15 C 274/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 750 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 154,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 827,37 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 872,49 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 20,82 % ročně z částky 7 872,49 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 16.5.2020 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje 23.5.2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.7.2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 10.7.2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 10.7.2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 872,49 Kč ode dne 11.7.2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,82 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 23.3.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 23.3.2023. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 4 250 Kč, z toho: -) na jistinu 127,51 Kč, -) na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 600 Kč, -) na poplatek za administrativní činnost 1 573,39 Kč, -) na poplatek za hotovostní inkaso splátek 949,10 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11.9.2021. Ke dni postoupení 23.3.2023 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 14 750 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 7 872,49 Kč, - dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 26,61 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.250,90 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 14 750 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: -) celkové dlužné částky ve výši 10 150 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 872,49 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 277,51 Kč, -) kapitalizovaných úroků ve výši 2 827,37 Kč, -) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 154,30 Kč, -) úroků ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 872,49 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, -) úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 872,49 Kč od 24.03.2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 827,37 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,82 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 872,49 Kč od 11.7.2021 do data postoupení 23.3.2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 154,30 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 872,49 Kč od 11.7.2021 do data postoupení 23.3.2023. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci výzvou ze dne 18.10.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno uložením u pošty dne 3.11.2023. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to: -) smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti – fajn půjčka ze dne 16.5.2020, ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný se dohodli na poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému a žalovaný se zavázal vrátit celkem 14 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, -) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023, včetně přílohy č. 1 smlouvy, ze které soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobce se dohodli na postoupení pohledávek uvedených v příloze č. 1 této smlouvy – v příloze uveden žalovaný, -) oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19.4.2023, ze kterého soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy [číslo] výše pohledávky činí 14 750 Kč bez příslušenství, -) výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 10.7.2023, ze které soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru v celkové výši 14 830,50 Kč nejpozději do 25.7.2023.

5. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatky ve výši 6 400 Kč, sestávající z úroku ve výši 1 600 Kč, administrativní poplatek 1 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 3 200 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil převzetí částky 8 000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázal se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 14 400 Kč v 60 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 240 Kč.

6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce a žalovanému bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

11. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převzal a zavázal se je v dohodnuté době vrátit.

15. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 6 400 Kč za zapůjčení částky 8 000 Kč na 60 týdnů, a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem úvěru. S ohledem na výši jistiny 8 000 Kč a na dobu splatnosti úvěru představující 60 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek úroku přesahujícímu více než 80 % jistiny, ročně přes 69 %. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.

16. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité zápůjčce totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

17. Soud má za to, že úrok ve výši 6 400 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 8 000 Kč na dobu 60 týdnů představující 80 % celé jistiny úvěru (ročně 69 %), je odměnou nepřiměřeně vysokou. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednané úroky pro jejich nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úroky ujednané v rozporu s dobrými mravy, tedy úroky ujednané neplatně.

18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, včetně ujednání o úroku, je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Z žaloby lze dovodit, že žalovaný uhradil 4 250 Kč. Žalovaný tak na jistině dluží 3 750 Kč a ve zbytku požadované částky s příslušenstvím pak soud žalobu zamítl, když nárok na zaplacení těchto částek žalobci pro neplatnost smlouvy o zápůjčce nevznikla.

20. Současně, pokud jde o právní posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“).

21. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Ze zákaznické karty nelze učinit žádný konkrétní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, nebyly doloženy ani výstupy z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z nebankovního registru. Z obecně vyplněného dotazníku – zákaznické karty nevyplývá, že by žalobce dané skutečnosti jakkoli ověřoval. Z jediného výplatního lístku za 12/2019 vyplynulo, že čistá mzda žalovaného činila 43 720 Kč, přičemž osobní mzda činí 17 887 Kč a zbytek tvoří různé příplatky, odměny, mimořádné prémie a řádné prémie. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl příjem 25 150 Kč, úvěr u [právnická osoba] v celkové výši 24 000 Kč, který splácí po 2 700 Kč a hypoteční úvěr 1 400 000 Kč, který splácí po 10 000 Kč měsíčně. Výdaje jsou v kartě zaznamenány jako ½ nájmu, inkasa a energií – 750 Kč, osobní výdaje 3 500 kč, vyživovací povinnost 2 000 Kč, splátky úvěrů 12 700 Kč, celkem výdaje 18 950 Kč, použitelná příjem 6 200 Kč. Ze mzdového výměru byla zjištěn osobní mzda žalovaného 25 150 Kč. Z částečného výpisu z účtu za 2/2020 lze vyčíst počáteční stav účtu 0 Kč, konečný stav 0 Kč. Za měsíc 3/2020 pak počáteční stav účtu zaznamenal 0 Kč, konečný stav mínus 25 Kč. Ze smlouvy o odvádění odpadních vod uzavřené mezi obcí [obec] a žalovaným dne 11.4.2018 bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal hradit stočné.

24. Na základě těchto skutečností je soud přesvědčen, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a vyhodnocením způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, jakož i judikatura (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru i z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou podle ust. § 86 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 OZ. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Rovněž podle judikatury SD EU by sankce za nezjišťování úvěruschopnosti měla být účinná a přiměřená a měla by mít odrazující účinek (C - 565/12 Le Crédit Lyonnais). Dále podle judikatury SD EU nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoliv z moci úřední (v poměrech posuzování RPSN srov. Radlinger a Radlingerová proti Finway, C -377/14 ze dne 21.4.2016).

26. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly.