15 C 309/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem titul . titul . jméno FO , titul . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 12 249,80 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 249,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 480,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 592,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 995,35 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 15 % ročně z částky 3 809,83 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 12 249,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , došlo dne 18.03.2021 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č.

1. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz první strana Smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 18. 5. 2022 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 963 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Veškeré Úhrady za služby byly sjednány na první straně Smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč (viz první strana Smlouvy a Předpis splátek). Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 18. 5. 2022.Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy.Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 11. 2021 ve výši 1 400 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na:- jistině úvěru 3 809,83 Kč- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 145,52 Kč- úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 1 767,92 Kč- úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 335,29 Kč- úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 649,44 KčNa dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 18. 5. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 3 809,83 Kč od 19. 5. 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15,00 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 15,00 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana Smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 3 809,83 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 145,52 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě.Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 28. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci.Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení:- neuhrazené jistiny ve výši 3 809,83 Kč- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 145,52 Kč- úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1 767,92 Kč- úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 335,29 Kč- úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 649,44 Kč- smluvní pokuty ve výši 5 541,80 Kč- úroku vyčísleného od 19. 5. 2022 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny ve výši 592,06 Kč- zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 480,81 KčDále žalobce požaduje rovněž zaplacení:- úroků z úvěru ve výši 15,00 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 809,83 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení,- zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky ve výši 3 955,35 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 809,83 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 145,52 Kč, od 2. 4. 2023 do zaplacení.Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 1. 8. 2023. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.Podáním ze dne 10. 11. 2023 žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 18. 3. 2021 (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od 3. 4. 2017 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 22 577 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 9 360 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z Pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný v Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé.Žalovaný však po uzavření Smlouvy uhradil celkem ve výši 11 884 Kč, a to následovně:Datum Úhrada19. 3. 2021 1 328 Kč12. 4. 2021 1 328 Kč30. 5. 2021 1 500 Kč21. 6. 2021 1 500 Kč20. 7. 2021 1 500 Kč12. 8. 2021 1 328 Kč17. 9. 2021 2 000 Kč11. 11. 2021 1 400 KčCelkem 11 884 Kč2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ani neuvedl žádné důkazy stavící na svou obranu.

3. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav:Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) uzavřel s žalovaným dne 18. 3. 2021 písemně smlouvu o úvěru č. 03492017, jejíž přílohu tvořil předpis splátek (smlouva o úvěru ze dne 18. 3. 2021 vč. Předpisu splátek, žádosti o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). V této smlouvě se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 963 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Smluvní strany si dohodly úrok ve výši 15 % ročně, RPSN činilo 272,44 %. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit úvěrujícímu 18 592 Kč. Žalovaný úvěr do stanovené doby nesplatil. Právnímu předchůdci žalobce uhradil žalovaný celkem 11 884 Kč. V řízení bylo prokázáno, a to Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, potvrzením o realizované úplatě za postoupené pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 5. 2023 a poštovním podacím archem, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.Předžalobní výzvou s podacím archem z 31. 7. 2023 žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě částky ve výši celkem 13 670,96 Kč s příslušenstvím, a to do 15. 8. 2023.

4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

8. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převzal a zavázal se je v dohodnuté době vrátit.

12. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 8 592 Kč za zapůjčení částky 10 000 Kč na 14 měsíců a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem úvěru. S ohledem na výši jistiny 10 000 Kč a na dobu splatnosti úvěru představující 14 měsíců odpovídá zmiňovaný poplatek úroku přesahujícímu více než 85 % jistiny, ročně přes 73 %. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.

13. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité zápůjčce totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

14. Soud má za to, že úrok ve výši 8 592 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 10 000 Kč na dobu 14 týdnů představující přes 85 % celé jistiny úvěru (ročně 73 %), je odměnou nepřiměřeně vysokou. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednané úroky pro jejich nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úroky ujednané v rozporu s dobrými mravy, tedy úroky ujednané neplatně.

15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, včetně ujednání o úroku, je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Z žaloby lze dovodit, že žalovaný uhradil 11 884 Kč. Žalovaný tak na jistině nedluží ničeho a soud žalobu zamítl, když nárok na zaplacení dalších částek žalobci pro neplatnost smlouvy o úvěru nevznikla.

17. Současně, pokud jde o právní posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Ze žádosti o úvěr nelze spolehlivě učinit konkrétní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný měl být zaměstnaný s čistým příjmem 22 577 Kč ,jeho celkové měsíční výdaje měly činit 9 360 Kč, nebyly nikterak doloženy, nebyly doloženy ani výstupy z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z nebankovního registru. Z obecně vyplněného dotazníku nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce dané skutečnosti jakkoli ověřoval. Právní předchůdce měl ověřit údaje o mzdě žalovaného z výplatních pásek bez bližší specifikace, bez detailního popisu uvedeného v kolonce formuláře, nebylo ověřeno, jaká je celková finanční situace žalovaného, kolonka nazvaná seznam dluhů není vyplněna nikterak. Na základě těchto skutečností je soud přesvědčen, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. si neověřil správnost údajů o příjmech a výdajích žalovaného a jeho schopnosti splácet další úvěr.

21. S ohledem na veškeré provedené důkazní prostředky, týkající se posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, které byly soudem hodnoceny jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným nezkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a vyhodnocením způsobu plnění jejich dosavadních dluhů, jak mu ukládá § 86 ZoSÚ, jakož i judikatura (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru i z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou podle ust. § 86 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 OZ. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Rovněž podle judikatury SD EU by sankce za nezjišťování úvěruschopnosti měla být účinná a přiměřená a měla by mít odrazující účinek (C - 565/12 Le Crédit Lyonnais). Dále podle judikatury SD EU nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoliv z moci úřední (v poměrech posuzování RPSN srov. Radlinger a Radlingerová proti Finway, C-377/14 ze dne 21. 4. 2016).

23. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měla ve sporu plný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly.