15 C 68/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 830 Kč od 15.8.2024 ve výši 12,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 960 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 366,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 790 Kč od 28.9.2023 do 31.12.2023 ve výši 14 % , zákonný úrok z prodlení z částky 14 790 Kč od 1.1.2024 do 30.6.2024 ve výši 13,75 % ,zákonný úrok z prodlení z částky 14 790 Kč od 1.7.2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa a žalovaným došlo dne 30.10.2008 k uzavření Smlouvy o půjčce č. číslo (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.11.2009. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28.7.2009.

2. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 5.11.2009. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky.

3. Ke dni 5.11.2009 činila dlužná jistina částku 8 720,52 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 6 069,48 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2 170 Kč.

4. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

5. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci.

6. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 21.9.2023 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 14 795,88 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

7. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 14 790 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 720,52 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 6 069,48 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 17 366,89 Kč, - úroků z prodlení z celkové dlužné částky 14 790,00 Kč od 28.9.2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

8. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 17 366,89 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 14 790,00 Kč od 13.11.2009, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 27.9.2023.

9. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

10. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

11. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst.

2. Účastníci byli přitom podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla doručena žalovanému dne 24.3.2025, žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud tedy věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

12. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobcem a sice Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.9.2023 uzavřenou mezi právnická osoba a žalobcem spolu se seznamem postupovaných pohledávek, v němž je uvedeno mimo jiné jméno žalovaného a číslo číslo, dále žalobce založil do spisu zákaznickou kartu s č. zákazníka číslo ze dne 4.10.2007 na jméno jméno FO, Smlouvu o půjčce uzavřenou 12.7.2007 se zákazníkem jméno FO, výzvu k plnění se skutkovým a právním rozborem ze dne 30.7.2024 adresovanou žalovanému, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 odkazující na dluh ze smlouvy číslo. Na výzvu soudu pak žalobce doložil Smlouvu o půjčce č. číslo ze dne 30.10.2008 uzavřenou žalovaným s právní předchůdkyní žalobce s tím, že zákaznickou kartu se žalobkyni nepodařilo dohledat.

13. Z předložené smlouvy o půjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, která byla žalobci poskytnuta ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku 16 960 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 podmínek s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy; dále v podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy dle ujednání stran ve smlouvě, je v čl. 2 uvedeno, že RPSN u půjčky se splatností v délce 53 týdnů (což je posuzovaný případ) činí 206,8 % s tím, že RPSN nebude Providentem v průběhu účinnosti smlouvy upravována, nedohodnou-li se strany jinak. Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit jistinu 10 000 Kč a k této souhrnný poplatek 6 690 Kč. Dne 21.9.2023 byla pohledávka právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti uvědomen dopisem ze dne 29.9.2023. Výzvou ze dne 30.7.2024 byl žalovaný žalobcem vyzván, aby celkovou dlužnou částku 33 875,24 Kč uhradil do 14.8.2024.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

15. Žalovaný nesplnil zcela svůj závazek vyplývající ze smlouvy o půjčce uzavřené s právním předchůdcem žalobce, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, který je tímto aktivně legitimován k podání žaloby. Dle smlouvy o půjčce měl žalovaný žalobci vrátit 16 960 Kč. Dle žaloby vrátil žalovaný 2 170 Kč. Tuto částku soud započítává na platby jistiny z níže uvedených důvodů, přičemž však jistina činila částku 10 000 Kč a k úhradě žalovanému tak zůstává na jistině zaplatit 7 830 Kč.

16. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. souhrnného poplatku. Zmiňovaný poplatek zde plní funkci úroků a s ohledem na dobu splatnosti půjčky představující 53 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku 69,6 % jistiny, ročně přes 68 %. To je zcela nepřiměřené a z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 absolutně neplatné. Žalobci proto právo na úhradu poplatku nevzniklo.

17. V daném řízení soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. – obč. zákoníku (dále o.z.) na hmotně právní vztahy vzniklé před 1.1.2014 aplikoval dosavadní právní předpisy, a to zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce.

18. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

19. Ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. stanoví, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

20. Žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce v postavení spotřebitele a smlouva o půjčce měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť předchůdce žalobce tuto uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 1, 2 a 3 obč. zák.) a na smlouvu o půjčce je nutno aplikovat zároveň zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. V § 4 zákon č. 321/2001 Sb. stanoví jednak povinnou písemnou formu smlouvy a dále v odstavci 2 téhož ustanovení povinné náležitosti, které musí smlouva obsahovat. Smlouva o půjčce všechny tyto náležitosti obsahuje. Právní povahu nároku sjednaného ve smlouvě jako „poplatek“ považuje soud za sjednanou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, poplatek plnil tedy funkci úroků z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Tato skutečnost musela být zřejmá rovněž žalovanému, který smlouvu uzavíral, neboť tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že podnikatel, kterým předchůdce žalobce je, byl založen za účelem dosažení zisku, který bez toho, aniž by byl ujednán úrok za přenechání půjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného obchodního případu generován nebyl.

21. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

22. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.

23. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 39 obč. zák., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

24. Soud má za to, že úrok ve výši 6 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 10 000 Kč na dobu 53 týdnů, který tak představuje přes 69 % celé jistiny půjčky a představuje ročně přes 68 %, je odměnou nepřiměřeně vysokou a za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

25. Dle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

26. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o půjčce, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy (smlouva o půjčce může být na rozdíl od smlouvy o úvěru sjednána pojmově i bezúročně). Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

27. Právní předchůdce žalobce jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobce) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, tedy ani žalovaný neočekával, že obdrží půjčku bez toho, aniž by musel platit odměnu za poskytnutí půjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce (ujednání o úrocích) brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

28. Soud tedy považuje z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích (poplatku) za absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce.

29. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

30. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce (včetně ujednání o úroku) je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu § 457 obč. zák. V řízení bylo smlouvou o půjčce prokázáno, že žalovaný ji podepsal, že při uzavření smlouvy obdržel finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Z žaloby lze dovodit, že žalovaný zaplatil 2 170 Kč.

31. Dle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

32. Soud žalobě částečně vyhověl co do částky 7 830 Kč představující nedoplatek na jistině z celkové částky 10 000 Kč, kterou žalovaný prokazatelně převzal. Spolu s částkou 7 830 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 30.7.2024, v níž mu byla stanovena lhůta k plnění nejpozději do 14.8.2024. Od 15.8.2024 je žalovaný v prodlení, a proto byl v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zavázán zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné částky.

33. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.

34. Ve zbytku požadované částky s příslušenstvím pak žalobu zamítl, když nárok na zaplacení těchto částek žalobci pro neplatnost celé smlouvy o úvěru nevznikl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě podáním učiněným u podepsaného soudu ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.