15 C 328/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o námitce žalovaného proti vyřízení reklamace

I. Žaloba o nahrazení výroku I. a II. rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25. 4. 2023, č. j. , číslo jednací, , ve spojení s výrokem I. a

II. Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro , název, oblast, ze dne 23. 11. 2022, č. j. , číslo jednací, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení výroku I. a II. rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25. 4. 2023, č. j. , číslo jednací, , ve spojení s výrokem I. a II. Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTU“), odboru pro , název, oblast, ze dne 23. 11. 2022, č. j. , číslo jednací, , a to tak, že nebude vyhověno námitce žalovaného proti vyřízení reklamace na vyúčtování ceny č. , číslo, za veřejně dostupnou službu elektronických komunikací za zúčtovací období od 16. 4. 2022 do 15. 5. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky vznikl spor ohledně částky 55 204 Kč, kterou žalobkyně žalovanému doúčtovala ve vyúčtování č. , číslo, ze dne 16. 5. 2022 za zúčtovací období od 16. 4. 2022 do 15. 5. 2022. Žalovaný příslušné vyúčtování nejdříve reklamoval u žalobkyně a poté, co tato reklamace nebyla shledána důvodnou, žalovaný způsob vyřízení reklamace napadl námitkou k ČTÚ, který námitce vyhověl a napadené vyúčtování snížil na částku ve výši 11 008 Kč, přičemž žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady ve výši 170 Kč. Proti rozhodnutí ČTÚ podala žalobkyně rozklad, který byl rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ zamítnut. Původní spor účastníků spočíval v tom, že tito uzavřeli smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek se sjednanou dobou trvání do 18. 10. 2022, která byla ukončena dne 29. 4. 2022 na základě výpovědi žalovaného. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému slevu na kupní cenu mobilních telefonů ve výši 55 204 Kč, kterou mu následně z důvodu nedodržení sjednané doby trvání smlouvy doúčtovala. Předmětem sporu účastníků byla otázka, jestli byla žalobkyně oprávněna nárokovat vrácení celé poskytnuté slevy, anebo pouze její poměrné části. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně měla postupovat podle § 63b odst. 7, odst. 8 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZoEK“) a tudíž měla s ohledem na ukončení smlouvy ke dni 29. 4. 2022 právo vyúčtovat žalovanému slevu maximálně do výše poměrné části hodnoty zařízení dohodnuté v okamžiku uzavření smlouvy (popř. části ceny za služby, kterou zbývá uhradit do zániku závazku ze smlouvy, byla-li by tato částka nižší). Žalobkyně s právním posouzením věci, jak bylo provedeno správním orgánem, nesouhlasí, když dle jejího názoru se ust. § 63b odst. 7, odst. 8 ZoEK uplatní pouze na dotovaná koncová zařízení, která byla součástí smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, což nebyl případ žalovaného, který si mobilní telefony pořídil nikoliv v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služeb k telefonním číslům (tyto byly dle žalobkyně uzavřeny zvlášť). Žalovaný (jako vlastník telefonů) současně při ukončení smlouvy o poskytování služeb neměl možnost volby, jestli si předmětné telefony ponechá či nikoliv. Žalobkyně dále namítá, že ČTÚ od počátku neměl pravomoc ve věci rozhodovat, neboť sporná položka není cenou za služby elektronických komunikací, ale jedná se o cenu zařízení (zboží). Žalobkyně proto rozhodnutí správního orgánu napadla rovněž žalobou ve správním soudnictví, která však byla rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 25. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , zamítnuta.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s rozhodnutím ČTÚ souhlasí. Poukázal na to, že základě uvedeného rozhodnutí mu žalobkyně vystavila dobropis na částku 46 173 Kč, kterým byla výše dlužné částky snížena na 10 838 Kč. Tuto částku žalovaný žalobkyni zaplatil.

3. ČTÚ k výzvě soudu sdělil, že v řízení uplatňuje práva dle § 250c odst. 2 věty druhé o. s. ř. a k žalobě se vyjádřil tak, že jí považuje za nedůvodnou. Podmínkou pro aplikaci § 63b odst. 7 ZoEK podle ČTÚ není, aby ujednání zakládající nárok poskytovatele na úhradu za dotované koncové zařízení v zákonem limitované výši bylo obsaženo v jednom smluvním dokumentu, nýbrž to, že takový nárok je vázán na předčasný zánik závazku ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Je přitom nerozhodné, že žalovaný slevu na koncová zařízení nevyužil v okamžiku uzavření smlouvy, oproti tomu je relevantní ta skutečnost, že ji využil právě na jejím základě. Koncové zařízení tak bylo nepochybně předmětem smluvní úpravy v okamžiku uzavření smlouvy tak, jak předpokládá Článek 105 odst. 6 Kodexu (tj. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018). Nepísemné smlouvy, na základě kterých byly žalobkyní žalovanému poskytovány služby elektronických komunikací, rámcová smlouva, jako i samotné kupní smlouvy na koncová zařízení s podmíněně poskytnutou slevou, spolu úzce souvisejí, resp. jsou vzájemně spojené, a posuzovaná situace tak bezvýhradně naplňuje podmínky Článku 105 bod 6. druhý odstavec Kodexu, jenž je namístě užít pro výklad ust. § 63b odst. 7 ZoEK. V reakci na namítaný nedostatek pravomoci ČTÚ k rozhodnutí o námitce proti reklamaci vyúčtování, ČTÚ poukázal na to, že na základě změny právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 je k rozhodování o úhradě za dotované zařízení podle § 63b odst. 7 ZoEK nově příslušný ČTÚ, což potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 9. 2024, čj. , spisová značka, , jímž zamítl kasační stížnost žalobkyně.

4. Pokud jde o skutkový stav, ten byl mezi účastníky nesporný a soud tedy vzal za svá skutková zjištění ČTÚ (§ 250e odst. 2 o. s ř.), z nichž vyplývá, že žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací na základě nepísemných smluv u pěti telefonních čísel. Dále účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek, ve znění pozdějších dodatků, kdy poslední dodatek č. , číslo, ze dne 13. 9. 2019 plně nahradil dřívější ustanovení smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 18. 10. 2022. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k odběru služeb v minimální měsíční částce ve výši 2 600 Kč. Žalovanému byla poskytnuta sleva na čtyři mobilní telefony v celkové výši 55 204 Kč včetně DPH, která byla podmíněna odebíráním služeb v uvedené minimální měsíční částce po celou dobu trvání smlouvy, na kterou byla uzavřena. Smlouva byla ukončena na základě výpovědi žalovaného ke dni 29. 4. 2022, tj. došlo k jejímu ukončení necelých 6 měsíců před sjednanou dobou trvání. Žalobkyně z důvodu předčasného ukončení smlouvy naúčtoval žalovanému celou poskytnutou slevu, tj. 55 204 Kč.

5. Z podání účastníků dále vyplynulo, že jejich spor byl rozhodován rovněž soudy ve správním soudnictví, přičemž rozsudkem Městského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 25. 9. 2023, byl zamítnut návrh, kterým se žalobkyně domáhala vyslovení nicotnosti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25. 4. 2023, č. j. , číslo jednací, , tedy totožného rozhodnutí, které žalobkyně napadá i v tomto řízení, a v části, v níž se žalobkyně domáhala přezkoumání předmětného rozhodnutí, byla žaloba odmítnuta. Kasační stížnost žalobkyně proti citovanému rozsudku Městského soudu v , adresa, byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu, č. j. , číslo jednací, ze dne 18. 9. 2024.

6. Podle § 63b odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZoEK“), ve znění účinném od 1. 1. 2022, v případě, kdy má podle odstavce 3, 5 nebo 6 anebo podle § 63c odst. 2 účastník právo vypovědět závazek ze smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jiné než interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, před koncem původně sjednaného období, neukládá se mu žádná úhrada, kromě úhrady za dotované koncové zařízení, pokud si ho ponechá. V takovém případě výše úhrady nesmí překročit poměrnou část hodnoty tohoto zařízení dohodnutou v okamžiku uzavření smlouvy, nebo části ceny za služby, kterou zbývá uhradit do zániku závazku ze smlouvy, podle toho, která z těchto 2 částek je nižší. Bylo-li omezeno využívání dotovaného koncového zařízení v jiných sítích, poskytovatel toto omezení bezplatně odstraní nejpozději v okamžiku zaplacení úhrady.

7. Podle § 63b odst. 8 ZoEK, ve znění účinném od 1. 1. 2022, v případě zániku závazku ze smlouvy výpovědí, nebo dohodou smluvních stran před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, z jiných důvodů než podle odstavce 7, smí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem nebo koncovým uživatelem, který je podnikající fyzickou osobou, úhrada požadována pouze, pokud smlouva skončí do 3 měsíců ode dne jejího uzavření, a nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou, vyšší než jedna dvacetina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy nebo jedna dvacetina součtu minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, přičemž výše úhrady se počítá z částky placené v průběhu trvání smlouvy, a pokud je poskytována sleva oproti ceníkové ceně, nelze určit výši úhrady z ceníkové ceny. V případě dotovaného koncového zařízení se postupuje podle odstavce 7.

8. Podle § 129 odst. 1 věta první ZoEK, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

9. Podle § 129 odst. 3 věta první ZoEK, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne.

10. Soud se nejdříve zabýval námitkou nedostatku pravomoci ČTU, kterou žalobkyně spatřuje v tom, že ČTU neměl pravomoc rozhodovat o položkách týkajících se ceny za koncová zařízení (mobilní telefony) a z nich poskytnutých slev. V tomto směru je dle názoru soudu podstatné, že již rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo vydáno po přijetí transpoziční novely zákona o elektronických komunikacích, která byla provedena zákonem č. 374/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, a kterou byly do ustanovení § 63b odst. 7, odst. 8 doplněny limity úhrad za dotovaná koncová zařízení v případě předčasného ukončení smlouvy. Od 1. 1. 2022 tedy platí, že způsob vyúčtování takových úhrad je upraven zákonem a pokud mezi účastníky došlo ke sporu o výši vyúčtované úhrady, jedná se o spor, týkající se povinnosti uložené zákonem o elektronických komunikacích, jehož rozhodnutí náleží dle § 129 odst. 1 ZoEK do pravomoci ČTU. V tomto směru se soud zcela ztotožňuje s názorem soudů rozhodujících ve správním soudnictví (bod 5 tohoto odůvodnění), které konstatovaly, že změna právní úpravy je důvodem pro odchýlení se od dřívější rozhodovací praxe kompetenčního senátu NSS, na kterou odkazovala žalobkyně.

11. Co se týče samotného předmětu sporu, soud neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně, podle které si žalovaný pořídil mobilní telefony od žalobkyně na základě samostatných smluv, které nesouvisely s uzavřením smlouvy o poskytování služeb k telefonním číslům, a tudíž na ně nedopadá ustanovení § 63b odst. 7, odst. 8 ZoEK. Na tomto místě soud konstatuje, že předmětem smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek, ve znění dodatku č. , číslo, ze dne 13. 9. 2019, bylo poskytování zvýhodněných podmínek při prodeji zboží a při poskytování služeb žalobkyně, a to oproti závazku žalovaného hradit cenu zboží a služeb v minimálním měsíčním rozsahu 2 600 Kč (viz čl. 1.1 a 2.1 dodatku). Samotná smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek počítala s tím, že konkrétní služby a zboží budou žalovanému poskytovány na základě samostatných smluv (čl. 1.2 dodatku). Provázanost slevy, poskytnuté žalovanému na kupní cenu koncových zařízení, a sjednaného minimálního měsíčního plnění ze strany žalovaného pak jednoznačně vyplývá z čl. 3.5 dodatku, v němž je konstatováno, že „slevy poskytované na telefony a jiná koncová zařízení (zboží) jsou podmíněny sjednanou minimální měsíční částkou po celou dobu trvání smlouvy, na kterou byla uzavřena“. Z uvedeného je zjevné, že pokud si žalovaný od žalobkyně koupil mobilní telefony, přičemž na jejich kupní cenu využil slevu, poskytnutou mu na základě smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek (a podmíněnou dodržením ve smlouvě sjednaného minimálního měsíčního plnění), jednalo se o vzájemně provázané smlouvy a takto pořízené mobilní telefony je nutno považovat za dotovaná zařízení ve smyslu § 63b odst. 7, odst. 8 ZoEK. Za situace, kdy žalovaný smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek předčasně vypověděl, žalobkyni sice vznikl nárok na vrácení poskytnuté slevy, ovšem tento nárok byl limitován ust. § 63b odst. 7 ZoEK, podle kterého výše úhrady za dotované zařízení nesmí překročit poměrnou část hodnoty tohoto zařízení dohodnutou v okamžiku uzavření smlouvy, nebo části ceny za služby, kterou zbývá uhradit do zániku závazku ze smlouvy, podle toho, která z těchto 2 částek je nižší. ČTÚ proto postupoval správně, pokud k námitce žalovaného a s odkazem na citované zákonné ustanovení snížil vyúčtování č. , číslo, na částku 11 008 Kč.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu je správné a soud proto neshledal důvody pro jeho nahrazení. Žaloba tak byla jako nedůvodná zamítnuta.

13. Soud rozhodl ve věci v souladu s ust. § 115a) o.s.ř. bez nařízení jednání, když pro tento postup byly splněny podmínky.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.