16 C 103/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 55 963,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 963,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 963,81 Kč za dobu od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 890 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že žalovaný na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené se společností [právnická osoba] (dále„ obchodník“), odebíral plyn v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Protože za odebraný plyn řádně neplatil, požádal obchodník žalobkyni o přerušení dodávky plynu, což se žalobkyně pokusila uskutečnit dne 29. 5. 2018 a 5. 6. 2018 demontáží plynoměru, který jí ovšem žalovaný nezpřístupnil. Účinek přerušení dodávky tudíž nastal dne 13. 6. 2018 a od 14. 6. 2018 šlo z pohledu žalobkyně o neoprávněnou distribuci plynu, kterou jí vznikla škoda. Protože žalovaný za dodaný plyn neplatil ani poté, odstoupila žalobkyně od výše zmíněné smlouvy. Dne 7. 8. 2018 pak žalobkyni požádala o ukončení dodávky plynu do odběrného místa ke dni 8. 8. 2018, což se žalobkyně pokusila realizovat opět výše zmíněným způsobem, leč žalovaný jí plynoměr opět nezpřístupnil. Demontován byl za účasti soudního exekutora teprve 5. 5. 2021. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náhradu škody ve výši odpovídající ceně plynu podle rozdílu stavu plynoměru v den demontáže a v den ukončení dodávky, tedy 9. 8. 2018. Fakturovaná částka za období 9. 8. 2018 – 5. 5. 2021 byla splatná dne 24. 5. 2021 a byla určena podle ceníků žalobkyně a výpočtem podle vyhlášky. Žalobkyně je přitom na trhu s plynem v pozici provozovatele distribuční soustavy (dále„ provozovatelem“), který na základě smlouvy o distribuci plynu uzavřené s obchodníkem pro něj zajišťuje dodávku plynu do odběrného místa v souladu se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu uzavřenou mezi obchodníkem s plynem a koncovým odběratelem. Obchodník žalobkyni v žalovaném období neplatil žádný poplatek za rezervovanou kapacitu distribuční soustavy.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ke dni 25. 11. 2021 byl jako vlastník pozemku p. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] v [město], v katastru nemovitostí zapsán [celé jméno žalovaného] (výpis z katastru nemovitostí). Žalovaný s obchodníkem uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to s účinností od 13. 5. 2016. Dne 22. 5. 2018 obchodník požádal žalobkyni o přerušení dodávky plynu do uvedeného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem 25. 5. 2018. Žalobkyně se pokusila dodávku přerušit fyzickou demontáží plynoměru ve dnech 29. 5. a 5. 6. 2018, což se jí nezdařilo, poněvadž žalovaný měřidlo nezpřístupnil. Proto podle žalobkyně nastal účinek přerušení dodávky teprve ke dni 13. 6. 2018 a stav odebraného plynu byl k tomuto datu stanoven výpočtem předpokládané výše spotřeby dle vyhlášky (žádost o přerušení dodávky, odhad, řád PDS, oznámení o přerušení dodávky). Dopisem, doporučeně odeslaným dne 15. 6. 2018, žalobkyně žalovanému oznámila účinky přerušení dodávky a to, že dne 29. 6. 2018 plynoměr demontuje (oznámení o přerušení dodávky). Dne 7. 8. 2018 obchodník žalobkyni požádal o ukončení distribuce plynu do zmíněného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 8. 8. 2018. Ukončení distribuce plynu opět nebylo možno reálně provést z důvodu nepřístupnosti měřidla. Současně došlo k zániku rezervace distribuční kapacity ve smyslu článku 5 Řádu provozovatele distribuční soustavy a v důsledku toho k zániku smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy pro dané odběrné místo (žádost o ukončení dodávky, řád PDS). Plynoměr se ovšem – znovu pro nezpřístupnění – nepodařilo odinstalovat 29. 8., 12. 9., 19. 9. 2018 ani 26. 6. 2020 (záznamy o neúspěšném pokusu o demontáž měřidla). Teprve dne 5. 5. 2021 žalobkyně za účasti soudního exekutora plynoměr demontovala (protokol o demontáži). Při té příležitosti určila fakturou ze dne 10. 5. 2021, splatnou dne 24. 5. 2021, na základě spotřeby odpovídající rozdílu mezi stavem měřidla ke dni demontáže a odhadnutým stavem ke dni 9. 8. 2018, cenu ve výši 55 963,81 Kč (protokol o demontáži, faktura). Tuto fakturu žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala dne 11. 5. 2021 na adresu odběrného místa (podací kniha k faktuře, fotodokumentace). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení ani meritum sporu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Ke dni 25. 11. 2021 byl jako vlastník pozemku p. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] v [město], v katastru nemovitostí zapsán [celé jméno žalovaného]. Žalovaný s obchodníkem uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a to s účinností od 13. 5. 2016. Dne 22. 5. 2018 obchodník požádal žalobkyni o přerušení dodávky plynu do uvedeného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 25. 5. 2018. Žalobkyně se pokusila dodávku přerušit fyzickou demontáží plynoměru ve dnech 29. 5. a 5. 6. 2018, což se jí nezdařilo, poněvadž žalovaný měřidlo nezpřístupnil. Proto podle žalobkyně nastal účinek přerušení dodávky teprve ke dni 13. 6. 2018 a stav odebraného plynu byl k tomuto datu stanoven výpočtem předpokládané výše spotřeby dle vyhlášky. Dopisem, doporučeně odeslaným dne 15. 6. 2018, žalobkyně žalovanému oznámila účinky přerušení dodávky a to, že dne 29. 6. 2018 plynoměr demontuje. Dne 7. 8. 2018 obchodník žalobkyni požádal o ukončení distribuce plynu do zmíněného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 8. 8. 2018. Ukončení distribuce plynu opět nebylo možno reálně provést z důvodu nepřístupnosti měřidla. Současně došlo k zániku rezervace distribuční kapacity ve smyslu článku 5 Řádu provozovatele distribuční soustavy a v důsledku toho k zániku smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy pro dané odběrné místo. Plynoměr se ovšem – znovu pro nezpřístupnění – nepodařilo odinstalovat 29. 8., 12. 9., 19. 9. 2018 ani 26. 6. 2020. Teprve dne 5. 5. 2021 žalobkyně za účasti soudního exekutora plynoměr demontovala. Při té příležitosti určila fakturou ze dne 10. 5. 2021, splatnou dne 24. 5. 2021, na základě spotřeby odpovídající rozdílu mezi stavem měřidla ke dni demontáže a odhadnutým stavem ke dni 9. 8. 2018, cenu ve výši 55 963,81 Kč. Tuto fakturu žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala dne 11. 5. 2021 na adresu odběrného místa. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní nárok žalobkyně co provozovatelky distribuční soustavy na náhradu škody, způsobené neoprávněným odběrem a distribucí plynu, vůči žalovanému jako zákazníkovi. Šlo o neoprávněnou distribuci plynu v podobě využití služby distribuční soustavy z právního důvodu, který odpadl a uskutečněné v rozporu s podmínkami obsaženými v Řádu provozovatele distribuční soustavy (§ 74 odst. 4 písm. a), písm. c) zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ e. z.“). V tomto případě se obchodník rozhodl přerušit žalovanému dodávku plynu sjednanou ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu, a to kvůli neplnění platebních povinností žalovaným. Proto o přerušení požádal žalobkyni coby provozovatelku distribuční soustavy (§ 61 odst. 1 písm. d) e. z.). Žalobkyně byla povinna této žádosti vyhovět (§ 59 odst. 8 písm. z) e. z. ve spojení s § 119 odst. 3 písm. b) první větou vyhlášky ERÚ č. 349/2015 Sb. o Pravidlech trhu s plynem ve znění pozdějších předpisů, dále„ p. t. p.“), o čež se pokusila demontáží plynoměru. To se jí nicméně nepodařilo, neboť jí žalovaný měřidlo nezpřístupnil. Proto nastal účinek přerušení dodávky teprve od patnáctého pracovního dne ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu včetně, tedy dne 15. 6. 2018 (§ 59 odst. 8 písm. z) e. z. ve spojení s § 119 odst. 3 písm. b) druhou větou p. t. p.). Účinkem přerušení dodávky plynu by zde bylo právě přerušení fyzického toku plynu na žádost obchodníka, který tímto způsobem chtěl přimět později žalovaného zákazníka k plnění a prozatím tedy nezamýšlí ukončit s ním závazek z„ dodávkové“ smlouvy. Závazek ze smlouvy by tudíž trval, jen je jeho plnění ze strany obchodníka by bylo dočasně sistováno. Sistace samotné dodávky plynu však nebyla bez demontáže plynoměru fyzicky možná. Přesto právní řád ve výše citovaných ustanoveních s nástupem účinku přerušení dodávky počítá. Pro pokračující neplnění platebních povinností obchodník závazek ze smlouvy o sdružených službách zrušil a požádal žalobkyni o ukončení dodávky, které se pokusila opět neúspěšně realizovat demontáží plynoměru. To znamená, že od okamžiku nastoupení účinku přerušení ke dni 15. 6. 2018 žalovaný využíval služeb distribuční soustavy z právního důvodu, který odpadl a v rozporu s PDS, protože nesplnil svou povinnosti zpřístupnit měřidlo a umožnit tak jeho demontáž a tedy i reálné přerušení dodávky plynu (§ 71 odst. 6 ve spojení s § 62 odst. 2 písm. c) e. z.). Nejpozději od 9. 8. 2018 pak měla žalobkyně proti žalovanému nárok na náhradu škody způsobené neoprávněnou distribucí (§ 74 odst. 6, odst. 8 e. z.). To, že se žalobkyně rozhodla požadovat náhradu škody za dobu od 9. 8. 2018, tedy až v návaznosti na ukončení dodávky plynu (§ 119 odst. 4 písm. b) p. t. p.), je její věcí a soud byl v tomto ohledu žalobou vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Ostatně, právní předpisy možnost vyúčtování spojují teprve s ukončením, nikoli již s přerušením dodávky (§ 119 odst. 3 písm. b), § 119 odst. 4 písm. b) třetí věta p. t. p.). Vzhledem k nepřístupnosti měřidla žalobkyně vyúčtovala konečnou náhradu škody žalovanému částkou vypočítanou v souladu s právním řádem (§ 119 odst. 4 písm. b) druhá a třetí věta p. t. p. ve spojení s § 5 odst. 4 vyhlášky MPO č. 108/2011 Sb. o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu ve znění pozdějších předpisů). Faktura žalovanému došla nejpozději 14. 5. 2021 a žalovaný se dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.

6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 239 Kč a z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. z tarifní hodnoty 55 963,81 Kč v sazbě 3 340 Kč za 1 úkon právní služby. Paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za účast na prvních dvou jednáních a za její vyjádření ze dnů 21. 6. 2022 a 25. 8. 2022, protože ke dvěma jednáním navíc došlo jen proto, že na ně zástupce či zástupkyně žalobkyně nebyli připraveni dost na to, aby soudu objasnili logický rozpor v žalobě, zachycený ve formě otázek soudu v protokolech z jednání a korespondenčních výzvách soudu, což přitom bylo nutné k věcnému rozhodnutí o žalobě. Na jednání pak navazovaly výzvy soudu, na které zástupci žalobkyně odpovídali poté, co nebyli s to odpovědět na jednotlivých jednáních. Ač se soud tázal zcela jasně, bylo mu odpovídáno na něco jiného opakováním tvrzení z žaloby. Soud tudíž přiznal náhradu pouze za jedno – poslední jednání – k němuž jako k jedinému substitutka zástupce žalobkyně vyúčtovala i cestovné a náhradu za promeškaný čas – a za poslední z doplnění žaloby. Za ostatní výše zmíněné úkony soud náhradu nepřiznal, protože v nich obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež byly tyto další úkony v tomto ohledu nadbytečné a jejich náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře substitutky zástupce žalobkyně k soudu a zpět v délce 2 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 200 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno při zohlednění běžných dopravních komplikací přiznat požadované 2 půlhodiny (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Dále cestovné 320 Kč při ujeté vzdálenosti 45,4 km, kombinované spotřebě 5 l /100 km, vyhláškové ceně motorové nafty 47,10 Kč l a základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 1 a. t., § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb. v právě účinném znění). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 24 890 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 340 Kč; 300 Kč předžalobní výzva; § 11 odst. 1 písm. d); 3 340 Kč; 300 Kč žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3 340 Kč; 300 Kč účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 3 340 Kč; 300 Kč vyjádření ze dne 8. 9. 2022; § 11 odst. 1 písm. d); 3 340 Kč; 300 Kč 7. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.