15 C 188/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 14 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 15.8.2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 080 Kč od 27.11.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 576 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 080 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování podnikatelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností.

2. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13.11.2024 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26.11.2024. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 220 Kč denně. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 3 080 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru.

3. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 3 080 Kč, a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč.

4. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Případně ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby Bank iD od společnosti Bankovní identita, a.s. K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti SokordiaTech, s.r.o., která disponuje licencí AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 13.11.2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti , právnická osoba, , případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 4.8.2025.

5. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 13.11.2024 účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru č. , číslo, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, označený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 14 dnů, a to spolu s poplatkem 2 % z nesplaceného zůstatku jistiny. Dopisem ze dne 4.8.2025, odeslaným dne 6.8.2028, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve lhůtě tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek). V řízení bylo tvrzeno, že žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

13. Účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledává absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku. Soud je toho názoru, že ve smlouvě sjednaný „poplatek za poskytnutí úvěru“ neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, a proto je nutné jej posuzovat jako smluvní úrok. Úrok ve výši 2 % denně z jistiny úvěru odpovídá ročnímu úroku ve výši 730 %. Sjednaný poplatek 2 % denně z částky 11 000 Kč za dobu čerpání 14 dnů činí 3 080 Kč.

14. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku za poskytnutí úvěru sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně smlouvu o podnikatelském úvěru uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování úvěrů a je zřejmé, že podnikání bylo založeno za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání poskytnutých peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 3 080 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 11 000 Kč na dobu 14 dnů představuje 28 % celé jistiny půjčky, resp. sjednaný úrok odpovídá ročnímu úroku ve výši 730 % z jistiny a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně krát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky podnikatelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku (odměny za poskytnutí úvěru) ani smluvní pokuty nevzniklo. Přitom podle § 576 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o podnikatelském úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jinými slovy lze neplatnou část smlouvy oddělit jen tehdy, pokud by strana právně jednala i bez ohledu na tuto neplatnou část. Žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a je tudíž zcela zřejmé, že žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o podnikatelském úvěru neuzavřela. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o podnikatelském úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o podnikatelském úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 13.11.2024 žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 11 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 4.8.2025, který mu byl doručován dne 6.8.2025. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj.11.8.2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 14.8.2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 11 000 Kč dne 15.8.2025 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši, a naopak už delší dobu trvání dluhu, k tomuto dluhu žádné důvody neshledal.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 080 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 11 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 78 % a ve zbývajícím rozsahu (22 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada odpovídající 56 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku v částce 1 000 Kč (při zohlednění doměřené části SoP – viz níže), činí celkem 2 815 Kč. 56 % z této částky pak odpovídá částce 1 576 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

18. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 14 080 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) ZSoP (tj. do výše SoP 1 000 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).