142 C 23/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 145 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) částku 29 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 29 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům a) a b) částku 116 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 116 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení částku 26 203,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a) a b).

1. Žalobci a), b) se podanou žalobou domáhali po žalovaném zaplacení částky 145 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 16. 9. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že jakožto kupující uzavřeli s žalovaným, jakožto prodávajícím, dne 6. 5. 2022 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], které v té době byla součástí společného jmění žalovaného a [jméno, příjmení]. Dle čl. V. odst. 5.5 této smlouvy se žalovaný zavázal, že do 90 dní ode dne uzavření této smlouvy změní údaj o místě svého trvalého pobytu, což však, ani přes četné výzvy žalobců či zprostředkovatele prodeje, neučinil. Zprostředkovatel dokonce celou věc předjednal u místně a věcně příslušného správního orgánu, kde stačilo, aby se žalovaný dostavil a odhlásil svůj stávající trvalý pobyt. Dle informací dostupných žalobcům se sice žalovaný na místo dostavil, avšak zároveň měl sdělit, že nic podepisovat nebude. Dle ust. čl. VII. odst. 7.3 tímto žalovaný porušil svou povinnost danou smlouvou a žalobcům tak vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 5% ze sjednané kupní ceny ve výši 2 900 000 Kč, tj. na smluvní pokutu ve výši 145 000 Kč. U jednání soudu konaného dne 20. 2. 2023 strana žalobců doplnila, že pokud jde o důvody a okolnosti sjednání smluvní pokuty ve smlouvě, pak tuto do smlouvy zanesl zprostředkovatel – realitní kancelář, žalobci se s žalovaným před uzavřením smlouvy vůbec neznali, neměli žádné informace o tom, že by byl nespolehlivý nebo že by měl důvod neplnit svoje povinnosti ze smlouvy. Výši smluvní pokuty rovněž stanovila realitní kancelář, žalobci ani žalovaný do její výše nijak nezasahovali. Pokud jde o případnou škodu, která ji vznikla tím, že si žalovaný neodhlásil svůj trvalý pobyt, pak ve své podstatě do doby rozhodnutí soudu žádná nevznikla, ovšem v průběhu řízení se k jejich domu dostavil nějaký muž, který dům začal fotit a prohlížet si jej, ptal se, zda v něm bydlí žalovaný, a když mu bylo žalobkyní b) sděleno, že již nikoli, tento bez vysvětlení odešel. Žalobci oznámili zprostředkovateli, že se žalovanému blíží konec lhůty podle smlouvy pro odhlášení trvalého pobytu, bylo jim sděleno, že žalovaný byl zprostředkovatelem upomínán, ale nebylo možno se s ním nijak domluvit, stejně tak i žalobci při náhodném setkání žalovaného opakovaně na tuto skutečnost upozorňovali, on se k tomu však odmítal jakkoliv vyjádřit. Sami žalobci žádné správní řízení o zrušení trvalého pobytu žalovaného nezahajovali. Žalobce toliko ověřoval v katastru nemovitostí, je žalovaný stále hlášen k trvalému pobytu na stejné adrese. Žalovaný v řízení nenamítá, že by pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši, pouze poukazuje na to, že je nezákonná, podvodná, nemorální a tudíž má strana žalobců za to, že smluvní pokutu v daném případě nelze moderovat, když navíc je tato sjednána v procentech ve vztahu k žalobcům ve výši 5% z kupní ceny smlouvy a jeví se žalobcům jako zcela přiměřená. Zprostředkovatel při sjednávání smlouvy a dané smluvní pokuty vycházel zcela zřejmě ze svých zkušeností s jinými případy, kdy je známo, že existence trvalého pobytu původního prodávajícího může kupujícím přinášet jistá rizika, což se i v daném případě děje, když je zřejmé, že již v místě byl člověk, který se na žalovaného informoval a nemovitost si fotil a lze tedy předpokládat, že žalovaný může mít určité finanční problémy, díky kterým pak mohou žalobci čelit tlaku ze strany exekutorů apod. Právě pro tyto případy byla sjednána předmětná smluvní pokuta, které si je žalovaný moc dobře vědom a i z obsahu jeho vyjádření vyplývá, že pouze určitá výše smluvní pokuty je schopna jej přimět k tomu, aby splnil svou povinnost ze smlouvy a trvalý pobyt si zrušil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že je pravdou, že se z důvodu nemoci a velkého pracovního nasazení opozdil s podáním své žádosti u [stát. instituce] o zrušení trvalého pobytu, jednal zde však již čtyřikrát a bylo mu vysvětleno, že občan si sám nemůže zrušit trvalý pobyt, že takto může učinit pouze majitel nemovitosti, na které je trvalý pobyt veden. Proto žádal žalobce o to, aby takový návrh na obecním úřadě učinil, tento to však odmítl. Žalovaný by se sice mohl nahlásit k trvalému pobytu v bydlišti své matky, případně v bytě, v němž reálně bydlí, má však svoje osobní důvody tak neučinit a má za to, že mu nikdo nemůže přikázat přihlásit se k trvalému pobytu tam, kde žalovaný nechce. Kdyby jej žalobci upozornili, že vůči němu budou vznášet takové požadavky, které žalovaný považuje za nemorální, nekalé, nezákonné a podvodné, přihlásil by se k trvalému pobytu u své matky. Dále uvedl, že není pravdou, že by na obecním úřadě odmítl podepsat nějaký dokument, ani že by na tomto úřadě cokoli předjednal zprostředkovatel prodeje. Při podpisu kupní smlouvy jej nikdo neinformoval, že zrušit si trvalý pobyt nemůže občan české republiky sám. Žalovaný si nevzpomíná, že by jej žalobci několikrát vyzývali k přepisu trvalého pobytu, pouze žalobce a) jej imperativně žádal ke zpřístupnění pozemků před termínem a před předáním domu, což však žalovaný odmítl učinit, neboť měl na pozemcích uskladněny svoje věci. Dům předal řádně a včas, o zrušení trvalého pobytu na obecním úřadě neúspěšně žádal, následně o to žádal žalobce a).

3. K jednání nařízenému na 20. 2. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, přitom doručení předvolání k tomuto jednání u něj bylo řádně vykázáno dnem 6. 2. 2023 a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z žalobci a), b) předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Kupní smlouva ze dne 6. 5. 2022 je v řízení prokázáno, že se žalobci a), b), jako kupující, a žalovaný a [jméno, příjmení], oba jako prodávající, za účasti zprostředkovatele [právnická osoba], v této smlouvě dohodli, že prodávající převedou za sjednanou kupní cenu ve výši 2 900 000 Kč na kupující nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], a to pozemky parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če – zemědělská stavba, a parc. [číslo]; ve smlouvě byl dohodnut způsob úhrady kupní ceny; dále v čl. V. bodě 5.5 věta prvá smlouvy bylo ujednáno, že mají-li prodávající evidován svůj údaj o místě trvalého bydliště ve stavbě 153, jsou povinni do 90 dnů ode dne uzavření smlouvy změnit tento svůj údaj o místě trvalého bydliště na příslušném správním orgánu. V čl. VI. bodě 6.3 smlouvy bylo ujednáno, že pokud se prodávající dostanou do prodlení s předáním nemovitostí nebo hospodářské budovy, jsou povinni zaplatit kupujícím smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý i započatý den prodlení. Pokud se kupující dostanou do prodlení s převzetím nemovitostí nebo hospodářské budovy, jsou povinni zaplatit prodávajícím smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý i započatý den prodlení; v čl. VII. bodě 7.3 smlouvy pak bylo konečně ujednáno, že pokud kterákoli ze stran poruší jakoukoli povinnost vyplývající z této smlouvy (s výjimkou prodávajících předat nemovitosti a s výjimkou kupujících převzít nemovitosti), je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny, a to jednu polovinu druhé smluvní straně a druhou polovinu zprostředkovateli s tím, že ujednáním o jakékoliv smluvní pokutě v této smlouvě není dotčeno právo poškozené strany požadovat náhradu škody v plné výši; smlouva je řádně podepsána všemi jejími účastníky.

5. Předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2022, včetně kopie podacího lístku ze dne 6. 9. 2022, je pak v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobců a), b) vyzval tímto dopisem žalovaného k úhradě 145 000 Kč jako smluvní pokuty sjednané v čl. VII. odst. 7.3 kupní smlouvy ze dne 6. 5. 2022, když žalovaný porušil svoji povinnost dle čl. V. odst. 5.5 této smlouvy, v němž se zavázal, že do 90 dní ode dne uzavření této smlouvy změní údaj o místě svého trvalého pobytu, a tento údaj nezměnil. Dle výše uvedeného ujednání v kupní smlouvě tak žalobcům vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 5% z kupní ceny ve výši 2 900 000 Kč, tj. k úhradě částky 145 000 Kč. Danou částku včetně nákladů právního zastoupení ve výši 17 424 Kč měl podle výzvy uhradit nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy na bankovní účet č. [bankovní účet]. Výzva byla odeslána dne 6. 9. 2022 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.

6. Všechny provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, všechny provedené a shora popsané důkazy soud následně vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky a potřeba provedení dalších důkazů v řízení ani nevyšla najevo.

7. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud následující skutkový závěr: Žalovaný a [jméno, příjmení] převedli na žalobce kupní smlouvou ze dne 6. 5. 2022 za sjednanou kupní cenu ve výši 2 900 000 Kč kupující nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], přitom se v této smlouvě mimo jiné dohodli, že žalovaný je povinen do 90 dnů ode dne uzavření smlouvy změnit svůj údaj o místě trvalého bydliště, které měl vedeno na předmětných nemovitostech, avšak doposud tak neučinil; podle ujednání v čl. VII. bodě 7.3 smlouvy pokud kterákoli ze stran poruší jakoukoli povinnost vyplývající z této smlouvy je povinna zaplatit druhé smluvní straně smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny.

8. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

10. Po právní stránce soud posoudil žalobu v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že nárok na smluvní pokutu je důvodný, nicméně v jiné než požadované výši. Mezi žalobci jako kupujícími a žalovaným a [jméno, příjmení], jako prodávajícími, došlo k uzavření písemné dohody, na základě které žalovaný a [jméno, příjmení] převedli na žalované nemovitosti za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 900 000 Kč. Tato smlouva měla, dle názoru soudu, všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu a soud toto písemné ujednání mezi stranami vyhodnotil jako platnou kupní smlouvu uzavřenou v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí předmětné kupní smlouvy bylo i ujednání stran o smluvní pokutě, která byla sjednána jednak v čl. VI. bodě 6.3 smlouvy v souvislosti s prodlením s předáním nebo převzetím nemovitostí nebo hospodářské budovy na částku 500 Kč za každý i započatý den prodlení, jednak v čl. VII. bodě 7.3 smlouvy v souvislosti s porušením jakékoliv jiné povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy, a to ve výši 10 % z kupní ceny s tím, že 5 % může požadovat druhá smluvní strana a 5 % zprostředkovatel. Jednou z povinností žalovaného dle předmětné smlouvy byla i povinnost zakotvená v čl. V. bodu 5.5 věta prvá smlouvy do 90 dnů ode dne uzavření smlouvy změnit svůj údaj o místě trvalého bydliště na příslušném správním orgánu. V řízení pak nebylo sporu o tom, že žalovaný tuto svoji povinnost porušil a do dne podání žaloby, resp. ani do dne rozhodování soudu si údaj o místě trvalého pobytu nezměnil. Z tohoto pohledu se pak žaloba jeví důvodnou, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil svoji povinnost zakotvenou ve smlouvě, která byla spjata s možností žalobců domáhat se zaplacení smluvní pokuty.

11. Obecně smluvní pokuta zakládá povinnost dlužníka pro případ, že řádně a včas nesplní smluvně stanovenou povinnost zaplatit smluvní plnění. Může být formulována jako povinnost zaplatit jednorázové plnění (jako v tomto případě jednorázově 5 % z kupní ceny) nebo jako povinnost zaplatit dlužníkovi určitou peněžitou sankci za každý den prodlení s plněním utvrzené povinnosti (například procentuálním vyčíslením z dlužné částky). Zákon pak nestanoví, kdy je smluvní pokuta splatná a uplatní se proto obecná pravidla pro splatnost dluhu určená v § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy věřitel je oprávněn požadovat úhrady plnění odpovídající smluvní pokutě zásadně ihned po vzniku práva na její zaplacení a dlužník je pak povinen uhradit smluvní pokutu zásadně bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem o plnění požádán. Smluvní pokutu stanovenou pevnou částkou však lze považovat za nepřiměřenou při zohlednění poměru mezi hodnotu zajištěné povinnosti a výši smluvní pokuty, kterou by byl dlužník povinen zaplatit třeba i za pouhých pár dní prodlení (oproti tomu nelze v případě smluvní pokuty stanovené na základě určité procentní sazby vycházet při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty z poměru celkové výše smluvní pokuty v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka, neboť v takovém případě je celková výše smluvní pokuty logicky závislá na celkové době jeho prodlení). Právě v daném konkrétním případě pak soud vážil onu nepřiměřenost mezi výší sjednané smluvní pokuty a povinností, která měla být touto smluvní pokutou sankcionována. Posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty vždy závisí na okolnostech konkrétního případu a je věci volného uvážení soudu. Určující význam mají vždy důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a okolnosti, které sjednání smluvní pokuty provázely. Úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou (logicky) upínat toliko k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty a skutečnost, zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši nelze zkoumat prizmatem skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (ať už přiměřené, nebo nepřiměřené) sjednána. Z uvedeného důvodu není při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty rozhodné posouzení důvodů, které způsobily, že dlužník byl v prodlení s plněním utvrzeného dluh, nebo přihlédnutí k okolnostem, za nichž k prodlení dlužníka došlo, případě ke skutečnostem, které přispěly nebo jinak ovlivnily dobu trvání prodlení dlužníka s plněním utvrzené povinnosti. Občanský zákoník přitom vychází z koncepce, podle níž soud může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit pouze na návrh dlužníka, byť dosavadní rozhodovací praxe vycházela z názoru, že shledá-li soud sjednanou smluvní pokutu jako nepřiměřeně vysokou, může ji snížit i bez návrhu dlužníka (srov. např. NS 23 Cdo 4038/2007). Soud má přitom za to, že z obsahu vyjádření žalovaného ve věci jednoznačně plyne, že tento s výší požadované smluvní pokuty za porušení své povinnosti jednoznačně nesouhlasí (když výslovně uvedl, že„ kdyby jej žalobci upozornili, že vůči němu budou vznášet takové požadavky, které žalovaný považuje za nemorální, nekalé, nezákonné a podvodné, přihlásil by se k trvalému pobytu u své matky“), tato se mu jeví jako nepřiměřeně vysoká v souvislosti s charakterem porušení jeho smluvní povinnosti, za kterou je požadována. Soud tedy uzavřel, že žalovaný v řízení dostatečným způsobem namítl nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty a bylo na místě ze strany soudu vyhodnotit, zda takto sjednaná smluvní pokuta je či není nepřiměřená. V tomto směru je třeba přihlédnout k tomu, že při uzavírání samotné smlouvy ujednání o smluvní pokutě nebylo myšlenkou žádné ze smluvních stran smlouvy, nýbrž třetí strany – realitní kanceláře jako zprostředkovatele, která text smlouvy připravovala a ujednání o smluvní pokutě navíc i koncipovala tak, že v případě porušení smluvní povinnosti může sama, ačkoliv již získala odměnu za svoji zprostředkovatelskou činnost a žádné další úkony v rámci smluvního vztahu mezi stranami již dále nečinila, nárokovat jednu polovinu sjednané smluvní pokuty. Strany sporu se přitom při uzavírání smlouvy vůbec neznaly, neměly o spolehlivosti či nespolehlivosti druhé smluvní strany žádné informace, navíc je zřejmé, že žádná z procesních stran ani neměla žádné konkrétní informace, jakým způsobem je možno odhlásit, resp. zrušit údaj o trvalém pobytu občana ve vztahu k určité nemovitosti. Ke sjednání smluvní pokuty tedy žádného z účastníků nevedly žádné konkrétní důvody, tito pouze přijali to, co jim bylo ze strany realitní kanceláře nabídnuto a připraveno. Navíc zásadní povinnosti vyplývající z předmětné kupní smlouvy v podobě předání a převzetí nemovitosti byly ošetřeny samostatnou smluvní pokutou koncipovanou zcela jinak, tj. částkou 500 Kč za každý den prodlení (což by za 90 dnů prodlení, tj. za stejnou dobu, kterou měl žalovaný ke změně údaje o trvalém bydlišti, dělalo„ toliko“ 45 000 Kč, zatímco za prodlení žalovaného s přehlášením údaje o svém trvalém bydlišti byť jen o jediný den, činí smluvní pokuta jednorázových 290 000 Kč, tj. 145 000 Kč pro žalobce a 145 000 Kč pro realitní kancelář). Vzhledem k těmto skutečnostem pak má soud za to, že smluvní pokuta sjednaná v čl. VII. bodě 7.3 smlouvy je skutečně nepřiměřeně vysoká a je na místě přistoupit k její moderaci. V tomto ohledu pak soud poměřoval takto nepřiměřenou výši smluvní pokuty vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je pravdou, že trvalý pobyt jiné osoby v nemovitosti může pro vlastníka nemovitosti znamenat rizika, zejména v případě, že daná osoba má dluhy či jiné neřešené závazky, nicméně ani ke dni rozhodování soudu v reálu žádné takové informace nevyšly najevo a navíc si je nutno uvědomit, že právě nový vlastník nemovitosti má zákonem danou možnost zcela bez jakékoliv součinnosti původního vlastníka, který má je nemovitosti hlášen k trvalému pobytu, vyvolat správní řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu ve smyslu § 12 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, podle něhož ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část; přičemž podle odst. 2 tohoto ustanovení ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c) ohlašovně prokázat. Ohlašovna pak údaj o místě trvalého pobytu občana zruší a jako jeho nový trvalý pobyt uvede právě sídlo ohlašovny. Jak však potvrdili samotní žalobci, tito o žádné takové řízení doposud neusilovali, byť v řízení poukazují na to, že jim hrozí potenciální škoda. Sám občan (v tomto případě žalovaný) nemůže zrušit údaj o místě trvalého pobytu, pokud současně neoznačí jiné místo, ke kterému by měl právo připouštějící zápis údaje o novém trvalém pobytu, tzn. sám ani nemůže zajistit, aby jeho trvalý pobyt byl zapsán na adrese ohlašovny. Z tohoto pohledu se soudu jeví s ohledem na charakter povinnosti žalovaného i s přihlédnutím ke skutečným právům žalobců jako nových vlastníků údaj o trvalém pobytu žalovaného na předmětné adrese zrušit, tza zcela adekvátní smluvní pokuta ve výši nikoli 5 % z kupní ceny, ale 2 % z této kupní ceny, což představuje částku 58 000 Kč, z toho jedna polovina pro žalobce činí právě 29 000 Kč a právě tuto částku zavázal soud žalovaného žalobcům uhradit, když v případě rozhodování o snížení rozsahu smluvní pokuty nejsou rozhodným kritériem osobní, majetkové či sociální poměry žalovaného.

12. Žalobci přitom vyzvali žalovaného k zaplacení smluvní pokuty formou předžalobní výzvy ze dne 1. 9. 2022, která byla žalovanému odeslána dne 6. 9. 2022. Jak přitom vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 9. 9. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že přiměřená pro splnění daného dluhu je lhůta 4 pracovních dnů a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 15. 9. 2022. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 16. 9. 2022 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobci mají právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 %, který odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř, podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V projednávané věci měli žalobci sice úspěch jen částečný, nicméně základ jejich nároku byl v řízení shledán jako oprávněný, soud pouze využil svého zákonného moderačního práva a požadovaný nárok ponížil pročež lze vycházet z tohoto, že výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu a přiznat žalobcům plné náklady řízení s tím, že tyto však byly počítány ze soudem přiznané částky, nikoli částky původně uplatněné žalobou.

15. Tyto jsou představovány celkovou částkou 26 203,50 Kč, z toho 7 250 Kč za zaplacený soudní poplatek a 18 953,50 Kč za náklady právního zastoupení (přičemž vzhledem k tomu, že na straně žalobce vystupovali dva účastníci, soud při stanovení sazby odměny aplikoval § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. a mimosmluvní odměnu ve vztahu ke každému z žalobců snížil o 20 %, pročež celkem tak jde o 2 x čtyři úkony v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne 20. 2. 2023 ve smyslu § 11 odst. 1 vyh.č. 177/1996 Sb. po 1 808 Kč (2 260 Kč x 80 %) dle § 7 bodu 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., dále o náhradu hotových výdajů za tyto čtyři úkony právní služby po 300 Kč v celkové výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH, když advokát žalobců v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Celkovou částku 26 203,50 Kč byl žalovaný zavázán zaplatit k rukám zástupce žalobců v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když v tomto případě důvody k poskytnutí lhůty delší či k povolení splátek shledány nebyly.