15 C 63/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 239 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19.12.2023 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jako „původní věřitel“), a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající.

2. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 13.9.2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 62 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13.9.2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, (dříve , internetová adresa, ), na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě jako je číslo platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro , právnická osoba, Secure ověření do platební brány banky, čímž byla zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Daným postupem žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na bankovní účet původního věřitele, která mu byla následně vrácena. Totožnost žalovaného původní věřitel dále ověřoval prostřednictvím fotokopií občanského průkazu, které byl žalovaný povinen původnímu věřiteli poskytnout. K ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve příjme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření Smlouvy kliknutím na tlačítko „Podpis“. Původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy.

3. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 62 000 Kč v platbách dne 13.9.2021 částka 20 000 Kč, dne 12.10.2021 částka 20 000 Kč, dne 13.12.2021 částka 2 000 Kč a dne 14.2.2022 částka 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiložených bankovních výpisů, případně potvrzení o provedené platbě od platební brány TheyPay.cz, s.r.o., ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen.

4. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 14.5.2022 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 15.5.2022. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odst. 5.2.4. všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 11.1.2024.

5. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 42 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč nejpozději splatné dne 14.5.2022 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

6. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného Raiffenisenbank a.s., zda byly na bankovní účet č. , č. účtu, provedeny platby dne 13.9.2021 částka 20 000 Kč, dne 12.10.2021 částka 20 000 Kč, dne 13.12.2021 částka 2 000 Kč a dne 14.2.2022 částka 20 000 Kč a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo žalovaný měl k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne ze strany žalobkyně prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta uvedená částka. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

8. Soud rozhodoval na základě skutkového stavu, dle kterého , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 13.9.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, s možností opakovaného čerpání, který se zavázal zaplatit ve lhůtě 24 měsíců. Prostředky měly být poukazovány na č. účtu , č. účtu, . Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že , právnická osoba, . poukázala dne 13.9.2024 částku 20 000 Kč, dne 12.10.2021 částku 20 000 Kč, dne 13.12.2021 částku 2 000 Kč a dne 14.2.2022 částku 20 000 Kč vždy na účet č. , č. účtu, . Dle tvrzení v žalobě, žalovaný vrátil celkem 42 000 Kč. Úvěrující postoupil tuto pohledávku společnosti , právnická osoba, . a tato společnost postoupila tutéž pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 11.1.2024. Soudem bylo ověřeno, že majitelem účtu , č. účtu, byl žalovaný.

9. Věřitel posuzoval úvěruschopnost na základě údajů sdělených klientem.

10. Úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit.

11. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

12. Podáním žádosti o úvěr a registrací na webových stránkách původního věřitele klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tato povinnost nebyla splněna.

18. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, jelikož jejím důvodem je rozpor se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

19. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 62 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 42 000 a dluží částku 20 000 Kč. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl.

20. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

21. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).

22. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč a zamítnut byl nárok o požadované příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 951 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 72 % a ve zbývajícím rozsahu (28 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 44 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400Kč (§ 14b odst. 1 a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku v částce 1 000 Kč, tj. včetně doměřeného doplatku 200 Kč činí celkem 2 815 Kč. 44 % z této částky pak odpovídá částce 1 239 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení. Soud v daném případě aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

23. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 1 000 Kč do částky 20 000 Kč, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).