15 C 87/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 255 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 7 050 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 445 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 048,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 14 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou došlo dne 7.2.2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala uhradit poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena 20.3.2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 2 745 Kč, z toho: -) na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, -) na poplatek za administrativní činnost 679, 27 Kč, -) na poplatek za hotovostní inkaso splátek 620,73 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 10.4.2017.

2. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 20.3.2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 20.3.2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 21.3.2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 21.850,00 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, -) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 0 Kč, -) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 320,73 Kč a -) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 379,27 Kč, -) dlužný poplatek za životní pojištění 245 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“).

3. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

4. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: -) celkové dlužné částky ve výši 14 945 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 4 945 Kč, -) kapitalizovaných úroků ve výši 4 078,52 Kč, -) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 445 Kč, -) úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a -) úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.

5. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4 078,52 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 21.3.2018 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29.11.2019.

6. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 445 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 28.3.2018 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané).

7. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

9. Soud ve věci výzvou ze dne 20.4.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o.s.ř. souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 26.4.2022 do vlastních rukou. Žalovaná na výzvu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.

10. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to: -) smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 7.2.2017, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná se dohodli na poskytnutí částky 10 000 Kč žalované a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17 960 Kč v 58 splátkách po 305 Kč, -) oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019, včetně podacího lístku s datem podání 13.12.2019, ze kterých soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalované, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalované ze smlouvy o půjčce číslo výše pohledávky činí 14 945 Kč bez příslušenství, -) výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 30.4.2020, ze které soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky 21 846,82 Kč nejpozději do 7.5.2020.

11. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatky ve výši 7 960 Kč, sestávající z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč pojištění credit life 290 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázala se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 17 690 Kč v 58 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 305 Kč.

12. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení celkové částky 14 945 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaná dle skutkových tvrzení žalobce vrátila 2 745 Kč. Platby soud započítává na jistinu. Je tak patrno, že na jistině žalovaná dluží 7 255 Kč.

13. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce a žalované bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

18. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převzala a zavázala se je v dohodnuté době vrátit.

22. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 7 960 Kč za zapůjčení částky 10 000 Kč na 58 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 10 000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 58 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku přesahujícímu více než 71,36 % jistiny, 79,6 % celkové částky. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená a z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.

23. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

24. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele.

25. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., § 86, § 87.

26. Podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkon jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

31. Žalobce v tomto směru v žalobě uvedl skutková tvrzení s tím, že zjištěné údaje zaznamenal do karty zákazníka a ověřil.

32. Žalobce doložil zákaznickou kartu ze kterých soud zjistil, že obsahují údaje o žalované s tím, že na kartě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná jako profese u právnická osoba anonymizována dvě slova čistým příjmem 13 800 Kč, pobírá státní podporu 8 360 Kč nikterak blíže specifikovanou, výdaje na bydlení - nájem inkaso a energie činí 6 500 Kč, osobní výdaje činí 9 800 Kč, spoření 250 Kč, splátky úvěru 1 400 Kč, použitelný příjem činí 4 210 Kč, 7 400 Kč a státní podporou 3 000 Kč, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, osobní výdaje – jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení 2 500 Kč, splátky úvěru 2 700 Kč, použitelný příjem 4 200 Kč. Jako zápůjčka/úvěr v současnosti mimo právnická osoba jméno je uvedeno právnická osoba 80 000 Kč. Počet nezaopatřených dětí je uveden – 2. V kartě jsou dokumenty označeny jako ověřené – pracovní smlouva.

33. Výdaj určený na„ nájem, inkaso, energie“ ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady nájem, inkaso a energie činí 6 500 Kč, avšak doklad SIPO či nájemní smlouva nebyla doložena. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa lze doložit poměrně snadno. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) je uvedena částka 9 800 Kč, což představuje možnou útratu 326 Kč/den, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům 3 osob (žalovaná a dvě nezaopatřené děti) za telefon, jídlo léky a oblečení za jeden den. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit.

34. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s doplněním tvrzení v rozsahu shora a doložením pouhé karty zákazníka se žádostí o zápůjčku v kontextu s uzavřenou smlouvou o úvěru téhož dne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

35. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal (a ani dostatečně netvrdil), že dostatečným způsobem splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 OZ, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019.

36. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ v rozsahu této částky. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vydat podle § 1879 OZ žalobci, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobci částku 7 255 Kč, a to dle § 2993 OZ, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou 7 255 Kč je žalovaná povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalované se v daném případě dle závěru soudu odvíjí od doručení upomínky před podáním žaloby ze dne 30.4.2020, podané na poště 1.5.2020, v níž byla stanovena lhůta do 7.5.2020 k zaplacení pohledávky žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.

37. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když byla koncipována jako plnění ze smlouvu, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

38. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná měla ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.