16 C 11/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Mařádka a z členů senátu jméno příjmení a Mgr. jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice: osobní údaje vedlejší účastnice o zaplacení částky 1 048 421 Kč s příslušenstvím a renty

I. Soud schvaluje tento smír žalobce a žalované o části předmětu řízení: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku žalobce za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 5. 2023, vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem žalobce během trvání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum], na pracovní místo [profese] [profese] [anonymizována tři slova], s místem výkonu práce ve [obec], částku ve výši 1 301 852,00 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o schválení smíru.“

II. Soud částečně zastavuje řízení co do náhrady za ztrátu na žalobcově výdělku po skončení pracovní neschopnosti s příslušenstvím za dobu od [datum].

III. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky náhrady za ztížení žalobcova společenského uplatnění ve výši 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 450 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, -) ušlých příspěvků na penzijní připojištění za dobu od [datum] do [datum] ve výši 16 000 Kč.

IV. Žádný z účastníků ani vedlejší účastnice nemají právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu znalečného ve výši 3 466 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol].

VI. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu znalečného ve výši 3 466 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do budoucna, náhrady za ztížení svého společenského uplatnění ve výši 450 000 Kč s příslušenstvím a ušlých příspěvků na penzijní připojištění za dobu od 1. 11. 2018 do 30. 7. 2021, to vše na základě svého pracovního úrazu ze dne [datum]. Účastníci uzavřeli ohledně části předmětu řízení se souhlasem vedlejší účastnice smír, zachycený ve výroku I. (§ 99 odst. 1 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). Soud kvalifikoval právní základ žaloby jako pracovní poměr (§ 33n zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“).) a žalobu jako žalobu na zaplacení výše uvedených náhrad (§ 271b, § 271c z. p.). To znamená, že povaha věci smír připouštěla (§ 99 odst. 1 první věta o. s. ř.). Právním základem smíru bylo písemné narovnání ze dne [datum], které účastníci přiložili k návrhu na schválení smíru a v němž narovnali více sporných a pochybných vzájemných práv a povinností včetně aspektu, že má žalobce nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum]. Smír byl plně v souladu s právním řádem. Ze všech těchto důvodů jej soud výrokem I. schválil (§ 99 odst. 2 první věta o. s. ř. a contrario), a to aniž by zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (jak se stalo teprve výrokem IV.), jelikož účastníci smírem nevyčerpali celý předmět řízení a protože o náhradě nákladů soud zásadně vydává jen jedno rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně zároveň vzala žalobu částečně zpět co do náhrady za dobu od [datum] a žalovaná i vedlejší účastnice s částečným zpětvzetím souhlasily. Proto soud výrokem

II. řízení zčásti zastavil (§ 96 odst. 1, odst. 2 první věta, odst. 3 první věta o. s. ř. a contrario). Účastnice však patrně omylem opomněly zahrnout do smíru, případně v daném rozsahu vzít žalobu částečně zpět, výše zmíněné nároky na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění a ušlé příspěvky na penzijní připojištění. Pokud jde o první zmíněnou náhradu, žalobce uvedl, že je po jejím zaplacení připraven vzít žalobu částečně zpět, což nicméně neučinil. Soud v řízení provedl důkaz výpisem z interního softwaru vedlejší účastnice, jejž hodnotí jako zákonný, relevantní a věrohodný a podle kterého vedlejší účastnice jistinu této žalobcovy pohledávky uspokojila během řízení, což ostatně nebyla mezi účastníky sporné. Co do částky 450 000 Kč tedy soud žalobu výrokem III. zamítl pro zánik dluhu splněním (§ 4 z. p. ve spojení s § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o. z.“). Co se týká příslušenství této pohledávky, účastníci v narovnání (§ 4 z. p. ve spojení s § 1903n o. z.) sjednali, že jsou tímto právním jednáním, které nárok na příslušenství nezahrnuje, zcela vypořádáni a že se případných dalších nároků vzdávají. V tomto ohledu soud žalobu výrokem

III. částečně zamítl pro zánik dluhu na základě narovnání (§ 4 z. p. ve spojení s § 1903 odst. 1 první větou o. z.). Z téhož důvodu soud týmž výrokem žalobu částečně zamítl co do výše popsaných příspěvků na penzijní připojištění. Výrokem IV. soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků ani vedlejší účastnice právo na náhradu nákladů řízení, neboť jednak o části předmětu řízení rozhodl smírem (§ 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), druhak se účastníci včetně vedlejší účastnice práva náhrady ve svých procesních podáních vzdali. Výroky V. a VI. mají oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle nějž„ má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“ Soud zaplatí znalci [titul] [jméno] [příjmení] znalečné (§ 137 odst. 1 ve spojení s § 139 odst. 2 o. s. ř.) ve výši 6 932 Kč. Vzhledem k tomu, jak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a protože se účastníci nakonec ve všem pod dojmem narovnání shodli, načež uzavřeli smír, považoval soud za nejspravedlivější řešení rozdělit tyto náklady mezi obě procesní strany rovným dílem s tím, že vedlejší účastnice vystupuje na straně žalované, pročež jí soud uložil povinnost náhradu zaplatit společně a nerozdílně s žalovanou. To znamená, že jde o jejich společný dluh, kdy je každá povinna zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jedna z nich, zaniká platební povinnost obou (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.) Lhůty k zaplacení soud ve výrocích V. a VI. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k poměru výše náhrady k částce, jež byla předmětem řízení.