16 C 135/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 746 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkynia) částku ve výši 11 276 Kčs úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 11 276 Kč od , datum, do , datums úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 11 276 Kč od , datum, do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 276 Kč od , datum, do zaplaceníb) částku ve výši 949 Kčc) částku ve výši 100 Kčd) částku ve výši 2 994 Kče) částku ve výši 427 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 15 746 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč vyplatila žalované na její účet a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalované na úhradu jeho provize. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni celkem 29 000 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání konanému dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to z: Listiny označené jako bonita smlouvy, ze kterého soud zjistil, že žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku 29 000 Kč, Upomínky ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč, Smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí částky 30 000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku žalobkyni vrátí ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně po dobu 40 měsíců, s úrokovou sazbou 21,05 % ročně, s tím, že část zapůjčené částky je účelově určená, a to ve výši 2 500 Kč na provizi zprostředkovatele , jméno FO, , dále bylo dohodnuto, že žalobkyně peněžní prostředky poskytne na účet žalované č. , č. účtu, , dále je ve smlouvě uvedeno, že výše provize zprostředkovatele v případě poskytnuté částky nad 25 000 Kč činí 2 500 Kč. Dále bylo dohodnuto, že smlouva je uzavřena okamžikem, kdy je žádost žalované žalobkyní schválena, přičemž za schválení se považuje okamžik, když je příslušná finanční částka převedena žalované, 2 x potvrzení o provedené transakci, ze kterého vyplývá, že žalobkyně zaslala dne , datum, částku 27 500 Kč na účet č. , č. účtu, a dne , datum, částku 2 500 Kč na účet č. , č. účtu, , přičemž tento účet je označený jako , jméno FO, , Úvěrových podmínek, ze kterých soud zjistil, že jsou v nich uvedeny podmínky poskytnutí peněžních prostředků žalobkyní, a podmínky vrácení peněžních prostředků žalovanou, Předžalobní výzvy ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně sesplatnila závazek žalované a vyzvala ji k úhradě dlužné částky 12 225 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč a upomínacích nákladů ve výši 100 Kč, Čestného prohlášení žalované, ve kterém žalovaná prohlásila, že není proti ní vedeno exekuční řízení, není v úpadku, její měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, splátky úvěru 0 Kč, je vdaná, měsíční příjem činí 17 500 Kč, Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, ze kterého soud zjistil, že žalovaná v posouzení uvedla, že její měsíční příjmy jsou 17 500 Kč, měsíční příjmy domácnosti 43 000 Kč, výdaje činí 5 000 Kč, bydlí ve vlastním rodinném domě, počet vyživovaných osob nula, Dvou výplatních pásek, ze kterých soud zjistil, že červenec , rok, činí mzda 17 052 Kč a za srpen , rok, mzda 16 057 Kč, Dvou výpisů z Centrální evidence exekucí, ze kterých soud zjistil, že ke dni , datum, nebyla žalovaná ani její manžel v exekuci, Dvou výpisů z Insolvenčního rejstříku, ze kterých soud zjistil, že ke dni , datum, nebyla žalovaná ani její manžel v insolvenci.

5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě toho soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalovaná dne , datum, požádala žalobkyni o peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka 27 500 Kč bude převedena na účet žalované č. , č. účtu, a částka ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatele , jméno FO, . Žalovaná se zároveň zavázala žalobkyni v případě poskytnutí peněžních prostředků tyto žalobkyni vrátit ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně po dobu 40 měsíců, s úrokovou sazbou 21,05 % ročně. Žalobkyně dne , datum, převedla na účet žalované částku 27 500 Kč a na účet , jméno FO, částku 2 500 Kč. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila celkem 29 000 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, bylo jí zasláno oznámení o zesplatnění dluhu.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) ZSU pro účely tohoto zákona se rozumí celkovými náklady spotřebitelského úvěru veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce, přičemž k uzavření smlouvy došlo dne , datum, , tedy dnem převedení peněžních prostředků žalované. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, který žalovaná v žádosti označila. Zbylá část ve výši 2 500 Kč byla zaslána zprostředkovateli jako provize. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

16. Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalované, k tomu žalobkyně pouze uvedla, že zkoumala před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalované, aniž by blíže uvedla, jakým způsobem, popřípadě jaké konkrétní údaje stran příjmové a výdajové stránky žalované zjistila. Soud provedl dokazování k úvěruschopnosti čestnými prohlášeními žalované, výplatními páskami a listinou označenou jako Posouzení úvěruschopnosti žalované. Z těchto vyplývá, že žalovaná měla příjem cca 17 000 Kč z pracovního poměru u Základní a mateřské školy , adresa, , které byly ověřeny z výplatních pásek žalované za červenec a srpen , rok, . Nic dalšího stran příjmové stránky nebylo od žalované zjištěno a soud hodnotí posouzení úvěruschopnosti žalované stran jejích příjmů nedostatečné, když sice žalobkyně ověřila, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru v červenci i srpnu , rok, , smlouva však byla uzavřena až v říjnu , rok, , když až v tomto měsíci byly žalované zaslány peněžní prostředky. Žalobkyně si neověřila, na jakou dobu má žalovaná sjednaný pracovní poměr, a tudíž nebylo zjištěno, zda má žalovaná i do budoucna zajištěn příjem z pracovního poměru minimálně po dobu, po kterou měla žalobkyni peněžní prostředky splácet. Pokud jde o výdaje žalované, z provedených listin toliko vyplývá, že má výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně na bydlení, aniž by bylo zřejmé, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Žalobkyně nijak neprokázala, že by tyto výdaje žalované nějakým způsobem ověřovala, například bankovními výpisy, poštovními poukázkami apod., ani že by ověřovala, jaký vztah má žalovaná k nemovitosti, ve které dle jejího tvrzení bydlí. K ověření výdajů žalované nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz. Taktéž k řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačí lustrace žalované ve veřejných evidencích, neboť tyto nic nevypovídají o majetkových poměrech žalované. Žalobkyně tak nedostála ani řádné povinnosti stran výdajové stránky žalované. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, a tak nemohla být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o doplnění skutkových tvrzení stran úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU (ve znění účinném od 29. 5. 2022).

17. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalované pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 27 500 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila 29 000 Kč. Žalovaná tak již není žalobkyni dlužna ničeho, a proto soud žalobu zamítl.

18. Pro úplnost soud uvádí, že částka 2 500 Kč představující provizi zprostředkovatele, je jen dalším nákladem spotřebitelského úvěru, přináležející do odměny poskytovateli úvěru, která nad to nebyla zaslána žalované, a tudíž se tímto nemohla žalovaná bezdůvodně obohatit.

19. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud žalobkyni nepřiznal ani další požadované nároky spočívající v úrocích a smluvní pokutě, když tyto vzhledem k neplatnosti smlouvy nebyly platně sjednány.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého byla žalovaná procesně úspěšná, avšak netvrdila a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by jí vznikly nějaké náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.