15 C 128/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 28 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 4.10.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč od 8.5.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27.2.2025 účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit nejpozději do 7.5.2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 10 500 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 10 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč.

2. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Případně ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby Bank iD od společnosti Bankovní identita, a.s. K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti SokordiaTech, s.r.o., která disponuje licencí AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 27.2.2025 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti ThePay.cz s.r.o., případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 29.4.2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši.

3. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč je celkem 28 000 Kč, nejpozději splatných dne 7.5.2025.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 27.2.2025 účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru č. , číslo, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, označený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 7.5.2025, a to spolu s poplatkem 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, doba trvání úvěru 70 dnů ode dne čerpání úvěru. Z potvrzení o provedené platbě ThePay a.s. ze dne 27.2.2025 bylo zjištěno, že byla provedena platba 15 000 Kč na účet č. č. , č. účtu, . Dopisem ze dne 24.9.2025, odeslaným dne 26.9.2025, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve lhůtě tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek). V řízení bylo jen tvrzeno, že žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

11. Účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledává absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku. Soud je toho názoru, že ve smlouvě sjednaný „poplatek za poskytnutí úvěru“ neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, a proto je nutné jej posuzovat jako smluvní úrok. Úrok ve výši 1 % denně z jistiny úvěru odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 %. Sjednaný poplatek 1 % denně z částky 15 000 Kč za dobu čerpání 70 dnů činí 10 500 Kč.

12. Soud se však zabýval otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku za poskytnutí úvěru sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně smlouvu o podnikatelském úvěru uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování úvěrů a je zřejmé, že podnikání bylo založeno za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání poskytnutých peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 10 500 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 15 000 Kč na dobu 70 dnů představuje 70 % celé jistiny půjčky, resp. sjednaný úrok odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 % z jistiny a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně krát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky podnikatelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku (odměny za poskytnutí úvěru) ani smluvní pokuty nevzniklo. Přitom podle § 576 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o podnikatelském úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jinými slovy lze neplatnou část smlouvy oddělit jen tehdy, pokud by strana právně jednala i bez ohledu na tuto neplatnou část. Žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a je tudíž zcela zřejmé, že žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o podnikatelském úvěru neuzavřela. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o podnikatelském úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o podnikatelském úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

13. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 27.2.2025 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25.9.2025, který mu byl doručován dne 26.9.2025 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj.1.10.2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 3.10.2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 15 000 Kč dne 4.10.2025 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši, a naopak už delší dobu trvání dluhu, k tomuto dluhu žádné důvody neshledal.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci, po učiněné kapitalizaci příslušenství, měli oba účastníci téměř shodný úspěch, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 28 000 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 120 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b) ZSoP ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 280 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).