15 C 4/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, Ostrava proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 10 076,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 9.11.2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému o zaplacení částky 5 076,05 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 949 Kč od 13.3.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 1511000426, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 076,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 10.2.2025 smlouvu o úvěru č. číslo (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen do 12.3.2025. Dle odst. 4.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 1 750 Kč. Dle odst. 3.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“, který dle odst. 4.1. smlouvy činil 199 Kč. Dle odst. 4.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 13.3.2025 do 10.6.2025, jehož kapitalizovaná výše činí 3 127,05 Kč.

2. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 10 076,05 Kč nejpozději splatných dne 12.3.2025.

3. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky internetová adresa, přičemž dle odst. 2.3. smlouvy je účelem poskytnutí úvěru rozvoj podnikaní úvěrovaného, který se zavazuje získaný úvěr nevyužít jiným způsobem. Na webových stránkách žalobkyně se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný dle odst. 3.

2. Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) povinen doložit fotokopii přední a zadní strany svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Ověření majitele bankovního účtu proběhlo dle odst. 3.

3. VOP. Žalovaný za účelem ověření poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Tímto dle odst. 3.

6. VOP žalovaný dokončil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu v klientské sekci na webových stránkách žalobkyně. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žádost žalovaného byla žalobkyní posouzena dle čl. 5 VOP a v případě kladného posouzení se žalovanému v klientské sekci zobrazil návrh smlouvy, o čemž byl vyrozuměn i prostřednictvím SMS a emailu. Žalovaný přistoupil k podpisu smlouvy kliknutím na pole „Podepsat Smlouvu o úvěru“. Po kliknutí na příslušné pole žalobkyně odeslala na telefonní číslo tel. číslo uvedené v žádosti unikátní SMS kód. Žalovaný tento kód zadal do klientské sekce, čímž došlo k propsání podpisu žalovaného do textu smlouvy včetně přesného času podpisu. Smlouvu následně podepsala žalobkyně, čímž došlo k jejímu uzavření. Dle odst. 5.

9. VOP žalobkyně a žalovaný výslovně prohlásili, že uvedená forma podpisu smlouvy je dostatečně určitá a je jí dostatečně projevena vůle stran uzavřít smlouvu příslušného znění.

4. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč dne 10.2.2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu s uvedením variabilního symbolu číslo, který je totožný s číslem smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 1.11.2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření banky žalovaného Československá obchodní banka a.s., zdali na bankovní účet č. č. účtu dne 10.2.2025 případně do dvou následujících pracovních dnů, byla vyplacena částka 5 000 Kč a zdali tento bankovní účet náležel v předmětné době žalovanému nebo k němu měl dispoziční oprávnění.

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

2. Z předložených listin, a to smlouvy o úvěru ze dne 10.2.2025, potvrzení o provedené platbě ze dne 10.2.2025, výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2025 včetně podacího lístku a informace CSOB a.s. ze dne 2.3.2026 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10.2.2025 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na rozvoj jeho podnikání úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě poskytnuté jistiny poplatek za poskytnutí úvěru v rozsahu 35 % jistiny, kapitalizovaná výše činila částku ve výši 1 750 a další poplatky v celkové výši 199 Kč + 35 Kč do třiceti dnů. Výše úroků z prodlení činila 0,5 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaný svůj závazek nesplnil a dosud nevrátil žalobkyni ničeho. Výzvou ze dne 1.11.2025, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 15 401,26 Kč do tří dnů. Přes tuto výzvu žalovaný žádnou částku neuhradil.

3. Na smlouvu o úvěru je nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku.

4. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku za poskytnutí úvěru výši 1 750 Kč a poplatku za expresní projednání úvěru 199 Kč. S ohledem na tuto výši poplatků a splatnost závazku (30 dnů) odpovídá výše poplatků úroku 35 % měsíčně tedy ročnímu úroku 420 % z poskytnuté jistiny. Dle závěru soudu úhrady a poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny sjednané za poskytnutí peněžních prostředků a plnil tedy funkci úroků z předmětného úvěru. Proto je nutno tento poplatek po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, přestože tak ve smlouvě nazván není.

5. Skutečnost, že předmětný poplatek plnil funkci úroků z poskytnutého úvěru, musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, který v době uzavření smlouvy fyzickým osobám poskytoval úvěry z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem dosažení zisku, který, aniž by byl sjednán úrok za přenechání peněz (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. Jak je uvedeno výše, s ohledem na dobu splatnosti úvěru odpovídá souhrn zmiňovaných poplatků ročnímu úroku ve výši 420 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká a za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu těchto poplatků nevzniklo.

6. Soud se dále zabýval otázkou, zda neplatnost tohoto ujednání znamená neplatnost celé smlouvy o úvěru, či pouze část týkající se poplatků.

7. Dle § 576 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak je uvedeno výše, žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, přičemž v době uzavření smlouvy o úvěru se zabýval půjčováním peněz fyzickým osobám z vlastních zdrojů a je zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytování peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalovanému. Na základě toho učinil soud závěr, že v tomto konkrétním případě částečná neplatnost ujednání o úrocích (tzv. poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělením této části právního jednání od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

8. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlédl bez návrhu, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalobkyni dosud nevrátil ničeho. Je proto povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 5 000 Kč. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů, a to dopisem ze dne 1.11.2025, který byl žalovanému doručován na adresu jeho pobytu prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. 5.11.2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 8.11.2025.Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 5 000 Kč dne 9.11.2025 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

9. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části, tedy co do příslušných poplatků i úroků z prodlení byl uplatněný nárok nedůvodný, a proto jej soud zamítnul.

10. Protože procesní úspěch každého z účastníků řízení odpovídá jeho neúspěchu, bylo dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 10 076,05 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) ZSoP (tj. do výše SoP 1 000 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP). Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení. Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.