15 C 264/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné rozvedené manželky

I. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné rozvedené manželky v částce 6 000 Kč měsíčně v době od 27. 7. 2021 do 25. 11. 2021 splatné vždy do každého prvního dne v měsíci předem k jejím rukám s tím, že výživné, které se stane splatným do konce měsíce, v němž rozsudek nabude právní moci, je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 422,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném placení výživného rozvedené manželky v částce 6 000 Kč měsíčně v době od 27. 7. 2021 do 25. 11. 2021, což žalobkyně vyčíslila v průběhu řízení na částku 23 968 Kč, s odůvodněním, že jejich manželství uzavřené dne 11. 8. 2012 bylo rozvedeno na návrh žalovaného rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 7. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 13. 6. 2021. Žalobkyně uvedla, že z manželství účastníků se narodila dne [datum] dcera [jméno], která byla rozsudkem [název soudu] ze dne 27. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] svěřena do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal platit na výživu dcery částku 5 200 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2019, stejně tak i v době po rozvodu manželství účastníků. Rozsudkem [název soudu] ze dne 25. 11. 2019, č. j. [číslo jednací] byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobkyně jakožto manželky ode dne 12. 10. 2019 částku 6 000 Kč měsíčně, přičemž rozvodem manželství zanikla povinnost žalovaného tuto částku žalobkyni platit. Podle názoru žalobkyně výše výživného manželky, která jí byla přiznána, byla nižší, než jaká by jí zajišťovala zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Žalobkyně žije s nezletilou [jméno] v družstevním bytě, za náklady spojené s bydlením platí 6 336 Kč měsíčně, dále hradí zálohy na elektřinu ve výši 350 Kč měsíčně a na plyn ve výši 150 Kč měsíčně. Dále žalobkyně hradí pojištění osobního automobilu v částce 739 Kč měsíčně a paušál za mobilní telefon ve výši 892 Kč měsíčně, současně má žalobkyně zvýšené náklady v souvislosti s jejím zdravotním stavem, když se již mnoho let léčí na [název onemocnění] [anonymizováno] a užívá léky, za které doplácí cca 1 000 Kč měsíčně. Do konce července 2021 musela žalobkyně zaplatit poplatek za svoz odpadu za ni a za dceru ve výši 1 000 Kč, do srpna 2021 roční poplatek společnosti [právnická osoba] za skladování kryokonzervovaného materiálu ve výši 1 000 Kč, do 15. 3. 2021, kdy nastala splatnost, nedoplatek podle vyúčtování elektřiny za období od dubna 2020 do února 2021 ve výši 2 474,66 Kč. V květnu 2021 pak žalobkyně musela uhradit částku 2 854 Kč podle vyúčtování služeb souvisejících s užíváním současného bytu; podle vyúčtování nákladů a záloh za služby vztahující se k předchozímu bytu užívanému žalobkyní a její dcerou za období od ledna do března 2020 pak žalobkyně musela uhradit nedoplatek ve výši 3 020 Kč. Žalobkyně byla na rodičovské dovolené, kde chtěla setrvat do 4 let věku dcery, tj. do 25. 11. 2021, přičemž rodičovský příspěvek jí vyplácený činil 5 806 Kč měsíčně a jiné dávky státní sociální podpory nepobírala. Z důvodu nedostatečného příjmu k pokrytí životních potřeb byla žalobkyně nucena dne 22. 2. 2021 nastoupit do zaměstnání, a to na pozici [profese] [anonymizováno] na poloviční úvazek ve [právnická osoba] [anonymizováno] ([IČO]) dle pracovní smlouvy na dobu určitou do 28. 2. 2022, kdy jí však bylo sděleno, že od září 2021 bude její pracovní místo zrušeno. Z uvedeného zaměstnání žalobkyně dosahovala příjmu ve výši cca 11 200 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně uvedla k její pracovní schopnosti, že tato je omezená, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u ní byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. V době, kdy byla žalobkyně v zaměstnání, pobývala nezletilá [jméno] v mateřské škole, kde úplata za předškolní vzdělávání a stravné činila 1 300 Kč měsíčně. Žalovaný je dle žalobkyně zaměstnán jako [profese] [anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] ([IČO]), přičemž má příjem jednak z pracovního poměru a jednak z pronájmu jím vlastněného bytu ve [obec]. Žalovaný ani žalobkyně nemají, vyjma ve vztahu k dceři [jméno], žádnou další vyživovací povinnost k dětem. Žalobkyně zaslala dne 28. 6. 2021 žalovanému předžalobní výzvu s tím, aby jí s účinností od 1. 7. 2021 platil výživné rozvedené manželky v částce 6 000 Kč měsíčně. Žalovanému byla tato výzva doručena dne 30. 6. 2021, přesto žalovaný na výživné rozvedené manželky nezaplatil ničeho. V podání ze dne 22. 2. 2022 pak žalobkyně sdělila, že je od 11. 1. 2022 v DPN, přičemž její pracovní poměr u [právnická osoba] [anonymizováno] skončí ke dni 28. 2. 2022 uplynutím sjednané doby.

2. Ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 8. 2021 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně je schopna se sama živit a že nejsou splněny podmínky pro přiznání stejného výživného jako do rozvodu manželství. Žalovaný podotkl, že se žalobkyní není možné se dohodnout na ničem, přičemž poukázal na řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jenž musel zahájit u zdejšího soudu, a které je vedené pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně na to, že žalobkyni daroval ¼ nemovitostí (pozemek p. [číslo] pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa]) zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], kdy tento darovaný podíl má hodnotu 550 000 Kč. Žalovaný uvedl, že žalobkyně mu brání ve styku s nezletilou dcerou [jméno], pročež žalovaný musel podat ke zdejšímu soudu návrh na úpravu styku. K předžalobní výzvě žalovaný uvedl, že odpověď na ni odeslal dne 2. 7. 2021, přičemž žalobkyni upozornil, že je zaměstnána, a že ukončením rodičovské dovolené v listopadu 2021 již o jejím nároku vůbec nemůže být řeč, a dále žalobkyni vyzval, aby mu sdělila výši příjmů ze zaměstnání. Na odpověď žalovaného žalobkyně již nereagovala a podala žalobu.

3. Soud provedl dokazování listinami označenými jako účtenka vystavená společností [právnická osoba] dne 22. 6. 2020, doklad SIPO na platební měsíc květen 2021 vztahující se k adrese [adresa], předžalobní výzva k plnění ze dne 28. 6. 2021, potvrzení o zaměstnání [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 8. 7. 2021, sdělení [označení předškolního zařízení] [anonymizováno] [obec] [část obce], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] o výběru úplaty za předškolní vzdělávání a stravného pro školní rok 2020 – 2021 ze dne 4. 6. 2020, posudek o invaliditě ze dne 8. 12. 2020, rozpis plateb na období od května 2021, vyúčtování nákladů a záloh za služby za období 01/ 2020 – 03/ 2020 ze dne 15. 4. 2021, zpráva společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 11. 2021, jejíž součástí je potvrzení příjmů žalovaného, rozsudek [název soudu] ze dne 25. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne 16. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], zpráva [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 16. 3. 2022, jejíž součástí jsou potvrzení o dosažených příjmech žalobkyně, a dále spisem vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně listinami označenými jako žaloba doručená soudu dne 2. 8. 2021, vyjádření k žalobě ze dne 16. 11. 2021, znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 11. 2021 a protokol o přípravném jednání ze dne 7. 4. 2022, jakož i účastnickým výslechem žalobkyně a žalovaného.

4. Z listiny označené jako účtenka vystavená společností [právnická osoba] dne 22. 6. 2020 soud zjistil, že tato byla vystavena žalobkyni jako odběrateli na částku 1 000 Kč jako poplatek za sklad. kryokonzervovaného materiálu za každý započatý kalendářní rok, a že byla uhrazena.

5. Listinou označenou jako doklad SIPO na platební měsíc květen 2021 vztahující se k adrese [adresa] vzal soud za prokázané, že tento byl vystaven žalobkyni jakožto plátci na částku 9 690 Kč sestávající se z částky 350 Kč za elektřinu, 150 Kč za plyn a 9 190 Kč za údržbu bytového fondu, a že byl uhrazen.

6. Z listiny onačené jako předžalobní výzva k plnění ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného, aby jí s účinností od 1. 7. 2021 platil výživné rozvedené manželky v částce 6 000 Kč měsíčně s tím, že žalobkyně je stále na rodičovské dovolené s dcerou [jméno] a její příjem tvoří pouze dávky státní sociální podpory.

7. Listinou označenou jako potvrzení o zaměstnání [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 8. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla zaměstnána u jmenované společnosti na pozici odběrová sestra na základě pracovní smlouvy ve výši polovičního úvazku od 22. 2. 2021 do 28. 2. 2022.

8. Z listiny označené jako sdělení [název a adresa mateřské školy] [anonymizováno] [obec] [část obce], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] o výběru úplaty za předškolní vzdělávání a stravného pro školní rok 2020 – 2021 ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že měsíční záloha za celodenní dítě činila 1 300 Kč.

9. Listinou označenou jako posudek o invaliditě ze dne 8. 12. 2020 vzal soud za prokázané, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %, žalobkyně není invalidní.

10. Z listiny označené jako rozpis plateb na období od května 2021 plyne, že [právnická osoba] [anonymizováno] [jméno] [číslo] stanovilo pro žalobkyni (byt [číslo]) platby na období od května 2021 v celkové výši 9 190 Kč s tím, že součástí je vyúčtování služeb ve výši 2 854 Kč (tedy bez této jednorázové částky stanovuje rozpis platbu ve výši 6 336 Kč).

11. Z listiny označené jako vyúčtování nákladů a záloh za služby za období 01/ 2020 – 03/ 2020 ze dne 15. 4. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [část obce] vyúčtovalo žalobkyni (byt [číslo] na ul. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) nedoplatek ve výši 3 020 Kč. Žalobkyně u jednání dne 3. 3. 2022 upřesnila, že tento byt prodala v březnu 2020 a koupila jiný byt na [označení ulice] [anonymizováno]. [jméno], kde v současné době bydlí společně s dcerou.

12. Z listiny označené jako zpráva společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 11. 2021, jejíž součástí je potvrzení příjmů žalovaného, soud zjistil, že za období leden 2021 až červen 2021 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného částku 42 931 Kč (tato částka zohledňuje částku 46 200 Kč, kterou obdržel žalovaný jako„ ostatní složku mzdy“ v březnu 2021) a za období červenec 2021 až říjen 2021 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného částku 36 841 Kč.

13. Listinou označenou jako rozsudek [název soudu] ze dne 25. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], v právní moci v odst. I., II. a IV. dne 14. 12. 2019, vzal soud za prokázané, že žalovanému byla uložena povinnost platit na výživu žalobkyně ode dne 12. 10. 2019 částku 6 000 Kč měsíčně, a to vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně, přičemž dlužné výživné za dobu od 12. 10. 2019 do 30. 11. 2019 ve výši 4 371 Kč, spolu s běžným výživným, dospělým od 1. 12. 2019 do právní moci rozsudku, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku.

14. Listinou označenou jako rozsudek [název soudu] ze dne 16. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], v právní moci dne 13. 6. 2021, vzal soud za prokázané, že manželství žalobkyně a žalovaného uzavřené dne 11. 8. 2012 na [označení místa] [anonymizováno] [obec] bylo rozvedeno.

15. Z obsahu spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, a to konkrétně z listin označených jako žaloba doručená soudu dne 2. 8. 2021, vyjádření k žalobě ze dne 16. 11. 2021, znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 11. 2021 a protokol o přípravném jednání ze dne 7. 4. 2022, že v uvedeném řízení se žalovaný v pozici žalobce domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. [číslo] zahrada a k pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [stát. instituce], [stát. instituce], kdy spoluvlastnický podíl o velikosti ¾ k těmto nemovitostem vlastní žalovaný a spoluvlastnický podíl o velkosti ¼ vlastní žalobkyně, když tento podíl žalovaný žalobkyni daroval. Žalovaný navrhuje takový způsob vypořádání, že nemovitosti by připadly do jeho výlučného vlastnictví a žalobkyni by byla na úplné vypořádání jejího podílu vyplacena částka ve výši 550 000 Kč. Žalobkyně nabízenou částku na vypořádání spoluvlastnictví považuje s ohledem na vývoj cen nemovitostí za nízkou, a proto oslovila znalce [titul] [příjmení], který vypracoval znalecký posudek ohledně aktuální ceny spoluvlastnického podílu žalobkyně, jíž vyčíslil na částku 921 349 Kč. U přípravného jednání žalovaný navrhl smír s tím, že žalobkyni uhradí vypořádací podíl ve výši 735 000 Kč; to žalobkyně odmítla s tím, že požaduje nejméně částku 921 000 Kč a trvá na vypracování revizního znaleckého posudku, první jednání ve věci tak bude nařízeno po jeho vypracování.

16. Z listiny označené jako zpráva [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 16. 3. 2022, jejíž součástí jsou potvrzení o dosažených příjmech žalobkyně, soud zjistil, že čistá mzda žalobkyně činila v červenci 2021 částku 13 026 Kč (se zohledněním částky 1 400 Kč obdržené žalobkyní jako„ ostatní složka mzdy“), v srpnu 2021 částku 15 372 Kč, v září 2021 částku 13 794 Kč (se zohledněním částky 1 000 Kč obdržené žalobkyní jako„ ostatní složka mzdy“), v říjnu 2021 částku 15 050 Kč (se zohledněním částky 2 412 Kč obdržené žalobkyní jako„ ostatní složka mzdy“) a v listopadu 2021 částku 26 204 Kč (se zohledněním částky 6 523 Kč obdržené žalobkyní jako„ ostatní složka mzdy“).

17. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že v období od července 2021 do listopadu 2021 dosahovala příjmu uvedeného ve zprávě [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 16. 3. 2022, k tomu dostávala od žalovaného výživné pro dítě ve výši 5 200 Kč a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 5 200 Kč. Nájemné v té době činilo asi 6 300 Kč plus 800 Kč za energie, dále žalobkyně platila měsíčně částku 778 Kč na pojistku na auto, 1 350 Kč za náklady na školku, 1 000 Kč za mobilní paušál, 1 500 Kč za své obědy a 1 000 Kč jako náklady související s jejím zdravotním stavem. Poplatek 1 000 Kč za uskladnění kryokonzervovaného materiálu žalobkyně hradí proto, že je třeba tuto službu ukončit i ze strany otce, tj. žalovaného, který na výzvy ústavu nereagoval. Žalobkyně prodala byt v březnu 2020 za částku 1 550 000 Kč a koupila jiný byt za 980 000 Kč, 400 000 Kč zaplatila za rekonstrukci firmě a dalších 150 000 Kč zaplatila za další rekonstrukční práce neprováděné firmou; pokud žalobkyni tehdy zbylo 50 000 Kč, musela otci zaplatit půjčku za stěhování a další náklady s tím spojené. Kromě toho je žalobkyně vlastníkem ¼ nemovitosti [označení místa] [anonymizováno] [obec] a ve společném jmění s manželem má osobní vůz zn. Škoda Octavia, který žalobkyně užívá společně s dcerou; řízení o vypořádání společného jmění manželů zatím neprobíhá. Žalobkyně za celou dobu trvání manželství ani v době výpovědi neměla žádnou známost.

18. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že měl ještě čistý příjem 992 Kč po odečtení poplatků z pronájmu bytu po zdanění, další příjmy neměl. Žalovaný hradil cca 5 000 Kč v souvislosti s bydlením, hypotéku po částkách ve výši 5 054 Kč, pojištění domu částkou 5 200 Kč ročně, výživné ve výši 5 200 Kč měsíčně a 700 Kč na osobu odvoz odpadu, přičemž v souvislosti se svým zaměstnáním neměl náklady na dojezd. Žalovaný uvedl, že když od něj žalobkyně odešla, vzala vozidlo a vyklidila v podstatě celý dům, žalovanému nic nezbylo. Žalovaný popsal, že žalobkyni daroval čtvrtinu domu a je ochoten jí vyplatit 550 000 Kč, žalobkyně však žádá 920 000 Kč, přičemž když u jednání v dané věci chtěl žalovaný dosáhnout kompromisu a nabídl na vypořádání částku 735 000 Kč, žalobkyně to odmítla. Ze srovnání příjmů, výdajů a nákladů účastníků s tím, že žalovaný by byl zavázán platit žalobkyni 6 000 Kč za dané období měsíčně, plyne, že by žalobkyně dosáhla vyšších příjmů než žalovaný. V období od července 2021 do listopadu 2021 žalovaný nežil s nikým ve společné domácnosti.

19. Ostatní účastníky navržené důkazy soud pro jejich nadbytečnost neprovedl, když skutkový stav byl pro rozhodnutí ve věci zjištěn ve zcela dostatečném rozsahu ze shora popsaných důkazů.

20. Na základě shora provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Účastníci uzavřeli manželství dne 11. 8. 2012, které bylo rozvedeno dne 13. 6. 2021. Z manželství se narodila nezletilá dcera [jméno], která byla svěřena do péče žalobkyně, a žalovaný byl zavázán jí hradit od 1. 7. 2019 výživné ve výši 5 200 Kč. Během manželství, konkrétně ode dne 12. 10. 2019, byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobkyně částku 6 000 Kč měsíčně, tato povinnost rozvodem manželství zanikla. Žalobkyně žije s nezletilou dcerou v družstevním bytě, kde náklady na bydlení činily v rozhodném období, za něž požaduje výživné rozvedené manželky, tj. od 27. 7. 2021 do 25. 11. 2021, částku 6 336 Kč měsíčně, k tomu žalobkyně hradila měsíční zálohy na elektřinu ve výši 350 Kč a na plyn ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně hradila v rozhodném období měsíčními platbami pojištění osobního automobilu ve výši 778 Kč, paušál za mobilní telefon ve výši 1 000 Kč, platbu za své obědy ve výši 1 500 Kč, doplatky za léky ve výši asi 1 000 Kč a úplatu za předškolní vzdělávání a stravné dcery ve výši 1 300 Kč. Žalobkyně pak měla i jednorázové výdaje, jednalo se o poplatek za svoz odpadu ve výši 1 000 Kč (splatnost do konce července 2021), roční poplatek za skladování kryokonzervovaného materiálu ve výši 1 000 Kč (splatnost do srpna 2021), nedoplatek podle vyúčtování elektřiny za období od dubna 2020 do února 2021 ve výši 2 474,66 Kč (splatnost 15. 3. 2021), nedoplatek podle vyúčtování služeb souvisejících s užíváním současného bytu ve výši 2 854 Kč (splatnost v květnu 2021), nedoplatek podle vyúčtování nákladů a záloh za služby vztahující se k předchozímu bytu žalobkyně za období od ledna 2020 do března 2020 ve výši 3 020 Kč. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla u žalobkyně stanovena posudkem ze dne 8. 12. 2020 míra poklesu pracovní schopnosti pouze o 20 %, žalobkyně není invalidní. Veškeré měsíční příjmy žalobkyně tvořila čistá mzda ve výši 13 026 Kč v červenci 2021, 15 372 Kč v srpnu 2021, 13 794 Kč v září 2021, 15 050 Kč v říjnu 2021 a 26 204 Kč (se zohledněním částky 6 523 Kč obdržené žalobkyní jako„ ostatní složka mzdy“) v listopadu 2021, tedy průměrná výše čisté mzdy žalobkyně činila 16 689 Kč, když žalobkyně dne 22. 2. 2021 začala vykonávat práci na poloviční úvazek ve [právnická osoba] [anonymizováno] na pozici [profese] [anonymizováno] na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do 28. 2. 2022, a dále, když pečovala o nezletilou dceru, i rodičovský příspěvek ve výši 5 200 Kč a výživné na dceru [jméno] hrazené žalovaným ve výši 5 200 Kč. V březnu 2020 prodala žalobkyně byt za částku 1 550 000 Kč a zakoupila byt, v němž v rozhodném období a i v současnosti bydlí s nezletilou dcerou, za částku 980 000 Kč, přičemž za jeho rekonstrukci zaplatila celkem 550 000 Kč; pokud žalobkyni tehdy nějaká částka zbyla, musela otci zaplatit půjčku za stěhování a další náklady s tím spojené. Žalobkyně užívá společně s dcerou osobní automobil zn. Škoda Octavia, který náleží do zaniklého společného jmění manželů – účastníků, když řízení o jeho vypořádání zatím neprobíhá. Žalovaný vykonává práci ve společnosti [právnická osoba], přičemž v období od ledna 2021 do června 2021 činila jeho průměrná čistá měsíční mzda částku ve výši 42 931 Kč (se zohledněním„ ostatní složky mzdy“ obdržené v březnu 2021 ve výši 46 200 Kč) a v období od července 2021 do října 2021 částku 36 841 Kč, v rozhodném období pak žalovaný měl žalovaný ještě čistý příjem z pronájmu jím vlastněného bytu ve výši 992 Kč. Výdaje žalovaného se v rozhodném období skládaly z nákladů na bydlení ve výši cca 5 000 Kč, splátek hypotéky ve výši 5 054 Kč, pojistného na pojištění domu ve výši 5 200 Kč ročně, výživného ve výši 5 200 Kč měsíčně a poplatku za odvoz odpadu ve výši 700 Kč ročně. Přes předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2021, jíž žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí s účinností od 1. 7. 2021 platil výživné rozvedené manželky v částce 6 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalobkyně je stále na rodičovské dovolené s dcerou [jméno] a její příjem tvoří pouze dávky státní sociální podpory, žalovaný žalobkyni výživné rozvedené manželky nehradil. Mezi účastníky probíhá u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku [parcelní číslo] – zahrada a k pozemku [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Nemovitosti“), kdy spoluvlastnický podíl o velikosti ¾ k těmto Nemovitostem vlastní žalovaný a spoluvlastnický podíl o velkosti ¼ nabytý darem od žalovaného vlastní žalobkyně, přičemž žalovaný navrhl, aby mu byly Nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví s tím, že žalobkyni vyplatí vypořádací podíl ve výši 550 000 Kč, nabízenou částku pak zvýšil pro účely smírného řešení na 735 000 Kč, oboje však žalobkyně odmítla s tím, že požaduje nejméně částku 921 000 Kč; v současnosti se v řízení vyčkává na zpracování revizního znaleckého posudku pro účely ohodnocení spoluvlastnického podílu žalobkyně.

21. Podle § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

22. Po právní stránce soud posoudil žalobu ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

23. Základním předpokladem pro vznik práva na výživné rozvedenému manželovi je jeho potřebnost, tedy odkázanost na výživu, slovy zákona„ neschopnost sám se živit“, která musí mít prokazatelně původ v manželství nebo v souvislosti s manželstvím. Materiálním znakem neschopnosti sám se živit pak je zjištění, že rozvedený manžel v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě nedisponuje žádným vlastním příjmem nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří či jej spravuje, nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb. Dalším předpokladem, či spíše korektivem pro přiznání či nepřiznání práva na výživné rozvedeného manžela je, zda plnění této povinnosti lze po povinném spravedlivě požadovat, tedy zda existuje spravedlivý důvod pro to, aby bylo výživné přiznáno. Na druhé straně pak mezi nezbytné předpoklady patří i možnosti a schopnosti povinného poskytovat výživné (srov. ELISCHER, David. Komentář k § 760. In: Občanský zákoník. Komentář. Svazek II (§ 655-975, rodinné právo). Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2014, ASPI (právní informační systém)).

24. Soud se v prvé řadě zabýval naplněním základního kritéria pro vznik práva na výživné rozvedeného manžela, a sice neschopností sám se živit. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobkyně měla v rozhodném období příjem z pracovního poměru v průměrné měsíční výši 16 689 Kč čistého, k tomu pobírala rodičovský příspěvek ve výši 5 200 Kč a žalovaný hradil k jejím rukám výživné na nezletilou dceru ve výši 5 200 Kč, tj. veškeré disponibilní příjmy žalobkyně, včetně příjmů na výživu a potřeby dcery, činily 27 089 Kč Měsíční výdaje žalobkyně činily v rozhodném období částku celkem ve výši přibližně 12 580 Kč (6 836 Kč náklady na bydlení a zálohy na energie, 778 Kč pojištění automobilu, 1 000 Kč mobilní paušál, 1 500 Kč obědy, 1 000 Kč doplatky za léky, 1 300 Kč předškolní vzdělávání a stravné dcery, 1 000 Kč/12 měsíců = 83 Kč skladování kryokonzervovaného materiálu, 1 000 Kč/12 měsíců = 83 Kč za odvoz odpadu). Soud pak nepřihlédl k tvrzeným jednorázovým platbám splatným před rozhodným obdobím, tj. k částce 2 474,66 Kč jako nedoplatku podle vyúčtování elektřiny za období od dubna 2020 do února 2021 (splatnost 15. 3. 2021), částce 2 854 Kč jako nedoplatku podle vyúčtování služeb souvisejících s užíváním současného bytu (splatnost v květnu 2021) či částce 3 020 Kč jako nedoplatku podle vyúčtování nákladů a záloh za služby vztahující se k předchozímu bytu žalobkyně za období od ledna 2020 do března 2020, u něhož ani splatnost tvrzena nebyla, když tyto platby se navíc vztahovaly k užívání bytu a spotřebě energií žalobkyní za období, kdy jí žalovaný hradil výživné manželky ve výši 6 000 Kč měsíčně. Z porovnání příjmů a výdajů žalobkyně plyne, že po uhrazení výdajů jí stále zůstávala částka odpovídající přibližně 54 % jejich příjmů, a i kdyby tak soud do veškerých disponibilních příjmů žalobkyně nezapočítával výživné na dceru hrazené žalovaným, které je sice hrazeno k rukám žalobkyně, ale z něhož je oprávněna dcera samotná, nic by to nezměnilo na závěru, že žalobkyně měla dostatek příjmů na to, aby byla schopna se sama živit a aby pokryla své potřeby. Nadto je nutno k celkovým majetkovým poměrům žalobkyně uvést, že tato prodala byt za kupní cenu ve výši 1 550 000 Kč, přičemž takto získané peněžní prostředky investovala do jiného bytu, v němž v rozhodném období a v současnosti bydlí, a který nabyla za kupní cenu 980 000 Kč, přičemž do jeho rekonstrukce investovala dalších 550 000 Kč, jakož i to, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ na Nemovitostech, jehož hodnota je řešena v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přičemž je účastníky odhadována na 550 000 Kč až 921 349 Kč. Nelze pak opomenout ani skutečnost, že žalobkyně výlučně užívá osobní automobil náležící do zaniklého společného jmění manželů (účastníků), které dosud nebylo vypořádáno. Majetkové poměry žalobkyně tedy neodůvodňují přiznání výživného rozvedené manželky.

25. Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodňovala tím, že po rozvodu manželství pečuje o dceru účastníků, s níž byla v rozhodném období na rodičovské dovolené, jakož i svým dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, v jehož důsledku je její pracovní schopnost omezená, pročež žalobkyně tvrdila, že není schopna se sama živit v takovém rozsahu, aby uspokojila své a dceřiny potřeby. Uplatňuje-li však žalobkyně svůj nárok na základě péče o dceru účastníků, pak soud podotýká, že tento důvod není v řešené věci relevantní, když dcera účastníků mohla a také navštěvovala mateřskou školu a nebyla tak odkázána na celodenní péči žalobkyně, která se tak mohla věnovat výdělečné činnosti. Argumentuje-li dále žalobkyně dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pak je nutno uvést, nakolik to soud v žádném případě nehodlá zlehčovat, že žalobkyně není invalidní, došlo u ní k pouze k poklesu pracovní schopnosti o 20 %, přičemž v rozhodném období, jak vyplynulo z provedeného dokazování, byla schopna vykonávat – a vykonávala – i když na poloviční úvazek, výdělečnou činnost na pozici [profese] [anonymizováno]. Pro úplnost soud dále dodává, že ani skutečnost, že za trvání manželství se žalobkyní byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobkyně jakožto manželky ode dne 12. 10. 2019 částku 6 000 Kč měsíčně na výše uvedeném závěru soudu ničeho nemění, když výživné rozvedeného manžela je samostatným právem, jehož vznik, změna a zánik nijak neodvisí od, byť soudem určené, vyživovací povinnosti manželů, a není ani jejím právním následkem či pokračováním (srov. ELISCHER, David. Komentář k § 760. In: Občanský zákoník. Komentář. Svazek II (§ 655-975, rodinné právo). Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2014, ASPI (právní informační systém)).

26. K majetkovým poměrům žalovaného bylo zjištěno, že v rozhodném období měl průměrný měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 36 841 Kč čistého, další příjem ve výši 992 Kč čistého mu plynul z pronájmu bytu, celkově tak čistý měsíční příjem žalovaného činil průměrně 37 833 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalovaného činily v rozhodném období přibližně 15 745 Kč (náklady na bydlení cca 5 000 Kč, výživné 5 200 Kč, splátky hypotéky 5 054 Kč, pojistné na pojištění domu 5 200 Kč/12 měsíců = 433 Kč, poplatek za odvoz odpadu ve výši 700 Kč/12 měsíců = 58 Kč). Z porovnání příjmů a výdajů žalovaného plyne, že tomuto, obdobně jako žalobkyni, zůstávala po uhrazení výdajů částka odpovídající přibližně 60 % jeho příjmů. Protože pak spoluvlastnický podíl na Nemovitostech o velikosti ¼, z jehož vypořádání žalobkyně obdrží nemalé finanční prostředky, žalobkyni daroval žalovaný, přičemž pro účely smírného řešení věci původně nabízenou částku vypořádacího podílu ve výši 550 000 Kč zvýšil na 735 000 Kč, a protože je to výlučně žalobkyně, kdo užívá osobní automobil náležící do zaniklého společného jmění manželů (účastníků), jakož i při současném zohlednění srovnání příjmů a výdajů žalobkyně a žalovaného dospěl soud navíc k názoru, že by ani nebylo spravedlivé požadovat po žalovaném, aby žalobkyni platil výživné rozvedené manželky.

27. S ohledem na reálné výdělkové schopnosti a celkové majetkové poměry žalobkyně v rozhodném období, jak byly tyto podrobně rozebrány výše, soud dopěl k závěru, že není splněn ani základní předpoklad pro přiznání výživného rozvedené manželce dle § 760 odst. 1 o. z., když u žalobkyně nebyla shledána neschopnost sama se živit, a z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl.

28. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud procesně úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení a zavázal žalobkyni, aby žalovanému nahradila na nákladech řízení částku 11 422,40 Kč, a to za náklady právního zastoupení, tj. 4 úkony právní služby po 2 060 Kč jako sazby odměny za právní zastupování dle § 8 odst. 1 (výše žalobou požadovaného plnění byla žalobkyní vyčíslena na 23 968 Kč) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“) a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 17. 8. 2021, účast na jednání před soudem dne 3. 3. 2022 a účast na jednání před soudem dne 9. 5. 2022, přičemž k takto vyúčtovaným částkám požaduje žalovaný přiznat 21% DPH ve výši 1 982,40 Kč a ve zbytku se podáním ze dne 10. 5. 2022 žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal. Žalovaný soudu předložil osvědčení o registraci k DPH jeho právního zástupce. Celkovou částku 11 422,40 Kč je pak žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě 3 dnů, a to k rukám právního zástupce žalovaného v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.