16 C 116/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 069,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 901,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 901,29 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 095,93 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 9 997,22 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 997,22 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 487,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 997,22 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 901,29 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 095,93 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, a částku 72 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 912 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 069,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí kontokorentu k běžnému účtu, na základě které žalovaný čerpal a dosud neuhradil žalobkyni částku 9 997,22 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. Soud provedl dokazování následovně.

5. Z rámcové smlouvy o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na zřízení účtu č. , č. účtu, pro žalovaného.

6. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě o službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že mu poskytla novou službu spočívající v poskytnutí úvěru s možností přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 18,90 % ročně, úročeného denně z aktuální výše vyčerpaných peněžních prostředků.

7. Z listiny označené jako čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný čerpal na jistině částku 9 997,20 Kč a uhradil žalobkyni celkem 1 095,93 Kč, a to dne , datum, částku 152,02 Kč, dne , datum, částku 144,83 Kč, dne , datum, částku 158,87 Kč, dne , datum, částku 163,60 Kč, dne , datum, částku 0,39 Kč, dne , datum, částku 162,45 Kč, dne , datum, částku 153,63 Kč a dne , datum, částku 160,14 Kč, které byly žalobkyní započteny na úroky.

8. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni , datum, dle této zprávy žádný nesplacený závazek.

9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z mimořádného výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, soud nezjistil žádné relevantní údaje pro posouzení věci.

10. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

11. Na základě toho soud zjistil následující skutkový stav.

12. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že mu žalobkyně bude vést účet č. , č. účtu, . Dále se dne , datum, dohodli na tom, že žalobkyně umožní žalovanému přečerpání peněžních prostředků na tomto účtu až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18,90 % ročně úročený denně z aktuální výše vyčerpaných peněžních prostředků. Žalovaný vyčerpal částku 9 997,20 Kč a žalobkyni dosud uhradil 1 095,93 Kč.

13. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), ve znění účinném do 28. 5. 2022, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu, na základě které žalobkyně zřídila a vedla žalovanému běžný účet. Následně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému přečerpání peněžních prostředků na běžném účtu do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr (§ 2 ZSU).

20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

21. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, a to pokud jde o příjmy i výdaje, z informací sdělených žalobkyni žalovaným, dále učinila dotaz na bankovní a nebankovní registr klientských informací, u výdajů pak žalobkyně stanovila částku předpokládaných výdajů žalovaného, kterou vyhodnotila dle expertní analýzy, neboť žalovaný v žádosti o úvěr žádné informace k výdajům neuvedl. K tomu soud uvádí, že takové posouzení příjmů a výdajů žalovaného je zcela nedostatečné, neboť to v žádném případě nevypovídá nic o tom, jaké byly skutečné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně se spokojila se sdělením výše příjmu žalovaného, aniž by tento nějak skutečně ověřovala, například potvrzením zaměstnavatele, u výdajů žalobkyně uvedla, že si jejich výši stanovila sama podle analýzy, neboť žalovaný své výdaje žalobkyni neuvedl. Přičemž jak je uvedeno výše, zákon ukládá věřiteli při poskytování úvěru příjmy a výdaje žadatele o úvěr zjistit a takto zjištěné údaje ověřit. Žalobkyně tyto povinnosti pro ni vyplývající ze zákona nesplnila, a tudíž je nutno dospět jednoznačně k závěru, že bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní zcela nedostatečné a žalobkyně tak nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU ve znění účinném od 28. 5. 2022.

22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 9 997,22 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil 1 095,93 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 8 901,29 Kč a žalobu zamítl co uhrazené části jistiny i co do úroků i poplatku, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o úvěru nebyly platně sjednány.

23. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistiny úvěru cokoliv zjistit. Za této situace je pak nutno dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou jistinu úvěru najednou. Při splatnosti tak vycházel soud z toho, že žalovaný byl vyzván k vrácení jistiny žalobou doručenou žalovanému dne , datum, , když žalobkyně sice soudu předložila předžalobní upomínku, avšak nedoložila, zda tato byla žalovanému skutečně odeslána. Žalovaný tak byl povinen plnit den následující, tj. , datum, a od , datum, byl v prodlení. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalovaného, či že by možnosti žalovaného mu umožnily splácet dluh ve splátkách. Soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení od , datum, , a to v zákonné výši k tomu dni, tedy ve výši 12 % ročně a ve zbytku pak byly úroky z prodlení zamítnuty.

24. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 8 901,29 Kč, tedy 88 %, a žalovaný co do částky 1 095,93 Kč a 72 Kč, tedy 12 %, soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 76 % podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a doplatku ve výši 200 Kč a ze dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. (za předžalobní výzvu a podanou žalobu). Soud na tento případ aplikoval § 2 odst. 1 citované vyhlášky, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobce ve skutkově a právně obdobných případech podává žaloby, které mají ustálenou formu, navíc se jedná o nárok nepřevyšující částku 50 000 Kč. Za další podaní žalobkyni náhradu soud nepřiznal, neboť tvrzení obsažená v těchto podáních mohla a měla být obsažena již v žalobě samotné. Náklady řízení žalobkyně tak činí 1 200 Kč, z toho 76 % činí 912 Kč.

25. Soud zavázal výrokem IV. žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.