16 C 14/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5 066 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 066 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako náhrady nákladů na hrazené [anonymizováno] služby, které žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně, [jméno] [příjmení], k němuž došlo dne 13. 12. 2019 ve [obec]. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém závěru. Žalovaný dne 13. 12. 2019 ve [obec] spáchal dopravní přestupek tím, že zaviněně neumožnil chodci na přechodu pro chodce nerušené a bezpečné přejití vozovky nebo nezastavil vozidlo před přechodem pro chodce v případě, kdy byl povinen tak učinit, nebo ohrozil chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou odbočoval, nebo ohrozil chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání. Správní rozhodnutí, v němž správní orgán žalovaného uznal vinným, nabylo právní moci dne 10. 6. 2020. Tímto chodcem byl pojištěnec žalobkyně, [jméno] [příjmení]. Žalobkyně proplatila [anonymizováno] zařízením zdravotní služby poskytnuté panu [příjmení] částkou 5 065,71 Kč. Poté vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky upomínkou doporučeně odeslanou na adresu trvalého pobytu žalovaného, jež byla uložena a připravena k vyzvednutí na poště, leč žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl, načež byla dne 13. 5. 2021 vrácena odesilateli. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady na hrazené zdravotní služby, které žalobkyně vynaložila v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, kterému [anonymizováno] zařízení dané služby poskytla (§ 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná pohledávka se stala splatnou na základě zmíněné platební upomínky (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o. z.“). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů jí soud výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142 odst. 3 a 142a odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a protože zaslala žalovanému v časovém limitu zákonem předvídaném předžalobní upomínku. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů v podobě žaloby a předžalobní upomínky (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se jen minimálně. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní. Kromě zmíněných dvou úkonů žalobkyně žádné jiné nevykonala. Celková náhrada tak činí 600 Kč. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k výši žalované částky, délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.