měsíčně a pro rok 2022 částku 6 220 Kč měsíčně. Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 13. 3. 2023 žalobce prokázal, že žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 44 948 Kč za bezdůvodné užívání bytu, jehož nebyl vlastníkem.Smlouvou o nájmu bytu ze dne 10. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný v této smlouvě prohlásil, že je vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, na adrese , adresa, a tuto bytovou jednotku pronajímá , jméno FO, za částku 10 000 Kč měsíčně na dobu určitou do 1. 7. 2022. Druhou nájemní smlouvou ze dne 2. 7. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s , jméno FO, další nájemní smlouvou k téže bytové jednotce na období do 1. 7. 2023 za částku 10 500 Kč měsíčně. Záznamem z jednání prokázal žalobce, že dne 21. 11. 2022 bylo jednáno s , jméno FO, ohledně užívání bytové jednotky, kdy jí bylo žalobcem sděleno, že žalovaný není vlastník a nadále je povinna platit ½ obvyklého nájemného k rukám žalobce. , jméno FO, uvedla, že byla v dobré víře, že je žalovaný vlastníkem bytu, a to až do obdržení výzvy od žalobce v listopadu 2022. Měsíčními předpisy úhrad spojených s užíváním bytu žalovaný prokázal, že za období od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 hradil SVJ částku 5 406 Kč a za období od 1. 1. 2022 do 31. 10. 2022 částku 8 975 Kč.Předžalobní výzvou datovanou dnem 2. 6. 2023 bylo prokázáno, že byl žalovaný i jeho právní zástupce vyzván k úhradě částky 44 948 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, která je předmětem tohoto řízení. Dodejkami pak bylo prokázáno, že byla předžalobní výzva oběma subjektům řádně doručena.

6. Na základě shora uvedených nesporných skutečností a provedených důkazů má soud zato, že žalovaný v období od 1. 7. 2021 do 31. 10. 2022, tedy po dobu 16 měsíců disponoval s bytovou jednotkou č. , hodnota, v domě , adresa, tím, že tuto pronajal třetí osobě za částku 10 000 Kč, následně od července 2022 za částku 10 500 Kč, přestože nebyl vlastníkem ani spoluvlastníkem této nemovitosti. V nájemní smlouvě se však za vlastníka označil, čímž uvedl nájemníka v omyl. Po celou tuto dobu byli podílovými spoluvlastníky žalobce a , jméno FO, , a to každý v podílu ½. Skutečnost, že v katastru nemovitostí byl až do ledna 2023 zapsán žalobce jako výlučný vlastník, nemá na tento spor žádný vliv, protože žalovaný nebyl vlastníkem ani spoluvlastníkem nemovitosti, s níž neoprávněně disponoval. Dále má soud za prokázané, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když za pronájem cizího majetku inkasoval nájemné. Skutečnost, že byl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení byla prokázána výzvou a předžalobní upomínkou. Nespornou skutečností mezi stranami je, že žalovaný ve vztahu k žalobce neprovedl zápočet své pohledávky, v řízení pouze namítal, že v souvislosti s pronájmem nemovitosti platil náklady v celkové výši 14 381 Kč.

7. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. O obohacení se jedná tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže se to v jeho majetku projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv. O obohacení se jedná rovněž, pokud se majetek obohaceného nezmenšil, ač se zmenšit měl. Plnění, jímž bezdůvodné obohacení vzniká, může spočívat též ve výkonech. V daném případě žalovaný protiprávně užíval cizí hodnotu (byt) tím, že jej pronajal třetí osobě a bezdůvodně se tak obohatil o nájemné, které vybíral ve výši 10 000 Kč a následně 10 500 Kč. Je nepochybné, že se majetkové hodnoty žalovanému dostalo na úkor žalobce, neboť ten mohl sám předmětný byt pronajmout a získat tak příjmy z nájmu. Předpokladem odpovědnosti za bezdůvodné obohacení je podstatné pouze to, že objektivně vznikl stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9/2002 pod č. 178). Na povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení nemá vliv ani skutečnost, že zde existoval po dobu několika let chybný zápis v katastru nemovitostí, kdy jako výlučný vlastník byl zapsán pouze žalobce, neboť tento stav nikterak nesouvisel s protiprávním jednáním žalovaného, který se prezentoval jako vlastník nemovitosti. Žalobce od počátku řízení tvrdí, že je pouze podílovým spoluvlastníkem nemovitostí a požaduje pouze jednu polovinu obvyklého nájemného. Lze tedy uzavřít, že na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, které je povinen dle § 2991 o.z. žalobci vydat. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá jedné polovině obvyklého nájemného v daném místě a čase, jeho výši učinil žalovaný za nespornou. Jelikož dlužnou částku nezaplatil dobrovolně, uložil mu soud povinnost k její úhradě tímto rozsudkem. Protože je žalovaný se zaplacením bezdůvodného obohacení v prodlení ode dne následujícího po termínu splatnosti stanoveného v jednotlivých výzvách, ocitl se v prodlení a vznikla mu navíc povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z.

9. K námitce žalovaného, že uplatněný nárok nelze přiznat z důvodu jeho rozporu s dobrými mravy, lze uvést, že žádnou takovou skutečnost soud neshledal. Nesprávný zápis v katastru nemovitostí neměl žádný vliv na možnost či nemožnost žalovaného disponovat s bytem, jehož vlastníkem ani spoluvlastníkem v době chybného zápisu vůbec nebyl. K námitce žalovaného, že by měl soud zohlednit náklady, které žalovaný vynaložil v souvislosti s dispozicí s bytem a uhradil SVJ částku 14 381 Kč soud uvádí, že k této skutečnosti nepřihlíží, a to ze dvou důvodů. Jednak žalovaný inkasoval na nájemném vyšší částku, než která je po něm žalobcem požadována, takže tyto výdaje může pokrýt z příjmů nájemného nad výši požadovaného bezdůvodného obohacení. Hlavním důvodem, pro který se však soud obranou žalovaného nezabýval, je skutečnost, že žalovaný neprovedl započtení pohledávky vůči pohledávce žalobce. Předmětem tohoto řízení bylo prokazování nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, nikoli výdaje žalovaného související s dispozicí s bytem. Touto otázkou by se soud zaobíral pouze v případě, kdyby žalovaný jako obranu proti žalobnímu nároku uplatnil svou pohledávku k započtení, což však neučinil. Z tohoto důvodu se soud blíže nezaobíral výdaji žalovaného, když z důvodu absence úkonu započtení nemohlo dojít k zániku pohledávky, pro níž je toto řízení vedeno.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 6 úkonů á 300 Kč (sepis žaloby, předžalobní výzva, 2x příprava na účast u jednání a 2 účastni u soudního jednání) a cestovné ve výši 749,64 Kč za dvě jízdy k ústnímu jednání a zpět, tedy 2x 50 km vozem se spotřebou 4.9l nafty na 100 km při vyhláškové ceně 38,70 Kč na litr.

11. Jelikož žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích) a soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, jehož výše dle Položky 1. 1. b) Sazebníku poplatků činí 2 248 Kč, a to v třídenní lhůtě k plnění dle ust. § 7, ust. § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích.