15 C 309/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o nahrazení rozhodnutí správního orgánu

I. Žaloba o nahrazení rozhodnutí předsedkyně , právnická osoba, ze dne 13.9.2022, , číslo jednací, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení rozhodnutí předsedkyně , právnická osoba, ze dne ze dne 13.9.2022, , číslo jednací, , kterým byl zamítnut rozklad a potvrzen výrok II. a III. rozhodnutí , právnická osoba, (dále jen „, zkratka, “), odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 26.4.2021, , číslo jednací, a to tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 782 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč za zaplacený správní poplatek. Žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí , právnická osoba, jí bylo doručeno dne 21.9.2022 a ke dni podání žaloby je pravomocné. Dle názoru žalobkyně mělo být o sporu rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, a to zejména proto, že rozhodnutí o rozkladu je založeno na nesprávném právním posouzení věci a dále proto, že rozhodnutím o rozkladu byla žalobkyně dotčena na svých právech. Žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí předsedkyně , právnická osoba, bylo ve smyslu § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) nahrazeno rozhodnutím soudu. Žalobkyně dále uvedla, že dne 26.2.2018 uzavřeli účastníci Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací , číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému připojení k síti internet a související služby. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Jelikož žalovaný soustavně neplnil povinnost platit cenu za poskytované služby, žalobkyně smlouvu jednostranně ukončila před uplynutím doby trvání, na kterou byla uzavřena. Z tohoto důvodu se žalobkyně následně u , právnická osoba, domáhala mimo jiné úhrady za předčasné ukončení smlouvy v částce 782 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutím , právnická osoba, , odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 26.4.2021, , číslo jednací, , , právnická osoba, rozhodl tak, že v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady za předčasné ukončení smlouvy, návrhu nevyhověl (Výrok II.), což promítl i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (Výrok III.). Proti rozhodnutí , právnická osoba, uplatnila žalobkyně dne 10.5.2021 rozklad, o kterém rozhodla předsedkyně , právnická osoba, rozhodnutím, jehož nahrazení se žalobkyně domáhá. Rozhodnutí o rozkladu je dle názoru žalobkyně založeno na nesprávném právním posouzení věci, kdy je na zjištěný skutkový stav aplikována právní norma, která je nesprávně vyložena. Žalobkyně nesouhlasí zejména se závěrem předsedkyně , právnická osoba, , že uplatněný nárok je v rozporu s ustanovením odstavce 6.9 všeobecných podmínek, kdy dle názoru žalobkyně ve věci byly naplněny podmínky ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy, sjednané v samotné smlouvě. Odchyluje-li se ujednání ve smlouvě samé od ujednání všeobecných podmínek, není takový rozpor důvodem neplatnosti, ale je namístě jej vyřešit dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku. Za nesprávný žalobkyně považuje rovněž právní názor o údajně překvapivé povaze ustanovení o úhradě za předčasné ukončení smlouvy. Žalobkyně argumentuje, že ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy je ve všech rysech podstatných pro informované rozhodnutí spotřebitele upraveno již v samotné smlouvě a pro žalovaného z tohoto důvodu nemohlo být překvapivé. Žalovaný byl již v textu samotné smlouvy seznámen se skutečností, že zanikne-li z důvodů majících původ na jeho straně smlouva předčasně, bude povinen uhradit částku stanovenou dle vzorce uvedeného ve smlouvě. V obchodních podmínkách jsou upravené pouze záležitosti technického a vysvětlujícího charakteru. Žalobkyně dále poukázala na to, že úhrada za předčasné ukončení smlouvy je speciálním druhem nároku, který má spíš kompenzační, nikoliv sankční, charakter a nelze proto na něj aplikovat judikaturní závěry vztahující se ke smluvní pokutě. Žalobkyně konečně nesouhlasí ani s tím, že by ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy bylo neurčité.

2. Žalovaný ani předsedkyně , právnická osoba, se k žalobě nevyjádřili. Ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř.

3. Z rozhodnutí , právnická osoba, , odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 26.4.2021, , číslo jednací, , rozkladu ze dne 10.5.2021 a z rozhodnutí předsedkyně , právnická osoba, ze dne 13.9.2022, , číslo jednací, , soud zjistil, že , právnická osoba, svým prvostupňovým rozhodnutím ve výroku I. vyhověl návrhu žalobkyně v části týkající se dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací za období od 1.3.2018 do 30.4.2018 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 350 Kč s příslušenstvím. Oproti tomu ve výroku II. nevyhověl části návrhu týkající se položky „Úhrada za předč. uk. sml. 1. 5. 2018 – 1. 3. 2019“ ve výši 782 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. pak , právnická osoba, uložil odpůrci (žalovanému) povinnost k náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 100,13 Kč za uhrazený správní poplatek. Proti výrokům II. a III. citovaného rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který byl rozhodnutím předsedkyně , právnická osoba, zamítnut a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

4. Soud dále provedl důkaz smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací , číslo, ze dne 26.2.2018, protokolem o předání připojení k síti internet ze dne 28.2.2018, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, fakturou č. , číslo, ze dne 10.5.2018 a výpovědí smlouvy a předžalobní výzvou ze dne 20.4.2018 (vč. doručenky). Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal platit za jejich poskytování sjednanou cenu, a to ve výši 390 Kč vč. DPH měsíčně. Za zřizovací poplatky se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou částku ve výši 1 150 Kč. smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců. Článek f) Smlouvy obsahuje prohlášení zákazníka (žalovaného), že „se zavazuje v případě ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka před uplynutím sjednané doby trvání zaplatit poskytovateli v souladu s podmínkami úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy“. Dle čl. 6.9. obchodních podmínek „v případě, že byla sjednána minimální doba užívání služeb a zákazník poruší své povinnosti vyplývající ze smlouvy, např. pokud nezaplatí řádně a včas dvě po sobě jdoucí vyúčtování nebo bude-li v prodlení s úhradou nejméně 3 nezaplacených vyúčtování, je zákazník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb. Pokud smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodu porušení povinnosti zákazníka vyplývajících mu ze smlouvy, zejména pokud zákazník smlouvu vypoví či zruší odběr služby, je zákazník povinen poskytovateli zaplatit úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb.“ Z výpovědi smlouvy ze dne 20.4.2018 vyplývá, že žalobkyně vypověděla smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací , číslo, ze dne 26.8.2018, a to z důvodu prodlení žalovaného s úhradou faktur, splatných 12.3.2018, 13.3.2018, 14.3.2018 a 16.4.2018. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 2 850 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Výpověď včetně výzvy k úhradě byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, . Fakturou č. , číslo, ze dne 10.5.2018 žalobkyně vyúčtovala žalovanému „úhradu za předčasné ukončení smlouvy za období 1.5.2018 - 1.3.2019“ ve výši 782 Kč.

5. Podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 3. 2020 ( dále jen ZEK), ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, informace o výši úhrady, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek.

6. Podle § 63 odst. 8 ZEK smluvní ujednání, která by obsahovala takové podmínky a postupy pro ukončení smlouvy, které jsou odrazující od změny poskytovatele služeb elektronických komunikací, jsou neplatná.

7. Podle § 63 odst. 11 ZEK, smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti uzavřenou se spotřebitelem na dobu určitou je možné vypovědět za podmínek uplatňovaných podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištujícím připojení k veřejné komunikační síti podle odstavce 1 písm. g) a h) pro smlouvy na dobu neurčitou a v souladu s odstavcem 1 písm. p).

8. Podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

9. Podle § 1812 odst. 1 o. z., lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

10. Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na skutkový stav, zjištěný výše popsaným dokazováním a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předsedkyně , právnická osoba, ve svém rozhodnutí správně konstatovala, že ustanovení článku f) smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací pouze odkazuje na všeobecné podmínky (dále jen VP), ale nekonkretizuje, který článek ukončení smlouvy upravuje, kdy až v rozkladu je odkázáno na čl 6.9 VP, kde žalobkyně uvádí, že tento de facto kopíruje ujednání v bodě f) smlouvy. V článku 6.9 VP je upravena jednak smluvní pokuta za porušení povinnosti zákazníkem např. nezaplatí-li řádně a včas a dále zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy z jiných důvodů, než je porušení smlouvy např. pokud zákazník smlouvu např. vypoví či zruší odběr. Nelze tedy přisvědčit tvrzení, že se jedná o kopii ujednání v bodě f) v těle smlouvy, kdy v tomto článku je obecně uvedeno, že povinnost k úhradě vzniká, dojde-li k ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka. Co je oním důvodem na straně zákazníka ve smlouvě uvedeno není, ani z článku 6.9 VP toto jednoznačně neplyne.

11. Žalobkyně klasifikovala požadovaný nárok jako úhradu za předčasné ukončení smlouvy dle § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., Tomuto závěru lze přisvědčit včetně uvedení, že tato úhrada je specifickým druhem nároku, který je nejen formálně, ale i materiálně odlišný od smluvní pokuty. O tom svědčí i systematika ust. § 63 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, kde pod písm. j) jsou uvedeny „smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka“, zatímco pod písm. p) je samostatně uvedena „úhrada při předčasném ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy…“. Tento nárok představuje peněžitou satisfakci podnikatele pro případ, že dojde k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou. Současně platí, že předčasné ukončení smlouvy nelze sankcionovat smluvní pokutou ve smyslu písmene j), pokud je požadována „úhrada“ podle písmene p) (srov. komentář k § 63 zákona č. 127/2005 Sb. In: Zákon o elektronických komunikacích: Komentář. Wolters Kluwer. ASPI_ID KO127_2005CZ). Po aplikaci tohoto závěru na článek 6.

9. VP je tedy zřejmé, že ujednání v bodě f) smlouvy tedy mířilo na druhý případ uvedený v článku 6.9, tedy nejde o smluvní pokutu za porušení povinnosti ale o zaplacení úhrady za předčasné ukončení smlouvy z jiných důvodů, než je porušení smlouvy. Toto ostatně plyne i z faktury č. , číslo, , ale především z obsahu rozhodnutí správních orgánů. Smluvní vztah byl ukončen na základě odstoupení od smlouvy, a to ze strany žalobkyně, konkrétně dopisem ze dne 20. 4. 2018, kdy došlo k ukončení smlouvy z důvodu neplacení. Není tedy vůbec zřejmé, zda za této situace došlo k naplnění předpokladů uvedených v článku 6.9 VP.

12. Po posouzení uplatněného nároku se soud ztotožnil se závěrem správního orgánu o neplatnosti článku f) smlouvy, a to z důvodu jeho neurčitosti. Samotné smluvní ustanovení uvádí, že povinnost zaplatit úhradu vzniká, dojde-li k ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka před uplynutím jednané minimální doby. Není stanoveno, co je myšleno důvodem na straně zákazníka a toliko je pouze obecně odkázáno na VP. Žalobkyně pak sama až v rozkladu uvádí, že odkazem na VP je v tomto případě myšlen článek 6. 9 VP, který v podstatě, dle názoru žalobkyně, kopíruje bod f) ve smlouvě. V článku 6.9 jsou pak upraveny dva případy, kdy je zákazník povinen něco žalobkyni platit, a to smluvní pokutu v případě, že zákazník poruší své povinnosti vyplývající ze smlouvy a nebo úhradu za to, skončí-li smlouva z jiného důvodu než z důvodu porušení smlouvy na straně zákazníka. Opět není specifikováno, co se oněmi jinými důvody má na mysli, pouze je jako příklad uvedeno, že může jít o případ, kdy zákazník vypoví nebo zruší službu, kdy v daném případě nedošlo ani k jedné z těchto uvedených variant. Neurčitost smluvních ujednání nelze zhojit ani odkazem na obchodní podmínky. Ty můžou obsahovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nikoliv však nahrazovat základní smluvní náležitosti. To platí obzvlášť za situace, kdy žalobkyně si vymínila možnost obchodní podmínky jednostranně měnit (čl. 1.

9. VP). Navíc, v tomto případě ani smluvní podmínky neposkytují jednoznačný výklad sporného smluvního ustanovení, ale pouze demonstrativní výčet případů. Takovéto ustanovení VP je pro spotřebitele nepřehledné a chaotické zejména za situace, kdy tomuto má být účtována úhrada za ukončení smlouvy z jiného důvodu než z důvodu porušení smlouvy, kdy v daném případě smlouva byla ukončena právě pro porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy, a to konkrétně povinnosti platit cenu za poskytování služeb.

13. Kromě toho soud dospěl k závěru, že neurčité je rovněž související ujednání o době, na kterou byla smlouva uzavřena, kteréžto je významné pro posouzení toho, za jakých podmínek bylo možné smlouvu ukončit. Nárok na úhradu dle § 63 odst. 1 písm. p) ZEK v rozhodném znění, lze totiž uplatňovat výlučně u smluv, uzavřených na dobu určitou. V posuzované smlouvě se ovšem konstatuje, že „smlouva je uzavřena na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců“. Takové ujednání dle názoru soudu odporuje ustanovení § 63 odst. 1 písm. g) zákona č. 127/2005 Sb. ve znění účinném do 31.3.2020, podle kterého musí být ve smlouvě srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedena doba, na kterou je smlouva uzavřena. Předmětné smluvní ustanovení soud považuje za vnitřně rozporné a pro spotřebitele klamavé, protože na jednu stranu výslovně konstatuje, že se jedná o smlouvu na dobu neurčitou, ale současně stanovuje minimální délku trvání smlouvy v trvání 12 měsíců, což by z ní fakticky činilo smlouvu na dobu určitou. Tento rozpor by bylo nutné vyhodnotit dle § 1812 odst. 1 o. z. ve prospěch žalovaného tak, že se jedná o smlouvu na dobu neurčitou a žalobkyni by tudíž nárok na úhradu dle § 63 odst. 1 písm. p) citovaného zákona nemohl vzniknout ani v případě, kdyby byla smlouva uzavřena platně.

14. Z uvedeného důvodu soud dospěl k závěru, že ujednání článku f) smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, z něhož žalobkyně dovozovala svůj nárok je podle § 553 odst. 1 o. z. neplatné z důvodu jeho neurčitosti, kterou nelze překlenout ani výkladem.

15. Jelikož soud po přezkoumání uplatněného nároku dospěl ke stejnému závěru jako předsedkyně , právnická osoba, v rozhodnutí ze dne 13.9.2022, , číslo jednací, , soud shledává toto rozhodnutí správným. Proto bylo podle § 250i o. s. ř. rozhodnuto tak, že žaloba se zamítá.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.