142 C 17/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 47 792,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 792,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 775,48 Kč od 16. 6. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 777,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 792,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 775,48 Kč od 16. 6. 2013 do zaplacení s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaný na základě Dohody o uznání dluhu číslo se splátkovým kalendářem, uzavřené mezi žalobkyní (dříve pod názvem právnická osoba), jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, v pozici podnikatele, dne 15. 6. 2013. Nedílnou součástí této dohody se staly smluvní ujednání, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Na základě této dohody byla žalovaným dle čl. 2 smluvních ujednání uznána pohledávka v celkové výši 47 792,27 Kč, která představovala pohledávku společnosti právnická osoba postoupenou na žalobkyni a vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo. Postoupená pohledávka se k datu postoupení pohledávky na žalobkyni skládala z jistiny ve výši 32 254,48 Kč, úroků ve výši 12 016,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 521 Kč. Žalovaný se v souladu s čl. 3 smluvních ujednání zavázal provést úhradu této pohledávky do 10 dnů ode dne podpisu dohody, což žalovaný nesplnil. Žalobkyně pak dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající uznané jistině a smluvní pokutě, a to v souladu s bodem 3.5 dohody o uznání dluhu. Žalovaný neuhradil na uznanou pohledávku ničeho.

2. V podání ze dne 27. 12. 2022 pak žalobkyně doplnila, že žalovaný dluh jednoznačně uznal, na první straně dohody se odkazuje výslovně na smluvní ujednání, které jsou přílohou dohody a její nedílnou součástí a která žalovaný také podepsal. Žalovaný si původní úvěr bral jako podnikatel při své podnikatelské činnosti a takto byla pohledávka postoupena na žalobkyni, stejně tak jako podnikatel žalovaný uzavíral dohodu o uznání dluhu. Není tedy možno uplatnit v řízení žádnou argumentaci na ochranu spotřebitele. Původní nárok přitom vyplývá ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 18. 1. 2008, na základě které byl žalovanému poskytnut účelový úvěr na nákup vozidla ve výši 106 851 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v 60 pravidelných měsíčních po 3 859 Kč, které zahrnovaly splátku jistiny, splátku úroku a splátku pojištění; splátky měly být hrazeny vždy do 18. dne v kalendářním měsíci, počínaje 18. 2. 2008. Žalovaný pak nejprve úvěr splácel, nicméně posléze hradit přestal a přípisem ze dne 31. 7. 2012 původní věřitelka odstoupila ke dni 9. 8. 2012 od úvěrové smlouvy a dne 16. 8. 2012 vystavila konečné vyúčtování smlouvy na částku 46 119,07 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku dluhu. Dne 5. 12. 2012 žalovaný uznal dluh i vůči původní věřitelce. Mezi žalobkyní a původní věřitelkou pak byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a k ní byly dílčí přehledy postupovaných pohledávek. Přípisem ze dne 19. 4. 2013 pak původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě uvedl, že si je sice vědom předmětného dluhu, který doposud skutečně neuhradil, nicméně v současné době nemá žalovanou částku z čeho hradit, když přišel v důsledku špatného zdravotního stavu o práci, je v důchodu, ze kterého mu jsou sráženy splátky na další dluhy ve výši 1 700 Kč měsíčně a dále hradí bez srážek z důchodu další dluh v částce 1 000 Kč měsíčně.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z živnostenského listu žalovaného ze dne 12. 12. 2007 a z aktuálního výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalované je v řízení prokázáno, že tento je od 1. 1. 1993 veden jako osoba samostatně výdělečně činná s IČO. Z listin označených jako smlouva o úvěru ze dne 18. 1. 2008, splátkový kalendář ze dne 18. 1. 2008, protokol o zkušební jízdě a předání vozidla ze dne 18. 1. 2008, pohyby na bankovních účtech společnosti právnická osoba ke dni 8. 4. 2013, z faktur vydaných společností právnická osoba dne 18. 5. 2011, 31. 5. 2011, 14. 6. 2011, 13. 7. 2011, 27. 7. 2011, 11. 8. 2011, 25. 8. 2011, 14. 9. 2011, 20. 10. 2011, 28. 10. 2011, 19. 11. 2011, 31. 1. 2012, 28. 2. 2012, 23. 3. 2012, 18. 4. 2012, 23. 4. 2012, 18. 5. 2012, 30. 5. 2012, 3. 7. 2012, 18. 6. 2012, 18. 7. 2012, 15. 8. 2012, 16. 8. 2012, z faktury vydané právnická osoba anonymizována dvě slova dne 18. 1. 2008, přípisem společnosti právnická osoba ze dne 31. 7. 2012, včetně dodejky ze dne 2. 8. 2012, jakož i konečným vyúčtování vyhotoveným společností právnická osoba dne 16. 8. 2012 a dohodou o splátkách s uznáním závazku ze dne 5. 12. 2013, vzal soud za prokázané, že se písemně dohodli právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba jako banka a žalovaný na tom, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 106 851 Kč na úhradu části kupní ceny ojetého vozidla zn. Ford Galaxy 96-00, který se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 859 Kč, zahrnujících splátku jistiny, splátku úroku a splátku pojištění, splatných vždy do 18. dne v kalendářním měsíci počínaje dnem 18. 2. 2008; žalovaný pak nejprve úvěr řádně splácel, následně však splácet přestal, pročež banka dopisem ze dne 31. 7. 2012 odstoupila ke dni 9. 8. 2012 od předmětné úvěrové smlouvy a dne 16. 8. 2012 vystavila konečné vyúčtování smlouvy, podle něhož konečný zůstatek dluhu činil částku 46 119,07 Kč, současně žalovaného vyzvala k úhradě zůstatku dluhu; dne 5. 12. 2012 pak žalovaný vůči původní věřitelce svým písemným prohlášením předmětný dluh v celkové výši 46 119,12 Kč uznal a zavázal se jej zaplatit nejpozději do 31. 10. 2014 prostřednictvím splátkového kalendáře.

5. Listinou označenou jako Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2012 včetně příloh, přehledy o postupovaných pohledávkách, jakož i listinou označenou jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2013, včetně dodejky je dále v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy vůči žalovanému, která je předmětem tohoto řízení, s příslušenstvím a se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými na žalobkyni za úplatu, přičemž tuto skutečnost žalovanému řádně oznámila a upozornila jej na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

6. Z Dohody o uznání dluhu číslo ze dne 15. 6. 2013, včetně listiny„ SMLUVNÍCH UJEDNÁNÍ 01/05/2013“, které jsou nedílnou součástí této listiny, je pak v řízení zjištěno, že touto dohodou uzavřenou mezi žalobkyní (s původním označením právnická osoba) a žalovaným žalovaný jako dlužník uznal vůči žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele svůj dluh, který mu vznikl ze smlouvy číslo uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba v celkové výši 47 792,27 Kč. Dlužná částka sestávala z jistiny ve výši 32 254,48 Kč, z úroků ve výši 12 016,79 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 521 Kč, přičemž podle bodu 3.1 smluvních ujednání měl být tento uhrazen nejpozději do deseti dnů od podpisu dohody, v případě, že se tak nestane se podle bodu 5. 1 smluvních ujednání dostává dlužník do prodlení a žalobkyně může dluh vymáhat soudní cestou. Smluvní ujednání jsou přitom rovněž žalovaným podepsána a právě v těchto je obsaženo výslovné uznání výše specifikovaného dluhu ze strany žalovaného a jeho závazek tento dluh zaplatit ve výši uvedené lhůtě.

7. Předžalobní výzvou ze dne 24. 6. 2022 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 78 575,18 Kč včetně nákladů řízení nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy s tím, že žalovaný byl upozorněn, že v opačném případě uplatní žalobkyně tento svůj nárok u soudu.

8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

9. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou ze dne 18. 1. 2008 se právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, jako banka a žalovaný jako dlužník dohodli na tom, že banka poskytne žalovanému hotovostní úvěr ve výši úvěr ve výši 106 851 Kč na úhradu části kupní ceny ojetého vozidla, který se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 859 Kč, počínaje dnem 18. 2. 2008; pro nesplácení úvěru pak banka ke dni 9. 8. 2012 úvěr zesplatnila s tím, že konečný zůstatek dluhu k tomuto datu činil částku 46 119,07 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svůj dluh za žalovaným na žalobkyni. Dne 15. 6. 2013 žalovaný svým písemným prohlášením uznal vůči žalobkyni co do důvodu a výše tento svůj dluh a zavázal se jej zaplatit do deseti dnů od podpisu dohody.

10. Podle § 3028 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. K uzavření smlouvy o úvěru, jakož i k uznání předmětného dluhu z ní došlo přitom ještě za účinnosti starého občanského zákoníku a podle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 pro určení vzniklých práv a povinností je rozhodující právní úprava, v době ve které došlo k uzavření předmětné smlouvy a tato bude rozhodující i pro změnu či zánik závazku a použije se i pro úpravu postoupení pohledávky, pro splnění dluhu, započtení dluhu, uznání dluhu nebo narovnání, když závazek si nese svůj právní řád až do okamžiku zániku, když strany nevyužijí možnosti podřídit poměr, který by se jinak řídil dosavadními předpisy, novému občanskému zákoníku. Žalovaný přitom písemně co do důvodu i výše uznal platně svůj dluh dle ust. § 323 obch. zák., kdy toto uznání má rovněž povahu kumulativní novace, neboť nadále existuje závazek z úvěrové smlouvy, který byl následně postoupen úplatně na žalobkyni, došlo pouze k zániku určitých dosavadních vzájemných práv a povinností a k jejich nahrazení nově sjednanými (změna splatnosti závazku). Dosavadní závazkový vztah, založený smlouvou o úvěru uzavřenou mezi podnikateli, do něhož vstoupila na podkladě postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, žalobkyně, tudíž nezanikl, a právním důvodem změněného závazku je jak původní právní skutečnost, která způsobila jeho vznik, tak i Dohoda o uznání dluhu. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který by musel v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Vzhledem k tomu, že žalovaný v tomto řízení ani netvrdil, tím méně prokázal, že by dluh neexistoval, vyšel soud z toho, že platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu, pročež žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky ve výši 47 792,27 Kč.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení celé shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni, na základě této smlouvy proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím, jakož i právy s pohledávkou spojenými, platně ve smyslu ust. § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, převedena na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též řádně oznámeno žalovanému.

14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil a nyní žalobkyni nadále dluží uznanou úvěrovou částku, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby žalobě vyhověl a žalovaného zavázal žalobkyni zaplatit celkem částku 47 792,27 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 775,48 Kč od 16. 6. 2013 do zaplacení, když žalovaný tím, že zapůjčenou částku nevrátil v dohodnuté době splatnosti, dostal se následujícím dnem do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu dle dohody o uznání a ve smyslu § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 33/2010 Sb., je povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky také úroky z prodlení z této částky.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou úspěch v plném rozsahu, pročež soud zavázal žalovanou zaplatit jí i plnou náhradu nákladů řízení. Tyto celkové náklady řízení činí 42 777,20 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 390 Kč a částku 40 387,20 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 21 140 Kč jako odměnou dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za sedm žalobkyni účelně poskytnutých úkonů právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu kvalifikované předžalobní výzvy, sepisu žaloby, sepisu podání ze dne 23. 9. 2022 na výzvu soudu, účasti u jednání dne 28. 11. 2022, sepisu podání na výzvu soudu ze dne 27. 12. 2022 a účast u jednání soudu dne 26. 1. 2023 po 3 020 Kč, částkou 2 100 Kč jako sedmi režijními paušály po 300 Kč za těchto sedm žalobkyni účelně poskytnutých úkonů právní pomoci dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., částkou 2 x 1 500 Kč jako náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu za celkem 2 x 15 započatých půlhodin v souvislosti s cestou právního zástupce k jednáním soudu dne 28. 11. 2022 a 26. 1. 2023, a částkami 3 494,88 Kč a 3 643 Kč jako náhradami cestovného na cestách zástupce žalobkyně k jednáním soudu dne 28. 11. 2022 a 26. 1. 2023 na cestě z obec do obec a zpět, tj. celkem 2 x 480 km tam i zpět, při použití osobního motorového vozidla zn. KIA Sportage, registrační značka o kombinované spotřebě 5,8 l benzínu 95 oktanů na 100 km dle technického průkazu vozidla, a vyhláškové ceně benzinu 95 oktanů 44,50 Kč litr k jednání dne 28. 11. 2022, resp. 41,20 Kč litr k jednání dne 26. 1. 2023, a při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy k jednání dne 28. 11. 2022, resp. 5,20 Kč za 1 km jízdy k jednání dne 26. 1. 2023, vše dle vyhl. č. 511/2021 Sb. a 116/2022/2021 Sb., resp. 467/2022 Sb. a zákoníku práce (počítáno za použití vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba /100 km x cena pohonných hmot) + (sazba za 1 kilometr x počet ujetých kilometrů), to vše zvýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 777,20 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.