15 C 113/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 62.014,26 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 62.014,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.191,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8.956,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18.349,12 Kč od 22.5.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 25 % ročně z částky 16.735,96 Kč od 22.5.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 62.014,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa], došlo dne 17.12.2015 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 37.000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy (viz první strana Smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 17.08.2017 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 8.621 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14.800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6.099 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 14.800 Kč, (dále společně také jen„ Úhrady za služby“). Veškeré Úhrady za služby byly sjednány na první straně Smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 81.320 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 20 měsíčních splátkách po 4.066 Kč (viz první strana Smlouvy a Předpis splátek). Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 17.08.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 18.08.2017, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná následně na dlužnou částku naposledy ještě uhradila dne 21.11.2017 částku ve výši 500 Kč, avšak celková dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena a činila na: -) jistině úvěru 16.735,96 Kč -) úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1.613,16 Kč -) úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 5.952,70 Kč -) úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2.455,48 Kč -) úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 5.952,70 Kč Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 17.08.2017, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 16.735,96 Kč od 18.08.2017 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 25 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 25 % ročně je sjednána v článku„ Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana Smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 16.735,96 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1.613,16 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.05.2019, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 16.05.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: -) neuhrazené jistiny ve výši 16.735,96 Kč -) úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.613,16 Kč -) úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5.952,70 Kč -) úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.455,48 Kč -) úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5.952,70 Kč -) smluvní pokuty ve výši 29.304,26 Kč -) úroku vyčísleného od 18.08.2017 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 8.956,57 Kč -) zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 3.191,76 Kč Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: -) úroků z úvěru ve výši 25 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 16.735,96 Kč od 22.05.2019 do zaplacení, -) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky ve výši 18.349,12 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 16.735,96 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.613,16 Kč, od 22.05.2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 30.09.2019 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Podáním ze dne 2.6.2020 žalobce doplnil skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná v žádosti uvedla, že pobírá vdovský důchod a její čistý měsíční příjem činí 12.100 Kč, její měsíční výdaje činí 7.000 Kč a výše jejího měsíčního použitelného příjmu činí 5.100 Kč, bydlí ve vlastním bytě. Věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti údajů a dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná po uzavření smlouvy zaplatila pouze 48.610 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 27.11.2020 a 7.1.2021 nedostavila, svoji neúčast neomluvila, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, soud proto jednal v nepřítomnosti žalované a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Právní zástupce žalobce u jednání dne 27.11.2020 navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud tomuto návrhu nevyhověl s poukazem na skutečnost, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě. Ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. Soud při přípravě na jednání po seznámení se s obsahem spisu a připojených listin, dospěl právě k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání s ohledem na níže uvedené, nejsou splněny.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to: -) Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 16.5.2019, ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná se dohodli na poskytnutí částky 37.000 Kč žalované a žalovaná se zavázala vrátit celkem 81.320 Kč v 20splátkách po 4.099 Kč, ve smlouvě je dohodnut úrok v pevné výši 8.621 Kč, úhrada za uzavření úvěru 14.800 Kč, poplatek za administrativní činnosti 6.099 Kč, úhrada za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště 14.800 Kč -) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, včetně Seznamu pohledávek, ze které soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a.s a žalobce se dohodli na postoupení pohledávek uvedených Seznamu pohledávek – v příloze uvedena žalovaná, -) Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.5.2019, ze kterého soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a.s oznámila žalované, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] výše pohledávky činí 32.710 Kč bez příslušenství, -) Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 26.9.2019, ze které soud zjistil, že ní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky 76.175,43 Kč nejpozději do 6.10.2019. -) Náhledem do katastru nemovitostí pro k.ú. [katastrální území], z něhož zjistil, že k datu 26.11.2021 je zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] je [jméno] [příjmení]

6. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalované částku 37.000 Kč a žalovaná se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatky ve výši 44.320 Kč, sestávající z úroku ve výši 8.621 Kč, úhrady za uzavření smlouvy 14.800 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 6.099 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 14.800 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 37.000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázala se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 81.320 Kč v 20 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 4.066 Kč.

7. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 62.014,26 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaný dle skutkových tvrzení žalobce vrátil žalobci 48.610 Kč 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce a žalovanému bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

9. Podle § 2395 o.z smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

13. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 37.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná peněžní prostředky ve výši 37.000 Kč převzala a zavázala se je v dohodnuté době vrátit.

17. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 44.320 Kč za zapůjčení částky 37.000 Kč na 20 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem úvěru, neboť představuje úplatu věřiteli za poskytnutí úvěru. S ohledem na výši jistiny 37.000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 20 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek úroku 119,78 % jistiny, což ročně činí ročnímu úroku 311 %. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.

18. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

19. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru (zápůjčky), z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele.

20. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb § 9 odst. 1, podle kterého věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

23. Žalobce v tomto směru doplnil skutková tvrzení s tím, že ze žádosti žalované o úvěr se podává, že žalovaná je vdova, pobírá vdovský důchod 12.100 Kč měsíčně, bydlí ve vlastní nemovitosti, náklad na bydlení činí 2.000 Kč měsíčně, náklad na dopravu, jídlo a osobní náklady 5.000 Kč měsíčně.

24. Příjmy a výdaje nebyly nikterak doloženy. Žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) netvrdil a ani nedoložil, že by provedl např. kontrolu žalované ohledně bonity klienta v úvěrových registrech SOLUS a NRKI, že by provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB.

25. Výdaj určený na„ bydlení, energie“ ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V žádosti bylo uvedeno, že bydlení a energie činí 2.000 Kč, avšak doklad SIPO nebyl doložen. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (jídlo, léky, doprava oblečení) je uvedena částka 5.000 Kč, což představuje možnou útratu 166Kč, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům za jeden den. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit. Právní předchůdce žalobce zřejmě ani neověřil skutečnost, zda žalovaná je či není vlastnicí nemovitosti.

26. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s doplněním tvrzení v rozsahu shora a doložením pouhé žádostí o úvěr v kontextu s uzavřenou smlouvou o úvěru téhož dne. (srov.rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal (a ani dostatečně netvrdil), že dostatečným způsobem splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 OZ, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019.

28. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy o) věru žalované částku 37.000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky, ale s ohledem provedené platby žalovanou ve výši 48.610 Kč pak žalovaná žalobci ničeno nedluží, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

29. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná měla ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady nevznikly.